Josef Král z Chebu téměř zázrakem ustál zástavu srdce, strávil jedenáct dní v kómatu. V ostrovské nemocnici se ho podařilo zachránit. Přitom vyhlídky přežít měl mizivé. /ilustrační snímek/
Déle než tři čtvrtě hodiny resuscitovala rodina a pak záchranáři Josefa Krále z Chebu, když se mu vloni v prosinci zastavilo srdce. Na rentgenu se ukázaly tři chronicky nemocné srdeční tepny. Lékaři na 24 hodin ochladili jeho tělo i mozek. Jedenáct dní ležel v kómatu a s kolísavým stavem vědomí v karlovarském kardiocentru. Dýchaly za něj přístroje, zápasil s mnoha infekcemi.
Když pak osmašedesátiletého Josefa Krále přebíralo ve velmi vážném stavu Oddělení dlouhodobé intenzivní péče v Nemocnici Ostrov, mluvili doktoři dál o extrémně nejisté prognóze.
Vyhlídky měl mizivé
„Šance na přežití a případně na další kvalitní život byla mizivá. Nikdo to ale nevzdal, i když od začátku bylo jasné, že pacient je limitován věkem, chorobami a dlouhou resuscitací. Jednou jsme ho dokonce oživovali i u nás, srdce nepracovalo. Bylo to těžké, pohyboval se na hraně,“ vzpomíná primářka Ivana Jarošová.
Pacient trpěl halucinacemi, byl dezorientovaný, nevěděl, kdo je a kde se nachází. Pomohli psychiatři, kteří s ním pracovali. I v tomto kritickém stavu personál pokračoval s rehabilitací a nenechal Josefa Krále ležet.
Organismus si zvykal na větší zátěž a nemocný začal dýchat částečně sám. Tak vypadal start obratu. Malý zázrak.
„Zkoušeli jsme všechno možné. Pomohla klasická bazální rehabilitace. Velmi dobře na něho působili psi při naší canisterapii. Nejdříve nespolupracoval, ale najednou psa začal hladit,“ zmínila primářka některé metody.
Josef Král si vzpomíná na všechno kromě krátkého výpadku paměti před příhodou. Teď už je doma, zdravotně absolutně v pořádku. „Je to famózní pocit. Zlepšení nastalo i díky kardiostimulátoru, operaci bleskově zařídila doktorka. Měl jsem naprosto fantastickou péči.“
Znovu na vlastní nohy
Zhubl čtrnáct kilo, neměl sílu. Děkuje sestrám, které ho takzvaně rozchodily. I když se mu to zpočátku nelíbilo a hartusil, že ho týrají. Až téměř do propuštění z nemocnice ležel zaintubovaný s hadičkou v krku. „Nemohl jsem mluvit a strašně se mi po tom stýskalo. Jsem optimistický člověk,“ ví o sobě Josef Král. Tak si nechal přinést k lůžku tvrdé desky a na nich sestrám psal různé vzkazy. Ještě je má doma schované.
Personál k sobě volal tak zvláštně, že se tomu primářka Jarošová pořád směje. „On je výborným hudebníkem, takže tleskal do rytmu. U mě měl pocit, že jdu takzvaně mimo rytmus, tak moje kroky vytleskával rychleji.“
Jediné, co Josefa Krále trochu trápí, jsou hlasivky – následek po intubaci. Trochu hůř se mu zpívá. Hraje totiž na baskytaru v kapele Old Boys. V repertoáru máme všechny možné bigbítové anglické i české písničky od 60. let.
No a jednou ročně děláme pamětnický koncert pro vrstevníky,“ těší se důchodce na plánované podzimní vystoupení. Kromě hudby se i ve vyšším věku baví modelářstvím. Staví plastikové modely. Jeho pokoj zdobí různé diplomy. Stále jezdí na soutěže, ale častěji už posílá fotky modelů po internetu na diskusní fórum kolegům, kteří práce hodnotí.
„Byla to mravenčí práce, ale vyplatila se. Pan Král je plný života a užívá si ho,“ má ze svého pacienta radost lékařka Ivana Jarošová. „Člověk se nesmí vzdávat. Má za každou cenu bojovat,“ připojila radu.
Poděkování
Vážení přátelé,
tento dopis píši proto, abych vyjádřil poděkování lékařům, sestrám a ostatnímu personálu na oddělení DIP Nemocnice Ostrov.
Díky jejich péči a ochotě jsem se po těžkém infarktu mohl vrátit zpět do života, který jsem miloval. I když mám dnes určitý handicap, se kterým se občas musím vyrovnávat (mé srdíčko pracuje jen na 23 procent), přesto stojí za to bojovat, abych si ještě nějaký čas mohl užívat života, kterého si tolik vážím.
Měl jsem silnou vůli a věřil jsem v uzdravení a neztrácel naději.
A proto přeji vašim pacientům, ať to nevzdávají a bojují.
S pozdravem Milan Hrubeš,
váš bývalý pacient
Mladá fronta DNES
Bohumil Zeman
Přidejte odpověď