Léky, invalidní vozíky a další pomoc už slouží krajanům v rumunském Banátu. Školní expedice z Nového Města nad Metují tam předala sbírku už pošesté. /na snímku taneční soubor Čechů z rumunského Gernicu/
Tentokrát byly největším darem tři invalidní vozíky, další tři se do expedičního autobusu letos ani nevešly. Sehnala je novoměstská místostarostka spolu s Oázou a dobrušskými vozíčkáři.
„Spousta mladých Čechů odešla z Banátu do České republiky, takže ve vesnicích zůstává hodně starých lidí. Obec Gernik má navíc převýšení sto metrů, vozíky poslouží lidem k cestám k lékaři, po vsi, budou se půjčovat do rodin,“ říká zástupkyně ředitele ze základní školy Komenského Irena Kupková, která expedici vedla.
Letos do Rumunska jelo 26 dětí a šest dospělých, mezi nimi i zastupitelé. Krajani v chudém Rumunsku nejsou ve snadné situaci. Učitelka vzpomíná, že v jedné z chalup žije stará ležící paní, o kterou se musí starat manžel, sám ve špatné kondici.
Hodně lidí také na stáří osamělo. V místě, kde školáci bydleli, žije jediný manželský pár a okolo sedmnáct vdov. Po jediném hospodáři pak všechny chtějí pomoc.
Invalidní vozíky si převzala místní vyškolená zdravotnice Marie Boudová. Sestra z náchodské chirurgie Miroslava Vávrová na místě ošetřovala některé lidi a přivezla od sponzorů obvazový materiál a léky. Školáci je pak roznosili do chalup, kde to nejvíc potřebují.
Tradičně se taky konal bazar oblečení a obuvi z toho, co darovali novoměstští občani. Krajani vystáli napřed spořádaně frontu a během jediné hodiny si vše rozebrali. Když pak šli ve svátek do kostela, loučili se a školní výpravě dlouho děkovali.
Pro někoho běžná věc, pro jiné dar z nebes
„Pro ně je to dar z nebe, opravdu cílená pomoc, kterou dostanou přímo do ruky. A pro naše děti je to hodně výchovné. Vidí, jak na tom krajani, kteří mluví stejně jako my a jsou v Evropské unii, mohou být špatně,“ podotýká učitelka.
Gernik vzdálený tisíc kilometrů je od loňska partnerskou obcí Nového Města. Leží na jihozápadě Rumunska v hornatém kraji patnáct kilometrů od Dunaje, který tvoří hranici se Srbskem.
Česká menšina tu žije téměř 200 let. Jejich předkové sem přišli za časů habsburské monarchie z různých koutů Čech, aby hlídali zdejší hranici před nájezdy Turků.
Krajani tu žijí jako před sto lety, jezdí s žebřiňáky na pole a obchodují na trhu. „Na trhu prodávali koně, krávy, telata a kozu. Byly jsme se taky podívat před kostelem na dívky v krojích,“ popisují školačky Adéla Breitrová a Natalie Králová.
Škola si pro expedici pronajala dvě prázdné chalupy. Děti zapomněly na moderní výdobytky, suchý záchod byl na dvoře a mytí u venkovního koryta se studenou vodou. Jediný luxus jim dopřával ředitel gernické školy Josef Bouda, když zatopil v lázeňských kamnech a mohly se osprchovat v teplé vodě.
Děti cestovaly také do dalších krajanských vesnic Eibentálu a Svaté Heleny. Propluly taky lodí Dunajskou soutěskou a s průvodcem navštívily jinak nepřístupnou Ponicovu jeskyni. Teď také stříhají a ozvučují videozáznam z expedice.
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď