Pryč je doba, kdy zrakově postižení nebo jinak hendikepovaní žili na okraji společnosti. Dnes jim v životě umí pomoci technické vymoženosti. To se ale neobejde bez těch, kteří v pomoci postiženým vidí poslání. Jedním z nich je karlovarský oční lékař Jiří Prokop, se kterým hovořila MfD.
– Proč jste se rozhodl vybrat si z medicinských oborů právě ofthalmologii?
Moje teta byla oftalmolog a i bratranec, její syn, byl očním lékařem. Během volna při studiích jsem je navštěvoval a tak mi tento obor byl velmi blízký.
– Jako oční lékař pracujete už od roku 1974. Dala vám tato práce uspokojení a naplnění života, které jste od ní očekával?
Nastoupil jsem do nemocnice v Ostrově, protože v Karlových Varech oční oddělení nebylo. Brzy jsem se pod vedením primáře Rejchrta dostal k operativě. Ta se mi hodila i při roční základní vojenské službě ve Vojenské nemocnici v Českých Budějovicích. Další léta na očním oddělení v Ostrově jsem pak pravidelně operoval a později jsem se stal vedoucím lékařem nelůžkové části v Karlových Varech. Po sametové revoluci jsem si jako jeden z prvních zařídil soukromou ordinaci, protože oddělení v Ostrově skončilo.
– V praxi se setkáváte nejen s běžnou agendou, jako je vyšetření zraku, léčení očních neduhů a předepisování brýlí. Do vaší ordinace chodí lidé, kteří se narodili jako nevidomí anebo o zrak z nejrůznějších důvodů přišli. Jak těmto lidem pomáhá lékař a co se očekává od lidí z jejich nejbližšího okolí a konec konců od celé společnosti?
Vrozených vad je naštěstí méně, závažná událost je však ztráta či poškození zraku při úrazech. Je-li ztráta oboustranná, postižený se postupně musí naučit orientovat se v prostoru a rozvíjet i ostatní smysly. Operativa však udělala v poslední době velký pokrok. Jsou tu přístroje, implantáty čoček, nové metody transplantace a transplantáty rohovky a podobně. Velkou roli v léčbě hraje i prevence, kdy včasné odhalení a léčba například glaukomu, diabetických komplikací cév sítnice nebo degenerací sítnice ztrátu zraku odvrátí. Dojde-li však k oslepnutí, pak jsou nezastupitelné další instituce.
– Dnes už se společnost o nevidomé stará víc, než že jim poskytne tradiční bílou hůl, černé brýle a možná i vodícího psa. Významnou pomocí je jim i obecně prospěšná společnost TyfloServis, která působí i na řadě míst Karlovarského kraje. Vy v této instituci zastáváte místo předsedy správní rady. Jak byste stručně popsal její poslání a hlavní úkoly?
TyfloServis o.p.s. vznikla v roce 2000 a navazuje na činnost svého zakladatele Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR. V letech 2006 až 2008 se TyfloCentrum zapojilo do prvního projektu financovaného z Evropské unie. Projekt SROP nese název Síť středisek integračních služeb pro zrakově handicapované občany Karlovarského kraje a naplno se rozběhl v roce 2007 rozšířením pracoviště i do Ostrova, Sokolova a Chebu. Posláním společnosti je podpora integrace těžce zrakově postižených a lidí s kombinovaným postižením do společnosti. TyfloCentrum poskytuje sociální rehabilitaci, sociálně aktivizační služby a průvodcovskou a předčitatelskou službu. Mnozí v těchto funkcích, ale i lidé na jednotlivých pracovištích, včetně ředitele společnosti Pavla Rogaczewského, jsou sami zrakově postižení. Obdivuji jejich elán, aktivitu i šíři zájmů, jaké u lidí zdravých často nevidím.
– Mezi významné pomocníky nevidomých řadíme dnes četbu. O jaké knihy se jedná, jaký je k nim přístup a jak je tato služba využívána?
Všechny služby pro nevidomé jsou uvedeny na speciálních webových stránkách knihovny pro nevidomé. Informace z tohoto webu čerpají též v hojné míře příbuzní nevidomých a slabozrakých, kteří získané informace předají svým blízkým. Nejsledovanějšími jsou novinky ve fondu zvukových knih. Uživatelé si mohou zapůjčit zdarma radiomagnetofony a doma si přehrávat zvukové knihy. Zájemci si mohou půjčit též časopisy zaměřené na různé druhy postižení. Na oddělení krajské knihovny též slouží počítač, který je vybaven speciálním softwarem pro nevidomé.
– Pomoc nevidomým je v některých oblastech života až neuvěřitelná. Je to například simulovaná zvuková střelba z pistole. Jak to funguje?
Simulovaná zvuková střelba z pistole funguje tak, že v hlavni pistole je zaveden laserový paprsek, díky němuž je střelec navigován zvukem. Čím více se paprsek blíží středu terče, tím vyšší se ozývá tón. Nevidomí si touto střelbou procvičují hmat a sluch, orientaci v prostoru a zároveň je to i volnočasová zábava. Protože to není kompenzační pomůcka, nelze na ni čerpat dotace. Proto Rotary klub Karlovy Vary v roce 2007 tuto střelnici v celkové hodnotě 100 tisíc korun pro TyfloCentrum zakoupil. Střelnice je pravidelně a často využívaná a nechybí ani na žádné velké společenské akci. Celorepublikově se pořádají i turnaje.
– Začátkem září chystá TyfloCentrum na letišti v Chebu akci, při níž by si zrakově postižení mohli vyzkoušet zručnost řidičů za volantem automobilu, autobusu a traktoru, ale i jízdu na tandemovém kole či vyhlídkový let ultralightem. Tato pomoc hendikepovaným lidem je jistě finančně náročná a prostředky organizátorů zřejmě nestačí. Kdo všechno pomáhá?
Tato akce se uskuteční již po několikáté a má vždy velký ohlas. To, co je pro běžného člověka skoro normální, s úplnou ztrátou či velmi vážným postižením zraku je velká událost a zážitek. Děje se tak za velké podpory chebského letiště a chebské autoškoly Hrajnoha s.r.o. Protože je o tuto akci značný zájem a očekává se i velká účast nevidomých a slabozrakých z celého regionu, chce ji náš klub podpořit organizačně a občerstvením pro účastníky. Několika jedincům také umožníme let ultralightem a nebude chybět ani turnaj v simulované střelbě. Na této akci se chceme podílet s naším přátelským Klubem Rotary Cheb.
– Prozraďte ještě, jak zrakově postižení lidé tuto pomoc přijímají, jak ji prožívají a co jim dává.
Tito lidé jsou velmi činorodí, mnozí pracují ve zdravotních zařízeních nebo sanatoriích jako maséři. Společnosti se nestraní, naopak jejich zájmy a sportovní i společenská činnost je velmi široká a rozmanitá.
Anna Fidlerová
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď