Vratislav Hlásek s manželkou Alžbětou byli v roce 2011 jedinými pěstouny na přechodnou dobu v republice. Stát tehdy tuto formu pěstounství ještě nepodporoval. Rozhovor.
„Macela se rozhodl to změnit. Navzdory protitlakům, těžko propustným politickým sítům, restrikcím a nejisté turbulentní době. Nutně potřeboval ukázat, že se novela opírá o nějaké praktické zkušenosti. Tak jsme s ním začali jezdit na různá setkání se sociálními pracovníky.“
– HN: Jak na vás reagovali?
Mnozí zpočátku nedůvěřivě až odmítavě. Pak ale viděli, že nejsme nějací vyšinutí sektáři. Dařilo se nám jim vysvětlit, že pěstounskou službu máme racionálně promyšlenou a že máme zpracovanou i emoční stránku.
– HN: Právě – kritici novely namítají, že pokud si pěstoun na přechodnou dobu vytvoří k dítěti citový vztah, může to být pro něj nepřekonatelný problém. Jak tohle zvládáte?
Představte si, že máte sestru s malým miminkem, která náhle onemocní. Neřeknete – dej ho do kojeňáku, abychom si na ně nezvykli. Staráte se o ně s láskou, s vědomím, že na konci čeká radostná událost. Maminka se uzdraví a je zpátky. A my jsme vlastně takoví příbuzní státu. Přebíráme od něj miminko, které by jinak skončilo v kojeňáku. A staráme se o něj s očekáváním radostné události. Návratu do původní rodiny nebo předání osvojitelům.
– HN: Jak jste vnímal argument exprezidenta Klause, že po přijetí novely hlavní motivací pěstounů nebude soucit s dětmi, ale peníze?
Pan Klaus se rád dívá na věci ekonomicky, tak pojďme na to: Za péči o jedno dítě dostáváme dvacet tisíc hrubého, to je po zdanění čtrnáct tisíc. Plus za děti do tří let sedm tisíc šest set. A jste v práci čtyřiadvacet hodin denně. Myslíte, že je to tak závratná suma, která přitahuje ziskuchtivce? A mimochodem, copak pracovníci v kojeneckých ústavech pracují zadarmo?
– HN: Právě lidé z kojeneckých ústavů si stěžovali: My těm dětem dáváme všechno a teď jsme Macelou označeni jako ti, kdo jim škodí. Jak byste jim odpověděl?
Lékaři na onkologickém oddělení také pro děti dělají, co mohou. A přece neřeknete: je dobře, že tam to dítě musí ležet.
– HN: Poněkud drastický argument…
Tak jinak. Nikdo nesmí být držen v nemocnici, pokud není nemocen. Právě tak sociální důvod nemůže být důvodem k umístění dítěte do sociálních zařízení. Já nezpochybňuji, že v těch ústavech pracují úžasní lidé, kteří dělají, co mohou. Limity ústavu ale překročit nelze.
– HN: Opravdu je třeba jen tříměsíční pobyt v ústavu pro dítě tak zničující?
Dovedete si představit, že byste během těhotenství vyndali dítě z dělohy a tvrdili, že to nebude mít následky? Zejména v prvních třech měsících po narození ten proces spojení s matkou pokračuje. A jestliže to spojení přerušíte a dáte dítě do prostředí, kde se střídají směny, začne se utvářet podle nového prostředí. Tak, že mnohdy už nenávratně ztratí schopnost navazovat blízké vztahy.
– HN: Překvapilo vás Macelovo odvolání?
Překvapilo. Myslel jsem, že nejhorší má za sebou. Pochopil jsem, že lobbistické skupiny nakonec našly cestu, jak uspět. Ale když chcete něčemu prošlapávat cestu, musíte s tím spojit i svou kariéru. Ale on může odcházet s pocitem, že dosáhl toho, čeho mohl. A dokonce snad i něčeho navíc, s čím ani nemohl počítat. Co nikdo do té doby nedokázal.
Přidejte odpověď