Podle analýzy Karlovarského kraje ghett v regionu neúnosně přibývá, za posledních šest let se jejich počet zdvojnásobil. Mnoho z obyvatel těchto ghett si zařídilo invalidní důchod. Reportáž MfD z Rovné na Sokolovsku, kde v panelácích žijí neplatiči bez vody a tepla./ilustrační snímek/
Vypadá to na bezútěšné místo, kam se nikdo dobrovolně s radostí nehrne. Pro mnohé chudé představuje ghetto ve zdevastovaných panelácích kdysi výstavní „socialistické“ vesnice Rovná na Sokolovsku poslední štaci. Po beznadějných příbězích ani není třeba pátrat, stačí se náhodně zeptat na chodbě sedmipatrového činžáku.
Devětačtyřicetiletá Yveta patří k neplatičům, co živoří už řadu měsíců odříznuti od tepla, teplé i studené vody. Bere invalidní důchod 5400 korun měsíčně. Zařekla se, že nebude platit nájem a už vůbec ne za služby, které stejně nedostává. „Ani mě nenapadne. Co já tu už vytrpěla.“ Jak přežila zimu?
Díky elektrickému přímotopu. „Ale až dostanu vyúčtování za proud, nedoplatek se vyšplhá na čtrnáct nebo patnáct tisíc. Nevím, co budu dělat. Chce se mi brečet, celé noci nespím,“ svěřuje se žena.
Bydlí v bytě, který patří její matce. Ta je ve vážném stavu v nemocnici. Celkový dluh buď nezná, nebo ho nechce říct. Prý 20 až 40 tisíc. Nejvíc jí vadí, že od loňského října už nemá ani studenou vodu. „Syn mi ji vozí v petlahvích ze studánky. Musím se nějak umýt, abych mohla k posudkovému doktorovi. Když k němu nepůjdu, seberou mi i invalidní důchod,“ líčí Yveta a nadává na bezohledné úřady a instituce.
Co dělá celé dny?
Odpověď překvapí. Trochu uklidí a pak mrkne na internet. „Kluk si ho zařídil a platí ho.“
No a většinu času tráví v křesle u parádní televize. „Když mi doplatili důchod, koupila jsem si televizi a notebook, ať z toho života něco mám. Ale jinak jsem ráda, že s penězi vyjdu. Když poplatím elektřinu a pojištění, zbude mi dvanáct stovek na měsíc,“ počítá.
Kouření si ale neodpustí, podomácku balené cigarety leží pečlivě srovnané v krabici na stole.
Yvetina sousedka Lenka je na tom skoro stejně. Také bez tepla a vody. Jenže v tátově v bytě 3+1 žije třetím rokem se svými sedmi dětmi. „Pro vodu jezdíme k prameni a ohříváme ji, abychom se nějak umyli. Jinak vám tu nikdo nenačepuje ani k napití do hrnku. Odpojili nás, protože tu nechtějí mít cikány. Ale to jsou taky lidé, ne?“ houkne typickým přízvukem.
V něčem ale je zase soudná. „Je pravda, že tahle situace je i naše chyba, protože dlužíme. Dluhy tu má každý.“
I Lenka čeká katastrofu, až dostane účet za elektřinu. Také ona přes zimu používala přímotop. „To se chytím za hlavu. Brácha doplácel za proud čtyřicet tisíc.“
Starousedlíkům neplatičů líto není. Jsou na ně naštvaní. „Kvůli nim dluží náš panelák jeden a půl milionu a hrozilo, že vodu odstřihnou i nám, kteří platíme,“ vypráví na chodbě muž.
Platiči tu mají zvlášť nainstalované nové rozvody, které už ale nezásobují neplatiče. Chlapík už má dost těch, co nepracují, berou dávky a nic si nedělají ani z exekučních štítků.
Panelák je v hrozném stavu. Všechno zničené, špinavé, ve sklepích haldy odpadků. „Choďte srát jinam, kamera,“ zní vtipné varování nalepené na vylomených sklepních dveřích.
—
Analýza ghett v Karlovarském kraji
* 13 míst se třemi až čtyřmi tisíci lidmi v roce 2006, v roce 2012 už 31 míst se sedmi tisíci lidmi
* doporučení autorů analýzy pro města a obce: zapojit do veřejných zakázek 10 % lidí dlouhodobě nezaměstnaných * odkupovat byty zpět do obecního vlastnictví s cílem zřídit sociální a prostupné bydlení * podporovat sociální firmy (zaměstnávají znevýhodněné a část zisku investují do rozvoje podniku a komunitních aktivit) * zavádět dluhové poradny * podpořit programy a služby zaměřené na rodiny s dětmi
redakčně kráceno, celý text v dnešním vydání MfD
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď