V průběhu tohoto století bude statut zdravotního postižení přiznáván stále menšímu počtu lidí. A to díky neustále se zdokonalujícím technologiím bioniky. Postižení bude nutné právně nově definovat. To by mohlo být v rozporu se stávající legislativou práv postižených.
Britský list The Economist zveřejnil vystoupení odborníka na robotiku Hugha Herra z Massachusettského technologického institutu: »Zdravotní postižení je stav, který existuje jen kvůli nedokonalé technologii. Během 21. století budou postižení z velké části vymýcena.«
Svým slovům dodal váhu, když na mezinárodním semináři v půli svého vystoupení nečekaně vyhrnul nohavice, odhalil bionické nohy a předvedl krátký taneček.
Herr se domnívá, že si lidé v budoucnu budou moci nechat nahradit nemocné končetiny plně funkčními robotickými končetinami.
Loni byl zahájen výzkumný projekt, jehož cílem je výše uvedené typy situací zvažovat a předvídat právní a etické zapeklitosti, které s sebou ponesou. Je protéza právně součástí vašeho těla? Kdy je vhodné končetinu amputovat a nahradit ji robotickou? Je třeba kvůli mozkovým implantátům a zařízením rozšiřujícím lidské schopnosti měnit definici postižení?
Zmíněný projekt má název RoboLaw a má za cíl taková dilemata předvídat a předpovídat, zjistit, kde a jak je potřeba změnit právní rámec s ohledem na zdokonalující se technologie v oblasti bioniky a nervových rozhraní.
Projekt financuje Komise EU a podílejí se na něm odborníci z oblasti strojírenství, práva, regulace a dokonce filozofie.
Probíhá pod vedením Vysoké školy svaté Anny v Pise. Jeho vedoucí se domnívá, že je naléhavě zapotřebí regulace a legislativy, mají-li se zvládnout nové technologie, jako jsou protézy a implantáty.
Otázka stojí: pokud něčí mobilita závisí např. na robotickém invalidním vozíku, považuje se vozík za součást jeho těla?
Linda MacDonald Glenn, americká právnička, zabývající se bioetikou se domnívá, že ano.
Rozličné pohledy
Každá z institucí podílející se na projektu RoboLaw se zaměřuje na jinou oblast. Specialisté na technologické právo i Institutu práva, technologie a společnosti v nizozemském Tilburgu sestavují taxonomii robotických zařízení a přiřazují ji k existující právní terminologii.
Chtějí odhalit potenciální právní problémy, které se vztahují k definicím lidské anatomie, postižení, normálnosti a rovnoprávnosti.
Pokud robotická zařízení dokážou např. navracet zrak nebo mobilitu, mohlo by být nezbytné vytvořit novou definici postižení. To by mohlo být v rozporu s východisky, na nichž je založena stávající legislativa týkající se práv postižených.
Filozofové z berlínské Humboldtovy univerzity zkoumají, jakými různými způsoby robotické technologie ovlivňují pojem lidství. Do jaké míry je lidství definováno vlastnictvím těla konkrétního tvaru, či naopak, kulturními faktory?
Technologie jako exoskelety, které poskytují dodatečnou sílu a implantáty zlepšující paměť, budou obě tyto definice vystavovat tlaku.
Badatelé v oboru rozšiřování lidských schopností na univerzitě v Readingu uvažují o budoucích technologiích, jako jsou různá integrovaná zařízení, která zbystřují smysly nebo poskytují smysly zcela nové, o implantátech, jež zlepšují paměť či umožňují posílat zprávy, nebo o zařízeních, která lze ovládat pouhou myšlenkou. Taková zařízení by bylo možné využívat k posílení výkonnosti zdravých lidí.
Začarovaný kruh
Nejdůležitější etické otázky, jež před nás začlenění technologie do lidského těla klade, se týkají posilování existujících schopností, a nikoli navrácení schopností chybějících nebo ztracených. Implantáty mohou rovněž vyvolat nové otázky týkající se soukromí a opatrovnictví.
Rozhraní mozek – počítač už dokáže umožnit komunikaci zcela ochrnutým lidem. Ale jaký právní status by měl této komunikaci být přisouzen? A potřebuje osoba, dorozumívající se prostřednictvím takového zařízení, stále svého zákonného zástupce, který by za ni činil právní a zdravotnická rozhodnutí?
Regulátoři musí našlapovat opatrně. Příliš rigidní předpisy mohou brzdit inovace. Výrobci zařízení, lékaři i pacienti však stále tápou v temnotách, kvůli přetrvávajícím právním nejasnostem.
Účastníci projektu doufají, že až v roce 2014 zveřejní své závěry, podaří se jim začarovaný kruh rozetnout. Zdá se však, že zatím mají více otázek než odpovědí.
Haló noviny
Jaromír SEDLÁK
Přidejte odpověď