Sluchově postižení jsou odkázaní na pomůcky, které jim aspoň částečně dokáží vykompenzovat ztrátu sluchu. Problémem však je, že stát jim na ně přispívá stále méně. Podle prezidenta České unie neslyšících se v posledních letech snížil počet hrazených kompenzačních pomůcek až o polovinu.
Neslyšící nebo těžce nedoslýchaví trpí odloučením od slyšící společnosti. S nikým se nedorozumí, nemohou navazovat vztahy, kontakty. Nemožná je pro ně třeba i tak běžná věc, jako je telefonování. Při odstraňování bariér jim pomáhají kompenzační pomůcky.
Jejich pořizovací cena se ale běžně pohybuje i v desítkách tisíc korun, nemohou si je proto při svých nízkých příjmech sami dovolit. Smutné je, že stát na neslyšících v posledních letech hodně šetří.
Martin Novák, prezident České unie neslyšících, tvrdí, že počet hrazených kompenzačních pomůcek rok od roku klesá. Podle něj to bylo nejlepší v roce 2005, poté se začala situace razantně zhoršovat.
Myslí si, že za neblahý stav mohou tyto změny zákonů:
a) zákon o sociálních službách platný od roku 2007 a přijat v roce 2006. V této době zaniklo třeba hrazení baterií do sluchátek
b) sociální reforma realizovaná v roce 2011, která vstoupila v platnost v roce 2012, kde došlo téměř k polovičnímu snížení počtu kompenzačních pomůcek hrazených státem (například počítač, vibrační budík, faxmodem, speciální programy atd.)
c) nově tvořeným zákonem o zdravotních prostředcích (v seznamu je hrazení pouze pro sluchové pomůcky, některé věci pro kochleární implantáty ačkoliv i jiné typy zdravotního postižení zde mají vyjmenovány i spoustu dalších potřebných kompenzačních pomůcek.
A dodává, že nejhorší situace je u těžkých poruch sluchu, kde si postižení budou muset počkat na hrazení kvalitních moderních pomůcek ještě dlouhé roky a i pak jim pojišťovny přispějí jen směšnou částkou.
Že stát nepřispívá ani na ty nejzákladnější pomůcky, které pomáhají neslyšícím v komunikaci s ostatními lidmi, potvrzuje i Marie Horáková z Agentury pro neslyšící. „Sluchově postižený nemůže telefonovat, využívá online tlumočnickou službu, a tak potřebuje přístroj a kvalitní připojení na internet, např. chytrý telefon, tablet, PC – jelikož tyto přístroje může neslyšící použít nejen pro kompenzaci svého postižení, stát nepřispívá.“
Podle Horákové je důležité si položit otázku: Co zabezpečuje sluch? Sama si myslí, že hlavně bezpečí, informace a komunikaci. To by si podle ní měli uvědomit ti, kteří o příspěvcích na kompenzační pomůcky rozhodují.
„Řada rozhodnutí o hrazení pomůcek je bohužel dělaná bez spolupráce s osobami se sluchovým postižením, jelikož postup vyřazování odpovídá velmi nekvalifikovanému a nezdůvodněnému vyřazování velmi potřebných pomůcek. Toto se pak odrazí na kvalitě života osob se sluchovým postižením,“ uzavírá Martin Novák.
Jiří Marek
invArena
Je to tak, jak píšete. Jakmile budu mít založený blog na výše uvedené adrese, sepíšu všechno podle skutečnosti. A budu mluvit i za nedoslýchavé a neslyšící. Jak budu mít založený, dám vědět v následujícím komentáři.