Adopce dětí homosexuály. Ano či ne?

Tři poslanci chtějí povolit homosexuálním párům adoptovat děti. Je správné, aby děti gayů a lesbiček měly v rodném listě napsáno dvě matky, či dva otce? Nemůže tím dojít k ohrožení psychického a sexuálního vývoje dítěte? O tom se diskutovalo v pořadu České televize Máte slovo.

Viktor Paggio, poslanec LIDEM, se adopcí dětí homosexuály neobává:„Mezinárodní organizace, odborníci na celém světě jasně říkají, že stejnopohlavní pár nemá na dítě žádný negativní vliv. Dítěti je úplně jedno, jestli jsou jeho rodiče černí, bílí, jaké mají náboženské vyznání nebo sexuální orientaci. Potřebuje milující rodiče.“

Oponoval mu však Petr Hájek, bývalý vicekancléř prezidenta Václava Klause:“..děti, rodič, matka, otec, to jsou základní pojmy tohoto světa, na těch svět byl vystavěn, na těch stojí. Příroda sama určuje dvě bytosti, aby se stávaly jednou a z ní vzešlo dítě, a vy chcete říct, ne, my to teď zrušíme, my legalizujeme tyto svazky a nejen, že je legalizujeme, ale dokonce, protože nemají si s čím hrát, tak jim dáme ty děti, který prostě jsou hezkou hračkou a z toho se stává rodina. Pane Paggio, to jste na stejné cestě jako Francouzi, kteří už nechtějí hovořit o matce a otci, ale budou to nazývat rodič jedna, rodič dvě. Já se jenom ptám, kdo je ten rodič jedna, kdo ten rodič dvě.

Viktor Paggio:“ Promiňte, že vstupuju do vašeho biblického exposé, ale podívejme se trošku po Evropě. Například do té Francie, kterou zmiňujete, kde to již odsouhlasili. A zejména se podívejme na to, co říkají odborníci, pane Hájku. To jsou vaše pocity, je to váš strach, který plyne z neznalosti. Pokud byste si pročetl ty desítky a stovky a tisíce studií, které proběhly na celém světě…

moderátorka:
Pane Paggio, já bych vás jenom opravila, že přece jen argument, že něco je ve světě, nemusí znamenat vždycky, že to je nejlepší.

Viktor Paggio:
„Paní Jílková, jestli mi dovolíte jednoho odborníka za všechny. Michael Lamb v roku 2004, profesor psychologie a vedoucí katedry sociální a vývoje psychologie na cambridgské univerzitě. Dřívější společenské domněnky o nadřazenosti tradičních rodinných forem byly kriticky zpochybněny empirickým výzkumem. Děti vychovávané stejnopohlavními rodiči nemají vyšší pravděpodobnost stejnopohlavní orientace, sexuální orientace neovlivňuje pravděpodobnost zneužívání dětí. A poslední dodatek. Mluvíte o přírodě, my na tu přírodu, pane Hájku, navazujeme. Samozřejmě že i v přírodě funguje ve zvířecí říši, že homosexuální páry vychovávají mladé. Není to vůbec nic divného, nic zvláštního.

Petr Hájek:
Pane Paggio, odbornou část nechám panu doktorovi, ale člověk, jak říká básník, je hodno člověka jedině dát uzdu živlu, ať je jakýkoli. Právě že člověk není zvíře. Když se páří ve zvířecí říši dvě stejnopohlavní bytosti, může se to stát. Ta deviace, tu neumějí ovládnout. Ale člověk by tu deviaci ovládnout měl. Je to prostě nemoc… homosexualita byla vyškrtnuta ze seznamu nemocí, aniž by podlehla klinickému zkoumání. Bylo to odhlasováno doktory, tehdy americkými, nějak tři tisíce proti pěti tisícům.

Petr Laně, gay; žije v registrovaném partnerství; uvažuje o adopci:
„Pane Hájku, to jsou nesmysly. Tohle je homofobní chobotnice, co tady předvádíte. Co to jako má znamenat? My se tady nenecháme urážet v přímém přenosu.“

Petr Hájek:
Kde mám chapadla?

Petr Laně, gay:
Já nenechám tady na nás házet špínu.

Hájek, bývalý vicekancléř:
Špína? V jakém smyslu?

Petr Laně:
Jste homofob.

bývalý vicekancléř prezidenta
Já říkám, že to je nemoc a že byla vyškrtnuta z politických důvodů ze seznamu nemocí jako jediná ze všech nemocí, byla vyškrtnuta, aniž byly udělány klinické zkoušky.

nejmenovaná osoba:
„Dobrý večer, pane Hájek. Vy jste mluvil o tradiční rodině. Já bych chtěl se vás zeptat, co je dnes tradiční rodina, když 50% rodin se rozvádí. Jako ten pojem tradičních rodin bohužel v dnešní době už nepodléhá pravdivosti. Zaplaťpánbůh, moji rodiče, milující rodiče, kteří jsou heterosexuálové a tím pádem stvořili homosexuálního člověka, dokázali tohleto rozumět, protože to byla otázka lásky.

bývalý vicekancléř prezidenta Václava Klause:
Vy ten stav popisujete. Ten rozpad hodnot, ke kterému patří i adorace homosexuality, způsobuje rozklad tradiční rodiny. Lidé, kteří jsou třeba mladá generace, si říkají, už to je normální.

nejmenovaná osoba:
Já jsem bojoval sám se sebou. To nebylo přirozený. Tenkrát nebylo vůbec s kým o tom diskutovat. Není adorace. Já chci jen, aby ta nová generace, ti gayové, aby nemuseli se zabít, aby věděli, že jsou milovaní a že můžou milovat, že jsou úplně normální. A tím pádem, protože milujou, tak tím pádem také milujou i ty děti. A ty děti jsou důležitý.

Klimeš Jeroným psycholog:
„Já bych k tomu řekl jen jednu věc. U homosexuality není největší problém to, jestli je nebo není normální. V psychologii je asi pět definic normality, co by se mohlo označit na normální. A homosexualita je normální podle té jedné definice, kterou používá mezinárodní klasifikace nemocí. Ale já myslím, že ten problém není v otázce, jestli to je nebo není normální, ale hlavně v tom, že to je vlastnost, kterou prakticky nikdo nechce mít. Lidi, když se s tím narodí, mají ten problém, který tady popisuje pán. Je to velice těžký se s tím vypořádat. Stejně tak žádnej rodič nechce, aby jeho dítě bylo homosexuální. A těžko se s tím vyrovnává, když už se to stane, tak se s tím musí nějak poprat.

Paggio, poslanec LIDEM:
Je mi to naprosto jedno, jestli mé dítě bude nebo nebude homosexuální, protože to není nemoc.

psycholog Klimeš:
Každopádně je to statisticky vzácné. Je to kolem těch dvou procent populace… každopádně je to minorita a jakmile je někdo součástí minority, tak má složitější život. A ten problém je v tom, že ta minorita, což je ten hlavní problém v této otázce, když se bavíme o těch adopcích dítěte, je to, že ta minorita nežije životem majority… je velmi promiskuitní, velmi střídá partnery a tak dále. A pro nás vhled do tohoto prostředí, pro nás odborníky, je hrozně složitý.

Kateřina  Burešová, lesbická matka; žije v registrovaném partnerství:
Vy právě ten vhled vůbec nemáte. Vy sám tvrdíte, že se nedostanete do té komunity a vy vůbec nevíte, jak ta komunita žije. Ale můžu vám říct, že žiji deset let se svojí partnerkou a nestřídám partnerky, nežiji promiskuitně, vychováváme spolu děti.

moderátorka:
Ne, já tedy musím říct, také jsem četla výzkum,  že 74% homosexuálů vystřídá za svůj život více než sto partnerů. U heterosexuálů to je kolem dvaceti u mužů, u žen je to méně.

Kateřina Burešová lesbická matka:
.. my žijeme úplně normálně život jako kterákoliv jiná heterosexuální rodina. Prostě jsme dvě ženy a máme dvě děti, které společně vychováváme, společně s nimi děláme všechno, trávíme veškerý náš volný čas společně, děláme úplně všechno. Jsme normální.

psycholog:
paní Burešová. Já si plně uvědomuju, že se nejedná o heterosexualita versus homosexualita. Ale ono je to mezi lesbickými ženami a homosexuálními muž ohromnej rozdíl. I v těch životních stylech i v tom chování. Řeknu příklad za všechny. Když si vezmeme pedofilní kauzy, tak plná jedna třetina je homosexuálních znásilnění a přes 99% těchto zneužití kluků dělají chlapi. To znamená, lesbické ženy se chovají podstatně jinak než homosexuální muži. Projevuje se to i na trvání vztahu. Třeba lesbické ženy mají o dva roky delší poločas rozpadu toho vztahu. Je tam mnohem méně nevěr a tak dále.

Jiří Čunek, senátor /KDU-ČSL/:
máme zákony, ale také vyhlášky, které upravují adopci dětí, což je vlastně normální výběrové řízení, kde posuzují psychologové a odborníci, zda se konkrétní dítě hodí do konkrétní rodiny, právě zákon o registrovaném partnerství proto tam má tu blokaci pro homosexuální páry, vždy psychologové vybírají ten přirozený heterosexuální pár, aby dítě mělo maminku a tatínka. A když nenajdou tento pár, tak pak teprve v druhé řadě je jakékoliv jiné hledání. A já jsem přesvědčen, že to je důležité, co by mělo zůstat, to přirozené výběrové hledání, žádné jiné. A proto jsem přesvědčen, že není potřeba žádná změna zákona.

Viktor Paggio, poslanec LIDEM:
Zaprvé homosexualita není nemoc. A zadruhé, homosexualita je přirozená.

Klimeš:
…jedna část výzkumů hovoří pro adopce a druhá část výzkumů proti adopcím.

Paggio:
Přesně tak. A proto se musíme dívat na to, odkud ta studie je. Je li od cambridgské univerzity, je li od Americké asociace psychologů, pak je to studie, které asi budu věřit.

Klimeš psycholog:
Prosím vás, ale tam najdete stejný velký jména, který tvrdí opak.

Petra Štěpánová,
Jsem pedagog. A jeden ze základních pilířů je vývojová psychologie. A tady mě zaujal jeden takový odstavec, je to v kapitole normalita. A tady se píše to, že pro to, aby dítě mohlo být zdravé, mělo zdravý vývoj duševní i tělesný, potřebuje určité věci, které se týkají té výchovy, a to je rodina bez genetické zátěže, optimální těhotenství i porod, dobrá socioekonomická situace, dobrá hygienická i kulturní úroveň prostředí, úplnost rodiny, tělesné a duševní zdraví rodičů, citová zralost členů rodiny, což znamená dostatek lásky, zájmu i pochopení, vzdělávání. Absence kteréhokoli z těchto předpokladů představuje riziko poruch vývoje dítěte…proto by legislativa měla směrovat tímto ideálem.

Kateřina lesbická matka;
nám jde jen o to, abychom mohli si osvojit dítě partnera. To znamená, abychom mohli tu rodinu, kterou tvoříme fakticky, tvořit i de jure, prostě abychom byli plnohodnotně zákonem schváleni.

bývalý vicekancléř prezidenta :
Když probíhalo schvalování zákona o registrovaném partnerství, tak jste tvrdili, že nechcete ani o krok víc… zástupci homosexuálů přísahali v parlamentu, že nechtějí ani o krůček dál, že tady je hranice. Sociální demokracie tehdy jasně řekla,  řekla, ano, ani o krok dál nebudeme. A teď k ní přistupuje strana zvaná LIDEM, která přichází s touhle abnormalitou, proti které protestují ve Francii miliony lidí, kteří mají ještě v hlavě rozum a vědí, že se tady řítí civilizace ke dnu.

lesbická matka;
Já taky mám v hlavě rozum…. přece se netvoří zákony podle toho, co kdo slíbí a čím se kdo zastřeší.

poslankyně Černochová z ODS
Práva dětí jsou v tomto zákoně ošetřena tak, že dítě, kterému například zemře jeho jediný biologický rodič, bude moci partner, s kterým je registrován ten stejnopohlavní rodič, si to dítě osvojit. Toto bude probíhat se souhlasem soudu, bude probíhat standardní soudní řízení o osvojení. Bez rozhodnutí soudu se žádné dítě osvojovat druhým partnerem nebude. A děti od dvanácti let věku se k tomu budou moci vyjádřit, protože už to je ta rozumová vyspělost pro to, aby mohly říct svůj názor.

psycholog:
K dítěti můžete přijít jako žadatel. To je jedna cesta. A druhá je to, že se jde přes soud a dá se žádost na soud a soud to schválí nebo ne. Kdyby paní Burešová umřela, tak její partnerka přijde k soudu a dá žádost, aby to dítě mohla adoptovat a ten soud samozřejmě přihlídne k tomu, že fakticky vychovává to dítě…soudy v těchto případech vždycky dávají přednost tomu výchovnému prostředí, kde to dítě do té doby vychovávali. Já si nedokážu představit soud v Český republice, kterej by najednou to dítě sebral vaší partnerce a strčil ho támhletomu pánovi. To je naprostej nesmysl.

Kateřina Burešová, lesbická matka:
Co když přijde partnerky otec, kdokoli z biologické rodiny, která má samozřejmě přednost, protože biologické vazby mají přednost před tím skutečným stavem. Ale já bych jen chtěla doplnit, vy jste mluvil o tom, že když zemře v heterosexuálním páru matka, může ten manžel nebo partner adoptovat, ale oni mají možnost už za jejího života, mají možnost osvojit. My nikoliv. Oni můžou si ty práva upravit už za života.

Viktor Paggio:
Paní Jílková, dovolte mi, abych představil ten návrh zákona – je velmi minimalistický a umožní osvojit si dítě registrovaného partnera druhým registrovaným partnerem. Proč je to důležité? dám příklad, nemocnice, dítě je nemocné, dvě lesbické maminky se chtějí dozvědět, jak je to dítě na tom. Jenom jedna matka má právo na informace, protože jenom jedna matka je z pohledu práva skutečně matkou. Ta druhá žena je z pohledu práva cizí paní, přestože dítě vychovávala deset patnáct let, tak se nedozví ty informace. A to je třeba jeden z konkrétních případů, kdy tento zákon velmi pomůže. Informace o dítěti v nemocnici.

Mertin Václav, dětský psycholog:
dítě má určité potřeby a ty bychom mu my jako dospělí, jako společnost, měli uspokojovat. Je to potřeba lásky, potřeba bezpečí. Ale tam není napsáno, jestli to je maminka nebo tatínek, to je dospělá osoba, která to tomu dítěti poskytuje a v optimálním případě je to máma a táta. Ale když to je máma a babička, protože ten táta zmizel, tak pro to dítě to může být stejně dobré…. můj zájem je dítě.

bývalý vicekancléř prezidenta
Chcete tedy tvrdit, že model, kde je matka, otec, orientace v tomto základním hodnotovém světě je pro díte nedůležitá?

dětský psycholog:
je to důležité.

bývalý vicekancléř prezidenta Václava Klause:
No ale to ty homosexuální páry nemohou nabídnout.

Viktor Paggio, poslanec LIDEM:
Ale tam je jedno, jestli jsou nebo nejsou homosexuální, ale jestli milujou nebo nemilujou to dítě. To je, o čem se tu bavíme. To je ten princip.

bývalý vicekancléř prezidenta :
Vždyť vy přece víte, že tohle je mezikrok k tomu, jako už dneska všude ve světě, aby se adoptovaly děti nikoli jen těch konkrétních homosexuálních jedinců, ale aby začala normální adopce dětí. To za čtyři roky budeme se bavit o tom, že mají právo homosexuálové, protože nesmějí být diskriminováni, adoptovat kterékoli dítě.

Laně gay;
Já bych chtěl jenom říct, že společnost se vyvíjí a stát na to musí reagovat. A vaše názory mi přijdou velice zpátečnické. A když se podíváte po celé Evropě, tak všude už tady ty zákony jsou uzákoněny. Katolické Španělsko, Argentina, Brazílie.

Petr Bahník
přijde mi to velice úsměvné. Jednak tady ta přestřelka těmi tisíci studií, které jistě pan Paggio celé tisíce nepřečetl. Jednak argumentace tím, že se svět vyvíjí, společnost se vyvíjí. Ano, jistě. To jsou všechno komické argumenty, které používali nacisté, používali komunisté. Používají je revolucionáři celého světa. Ale o to tady přece vůbec nejde. Nejde dokonce ani o to, jestli homosexuál je schopen dobře pečovat o dítě. Některý ano, některý ne. Je to určitě věc osobních kvalit toho jednotlivce. Ale to, o co to tady jde, je přece otázka adopcí dětí. A pane doktore, vy mi jistě dáte zapravdu, že adoptivní děti, vyrovnat se s tím, že je člověk adoptivním dítětem, je samo o sobě poměrně náročné. Mladý člověk, ať dítě nebo teenager, má určitý problém budovat svou identitu s vědomím toho, že je adoptovaným dítětem. Mělo by toto být ještě dále zatěžováno dalšími stresujícími faktory? Proto se před adopcemi podnikají ta rozsáhlá šetření, jestli jsou potenciální rodiče dost bohatí, jestli nejsou příliš bohatí, jestli jsou chytří nebo hloupí, jestli nejsou moc mladí nebo moc staří. A najednou takovýto sociální experiment, který v dějinách lidstva nemá vůbec žádnou obdobu, je tady prezentován a podpořen tak komickými argumenty jako tezí, že společnost se vyvíjí,….

dětský psycholog:
Malý dítě, pokud je informováno, tak tuhle věc vůbec neřeší. Jestli je adoptovaný, nebo není adoptovaný.

Petr Bahník:
Já jsem mluvil o mladých lidech, tedy také o teenagerech, u kterých víte, že řeší.

Jeroným Klimeš, psycholog:
Právě že řeší tu identitu. Oni řeší velice intenzivně. Když řeknete třeba, já jsem viděl čtyřicetiletýho chlapa, který se ve čtyřiceti dozvěděl, že má tátu někde v Řecku, tak tři roky byl z toho úplně na prášky.

Mertin, dětský psycholog:
Když děti o tom vědí, tak to neřešej. Čtyřicetiletej, to je úplně jinej případ.

moderátorka:
Dostala jsem dopisy s otázkou, zda právě neohrožuje třeba sexuální vývoj toho dítěte, že přeci jenom ty rodiče, dejme tomu dvě matky, dva otcové se navzájem objímají, líbají se před dětmi.. Zda to tedy negativně nemůže ovlivnit jejich vývoj, když uvidí třeba dvě ženy se líbat, dva muže.

lesbická matka:
Já si myslím, že naopak. Naše děti, když vidí, že se objímáme, tak nás jdou obejmout taky.

Viktor PAGGIO:
Máme data za posledních třicet let. Ta data jasně mluví o tom, že se to na dětech nijak negativně neprojevilo. Opět zdůrazňuju, máme tu homosexuála, který se narodil heterosexuálním rodičům. Také se před ním objímali. Okoukal to od nich nějak? Neokoukal.

Jeroným Klimeš, psycholog:
Děti, který byly vychovávaný lesbickými páry, jsem četl třeba výzkum, kde se psalo, že tam byl nárůst homosexuálního chování ze tří na dvanáct procent a u kluků z pěti na devíti procent. Já nevím, prostě takovýhle výzkumy jsou. Já si nemůžu pomoct.

Čunek, senátor KDU-ČSL:
já tady mám domácí zdroj. Českomoravská rada psychologické společnosti řekla, že to není dobré. A vyjádřila se tak v době, kdy tento zákon už byl připravován za pana ministra Kocába….tato psychologická společnost říká, že závěrem je možné shrnout, že odborná psychologická veřejnost, zejména dětští a rodinní psychologové a psychoterapeuti nedoporučují legalizaci osvojování dětí homosexuálními páry.

Viktor Paggio:
Petr Weiss, známý sexuolog český. Od sedmdesátých let ve světě proběhla řada výzkumů týkajících se dětí, které vyrostly v rodině jednopohlavních párů. Výzkumy měly jednoznačné výsledky. U dětí nebylo zjištěno žádné narušení.

bývalý vicekancléř prezidenta :
Ten problém přece není odborný. Ten problém je lidský ve své podstatě. Je to problém zásadní filozofický. Je to problém etický, je to problém civilizační. Prostě a jednoduše, tohle je jeden z významných kroků, který chce překročit křesťanskou civilizaci, která tady dva tisíce let se nějak buduje, která vyrostla na opozici k Římu, který byl tak zhýralý, že homosexualita tam úplně normálně fungovala, ale nebyla nikdy uzákoněna a legalizována. A v kontra tomuto světu zhroucenému přichází křesťanská civilizace, která dva tisíce let stojí na nějakých ideových a hodnotových kořenech. A vy je ničíte.

poslanec LIDEM:
Já vám věřím, že tento svět se vám nelíbí. Ženy volí, černoši chodí na vysoké školy a teď homosexuálové chtějí adoptovat děti. No Bože.

Martina Štěpánková
zastupuji organizaci Proud, která ten návrh zpracovala. Ten návrh se týká těch dětí, které už v těch rodinách žijí. To znamená, že ty děti, které dvě matky nebo dva otcové vychovávají, to znamená, že se nezabývá dětmi, které jsou v ústavní péči, ale dětmi, které ty dvě matky už fakticky mají. A pro vývoj toho dítěte, a bylo to tady řečeno, je rozhodující, že má milující rodiče, že má dva milující rodiče, kteří se mají rádi. A pro interakci nebo pro vývoj toho dítěte je důležité, že vidí kvalitu toho vztahu. Pokud je to vztah, který je heterosexuální, ale ti rodiče se k tomu dítěti chovají špatně nebo k sobě navzájem, je to samozřejmě pro to dítě mnohem horší. Takže to je určitě podstatné.

moderátorka:
pan doktor Klimeš ovšem upozorňuje na jednu věc, jestli vy si to, paní Burešová s panem Laně, uvědomujete, ano? Že pokud budou vaše děti vás obou, tak kdybyste se jednou chtěli rozejít, a to nemůžete vyloučit, život je pestrý, tak se o ty děti budete soudit a hádat. A to vám nepřeji. To není nic příjemného.

psycholog:
…velkou část tý agendy jsou války o děti. V okamžiku, kdy vaše partnerka adoptuje vaše dítě, v okamžiku, kdy se rozvedete, tak tam bude šílená válka o děti. Právo na styk a tak dále. Pokud se tomuhle můžeme vyhnout, tak je dobré se tomu vyhnout.

Martina ŠTĚPÁNKOVÁ, :
Ano. Ale důležité je, že partnerka, pokud se rozejdou, tak bude mít k tomu dítěti i povinnosti. Nejenom práva, ale bude tam podílet se na výchově, bude mít i povinnost vyživovací.

Jeroným KLIMEŠ, psycholog:
No ne, tam bude válka. Ty války je to, co ty děti huntuje. Jako já bych byl nejradši, když homosexuálové už mají teda adoptovat děti, tak ať to vždy adoptuje jedinec. A jestli mi něco vadí na tom stávajícím stavu, je to, že ty promiskuitní homosexuálové můžou adoptovat dítě jako samožadatelé a v registrovaném partnerství nemůžou, přitom předpokládám, že registrované partnerství jsou míň promiskuitní a míň šíří HIV a jiné pohlavní choroby. A já bych teda byl radši, aby se to prohodilo. Aby když už teda máme hovořit o adopci dítěte, tak aby to mohl jedině registrovanej pár, ale vždycky jenom jeden z nich, protože ten čas, kterej ty homosexuálové drží pohromadě, je podstatně menší než u těch heterosexuálních párů., já prostě se bojím toho, že jakmile se dá homosexuálům právo adoptovat děti, tak to bude prostě mnohonásobně víc válek o děti a budeme se jenom fackovat, kdo, kdy, s kým a jak má předávat dítě.

poslanec LIDEM:
Toto patří totiž ke zlatým standardům mýtům o homosexuálech. Samozřejmě, že tam není ten společenský tlak jako u klasického páru heterosexuálního, který třeba vychovává dítě. Ten tlak my tímto naopak vytvoříme a pomůžeme tomu. A pokud jde o to, že se budou rozcházet… A pokud mluvíte o tom, že se budou rozcházet homosexuální páry, no ano, tak jako se rozchází heterosexuální.

Jeroným KLIMEŠ, psycholog:
Chápejte, ale máte poloviční trvanlivost. Já vím, ale poločas rozpadu homosexuálních párů jsou tři roky. To je šílený. Přece nedám dítě do něčeho, co má střední dobu dožití tři roky.

nejmenovaná osoba:
Tady pán hovořil na počátku o Bibli. Tam je jasně řečeno, že Bůh stvořil muže a ženu. Na tom je postavenej národy. A jestliže se malé dítě bude ptát dvou partnerů, kdo je moje maminka nebo kdo je můj tatínek, vnáší se zmatek, protože ničí, odebírá dětem pojmy. To je největší zločin.

Petr LANĚ, gay;
Bůh je láska přece, ne?

bývalý vicekancléř prezidenta :
slovo rodina je od slova rodit a vy prostě rodit nemůžete.

Petr LANĚ, gay:
Záleží na tom, že žiju v trvalém registrovaném svazku, nejsem promiskuitní. A jsem schopný dát tomu dítěti lásku, domov a zabezpečení.

Veronika Dvořáková, partnerka Kateřiny Brožové
Když se mně něco stane, trauma to bude pro syna, stejně jako pro dceru. Ale ještě větší trauma bude, když ztratí druhou matku a ztratí sourozence.

Jeroným KLIMEŠ, psycholog:
Ale to přece neztratí. Ten soud to dá samozřejmě k vám.

Veronika DVOŘÁKOVÁ, :
My máme povinnosti, ale práva žádný nemáme.

Jiří ČUNEK, senátor /KDU-ČSL/:
Každý náš příběh, individuální, je velmi silný. A za sedm let, to znamená od roku 2006, kdy existuje zákon o registrovaném partnerství, se registrovalo 1500 párů, z toho jenom procenta má tento problém a teď si vemte, že to řeší teď celý stát a hodinový pořad.  A to je statistika, která není výzkumem. To je jasné. A já vám chci říct, že za stávající situace legislativní je tento problém řešitelný a vůbec nemusíme bourat normální rodinu, normální přirozený pohled na svět. Je řešitelný zaprvé tak, že ten otec bude první, koho se budou ptát. Ale zcela jistě, a podle mně je to zcela správně, biologický rodič má vždycky mít přednost.

Veronika DVOŘÁKOVÁ, :
To není pravda. Když otec s tím dítětem nežije. Já jsem byla u početí, já jsem byla u porodu, já jsem krmila dítě. Já se o něj starala.

Jiří ČUNEK
Ale ten otec byl u početí. A má svá práva. Podle zákona má svá práva.

Veronika DVOŘÁKOVÁ, :
To nedělá rodiče. Rodič se nemusí o to dítě starat. My se o něj staráme. My jsme rodiče.

Jiří ČUNEK
Ano. Ale já teď říkám, že zákon to v tuto chvíli řeší a soud, já pevně věřím, že soud správně zohlední to, co bylo řečeno…

Veronika DVOŘÁKOVÁ, :
Dobře. Ale proč maj být ty boje, proč ty děti to maj podstupovat? Proč?

Jiří ČUNEK
No oni bohužel ty děti už to podstoupily nedobrovolně to, že nemají normální rodinu. Heterosexuální.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Vážení, pojďme to uzavřít..pan doktor řekl, že soudy vždy upřednostňují psychologické rodiče. Milí diváci, já vám děkuji.  Na shledanou.

redakčně zkrácený přepis – invArena