Reportéři ČT před časem ukázali příběh malého autistického chlapce, kterého téměř před rokem poslali do ústavu, kde žije mezi dospělými, daleko od svého osobního asistenta, se kterým navázal citový vztah. Pomohli mu úředníci? Jak příběh pokračuje?
Reportáž ČT končila příslibem, že úředníci hledají pro chlapce lepší řešení. Co se od té doby stalo, jak to dopadlo?
Roman Vičík, bývalý osobní asistent:
Za toho čtvrt roku, kdy jsme se viděli naposledy, nezměnilo se kromě toho, že utekl čas, v podstatě skoro nic. Kuba je nadále tam, kde byl.
redaktorka:
Hudebník Roman Vičík dříve pracoval jako osobní asistent malého kluka, jehož příběh jsme vám ukázali před čtvrt rokem. Chlapec trpí autismem, ale přesto se během roční práce Romana a další lidí z olomouckého sdružení Jdeme autistům naproti podařilo posunout vývoj chlapce razantně kupředu.
Pak ale vše zpřetrhalo rozhodnutí úředníků, kteří chlapce poslali do 130 kilometrů vzdáleného ústavu, který pro něj navíc není vhodný.
Věkový průměr klientů ústavu je totiž 45 let. Kolektiv malých dětí předškolního věku tu není vůbec.
Nevhodné však je i zaměření ústavu. Pobývají v něm hlavně lidé s mentální retardací, což vyžaduje podle odborníků zcela jinou péči než o dítě s autismem.
Minulá reportáž ČT končila pozitivním příslibem, který sdělila náměstkyně prostějovského primátora Alena Rašková:
„V současné době, pokud mám informace, probíhá příprava rodiny na to, aby v ní mohlo být dítě s autistickou poruchou umístěno.“
redaktorka:
Uběhlo ovšem čtvrt roku a chlapec je stále v nevhodném ústavu. Jak to doopravdy bylo s příslibem náhradní rodiny, se nám u úředníků z Prostějova nedaří zjistit. Neví to ani na olomouckém krajském úřadu, který je v těchto záležitostech prostějovskému magistrátu nadřízený.
Zbyněk Vočka, Odbor sociálních věcí, Olomoucký kraj:
Nejsem schopen přesně říct, co paní náměstkyně Rašková měla na mysli. My nevíme o tom, že by byla opravdu vhodná rodina, která by byla ochotna přijmout chlapce s tímto druhem postižení a která by byla schopna mu poskytnout potřebnou podporu.
Markéta Jandeková, předsedkyně sdružení Jdeme autistům naproti:
Když si to vezmete, tak je to vlastně zhruba tři čtvrtě roku, co ten chlapec je umístěn v tomhle tom zařízení, a když si uvědomíte, že se jedná o malé dítě, a jde tady o čas, o hodiny, o dny.
Roman Vičík, bývalý osobní asistent:
Kuba údajně začíná napodobovat ty, to, co vidí kolem sebe. To znamená mentálně retardované. Což je v přímém rozporu s tím, co jsme vlastně na začátku chtěli.
redaktorka:
Podle zaslaného vyjádření jsou ale úředníci na prostějovském magistrátu stále přesvědčeni, že neměli jinou možnost a při přemístění chlapce tak postupovali správně…a napsali:
„Při našem rozhodování jsme plně respektovali jak zákon o sociálně-právní ochraně dětí, tak názory všech zainteresovaných odborníků z oblasti pedopsychologie, speciální pedagogiky, zdravotnictví a jiné. Tím ovšem nezpochybňujeme soukromé názory a osobní péči bývalého osobního asistenta dítěte.“
Roman Vičík:
Všichni normální lidé, kteří nemají možnost rozhodovat a jenom vidí a lidsky uvažujou, tak vidí, že ten kluk do toho ústavu zkrátka nepatří. Jenom ty nadlidské a nadpersonální úřady, které o tom mají tu možnost rozhodovat, buďto nerozhodujou, anebo tvrdí, že všechno je v pořádku.
redaktorka:
Lidé ze sdružení opakovaně navrhují řešení. Dát chlapce do dětského domova v Prostějově. Jeho ředitel před kamerou vystoupit nechtěl. Ale obecně nám potvrdil, že domov je schopen od letošního září přijmout dítě s autismem a zajistit mu potřebnou péči. A na rozdíl od řady jiných případů, tentokrát by díky činnosti lidí ze sdružení nechyběly ani peníze.
Jana Kolomazníková, spolupracovnice sdružení Jdeme autistům naproti:
Na základě té reportáže nás začaly kontaktovat nadační fondy s tím, že nabízejí finanční pomoc. Zatím jsme se domluvili tak, že počkáme, jak se situace vyvine, protože nemá cenu teď někam posílat peníze, když vlastně není kam. Ani nikdo s náma nechce komunikovat.
Čestmír Horký, ředitel Nadačního fondu pomoci:
V případě, že bude chlapec přemístěn zpět do Olomouckého kraje a do zařízení, které bude adekvátní jeho diagnóze a jeho věku, tak Nadační fond pomoci je připraven finančně podpořit službu osobní asistence pro tohoto chlapce.
redaktorka:
A vy byste byl ochoten vlastně znova toho asistenta mu dělat?
Roman Vičík:
ano, nejde o to, abych s ním byl právě já, nicméně jsem připraven pomoci asistovat nadále.
Reportéři ČT
předchozí článek Osud autistického chlapce v rukou úřadů
Přidejte odpověď