Paní Jana před dvěma lety zjistila, že má nádor v levém prsu. Protože již 22 let žije v africké Namibii, podstoupila léčbu tam. Prs jí byl amputován. Smířila se s životem bez jednoho ňadra. Po roce se však kvůli bolesti zad rozhodla prs znovu zrekonstruovat.
– Jak jste prožívala ztrátu prsu?
V Namibii jiná možnost nebyla. Lékaři mi prs prostě odejmuli. Původně jsem si myslela, že takhle budu prostě žít dál, po roce jsem ale změnila názor. Lidé si často neuvědomují, že když žena jeden prs ztratí, ztrácí i rovnováhu. Bylo to velice nepříjemné.
– Je to tedy hlavně o psychice?
Neměla jsem ani problém s psychikou. Beru to tak, jak to přijde. Je mi jedno, jestli jeden prs mám, nebo nemám. Ale pravdou je, že mít jenom jedno ňadro je velice nepříjemné. Byla bych snad raději, kdyby mi vzali prsy oba, aby se to vyvážilo, to ale žádný doktor neudělá. Zdravý prs vám nikdo neodebere.
– Původně jste byla smířená se životem s jedním prsem. Kdy jste změnila názor?
Poté co mi odebrali prs, žila jsem rok s jedním. Tehdy jsem zjistila, že už to dál nejde. Měla jsem bolesti zad a různé další problémy. Jenomže tím, že mi v Namibii uřízli celý prs, uřízli i kůži. Na plastiku jsem se rozhodla vrátit do Čech. Tady mi museli srostlou kůži znovu nafouknout. Dali mi pod kůži takzvaný expandér – balonek, který mi pravidelně dopouštěli, aby se kůže znovu vytáhla. Ten konečně nahradí normální implantát.
Mladá fronta DNES
Karolína Kyselová
Přidejte odpověď