Hendikepovaných školáků nepřibývá, tvrdí ředitelka

Mnohým lidem se zdá, že školáků s handicapem – ať už je to lehčí mozková dysfunkce či autismus – je čím dál více. To však popírá ředitelka základní školy praktické a sociální v Rokycanech Ivana Faitová.

„Nemyslím, že těchto vad přibývá,“ říká ředitelka základní školy praktické a sociální v Rokycanech Ivana Faitová.

– Čím tento dojem vysvětlujete?

Poruchy jsou jen dříve a častěji diagnostikovány a také se o nich více hovoří, především v médiích.

– Je to dobře nebo špatně?

Určitě dobře. Díky podrobnější a dokonalejší diagnostice se daří zařadit většinu dětí do nejvhodnějšího vzdělávacího programu tak, aby došlo k co největšímu rozvoji jejich osobnosti a aby se dokázaly úspěšně uplatnit ve společnosti navzdory svému handicapu.

– Častěji mívají potíže se začleněním do kolektivu či školního řádu i děti, které jsou zdánlivě v pořádku. napadají vás nějaké důvody?

Je jich dost. Rodiny spolu málo komunikují, nemotivují a nepodněcují děti ke hrám, činnostem podporujícím rozvoj manuální zručnosti. Ke kontaktům se svými vrstevníky, k aktivnímu odpočinku či četbě. Často tráví samy celé dny u počítače či televize. Celá situace se ještě zhoršuje, pokud je dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí. Výsledkem je, že dítě má nedostatečnou slovní zásobu, špatně komunikuje, je nešikovné a neobratné, necítí se dobře v kolektivu dětí a drží se stranou.

– Teď už je pozdě, ale co byste poradila rodičům, jejichž dítě půjde do první třídy za rok? co ještě stihnou, co by neměli nezanedbat?

Měli by podporovat děti ve všech činnostech, které povedou k rozvoji osobnostních a motorických schopností. Nebránit jim v kontaktu s vrstevníky.

– Proč je pro děti kolektiv tak důležitý?

Při každé společné aktivitě se dítě pokaždé něčemu novému přiučí. Procvičováním určité schopnosti se rozvíjí i schopnosti jiné, protože se navzájem prolínají a doplňují. Kontakty a hry přispívají k rozvoji dítěte v oblasti jemné a hrubé motoriky, řeči, zrakového a sluchového vnímání, a také ke kvalitnějšímu vzájemnému porozumění mezi dítětem a dospělým. Rodiče se potom nemusí obávat nástupu svého potomka do školy. Díky nim bude znát všechno, co potřebuje k úspěšnému zvládnutí své první životní zkoušky.