Jak naučit zrakově postižené dítě samostatnosti? Recept mají pracovníci speciálního tábora pro takové děti. Hází jim třeba klacky pod nohy. Doslova. Děti totiž mnohdy kvůli přehnané péči rodičů ani nevědí, jak vypadají základní potraviny.
Do trasy, kterou mají děti projít lesem, jim vedoucí tábora přidávají kamínky a větvičky, aby to neměly tak snadné a občas třeba i zakoply nebo spadly.
„Jejich rodiče jsou často příliš starostliví. Úzkostlivě o ně pečují, ale neuvědomují si, že to jejich potomkům paradoxně spíš uškodí. Když je budou pořád vodit za ručičku, neudělají jim do života dobrou službu,“ objasňuje nezvyklé metody Anna Horká, vedoucí dětského tábora pro zrakově postižené, které pořádá brněnské středisko TyfloCentrum na základně YMCA ve Veverské Bitýšce.
Místo bobříka odvahy sbírají bobříka potravin
Tady se zrakově postižené děti učí i to, jak si namazat chleba. „Manipulace s potravinami je v životě zásadní, přesto někteří nezvládají ani její základy,“ říká mladá vedoucí. Kvůli přílišné péči rodičů třeba mnozí nevědí, jak vypadá vajíčko v syrovém stavu – že žloutek s bílkem je uzavřený ve vápenaté skořápce. Maminky jim večeři uvaří a oni pak znají vajíčko pouze jako vaječinu.
„Zavedli jsme dokonce speciální soutěž, při níž děti hmatem rozeznávají různé potraviny. Říkáme tomu bobřík potravin,“ vysvětluje Horká.
Všechny táborové aktivity musí vedoucí vymýšlet s ohledem na to, že dětem chybí vizuální vnímání. Třeba u výtvarných činností je to velký problém. Často něco vyrobí, ale z výtvoru nemají dlouho radost, protože se nemůžou očima přesvědčit, jak se jim podařil. Je proto potřeba soustředit se spíš na to, aby je bavilo vyrábění samotné. „Používáme proto materiály zajímavé na omak. Třeba lepenku, peříčka, chlupaté drátky a podobně,“ vypočítává vedoucí.
Na stole s výtvarnými potřebami se válí několik papírových pytlíků. Děti měly za úkol nasbírat do nich rostliny, které jim voní. Tak se tady vyrábí parfémy.
Přestože celý název tábora zní Cesta kolem světa za 14 dní s bílou holí, po světlých tyčích byste tu pátrali marně. Děti při pohybu mezi jednotlivými budovami používají provázky, na kterých jsou pro lepší orientaci zavěšené rolničky.
Muž s korálkami na krku hlasitě hvízdne. „Svačinááá.“ Hladoví táborníci se ale zběsile neženou za jídlem. Spíš se pomalým a místy ještě nejistým krokem šourají k jídelně. Po malém občerstvení je čeká příprava na dvoudenní „puťák“.
Rozdělení do malých skupinek sedí na zemi. Pod dohledem vedoucích se snaží sbalit spacák, ti šikovnější postavit stan.
Malá světlovlasá Klárka se soustředěně sklání nad modrým vakem. Brejličky na nose má posazené nakřivo. I když není zcela nevidomá, ale pouze slabozraká, sbalení spacáku jí dělá potíže.
Táborníci se učí vařit na ohni. Od prvního škrtnutí sirkou
„Já tu letos nejsem poprvé, učil jsem se spacák balit už v minulých letech,“ říká Martin, který už tuhle táborovou dovednost zvládá celkem obstojně. Sedí se skříženýma nohama, před sebou plynový hořák. „Zacházení s ohněm učíme děti postupně. Začínáme u škrtání sirek, pokračujeme přes svíčky a zapálení plynového hořáku je pomyslným vrcholem tábornických dovedností,“ popisuje Horká.
Přestože pohyb po lese nebo manipulace s ohněm mohou vypadat na první pohled nebezpečně, vedoucí tábora ujišťuje, že žádné vážnější případy zranění letos nemají. Sem tam jen nějaké klíště nebo bodnutí vosou.
Táborníci ale z lesa vyráží i do ulic Brna. Tam se hraje hra zvaná „ptačka“. Děti se při ní musejí ptát zdejších lidí na různé věci. Mají například zjistit, co se hraje v kině, zeptat se na nějakou brněnskou pověst nebo třeba koupit v prodejně elektra baterky. „Po splnění všech úkolů se sejdeme v restauraci a děti si objednají jídlo. Jídelní lístky nejsou zrakově postiženým přizpůsobené, takže musí požádat obsluhu, aby jim nabídku přečetla,“ dodává Horká.
Při „ptačce“ na sobě děti mají cedulku s nápisem PROSÍM, NEPOMÁHEJTE MI. To proto, že dospělí je mají pouze nasměrovat, poradit jim, jak úkol splnit, a ne ho za něj udělat. Ochranářský pud je přesto u některých tak silný, že dítě čapnou a provedou ho přes celé Brno.
Karolína Svobodová
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď