Úřady práce mají již rok a půl problémy s reformou exministra Drábka. Co dříve zabralo pět minut, teď trvá dvacet. Místo počítačů používají sešity. Problémy má řešit nikoli nový systém, ale nábor dalších zaměstnanců.
Otáčející se kolečko, které na monitoru počítače ukazuje, že se data nahrávají, mají pracovníci úřadu práce před očima dennodenně. Už rok a půl podle něj poznávají, jak moc velké fronty se jim budou ten den na chodbách tvořit.
„Když vidím, že to nejde, že se data zase nestahují, beru tužku a papír a jedu všechno v ruce. Jindy klienty prosím, ať se mezitím projdou po okolí a pak se vrátí, ale je to trapné,“ popisuje Zuzana Hervertová z litoměřického pracovního úřadu.
Podobně to funguje i v dalších celkem čtyř stech pobočkách.
Úředníci totiž mají stále problémy s novým počítačovým systémem, který loni v lednu spustil exministr práce Jaromír Drábek. Situace došla tak daleko, že ministerstvo dnes řeší, že navzdory vládnímu záměru snižovat počty úředníků přijme na pomoc sedm set dalších.
Kromě toho, že je nový program pomalý a nespolehlivý, je také složitý. Systém, který loni nahradil sedmnáct let fungující aplikace, brzdí osm tisíc zaměstnanců úřadů v každodenní práci, i když zrovna funguje. Musí se v něm totiž klikat mnohem více než v předchozím systému.
Například když se úředník přihlašuje, kliká trojnásobně více, když vystavuje potvrzení, tak dokonce šestinásobně.
A složitější je teď i obyčejný cestovní příkaz – namísto jednostránkového formuláře se vyplňují tři papíry. To sice může vypadat jako detail, v součtu to však znamená, že klienti čekají na vyřízení svých žádostí místo běžných třiceti dnů až dva měsíce.
A nepomáhají ani přesčasy, třebaže loni u mnohých zaměstnanců vydaly na celý další měsíc. Pro řadu těch, kteří si jdou na úřad práce pro sociální dávky nebo podporu, je přitom každé sebemenší zpoždění velmi nepříjemné.
„Přijde třeba žena a mává nám tu dítětem, ať si ho tu necháme. Nebo teď tu byl pán, který se ocitl v hmotné nouzi a říkal nám, že za celý víkend měl jenom pár rohlíků a mléko,“ popisuje úředník.
„Moji lidé musí hlídat informační systémy namísto toho, aby to bylo naopak. Snadno pak dochází k nepřesnostem a lidé navíc chybí v terénu. Nikdo nekomunikuje se zaměstnavateli, nikdo nehledá volná pracovní místa, na nic není čas,“ přiznala generální ředitelka Úřadu práce ČR Marie Bílková, která nastoupila letos v dubnu.
Ve srovnání s ostatními státy EU jsou na tom české pracovní úřady nejhůře. „Jejich úspěšnost klesá. Systém, kdy jsme brali auta a sami objížděli firmy v regionu a přemýšleli, který uchazeč by se kam hodil, je pryč,“ potvrzuje slova generální ředitelky také Ivan Vilím, šéf litoměřické pobočky, která kritizuje provedenou reformu dlouhodobě.
Úředníci, kteří mají vyhledávání pracovních pozic na starosti, totiž už dnes nespadají pod města, ale pod kraje. „Trh práce se jim vzdálil, zároveň to celé otrávilo dost lidí a ti nejkvalifikovanější odešli,“ dodal Vilím.
Přidejte odpověď