Podvodníci využívají naivity mentálně postižených i skutečnosti, že jsou svéprávní. Čtyřiasedmdesátiletá Alena Tomášková nyní bojuje za mentálně postiženého souseda, který se stal „bílým koněm“ .
Když někdo zneužije důvěru mentálně postižného, nedá se to nazvat jinak než hyenismus.
Obětí se stal mentálně postižený Vladimír Zálabský z Prahy. Přestože svůj život tráví v Diakonii v Krči a jeho inteligence se podle lékařů pohybuje na horní hranici debility, je vlastníkem nejen penzionu, ale i milionových dluhů.
„Pamatoval si, že něco podepsal, ale co, to už nevěděl,“ popisuje jeho někdejší sousedka a současná opatrovnice Alena Tomášková, která se snaží dokázat, že postižený muž se stal obětí podvodníka.
Teď budeš manažerem
Sedmačtyřicetiletý Vladimír se do problémů dostal před pěti lety. Tehdy ještě žil společně s otcem a babičkou v pražském Karlíně.
Na jedné z dovolených se Vladimír s babičkou prý seznámili i s jistým panem Jeníčkem, který svého času pracoval v penzionu Josefinum v Nové Vsi pod Přimdou v západních Čechách. „Jeho babička si pana Jeníčka oblíbila. Asi ji mrzelo, že má postiženého vnuka a ten pan Jeníček byl takový aktivní, brával je na výlety.Dokonce sem do Karlína za nimi jezdil,“ vzpomíná Alena Tomášková.
A aktivní Jiří Jeníček, jak podle policie, která případ vyšetřuje, zní celé jeho jméno, skutečně byl.
Babička dnes nežije, a tak se už asi nikdo přesně nedozví, co se tehdy stalo. Nicméně Jeníček se zřejmě rozhodl využít Vladimírova postižení. Ten tehdy ještě nebyl zbaven svéprávnosti, a tak byl ideálním kandidátem na bílého koně.
Jeníček opatřil Vladimírovi potvrzení, že pracuje jako vrcholový manažer s platem bezmála padesát tisíc korun a zašel s ním do banky v Pelhřimově, kde zařídil úvěr na koupi zmiňovaného penzionu ve výši dvou a půl milionu korun. A zatímco jemu šly příjmy z podnikání, na postiženého muže zbyly jenom dluhy.
Podvedl prý i starostu
„Přišli jsme na to úplnou náhodou. Když zemřela Vladimírova babička, jeho otec, který už špatně viděl a byl nemocný, se bál, co bude s jeho synem dál. Jako dlouholetá sousedka jsem mu poradila, že by měl požádat o zbavení svéprávnosti, aby se snáz dostal do ústavu pro postižené. O takových věcech rozhoduje soud, který zjišťuje i majetkové poměry a tehdy se nám dostal do ruky papír, že Vladimír je vlastníkem nemovitosti. Nevěřili jsme vlastním očím,“ vysvětluje Alena Tomášková, která se zoufalému Vladimírovu otci rozhodla pomoci.
Krátce poté, co s opatrovnictvím souhlasila, se jí ale začala plnit schránka upomínkami a exekutorskými výměry. Například od ČEZu za nezaplacenou elektřinu spotřebovanou v penzionu. „Bylo toho za dvě stě tisíc korun. Přihlásil se i tachovský finanční úřad a spoustu dalších,“ vypočítává seniorka.
Mezi věřiteli byl i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, protože penzion stojí na státních pozemcích a úřad chtěl zaplatit nájem.
Tehdy už Alena Tomášková začala spolupracovat s policií a podala trestní oznámení pro podvod. Podle tloušťky policejního spisu nebude zřejmě Vladimír jediný podvedený. Sama policie, i když se už v minulosti při pátrání po postížených obrátila na média, nechce být konkrétnější s tím, že vyšetřování případu stále pokračuje.
Nepříliš dobře na Jeníčka vzpomínají i ve zmiňované Nové Vsi. Mezi podvedenými je prý i sám starosta, kterému dluží několik tisíc korun za med. „Nevím, co je na tom pravdy, ale prý si nadělal dluhy kvůli automatům. Pak si údajně začal půjčovat od důchodců, kteří se sem jezdili rekreovat,“ říká starosta Ladislav Kletečka.
Podle jeho slov je mezi věřiteli i obec, které dluží 13 tisíc korun za odvoz odpadu. Nad penězi, o které přišel on sám, jen mává rukou. „To jsou takové drobné, to ani nestojí za řeč,“ říká k tomu.
Ať si penzion vezme banka
Alena Tomášková teď s postiženým Vladimírem obchází soudy a některé se jí již podařilo vyhrát. I ČEZ se prý podařilo přesvědčit, aby alespoň prozatím mentálně postiženému muži neobstavil důchod, který mu totiž sotva vystačí na pobyt v Diakonii.
Alespoň jednou měsíčně pak Alena Tomášková doprovodí Vladimíra za jeho otcem, který leží v hospici v Bohnicích. Právě Vladimírův otec trable svého syna odnesl nejhůře, dostal mrtvici. Nevidí a teď už ani nemluví.
„Rozhodně toho opatrovnictví nelituji. I kdybych měla za svůj život pomoct jedinému člověku, udělám to. Spravedlnosti se dnes musí hodně pomáhat,“ říká nezištně seniorka.
Minulý týden prý společně s Vladimírem absolvovali poslední výslech na pražské kriminálce, která počínání Jiřího Jeníčka vyšetřuje. „Řekli nám, že někdy na podzim by se to mohlo dostat před soud,“ doufá.
Na otázku, co bude s penzionem, odpovídá rázně: „Ať si ho vezmou, banka, nebo kdokoli jiný. Nepatří Vladimírovi a nikdy nepatřil. To je vlastně to, co se snažíme celou dobu dokázat…“
Přidejte odpověď