Když mi byly čtyři roky, dostala jsem dětskou obrnu a jela jsem poprvé do Janských Lázní. Od roku 1995 jsem začala jezdit každý rok do Jodových sanatorií v Klimkovicích. Stal se ze mě chcípák, který potřebuje lázně, píše blogerka.
Každý rok jsem dostávala křížkové lázně, protože my, co máme dětskou obrnu, nepřibýváme. Dětská obrna, očkováním tzv. lžíčkou, od roku 1960 prakticky vymizela.
O té své píšu tady:
http://www.kdyz.cz/detska-obrna
Před deseti lety, v rozhlasové relaci o obrnářích, řekla moderátorka, že v současné době v naší republice dožívá asi 15 000 obrnářů. Dotklo se mě to. Bylo mi tehdy třiapadesát. Jaké dožívání, proboha? Ale moderátorka měla pravdu. Dneska je nás zhruba 10 000. Opravdu dožíváme, a navíc, ne všichni jezdíme do lázní. VZP toto dobře ví, a proto nám umožňuje jezdit do lázní každý rok, na rozdíl od pacientů s DMO, RS, myopatů a dalších, kteří by potřebovali jezdit také každý rok, ale bohužel, oni přibývají…
Jezdila jsem tedy do lázní každý rok na čtyři týdny, a byla jsem za to VZP vděčná. Jezdila jsem v létě, v rámci své dovolené, a fakt si nevymýšlím, když vám řeknu, že jsem v sobě účinky lázní cítila až do února, a až v březnu se mi začalo stýskat po procedurách, koupelích, masážích, cvičení, plavání, po nádherném klimkovickém lázeňském klidu, a jako každý rok jsem si začala lázně „obíhat“ a těšila se na červenec, kdy v Činoherním klubu začíná dovolená a mně začnou lázně, které mi dodají sílu na dalšího půl roku.
http://www.sanatoria-klimkovice.cz/
Před rokem, v létě 2012, jsem tedy jela opět do klimkovických lázní, ale tentokrát jsem marně čekala na příjemnou únavu z procedur, která mě při předcházejících pobytech nutila, jít si každé odpoledne lehnout. Marně jsem čekala, až se budu doslova vznášet po chodbách, protože mě nohy nebudou bolet. Vznášení po chodbách ani příjemná únava nepřišla, protože jsem se neměla z čeho vznášet, a z čeho být unavená. Procedur bylo málo. Nebyla to chyba lázní – lázně mohou dát pacientům jenom tolik procedur, kolik VZP zaplatí. A tak jsem jela domů už po třech týdnech.
Vám, co si teď říkáte, má lázně zadarmo, tak má být vděčná a nehudrat, že měla málo procedur, vám musím říct, že jsem si dokupovala procedury, parafín, masáže, jodové koupele, a skoro každý den hodinu v bazénu. Ale stejně jsem se nevznášela po chodbách, ani příjemné únavy jsem se nedočkala.
Celý podzim mě bolely nohy a nejvíce koleno na noze, obrnou postižené. Chůze mě začala namáhat. Lázně mi nedaly potřebnou energii, neměla jsem tedy z čeho čerpat. Byla jsem stále unavená. Jediné moje štěstí je, že při napovídání v Činoherním klubu sedím, a sedím i při psaní. Sedím a odpočívám.
Na jaře jsem se rozhodla, že do lázní letos nepojedu. Pojedu s dcerou k moři, dokud jsem ještě fyzicky schopná někam jet. Budu se vyvalovat na sluníčku a plavat. Když jsem o tom mluvila se stejně postiženými kamarády, dali mi za pravdu. Lázně byly loni na nic. Nepomohly ani jim. Ani oni letos nejedou. Jsme sice chcípáci, kteří lázně potřebují, ale potřebujeme lázně, které nám pomohou. Na tom jsme se shodli.
„Moře bude lepší,“ řekli mi všichni. „Užij si ho, dokud ještě chodíš,“ dodávali a měli pravdu.
Víte, nepsala bych o tom, kdyby 13. 5. 2013, nevyšel v MF DNES, na titulní straně, článek od Lenky Petrášové, nazvaný:
Vyhláška utáhla šrouby a lázně krachují. Teď se taktika otáčí
Bylo tam například (cituji):
Podle ředitele VZP Zdeňka Kabátka, propad péče přesáhl to, co čekali: pojišťovna počítala s tím, že lázně budou mít propad dvacet procent, nakonec je to však osmdesát.
„Lázně jsou tady, nebojte se o ně říct,“ vzkazuje mluvčí VZP Oldřich Tichý. Pojišťovna prý rozhodně nebude lékaře postihovat za předepsané poukazy. Suma, kterou léčba v lázních stojí, není v celkovém balíku 280 miliard, kolik české zdravotnictví ročně stojí, nijak výrazná. VZP loni za lázeňskou péči zaplatila 1,4 miliardy korun.
Nemyslím si, že bych byla něčím výjimečná, a tak se domnívám, že podobných pacientů jako já, je víc. Stejně jako já, i oni zjistili, že snížený počet procedur jim nedodá sílu, energii a nevrátí jim aspoň částečný pocit zdraví.
A proto jsme si prostě o lázně letos nezažádali a tak i my můžeme za to, že je propad osmdesát procent.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Irena Fuchsová
Přidejte odpověď