Potíže se zaváděním novinky, která místo kojeneckých ústavů preferuje pěstounskou péči, stály Miloslava Macelu vysoký post na ministerstvu práce a sociálních věcí. „Problémy nevidím,“ odmítá i dnes kritiku v rozhovoru s MfD.
– Jste spokojen s fungováním pěstounské péče, nebo vidíte nějaké chyby? Oba exministři, Müllerová i Drábek, chválí záměr, ale kritizují provedení.
Není cílem, aby se všechny ohrožené děti dostaly do nějaké náhradní rodinné péče. To je sice lepší alternativa než ústav, ale to zásadní řešení je vždy v té původní rodině. Cílem není teď všechny děti z ústavů nahnat do pěstounské péče, ale jde o to, aby ty děti vůbec nemusely odcházet ze své rodiny. Ty selhávají v různých situacích a nikdo jim nepomůže.
– Tedy žádné chyby?
Ne. Nevím jaké. V čem je problém?
– V nezájmu lidí o krátkodobou profesionální pěstounskou péči. Zatím máte jen 86 rodin.
V důvodové zprávě k zákonu jsme napsali, že v prvním roce bude 150 rodin, a to splníme. Pro další rok předpokládáme, že přibudou další rodiny.
– Bude potřeba zhruba 500 rodin. Přitom platí, že když se objeví nějaký nový projekt, bývá největší zájem právě hned v prvním roce.
To není pravda. Je potřeba se podívat, jak to probíhalo v okolních státech. Ty zkušenosti jsou obdobné. Na Slovensku, kde to udělali před šesti lety – žádné kojenecké ústavy už tam nemají a děti jdou do profesionálních pěstounských rodin.
– Jaký je tedy zájem? Kolik rodin se hlásí do systému profesionálních pěstounů a neuspěje?
To se musíte zeptat krajů. Ale na ministerstvo chodí od odmítnutých uchazečů odvolání a vím, že jich je hodně. V zavedených systémech, třeba v Británii, odmítnou devět z deseti žadatelů. U nás je to teď méně. Český systém byl nastavený poměrně vstřícně. Je to i vzkaz pro lidi, že pěstounství je něco jiného než osvojení. Je jasně řečeno, že pěstounská rodina musí spolupracovat s biologickou, a je zřejmé, že cílem je umožnit návrat dítěte k biologickým rodičům.
– Daří se cíl? Kolik dětí se tedy vrací z pěstounských rodin do původních?
Ve Skandinávii je to většina. To pěstounství je tam na přechodnou dobu, děti se buď vracejí do své biologické rodiny, nebo pak jdou do osvojení.
– Není u nás to síto pro výběr pěstounů příliš řídké? Nemohou jím projít i lidé pro děti nebezpeční?
Proto jsme ta pravidla zpřísnili a dali krajům možnost žadatele odmítnout. Dnes, a to dříve nebývalo, má kraj možnost v případě, že tam třeba někdo přijde a řekne, že to chce dělat, protože se mu to jeví jako zajímavé povolání, žadatele hned na začátku odmítnout.
– Jaké rodiny – typově – se hlásí a projdou?
Typově lidé, kteří jsou dobrými rodiči. V celém tom procesu přípravy se zkoumá, jaké má ten žadatel rodičovské kompetence. Není nutné mít nějaké speciální vzdělání.
– Vy jste pro soukromou agenturu školil o tomto zákonu, jehož jste autorem, sociální pracovnice z obcí a nechal si za to zaplatit. Cítíte to jako problém?
Zákon o střetu zájmů umožňuje státním úředníkům publikační a pedagogickou činnost. Z hlediska legislativy je to v pořádku, ve státní správě je to běžné. Pro mě to byla výjimečná záležitost, měl jsem dovolenou (ukazuje dovolenku – pozn. red.). Vedle toho jsem školil spoustu věcí zadarmo, dělali jsme i spoustu školení ve spolupráci s kraji.
Související článek Müllerová vyhodila svého úředníka
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď