Kvůli zdravotnímu postižení vyrůstala Květa Tancošová (foto) v sociálních ústavech. Až ve svých 30 letech poznává slasti i strasti „vlastního domova“. Není sama. Díky evropským dotacím vznikají chráněná bydlení, do nichž se stěhují klienti z ústavů. Teď se učí žít svobodněji.
Je to super! Tak hodnotí svůj nový život 30letá Květa Tancošová, zatímco ze sušáku v pokoji sbírá vyprané povlečení, zručně je skládá a rovná do skříně.
„Dřív jsme dostávali jídlo z kuchyně. Starali se o nás dobře, ale teď je to lepší. Sami si pereme, nakupujeme i vaříme. Pomáhají nám vychovatelé, ale vládne tu rodinná atmosféra. Tady už chci zůstat,“ líčí mladá žena, která se před třemi týdny nastěhovala do opravené vily v Ostravě-Vítkovicích. Přišla tam z Domova Barevný svět, ve kterém žije 140 postižených lidí.
Obě zařízení patří ostravskému centru pro zdravotněpostižené Čtyřlístek. Ve vile vybudovalo chráněné bydlení pro devět klientů, kteří se mohou s pomocí jiných starat sami o sebe. Každý má svůj pokoj. A právě tím jsou všichni nadšení nejvíc. I 47letý Martin Procházka. Ten ale doufá, že pro něj je vila jen přestupní stanicí do zcela samostatného života, jaký žil před úrazem.
„Žil jsem s přítelkyní a pracoval jako stavební tesař ve Vítkovicích. Asi před deseti lety na mě ale v práci spadla těžká kláda. Zasáhla rameno a hlavu. Byl jsem dlouho v bezvědomí,“ říká muž. Na první pohled na něm není znát, že stejně jako většina klientů Čtyřlístku není zcela svéprávný. Zatím…
„Jsem spokojenější než v ústavu, mám tu víc soukromí a klídek. Ale jednou, až se ještě víc naučím, bych chtěl znovu žít ve vlastním,“ usmívá se muž, který místo úplného už pobírá jen částečný invalidní důchod a po letech opět pracuje. „Teprve začínám jako údržbář ve Čtyřlístku. Zatím jsem dostal smlouvu na tři měsíce. Uvidím, jaká bude první výplata, jestli bych dokázal zaplatit nájem,“ dodává.
Vila, která ještě před rokem sloužila klientům Čtyřlístku jako stacionář s dílnami, se pro některé z nich stala vysněným domovem rodinného typu díky přestavbě, na kterou přispěla Evropská unie částkou téměř 9 milionů korun. S pomocí evropských dotací od roku 2010 vznikly nebo ještě vznikají jen v našem kraji téměř dvě desítky podobných zařízení s chráněným bydlením. Do nich se postupně stěhují obyvatelé nevyhovujících ústavů.
„Z regionálního operačního programu šlo na chráněné bydlení už přes 230 milionů korun. Díky tomu dostávají nový impulz do života lidé, kteří dlouho žili v ústavech. Teď mají víc soukromí, svobody i šanci začlenit se do společnosti,“ říká mluvčí Regionální rady Moravskoslezsko Michal Sobek.
Podotkl, že od roku 2007 podpořila regionální rada i mnoho jiných projektů v oblasti sociálních služeb. „Celkem 45. Kromě chráněného bydlení šlo o azylové domy, domovy pro matky s dětmi, denní centra či domovy se zvláštním režimem. Schválené dotace přesáhly 640 milionů korun,“ dodal Sobek.
Jen letos už se stěhovali lidé do chráněného bydlení v Ostravě, Kopřivnici, Sedlnicích či Novém Bohumíně. Další zařízení už vznikají nebo brzy vzniknou ve Městě Albrechticích, v Opavě. Moravici, Starém Bohumíně i Ostravě.
Změna prostředí postiženým lidem velmi prospívá. Odborníci někdy popisují téměř malé zázraky.
Jeden zažili s šedesátiletou paní Boženou poté, co se před dvěma lety přestěhovala z domova pro osoby se zdravotním postižením Zámek Nová Horka ve Studénce nad Odrou do chráněného bydlení v Novém Jičíně. Postižená žena začala po čtvrt století opět mluvit.
„V ústavu byla apatická. To se ale změnilo, když v chráněném bydlení získala víc soukromí i svobody. Dokáže říci, co chce. Zvládne i nakupování,“ líčí Božena Pavlíčková, zdravotní sestra ze Zámku Nová Horka. Na své začátky před 15 lety nevzpomíná ráda.
„Tehdy tu bylo asi 100 klientů. Na pokoji jich bylo až 20, z toho třeba tři čtyři klece. Lidé neměli žádné soukromí ani klid na spánek. Rušili se, museli dostávat uklidňující léky,“ netají zdravotní sestra.
Těší ji, že situace se změnila: „Dřív žili postižení lidé jako v kleci. Jídlo i služby dostali pod nos, o ničem ale nemohli rozhodnout. Vše za ně obstarali jiní. Teď konečně dostávají šanci žít podobně jako svobodní lidé.“
Ivana Lesková
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď