Výstava Postiženi normalitou relativizuje, co je a není normální. Na tematiku postižení nahlíží z různých úhlů. Například americká skupina WPA Collective vystavuje ironické video: udílení filmových Oscarů slavným hercům za role postižených.
Kdo může říct, co je a co není normální? Není svět viděný běžnými lidmi trochu plochý? Toto téma se nyní pokouší zprostředkovat pražské Centrum současného umění DOX výstavou Postiženi normalitou.
Tisíc vyobrazení jinakosti
Projekt vznikl ve spolupráci s Jedličkovým ústavem a zkoumá pojmy, jež jednoznačně oddělují normální od jiného. Zabývá se „menšinou“ tělesně či mentálně postižených, kterým se ještě v devatenáctém století oficiálně říkalo kripl.
I současná korektní společnost je stále diskriminuje. A často pozitivně – například v podobě falešného soucitu nebo nabídek, které nejsou pro postižené relevantní.
Nejblíže má k pochopení této problematiky díky spontánosti a emocím právě umění. Postiženi normalitou mapuje historii nejstaršího ústavu pro postižené u nás a zahrnuje prezentaci části známé mezinárodní Würtzovy sbírky, která obsahuje několik tisíc historických vyobrazení jinakosti.
Hans Würtz byl jedním ze zakladatelů péče o postižené v Německu; tato sbírka byla poprvé představena v Berlíně v roce 1932.
Výstava
Postiženi normalitou
Praha, Centrum současného umění DOX, do 16. září 2013
Další oddíly projektu jsou věnovány dílům autorů, kteří se o tematiku postižení zajímají z různých úhlů. Například americká skupina WPA Collective vystavuje ironické video, které představuje viditelnější „odvrácenou“ tvář tématu: udílení filmových Oscarů slavným hercům za role postižených.
Polský konceptualista Robert Kuśmirowski nabízí naopak historizující laboratoř, která navždy lidstvo roztřídí. Podobně Ju Gosling z Anglie třídí osobní vzpomínky do laboratorních sklenic, jako by byly kvantifikovatelné coby další tělesné orgány.
Fragment lékařských filmů
Zajímavou součástí přehlídky je oddíl Případy institucionalizace, který zahrnuje fotografickou prezentaci Američana Jona Crispina. Ta odhaluje zvláštní nález čtyř stovek kufrů (a jejich obsahů) objevených na půdě psychiatrického ústavu Willard State Hospital z první poloviny dvacátého století.
Část nazvaná Morální riziko zase upozorňuje na častý voyeurský přístup tzv. normálních lidí. Zde najdeme nejslavnější jména výstavy: polský autor Artur Źmijewski se léta zabývá estetizujícími kreacemi nahých postav bez různých údů, video 10 ms Douglase Gordona zase nabízí fragment lékařského filmu z první světové války o nemožnosti fyzické a psychické koordinace těla.
Provázanost historických souvislostí, mix forem i pohledů patří rozhodně ke kladům výstavy. Je ale otázkou, dokáže-li tento projekt skutečně diváka přivést k hlubšímu zamyšlení nad tím, proč mu je jeho normálnost spíš překážkou k pochopení těch ostatních.
iHNed.cz
Přidejte odpověď