Zdravý spánek znamená víc než prostě večer usnout a probudit se ráno svěží a odpočatý. To, jak a v jakém prostředí spíme, ovlivňuje náš zdravotní stav víc, než si většina lidí umí představit.
Kvalitní spánek je nezbytný pro správné fungování organismu. Nevyspalí lidé jsou unavení, špatně se soustředí a jejich pracovní výkon je nižší. Zároveň jim více hrozí zranění či nehoda v důsledku mikrospánku, dlouhodobá nespavost znatelně oslabuje i jejich imunitní systém.
Kvalita spánku se promítá i do tělesné hmotnosti. „Nedostatek spánku působí disharmonii v hormonálním systému, například mozku tak chybí látky navozující včas sytost a přebývají ty, které nutí k přejídání,“ vysvětluje psycholožka Šárka Slabá, odborná garantka edukačního projektu Žij zdravě.
Lidé, kteří špatně spí, mají větší sklony k nadváze či dokonce obezitě, protože hůře regulují příjem potravy. A funguje to i opačně: obézní lidé mají problémy se spánkem právě kvůli hmotnosti.
„Obezita může způsobovat krátké zástavy dechu a narušovat spánkové periody, které jsou nutné pro správný odpočinek,“ dodává psycholožka.
Velmi důležitá přitom není jen délka spánku, ale i to, v jakých podmínkách člověk spí. Samozřejmostí by mělo být zatemnění, ticho a klid bez rušení. Dále také zdravé prostředí, tedy kvalitní matrace, ideálně s antialergickou úpravou.
Ideální je, pokud je teplota v ložnici o pár stupňů nižší než v ostatních místnostech a současně se zde dostatečně větrá. Postel je vhodnější nechat rozestlanou, zvláště pokud se v noci potíte, protože škodliví roztoči milují tmu a vlhko.
„Nejčastějším alergenem v ložnici jsou roztoči v matracích, pokrývkách a kobercích, případně peří v peřinách a polštářích,“ upozorňuje Martina Vašáková, primářka Pneumologické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze.
Alergici by se měli vyhýbat péřovým přikrývkám a polštářům. „Pokud je prokázána alergie na roztoče, je na místě měnit povlečení alespoň jednou týdně a prát jej na 60 stupňů. Vhodné jsou povlaky na matrace chránící proti roztočům. Běžně se doporučuje vyhnout se kobercům a jiným podlahovým krytinám s vlasem,“ radí docentka Vašáková.
Optimální ložnice pro alergiky se skládá jen z minima nábytku. Pokud jsou v ní šatní skříně, mají být uzavíratelné, aby se na oblečení neusazoval prach.
Spánkem proti strachu
Bojíte se myší, pavouků nebo svých vzpomínek? Nový postup by mohl umožnit zbavit vás v budoucnu strachu ve spánku.
I kdybyste v životě měli jen málo štěstí a smůla se vám lepila na paty, určitě byste našli pár zážitků, k nimž se ve vzpomínkách rádi vracíte a které byste neradi zapomněli. Stejně tak se dá s jistotou prohlásit, že existují i věci, které byste naopak zapomněli rádi. Depresivní lidé si ze svého života pamatují více nepříjemné než příjemné události, lidem postiženým posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) se vracejí vzpomínky na neštěstí, která prožili, aniž na ně sami chtějí myslet. Mazání paměti by se občas hodilo.
Ideální by bylo, kdybychom si mohli přesně vybrat, co si nechceme pamatovat, vzali bychom si nějaký prášek nebo se na pár minut položili do nějakého přístroje, jehož obsluha by nám příslušné vzpomínky vymazala. A bylo by to. Žádná podobná pilulka ani přístroj neexistují. Zatím. Minulý týden přišel čtyřčlenný tým vedený Katherinou Haunerovou ze Severozápadní univerzity v Chicagu s tím, že se jim podařilo vymazat nepříjemnou vzpomínku v mozcích pokusných osob. Podrobnosti popisují v odborném časopisu Nature Neuroscience.
Naučená bázeň
Haunerová a její spolupracovníci napřed požádali dobrovolníky, aby si lehli do tunelu na magnetickou rezonanci. Vystavovali je různým vůním – třeba citronu, hřebíčku nebo nových kecek – a zároveň jim ukazovali fotografie obličejů. U některých tváří jim dali slabý elektrický šok. Kromě toho zaznamenávali vodivost jejich kůže. Ta se mění podle toho, jak moc se člověk potí, a měření vodivosti se tak používá i při vyšetření polygrafem, jinak také detektorem lži, neboť se z ní dá poznat, jestli se dotyčný bojí.
Vzpomínky spojené s emočními prožitky mozek ukládá pomocí amygdal, což jsou hluboko zanořené prastaré struktury ve spánkových lalocích. Činnost amygdal v mozcích dobrovolníků i změny ve vodivosti jejich kůže prokázaly, že se začali obličejů spojených s šokem bát. Pak vědci nechali pokusné osoby, aby si na chvíli zdřímly, přičemž pořád měřili vodivost jejich kůže. Během spánku je znovu vystavili stejným vůním, aniž jim dali šok.
Elektrická aktivita mozku se ve spánku mění. Fyziologové rozeznávají takzvaný REM a NREM spánek. Zkratka REM pochází z anglického rapid eye movement (rychlé pohyby očí). Je to fáze, ve které se nám zdají sny. NREM spánek má čtyři další stadia lišící se frekvencí mozkových vln, jež lze měřit, pokud spícímu přilepíte na hlavu elektrody. Ve čtvrtém stadiu, kdy je nejvíce pomalých vln s kmitočtem mezi jedním a dvěma hertzy, se usazují vzpomínky.
Právě v tomto stadiu vědci znovu vystavili pokusné osoby vůním, které měly spojené s obličeji, případně šoky. Podle měření vodivosti vyvolávaly pachy zpočátku strach i ve spánku. Čím déle ale spáči vůně cítili, aniž byly spojeny s elektrickým šokem, tím byl mírnější. Když se účastníci experimentu probudili, požádali je vědci, aby si znovu lehli do tunelu na magnetickou rezonanci, a ukázali jim zase tytéž obličeje. Vystavení vůním ve spánku bázeň zmírnilo.
Tvárná mysl
Aby výzkumníci zjistili, zda strach zmizel, poněvadž vzpomínka zeslábla, nebo protože starý záznam v mozku překryl nový, prozkoumali podrobně, co se v mozcích dobrovolníků dělo. Vypadalo to na druhou možnost. Místo oslabení staré paměťové stopy vznikla nová. Postup by mohl být v budoucnu užitečný. Jestli to tak skutečně bude, se ale teprve ukáže. Traumata a strachy, na které si lidé stěžují, bývají daleko silnější než vzpomínka na mírný elektrický šok.
K pilulce zapomnění to má ještě daleko. Čím lépe ale budeme fungování lidského mozku rozumět, tím je pravděpodobnější, že jednou dokážeme manipulovat obsahy vlastní mysli. Nedávno se jinému vědeckému týmu povedlo vložit do myslí myší vzpomínku na určitý tón pomocí přímého dráždění jejich mozků. Psychologové už dlouho vědí, že na vsugerování falešné vzpomínky člověku není nic těžkého. Kdoví, třeba jednou budeme moci mazat a nahrávat obsah vlastní paměti stejně, jako to teď děláme s disky počítačů.
Přidejte odpověď