Po úraze, který jej málem připravil o nohu, byl Jan Farský (foto) na vozíku. Přesto se rozhodl nezklamat důvěru voličů a jít do sněmovny, kde bojuje za omezení korupce.
Pokud byste mezi nováčky ve Sněmovně hledali největší absentéry, po prvním roce by byl na prvním místě Jan Farský, zvolený v Libereckém kraji za TOP 09 a Starosty. Měl k tomu ale tehdy vážné důvody.
„V březnu 2010 jsem ve Francii na lyžích trefil sněžné dělo, roztříštil jsem si obě stehenní kosti a utrhl levé koleno tak, že zůstalo na jediném svalu.“
V době voleb se pohyboval na vozíku, neabsolvoval žádnou předvolební kampaň, navíc byl na kandidátce na posledním, sedmnáctém místě. Voliči přesto dali populárnímu starostovi Semil, který do svého úřadu nastoupil v roce 2006 v sedmadvaceti letech, důvěru.
Snadno by se dalo pochopit, kdyby zrovna on svůj mandát složil, ale podlehl argumentům přátel, kteří říkali: „Když tu důvěru odmítneš teď, už nikdy se o ni nebudeš moct ucházet.“
Do Sněmovny poprvé vjel na vozíku ještě před prázdninami, ale většinu prvního roku stejně strávil po rehabilitačních ústavech, kde se znovu učil chodit.
A co víc, Semilští ho ještě tentýž rok na podzim znovu zvolili starostou. Farský ale sám rozhodl, že se vzdá starostovského platu, místo toho ustanovil dva místostarosty, kteří na radnici zajistí vše, co by kvůli Sněmovně nestíhal. Právě kontakt s městem mu chybí, i když se snaží být v Semilech alespoň třetinu času.
„Lidé za mnou do kanceláře chodí jako za starostou a diskuse často končí u poslancování, jindy přijdou za poslancem a diskuse končí u starostování.“
Jako svoje pole působnosti si vytkl transparentní fungování veřejné správy, což bylo jeho téma už na radnici.
Snažil se prosadit mimo jiné zavedení registru smluv, v němž by kdokoli z veřejného sektoru včetně státních podniků musel zveřejnit jakoukoli uzavřenou smlouvu, jinak by byla neplatná. Na první pohled účinný protikorupční nástroj však v době přípravy tohoto článku narážel na námitky některých poslanců. I v návaznosti na to si Farský stěžuje, že se ve Sněmovně nedrží slovo a podání ruky nic neznamená…
Jako vystudovaný právník kteří v roli poslance zorientoval rychle, protože znal legislativní proces přijímání návrhů zákonů, což je jízdní řád Sněmovny.
„Obdivuju všechny kolegy, co nemají právní vzdělání, že se v něm vyznají. Pro mě je samozřejmé, že existují nějaké pozměňovací návrhy, vyhlášky, nařízení, ale když je někdo třeba
tak ho tohle vůbec nemusí zajímat. Na druhou stranu mě zpomalily nohy, takže jsem asi o moc větší náskok oproti jiným nováčkům neměl,“ usmívá se a je na něm znát, že ho těžký úraz změnil i vnitřně.
Často opakuje, že na funkcích nelpí, do příštích voleb půjde, ale dovede si představit, že mandát neobhájí. „Když vidím, jak se kolegům, co jsou kariérní politici, osobní život hroutí, rozpadá, tak nevím. Nabídnu své služby, a pokud je voliči nepřijmou, budu respektovat výsledek a půjdu dělat něco jiného.“
Už ho také napadlo, že by se znovu nechal na kandidátce napsat na poslední místo. „Ale nevím, jestli by to nebyla provokace.“
O pořadí na kandidátkách stran pro nadcházející volby ještě zdaleka rozhodnuto není. Dá se však očekávat, že outsideři, kteří se před třemi lety dostali do Sněmovny ze zadních pozic, budou umístěni výrazně výše. Pak se ukáže, zda pro voliče měla jejich práce ve Sněmovně smysl, nebo zda je nepřeskáčou noví outsideři, o nichž se teď ještě neví vůbec nic.
Přidejte odpověď