Unikátem bude od září učitelka z Valašského Meziříčí, bude totiž na základní škole učit na invalidním vozíku. Poté, co Hana Volfová (foto) ochrnula, nemohla celé dva roky učit. Dnes se její stav zlepšil natolik, že se bude moci vrátit za katedru a znovu vyučovat.
Co je zvláštního na tom, když se učitelka po úrazu vrátí mezi žáky do školy? V zásadě nic. Když však jde o Hanu Volfovou z Valašského Meziříčí, tak je to návrat s velkým N.
Poslední dva roky je totiž upoutaná na invalidní vozík. A učit chce i s ním.
V českém školství to podle všeho nemá obdobu.
„Rozhodně je to unikát. Neexistují na to statistiky, ale nikdy jsem neslyšel o žádném učiteli na základní nebo i střední škole, který by učil z vozíku,“ řekl předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása.
Považuje to za výbornou zprávu. „Bude to dobře pro všechny. Děti nebudou rozlišovat lidi s postižením a bez, padne další bariéra,“ myslí si Krása.
vystudovala speciální pedagogiku a před úrazem učila na valašskomeziříčské Základní škole Žerotínova.
Specializovala se na první stupeň. Mezi posledními žáky, které vedla od první do třetí třídy, měla také děti s poruchami učení nebo děvčátko na invalidním vozíku.
„To byla neuvěřitelně hodná děcka. Bylo pro ně privilegium, když mohli Adélce pomáhat. Byli skvělí,“ vzpomínala před časem Volfová.
Pak se rozešli na prázdniny, které se učitelce protáhly na dva roky. Její příběh stále bere dech. Za ochrnutím totiž není nehoda ani vleklá nemoc, ale úplně obyčejná věc, kterou děláme všichni.
„Seděla jsem a stříhala si nehty na nohou. Byla jsem skloněná, a když jsem se pak postavila, začalo mě strašně bolet břicho,“ vzpomínala žena.
Lékaři zjistili, že jí vyhřezla plotýnka a výrůstek, který na ní byl, se dostal do míchy. Pro aktivní ženu, která milovala sport, to byla rána.
Po dvou letech usilovného cvičení se dokáže postavit mezi bradly. „Ty pokroky jsou hrozně malé, ale jsou. Začínám chodit v ortézách v bradlech. Svaly na nohách už zabírají, ale jen se škubou, ovládat je stále ještě nemohu,“ popsala současný stav.
Přesto si umí představit, že se od září vrátí do školy. Zatím jen na několik hodin týdně. Hodně času jí totiž pořád ještě zabere rehabilitace. Ve škole jí cestu zpátky nikdy nezavřeli, právě naopak.
„Místo tady pořád má a bylo by skvělé, kdyby se mohla vrátit. Je to výborná kantorka,“ reagoval ředitel školy Milan Kardoš.
Poslední slovo bude mít lékař, po technické stránce ovšem návratu oblíbené učitelky nic nebrání. Škola je totiž zcela bezbariérová. Město pro ni nedávnou koupilo schodišťovou plošinu za 273 tisíc korun.
Petra Procházková
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď