Stále zlobí, nedokáže vydržet u jedné činnosti, pořád někde pobíhá, trápí ostatní. Nebo naopak jen bezduše posedává, ztrácí věci. Vypadá to jako vaše dítě? Je pravděpodobné, že má syndrom ADHD.
Syndrom ADHD – porucha, která jen v Česku trápí dvacet tisíc dětí.
Nezáleží na sociálním statusu rodiny, na vzdělání. Rodiče mohou mít před jménem i za ním hned několik akademických titulů – a může je to potkat rovněž. Stačí třeba velký stres v těhotenství, těžký porod, nevhodná strava či nenápadná toxická zátěž během dětství.
A celý život člověka pak poznamená peklo ukryté pod zkratkou ADHD. Porucha pozornosti s hyperaktivitou.
Herec Jim Carrey známý z filmu Maska v jednom z rozhovorů zavzpomínal na dětství: „Domů jsem nosil poznámky typu, Jim dokončil úlohu jako první a pak vyrušoval ostatní‘“.
Dneska by diagnóza zněla jasně: ADHD.“
Zážitky většiny ostatních bývají mnohem tvrdší.
Lůžkové zařízení dětské psychiatrie. Skupina dvaceti dětí právě vychází na procházku za doprovodu zdravotních sester. Na první pohled je nerozeznáte od zdravých školáků. V hloučku je i desetiletý Eda.
Jeho otec byl závislý na pervitinu, hoch často viděl, jak si drogy píchá. Navíc syna i ženu mlátil, ta se proto rozhodla manžela opustit. Nyní je muž ve vězení a matka, do jejíž péče byl Eda svěřen, si našla nového partnera.
Do školy nastoupil Eda v sedmi letech. Nezvládal sedět, vykřikoval, nedokázal se soustředit, nedělal domácí úkoly. Jednou shodil spolužáka ze schodů.
„Nikdy nepřiznal vinu. Manipuloval s okolím, doma slovně i fyzicky napadal matku,“ říká lékařka, jež má Edu na starosti.
Dětský psychiatr navrhl hospitalizaci. Po dvou měsících léky zabraly a Eda se nyní dokáže zapojit takřka bez problémů do kolektivu. Ve škole, která je součástí nemocničního areálu, se výrazně zlepšil.
Hospitalizace je však až krajním řešením, většinou se dá léčení zvládnout ambulantně. Podobnými potížemi trpí zhruba čtrnáct procent dětí.
Když se ADHD neléčí, obvykle vyústí v asociální chování, závislost na drogách, narušené vztahy.
Podle psychiatričky Jarmily Klímové, která vede terapeutický institut Aktip, bývají děti s touto diagnózou chytré či talentované. „Děti s ADHD nejsou mentálně postižené. Jsou omezeny,jen‘ fyzicky. Například nesymetrickým vývojem některých částí mozku, ale také třeba vlivem působení různých toxinů,“ upozorňuje Klímová.
Projevy ADHD jsou podle pražské pedopsychiatričky Alexandry Trefilové poměrně snadno rozpoznatelné: neklid a neschopnost vydržet na jednom místě. Třeba i jediná vyučovací hodina může být pro dítě nepřekonatelným problémem.
Typické je rovněž impulzivní jednání, děti bezmyšlenkovitě a okamžitě reagují na podněty. Učitelé popisují, že takoví žáci mají nepřítomný výraz, zapomínají pomůcky a domácí úkoly.
Do jedné pražské ordinace dochází i jedenáctiletý Jirka trpící hyperkinetickým syndromem s úzkostnou poruchou.
„Byl velmi plačtivé miminko. Často se budil na jídlo a vyžadoval neustálou pozornost. Péče byla vysilující. Noční buzení na mléko trvalo do tří let, přitom jinak byl jeho vývoj zrychlený: chodil v deseti měsících, brzy mluvil,“ vzpomíná jeho matka.
Od jednoho roku býval její syn nemocný, nejčastější byly akutní angíny. „Nechtěl přejít z kojenecké stravy na normální jídlo, denně vypil litr mléka. Jiné jídlo nebyl ochotný ani ochutnat.“ Do první třídy nastoupil v šesti letech. Při vyučování nevyrušoval, dobře počítal, ale pomalu psal. „Napsal jeden řádek a musel se jít napít a navštívit toaletu. Po třetím řádku ho rozbolela hlava. Četl pomalu, zato bezchybně,“ popisuje matka.
Po návratu ze školy často chodil po bytě za matkou, nemohl usnout a ráno se brzy budil. Postupně se situace zhoršila natolik, že odmítal po několik dní opustit byt. Matka po konzultaci s pediatričkou přivedla syna k dětskému psychiatrovi, ten diagnostikoval ADHD a také úzkostnou poruchu. Nasadil léčbu.
Léky začaly účinkovat rychle, což přesvědčilo i otce, který se zkraje nemohl smířit s tím, že jeho syn potřebuje psychiatra.
Nyní učitelé Jirku chválí za aktivitu a jeho problémy se psaním obchází tím, že z češtiny je zkoušen jen ústně, což mu velice pomáhá. „Na vysvědčení měl nejlepší známky z celé třídy, jen jednu dvojku,“ září matka spokojeností. Jen stále nechápe, jak její syn mohl k ADHD přijít.
Vedle genetiky, na kterou je momentálně upírána největší pozornost výzkumníků, může být příčinou ADHD například problematické těhotenství, předčasný porod, přidušení plodu. A užívání návykových látek matkou v průběhu těhotenství – včetně alkoholu a nikotinu.
„Toxiny se navíc do těla dostávají třeba i při alergii na potraviny nebo po očkování,“ dodává psychiatrička Jarmila Klímová.
Podle doporučení Světové zdravotnické organizace je jako lék první volby v Česku podávána látka, která zvyšuje pozornost dětí a mírní hyperkinetické příznaky: Ritalin.
„Máme syna s ADHD, od dětské psychiatričky dostal Ritalin. Když jsme se dočetli, co to je zač, okamžitě jsme ho vysadili a lék vrátili doktorce. Zkoušíme rybí tuk a vitamin B, ale učitelka už si s klukem neví rady, neustále dostává poznámky a třídní důtky. Máme rezignovat a podávat Ritalin? Poraďte někdo, prosím,“ žádá jeden z rodičů v diskusi na webu.
Ritalin je látka podobná amfetaminu, patří tedy do podobné skupiny jako pervitin, což rodiče děsí. Použití k léčbě dětí nicméně schválily americká FDA, Evropská léková agentura i Státní ústav pro kontrolu léčiv. Podléhá zákonu o omamných látkách a prodává se pouze na předpis.
Odpůrci léku kritizují také vedlejší účinky Ritalinu, které podle nich způsobují dětem řadu dalších psychických i fyzických potíží. Podle studií, citovaných v americkém dokumentu The Drugging of our Children, 2005, je mj prokázána souvislost mezi užíváním psychotropních léků a násilným chováním.
Mnohé děti, které mají na svědomí střelby ve školách v USA, byly právě na těchto lécích. Zastánci Ritalinu kontrují, že lék není návykový a časem se stejně vysazuje, protože porucha se během dospívání a puberty často upraví.
Téměř u poloviny pacientů však do dospělosti přetrvává například emoční nezralost, labilita, zkratkovité jednání nebo deprese – byť v poněkud pozměněné podobě.
Stejné potíže dlouho sužovaly i hvězdu crazy komedií Jima Carreyho. Trpěl častými výkyvy nálad a bral Prozac, docházel na psychoterapii.
Nasazení léků by v každém případě mělo být jen začátkem léčby. Souběžně je nutné řešit původce ADHD, například odstranit toxickou zátěž, dále upravit výchovu podle specifických pravidel, pomohou i speciální cvičení, případně psychoterapie.
„Velmi často pozorujeme, že jakmile vyloučíme z potravy lepek, děti se výrazně zlepší. Podobně reagují na mléčnou bílkovinu nebo laktózu, ale také třeba na nadměrné podávaní antibiotik,“ upozorňuje psychiatrička Jarmila Klímová.
Zásadní je změnit pohled rodičů na chování dětí s ADHD a vytvořit jim pozitivní, ale přitom důsledné výchovné prostředí. Denní režim rodiny musí mít přesná a důsledně dodržovaná pravidla.
Rodiče by měli dítě pochválit za všechno, co se mu povedlo, neboť výbuchy ADHD bývají u dětí často reakcí na vlastní selhání.
A zcela klíčové je nalezení možnosti seberealizace: objevit silnou stránku dítěte, nasměrovat jej na oblast, kde se cítí dobře a kde může vyniknout.
Fenomenální plavec Michael Phelps, který se s touto diagnózou v mládí také potýkal, dnes říká: „Až ve vodě jsem se začal cítit pohodlně. Byl jsem konečně ve svém vlastním světě.“
Herec a zpěvák Justin Timberlake to měl podobně: „Jedna z mých nejranějších vzpomínek je, jak se snažím u večeře rozesmát mámu a nevlastního otce, případně ve škole spolužáky – to mě hrozně bavilo.“ Humor mu pomáhal bojovat se stresem, pramenícím ze syndromu ADHD.
Oproti tomu Paris Hiltonová, dědička hotelového impéria proslulá svými eskapádami, prášky na ADHD bere od dětství dodnes.
„Existuje i léčba bez medikace,“ upozorňuje psycholožka Tatiana Ustinovich, která se dětem s ADHD v terapeutickém institutu věnuje. „Díky poznatkům z vývojové neuropsychologie dokážeme zjistit nerovnoměrné dozrávání mozkových okrsků. Vhodné nápravné cvičení, fyzické i psychické, pak podpoří rovnoměrný vývoj centrálního nervového systému.“
Dítě pak už podle Ustinovich nepotřebuje projevovat svůj vnitřní konflikt nežádoucím chováním, například agresivitou. „Po několika měsících cvičení můžeme například sledovat, jak pětileté dítě, které do té doby jen vydávalo skřeky, začíná mluvit ve větách, je přátelské a spolupracuje,“ dodává psycholožka. Na rozdíl od jiných zemí (třeba Německa) však tuzemské zdravotní pojišťovny tuto terapii nehradí, takže zatím nezbývá než platit tento způsob léčby z vlastní kapsy.
ADHD v dospělosti
– mají pocit, že výkon neodpovídá schopnostem “ trpí neschopností organizovat každodenní drobnosti (zapomínají schůzky, termíny, ztrácí stvrzenky, lístky atd.) “ dělají mnoho věcí současně “ mívají nevhodné poznámky, sklon říci, co je právě napadne “ vyhledávají stále nové podněty “ často se nudí, mají stále nové zájmy, ty ale netrvají dlouho “ jsou kreativní, intuitivní, mají vyšší IQ “ mají problémy se zažitými postupy, usilovně prosazují vlastní představy “ trpí pocity hrozící záhuby, pocity nebezpečí se střídají se vzrušením z rizika “ mívají poruchy nálady, deprese “ jsou neklidní (bubnování prsty, změny pozice na židli, přecházení) “ mají sklon k závislosti (drogy, alkohol, ale také hry, nákupy, jídlo, práce) “ mají problémy se sebeúctou a sebehodnocením
ilustrační foto: C\’est moi! Flickr
Přidejte odpověď