Příběh MF DNES. Dvaapadesátiletého muže málem zabil infarkt. Přišel o práci, ale nevzdal se. Luxusním vozem (foto) jede k lepší budoucnosti.
Petru Geislerovi je dvaapadesát let. Před dvěma roky dostal infarkt a skoro umřel.
Potom přišel o práci, kde dělal osmnáct let. Najednou stál před otázkou, jak uživí svoji novou rodinu se čtyřletým synkem, a jak bude přispívat své dceři z prvního manželství na vysokou školu.
Svět se mu malinko zhroutil, stejně jako srdce, které má dnes o třetinu nižší výkon než před tím. Což mu nevadí jen při fyzické zátěži, ale také mu bere dech, když zpívá. Ale popořadě.
„Toto je důvod mého infarktu,“ směje se Petr Geisler, když do kuchyně, kde nám vaří pravou vídeňskou kávu, přijde jeho druhá, a nutno dodat na první pohled mladší manželka se čtyřletým synem. Hned potom obrátí naši pozornost ke dvěma sklenicím na kuchyňské lince. Když je prý člověk po infarktu rok doma a nudí se, naučí se ledacos. Například vařit skvělou kávu, jak i vzápětí zjistíme.
Od infarktu ke staré americe
„Když mě lékaři vyšetřovali, tak zjistili, že to s tím mým srdcem není v pořádku. To mi bylo padesát. Postrašili mě a já přestal kouřit a zhubnul o deset kilo. A pak jsem ho při ping pongu dostal. To jsou paradoxy!“ říká Petr.
Infarkt to byl pořádný, lékaři mu řekli, že má jizvu přes celé srdce. Přesto se chtěl co nejrychleji vrátit do práce, a proto si sám platil rehabilitaci. Chtěl se vrátit za volant. Osmnáct roků totiž jezdil po celé republice a distribuoval barvy pro autolakovny. Přestože se snažil, doktoři ho pustili do práce až po roce.
„Mezitím moje zákazníky převzal někdo jiný a já byl nadbytečný. Majitel mi nabídl pouze zkrácenou pracovní dobu,“ vzpomíná. Poté se přihlásil na úřadu práce, ale tam rychle pochopil, že mu žádnou práci nenajdou a začal přemýšlet, co bude dělat. K původnímu řemeslu, vyučil se automechanikem, se kvůli zdravotnímu stavu vrátit nemohl.
„Ale něco mě napadlo. Vždycky jsem toužil mít starou ameriku, auto s křídlama vzadu. Takovou tu velkou káru z padesátých nebo šedesátých let. Kdybych ji sehnal, mohl bych v ní vozit svatebčany. Lidi mají různé nápady.
Někdo jezdí v kočáře taženém koňmi, viděl jsem svatbu v trabantu.
Proč ne ve staré americe?“ ptá se Petr.
Protože byl Petr Geisler vždy mužem akce, v prvním manželství postavil vlastníma rukama rodinný dům, začal auto hned shánět. Když ale viděl, za jaké ceny se staré ameriky prodávají, začal se ohlížet po něčem jiném, v čem by novomanžele vozil.
„Byla to láska na první pohled. Osm a půl metrů dlouhé auto, objem motorů čtyři a půl litru, lak v dokonalém stavu. Ale nejvíc se mi líbilo, že to auto mělo ve svých papírech, že vozilo v Long Beach filmové hvězdy. Takže v něm mohla klidně jezdit Cameron Diaz, která tam žije. To byl asi největší důvod, proč jsem se rozhodl do toho jít,“ popisuje své první setkání s limuzínou Lincoln Town Car.
Na otázku, kolik ho auto, kterého si na silnici nelze nevšimnout, přišlo, se mu moc odpovídat nechce. Na konec ale řekne, že ho stálo jeden infarkt a všechny úspory. Měl totiž dost vysokou zdravotní pojistku.
„Zatím nevím, jestli to bylo, nebo nebylo unáhlené rozhodnutí. Když jsem se ale zajímal, co bych mohl dělat se svojí sníženou pracovní schopností, tak se nabízely jen hlídací agentury, kde vám dávají šest tisíc za měsíc, za to, že sedíte u monitorů, nebo chodíte mezi regálama. To není nic pro mě i když chápu, že tohle mě ze začátku také moc neuživí. Ale bojuji na všech frontách. Protože hraji na klávesy a zpívám, nabízím takový set svatebních služeb,“ líčí Petr.
Ptáme se ho, jestli bude mít v autě uniformu a jak to bylo s tou Cameron Diaz. Ukáže na sebe prstem: „Já nejsem nájemný řidič, já jsem majitel a ten nosí motýlek. A jak to bylo s tou slavnou herečkou? Nevím, ale budu to každému vyprávět,“ směje se.
—
Mladá fronta DNES
Jan Šebelka
Přidejte odpověď