Podle TV Prima se někteří postižení kvůli systému výpočtu sociálních dávek dostávají do existenčních potíží.To je i příběh vozíčkářky Lenky Huškové z Černé Vody na Jesenicku, které hrozí exekuce.
Například nemohoucí lidé mnohdy nedostávají dávky v takové výši jako třeba před 2 lety. Někteří postižení se proto například kvůli nákupu zdravotních pomůcek mohou dostat i do dluhové pasti. Právě v té se ocitla i vozíčkářka Lenka Hušková z Černé Vody na Jesenicku. Té teď hrozí, že přijde úplně o vše, co má. Exekutoři už totiž doslova klepou na její dveře.
Paní Hušková bydlí v domku na samotě u lesa. Idylka tu ale už dávno nevládne.
„Teď mi hrozí, že mi vypnou elektřinu a nebudu si moct nabít vozíček. Každý člověk od rána používá nohy, tak já je už prostě nebudu mít,“ řekl v reportáži TV Prima invalidní důchodkyně Lenka Hušková.
Ještě vloni přitom Lenka Hušková i přes vážné zdravotní problémy práci měla. Pracovala z domova jako úřednice, a tak mohla bez problémů splácet i zdravotní pomůcky a auto, které nutně potřebuje k životu. Pak ale o práci přišla a rázem bylo všechno jinak.
„Jenom za měsíční zálohu na elektriku chcou 4700. A to už bych neměla ani na jídlo,“ uvedla Lenka Hušková.
Lenka dostává od státu asi 8500 a k tomu dalších 10 tisíc jako příspěvek na dvě dospívající dcery, které ještě studují. Jen výdaje za ošetřovatelku se přitom každý měsíc pohybují kolem 4 tisíc korun. Podle úředníků ale celkový příjem paní Lenky překračuje životní minimum a na další pomoc tak už nemá nárok.
„Bohužel v tomto případě převyšovaly příjmy zákonem požadovanou částku k tomu, aby tento příspěvek dostat mohla,“ uvedla k tomu mluvčí Úřadu práce Kateřina BERÁNKOVÁ.
Na rampu, vozík a další věci, bez kterých se neobejde, sice Lenka dostala většinu peněz od státu, ale zbývající částku si prý musela půjčit a s půjčkou se musela obrátit na jednu z nebankovních společností. Žádná ze zavedených bank jí půjčit nechtěla. Teď ale nemá na splátky a hrozí jí exekuce.
„To jsou, já bych tomu řekl, vydřiduši. Já jsem se vlastně dostal i ke klientům, kteří začínali na 25 tisících a v konečné fázi přeplatili dvojnásobek,“ komentuje finanční expert Tomáš PRYCL.
„Už mě rok živí rodina. Já nemůžu pořád říkat dávejte mi peníze,“ míní Hušková.
Lenka se tak ocitla v prakticky neřešitelné situaci. Nutně by potřebovala práci, aby mohla své závazky splnit a naskýtá se také otázka, jak mají lidé s těžkým zdravotním postižením, kteří potřebují náročné pomůcky ke každodennímu životu, přežít? Podle všeho je na to náš sociální systém tak, jak je v současné době nastaven, krátký.
podle reportáže Prima FTV zaznamenala invArena
Ta paní pláče, že nevyjde s penězi. Jen na elektriku na ní chcou 4700 měsíční zálohu. Od státu dostává prý celkem 18500. To znamená, že na náklady na bydlení by mohla vynaložit pouze 5500 a všechno nad by jí měl hradit stát v příspěvku na bydlení. Protože, pokud se nemýlím, platí, že všichni, kdo dávají za bydlení měsíčně více než 30 % z čistých příjmů domácnosti, mohou o příspěvek na bydlení na místním úřadu práce požádat. Takže na jídlo, šaty, boty, kulturu, léky a 2 dospívající dcery by jí mělo zbýt aspoň 13 000 měsíčně. To je málo, ale stále lepší než nula nic. Ať si paní o ten příspěvek na bydlení zažádá – to jí uhradí 60 % nákladů na elektřinu, vodu, topení atd., a hned je trochu veseleji…