Bývalá workoholička Jana Kosťová (foto) z Prahy, kterou na vozík upoutala prasklá céva v míše, se postarala o zatím největší český úspěch v orientačním sportu hendikepovaných.
Trail orienteering je jednou ze čtyř disciplín sdružených v IOF (Mezinárodní orientační federace, další jsou orientační běh, orientační závody na horských kolech a na lyžích). Tato disciplína umožňuje i tělesně hendikepovaným sportovcům závodit za stejných podmínek se závodníky bez hendikepu.
V první polovině července se Jana Kosťová (39) zúčastnila svého třetího mistrovství světa, které se konalo ve finském Vuokatti. Ze země tisíců jezer si přivezla zlato.
„Závod byl velmi dobře připravený, sedl mi styl stavitele trati, navíc bylo možné se opřít o precizní mapu, z níž se dal terén perfektně číst. Pořadatelé odvedli velký kus práce. Díky tomu jsem mohla dát do závodu maximum,“ říká mistryně světa.
Jako malá holka zkoušela orientační běh. Ve dvanácti přesedlala na volejbal, u něhož vydržela sedm let. „V devatenácti mi ruplo v koleni a od té doby jsem už žádný sport závodně nedělala, pouze rekreačně,“ vzpomíná Jana Kosťová.
Před osmi lety byla nucena usednout na vozík. Přispělo k tomu zřejmě i enormní pracovní vypětí. Prasklá cévka v míše způsobila zakrvácení míchy a ochrnula na dolní část těla.
„Odstrašující příklad pro workoholiky, kam až to může dojít,“ směje se Jana. Operaci nepodstoupila, dva roky chodila na intenzivní rehabilitace a hybnost se jí do nohou částečně vrátila. „Ale na normální chůzi to není,“ vysvětluje lékařskou klasifikaci „paraparéza“.
K závodění až po dětech
Závodit Jana začala až v roce 2009, to už ale měla doma malá dvojčata. „Když člověk skončí na káře, hledá, co by se dalo dělat a sport se k tomu přímo nabízí,“ říká.
Absolvovala všesportovní kurs v Parapleti a začala koketovat s atletikou. „Jenže jsem otěhotněla a pak jsem narazila na trail orienteering. A vzpomněla jsem si, jak mě orienťák v dětství bavil.“
Jana Kosťová závodí za Sportovní klub vozíčkářů Praha a od roku 2011 vede jeho orientační oddíl. Sama závodí tak jedenkrát do měsíce, což s rodinou v pohodě zvládne.
Ve finském Vuokatti byla na svém třetím světovém šampionátu, obvykle se jí na těchto akcích daří. Letos to potvrdila, byla nejlepší v konkurenci pětatřiceti soupeřů z celého světa.
Přidejte odpověď