ČRo Plus
Povinné roušky, uzavření hranic, zákaz provozu restaurací. K takovým krokům se před 5 lety v březnu uchýlila vláda, aby bojovala s první vlnou koronavirové pandemie. Rychlým uzavřením společnosti to v první chvíli vypadalo, že se podařilo virus dostat pod kontrolu a na konci dubna mohlo začít rozvolňování opatření. Bohužel ale přišla druhá vlna a ta smetla i naději, že jsme Best in covid. Za 5 let zemřelo v Česku v důsledku koronavirové pandemie skoro 50 000 lidí. Přepočteno poměrně, to znamená 4 000 úmrtí na milion obyvatel, a tím se řadíme k nejpostiženějším zemím světa. Co tedy vlastně po 5 letech víme? Jaké cesty boje s koronavirem se ukázaly jako účinné a jaké nikoliv? Mám radost, že to mám dnes dva hosty prezenčně, epidemiologa Romana Prymulu, jednoho z ministrů zdravotnictví doby covidové, nositele státního vyznamenání od prezidenta Zemana za zvládnutí první vlny epidemie.
A mým druhým hostem je imunolog Jiří Šinkora. Vítejte, dobrý den.
Pane Prymulo, vy jste byl zastáncem striktních opatření, stojíte si za jejich potřebností i 5 let poté?
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Stojím. Ale samozřejmě průběžně se ukázalo, že ne všechno bylo na místě. Ale pokud přijde nová epidemie způsobená nějakým novým patogenem, o kterém toho mnoho nevíme, tak na začátku striktní skutečně být musíme.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Vy jste, pane Šinkoro, naopak propagoval řízené promoření. Není alespoň tedy v tom počátku, kdy je potřeba jaksi koupit ten čas, tak nejsou zapotřebí právě ta striktní opatření?
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Záleží na tom. To, co jsem navrhoval já, bylo promoření mladé generace, protože když jsem se dozvěděl, to bylo na začátku roku 2020 v Izraeli, co se děje v Číně, že vlastně tato nemoc infikuje prakticky každého, ale jako podléhají jí pouze lidé starší, řekněme, 60 let, 65 let, tak jsem měl nápad, že by se mohla řízeně promořovat mladá generace a poté teprve, co nemoc odezní, tak ji zase uvolnit zpátky do oběhu, když tak řeknu. A další věc…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A to by tedy podle vás bylo přínosnější pro kontrolu toho viru v populaci, než když by byli striktní lockdowny.
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
zůstali by imunními a tím pádem by byli reinfikováni, šířili by virus méně. Naopak zase souhlasím s panem profesorem, že ochrana té starší generace, ať dáte tu hranici na 50, 55, 60 let, byla naprosto rozhodujícím faktorem pro to, aby jich co nejméně zemřelo, protože ještě dodám, to se někdy málo říká, nebylo důležité jenom ten akt nakažení, ale také dávka infekční.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Tak ptám se Romana Prymuly, jestli skutečně bylo potřeba těch plošných opatření, jestli tato cesta, řekněme, cíleného promoření, by nebyla méně nákladná a stejně efektivní třeba.
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Tak ono se možná budete divit, ale já jsem v jednu chvíli uvažoval o cestě promoření.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A to se nedivím, protože to zmiňoval i Jan Šinkora…
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
…která zvedla obrovskou vlnu nevole. Já jsem byl kamenován za toto. Nicméně já jsem tu myšlenku opustil v momentu, kdy se začalo ukazovat, že ani po tom přirozeném nakažení ten člověk nemá dlouhodobou imunitu, takže obecně u těch respiračních onemocnění to je problém. A pokud by tam byla déle dlouhodobější imunita, tak by to bylo jediné správné řešení, ale bohužel, pokud my jsme kryti jenom po dobu nějakých 3-6 měsíců, tak samozřejmě riskujeme, že se vrátíme do té populace a zase se po nějaké době nakazíme. Takže tohle je nepochybně problém, který tady je. Co se týká těch opatření, tak nepochybně některá byla na místě, některá ne. Pokud nosíme roušky v podstatě v zevním prostředí, tak to asi úplně smysluplné nebylo, rovněž to dlouhé zavření škol asi nemělo velký smysl, jak se později ukázalo, to ostatní, tak tam si myslím, že nějaké velké problémy s tím nemám ani teď.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Jiří Šinkora vzal v potaz právě při teorii o promoření, to, o čem mluví Roman Prymula, to znamená, že to přece jenom 3–6 měsíců…
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Pan profesor má pravdu. Slizniční viry nevyvolávají dlouhodobou imunitu. Na druhou stranu to prvotní promoření ve vás vyvolá slizniční imunitu povrchovou a tím pádem další vaše reinfekce se nerozvine do takové šíře a stáváte se méně infekční, prostě to, co kolem sebe šíříte, je menší infekční dávka. A já budu opakovat, podle mého názoru ta infekční dávka měla rozhodující význam pro to, jak to onemocnění bude probíhat u, řekněme, střední a starší generace. U těch nejstarších byl problém jiný, ale to je už příliš odborný.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
To znamená, že by potom se právě ta infekční dávka snižovala díky tomu promoření a tím pádem by byli s ní konfrontováni lidé s menšími důsledky.
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Tam jsme dnes po vlastně dvou velkých vlnách nebo multivlnách dvou se to už prostě mezi námi integrovalo a koronavirus číslo 5 koluje stejně jako koronavirus číslo 1, 4 a žijeme s ním a budeme s ním žít navždy.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Dobře. Ale mezitím se tedy vyvinula vakcinace, tak to bylo asi…
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
To s tím nemá nic společného. Imunita povrchová a vakcinace byla dobrá k tomu, aby chránila jedince, kterému se ten virus dostane hloub do těla, ta infekci naprosto nebrání.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Jak zásadní byla vakcinace z pohledu Romana Prymuly?
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Já ještě se vrátím k tomuto. Ono to není jenom v tom, že vlastně po tom prvním kontaktu my reagujeme lépe, a to je nepochybně pravda, to je klasická adaptace, tak, jak to přichází, ale on se adaptoval i ten virus, to znamená, my jsme na začátku čelili viru, který byl podstatně agresivnější klinicky a v té interakci s organismem a různými mutacemi, teď, jak se dostal do fáze, kdy je tady vlastně spektrum mutací omikronu, tak ten virus je podstatně méně nebezpečný.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
No, také jsme se báli, že budou, promiňte, mutace, které budou ještě nebezpečnější.
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Ano, ale naštěstí ten virus mutuje pro sebe příznivě, to znamená, nehubí toho svého hostitele, ale rychle se šíří populací a rychle se množí. Takže takto to v tuto chvíli je. A já si myslím, že nejsou signály pro to, aby tady byla nějaká mutace, která nás bude ohrožovat.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Ale k té vakcinaci, promiňte, protože vy jste měl, nebo prosazoval a měl jste za zásadní, rychlé a masivní očkování a Jiří Šinkora říká, že to nemá nic společného s tím, jak se vyvíjela ta epidemie.
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Ne, to byla jiná otázka. Ta vakcinace nemá vliv v podstatě příliš na tu naší adaptaci, na ten virus, protože ta skutečně přicházela i tak, ale ta vakcinace měla zásadní význam v tom, že chránila tu zranitelnou populaci, zejména proti těm nejtěžším formám onemocnění, včetně úmrtí, a to asi nikdo nemůže zpochybnit. Samozřejmě diskuze velké se vedou na téma, jestli má smysl očkovat v populaci nízkého věku a podobně, tam samozřejmě to je něco jiného.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Dobře, tak mi to, prosím, pane Šinkoro, dovysvětlete, když říkáte, vy jste třeba použili termín očkovací diktatura, tak to bylo v jakém kontextu?
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
To bylo ve smyslu toho, že v některých institucích byli lidé nuceni k tomu očkování naprosto nevybíravými prostředky, například se jim hrozilo vyhozením z práce nebo vyřazením z pracovního procesu a podobně, izolací a tak dál. Potom další věc byla opatření, že ten, kdo je očkovaný, tak může skoro všechno, ten, kdo není, nemůže skoro nic, což je naprostý nesmysl, protože…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
No, tak Rakousko třeba zavedlo povinné očkování, to my jsme neměli.
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Ale Rakušáci to, pardon, Rakušané to udělali absolutně nejhůř ze všech. Podívejte se, podívejte se na Švédsko, tam to dopadlo dobře.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
No, my si právě ten švédský model určitě ještě rozebereme, ale zajímá mě ještě reakce Romana Prymuly na to, že u nás tedy nebylo povinné očkování, nicméně ten pohyb neočkovaných osob byl do značné míry tedy různě usměrňován nebo zakazován. Tak jak to vnímáte, bylo to legitimní?
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Tak legitimní v tu chvíli to bylo, ale jestli to bylo úplně smysluplné, je druhá věc, protože samozřejmě v momentu, kdy víme, že i ten očkovaný může šířit virus, tak ta opatření naprosto striktní takový význam neměla, ale je třeba říci zase na druhou stranu, že ti očkovaní šířili ten virus méně než ti neočkovaní, takže v tomto to určitý smysl mělo, ale určitě to nebylo absolutně tak, že když se potkám s někým očkovaným, tak se nemůžu nakazit, tak to opravdu není.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Když už jste to, pane Šinkoro, načal, tak prosím, co podle vás ukazuje švédská strategie? Připomeňme, že Švédi byli liberální v tom postupu, nechali otevřené školy, restaurace, nešli cestou lockdownů. Byli nejdříve trochu odstrašující příklad, protože měli opravdu nárůst počtu úmrtí postupně, ale vlastně se někde stali i inspirativní pro střední a východní Evropu. Tak co ta švédská strategie podle vás?
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Ta švédská strategie byla naprosto geniální, oni to udělali přesně tak, jak se to udělat mělo. A nejdřív se jim smáli. Dokonce hlavní imunolog se omlouval. A dneska dobře víme, že to byla přesně ta cesta. A já si tady jenom připravil nějaká čísla. U Švédů zemřelo na 100 000 obyvatel, polovina lidí oproti nám. A není to jenom o kvalitě zdravotnictví, protože naše zdravotnictví kvalitní je. A přesto u nás umřelo dvakrát tolik. A tady se udělala, jestli můžu, udělala jedna velikánská chyba podle mého názoru, že se, i když se už vědělo, že se virus šíří populací, že se nezavřela společnost relativně slušně, tak aby se lidi nestýkali na podzim roku 2020. A já mám informace neověřené, že tehdejší ministr zdravotnictví Vojtěch chtěl to zavřít, ale podlehl nátlaku svého šéfa, nezavřeli to a udělali tu nejstrašnější věc, co mohli.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
To je ta otázka roušek do škol od 1. září, následně tedy, ano, to byla a následně přišel potom jako ministr zdravotnictví Roman Prymula.
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Já to chci říct, já to chci dokončit. Oni udělali takzvaně slučáky a nahnali mládež dohromady a pak jí vypustili jako mezi populaci. Já jsem si naprosto jistý, že tam vznikla ta obrovská dávka, infekční dávka, která se rozjela po republice. Potom odstoupil ministr Vojtěch a převzal to tady pan profesor. Já říkám na rovinu, podle mého názoru jediný člověk, který byl schopný pochopit, o co jde. A pak se stala ta věc a nastoupil ministr Blatný, který prohlásil tu legendární větu, kdo je očkovaný, nenakazí se a nemůže nikoho nakazit, což byla katastrofa.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Tak, pane Prymulo, můžete teď reagovat, jak se vám nastupovalo v tom říjnu 2020, kdy jste asi pravděpodobně tušil, že ta situace není dobrá. Nastupuje tu druhá vlna. Stala se tam chyba v tomto případě, že nebyly striktnější opatření, tak jako třeba na jaře?
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
To úplně veselé nebylo. My, když se podíváme…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Ony byly krajské volby, také připomeňme.
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
V té době samozřejmě byla tam řada politických vlivů, ale ono objektivně my jsme byla jedna z mála zemí, která měla enormně vysokou rezervní kapacitu lůžek, protože když se podíváme na Itálii, tak tam lidé končili na chodbách, to se u nás nedělo. Ale na druhou stranu je třeba říci, že ta vlna se pustila tak daleko, že ta lůžka byla skutečně v jednu chvíli úplně zaplněná, že jsme tady transportovali pacienty po republice.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A my pak připomene Karlovarský kraj.
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Dokonce bylo pár transportů i do zahraničí. Ale je třeba říci jednu věc, že to, že ti lidé byli hospitalizováni na lůžkách, ještě neznamenalo, že dostali adekvátní péči. A my jsme neměli dostatek kvalifikovaného personálu, aby se o ně staral. V tuhle chvíli, kdy srovnáváme ta data naše a data, která jsou z Izraele, tak my jsme na tom byli výrazně hůře. A co se týká toho modelu Švédsko, tak, no, samozřejmě ten přístup nebyl tak tragický, ale když se podíváme na jiné severské země, tak to Švédsko tak dobře nedopadlo, to Švédsko je skutečně jiné. Je jiné v tom, že tam jsou vzdálenosti mezi lidmi poměrně větší, tam ty vesnické oblasti zejména jsou na hodně velkém prostoru, takže ono se to úplně detailně srovnávat nedá, ale nedá se říci, že by to byl nějaký průšvih.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
No, ale to mi právě, prosím, řekněte, pane Šinkoro, když uvádíte příklad Švédska, tak, jak se vám jeví ostatní skandinávské země, protože například Norsko, to právě zavedlo opačný postup než Švédsko, striktní přístup, důsledné zavírání hranice, i lockdownu a mají tedy mnohem nižší čísla ještě než to Švédsko, stejně jako Dánsko.
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Norsko má daleko menší populaci a daleko lepší zdravotnictví.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Mluvíme poměrně teda.
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Ano, vůči nám třeba, tak mají daleko lepší zdravotnictví a daleko menší populaci a taky velký prostor.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A já to srovnávám vůči tomu Švédsku, který jste uvedl, říkáte, a právě, jak říká i Roman Prymula, který převezme v tom skandinávském regionu, tak to není zas až takový vítěz.
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Já jsem zatím neřekl jedinou věc proti lockdownu, jestli jste si všimla, jako otázka je ta kvantita toho lockdownu, to zavření vysokých škol, tady bylo u nás nejdelší zavření základních škol, které bylo u nás nejdelší a pak tam byla taková nesmyslná opatření jako uzavírky okresů, to jsem nepochopil nikdy. Jako 10 metrů, 10 metrů překročíte okres a zavře vás policie, to mi nad tím zůstává rozum stát.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Vy jste, pane Prymulo, i poté, co jste rezignoval na funkci ministra po zhruba měsíci, ale zůstával dál poradcem v těchto otázkách na vysokých odborných postech. Tak, jak potom tedy přistupujete k těm výtkám ohledně smysluplnosti některých těch lockdownů, zpětně hodnoceno, dávaly smysl takovéto uzavírky, o kterých mluvil třeba Jiří Šinkora?
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Tak ono v té době se řešila problematika šíření vlastně mezi regiony, a to pramenilo v to, že se rozhodlo o těch uzavírkách na úrovni okresů. Samozřejmě problém je, že to dokážete zpomalit, ale poměrně nevýznamně, u respiračních onemocnění dneska je zřejmé, že chřipkový virus je schopen obletět zeměkouli za 24 hodin díky dopravě. A tady to je samozřejmě pomalejší. Ale v té době, když jsme se dívali na mapy, tak třeba v Německu byl obrovský nárůst případů, který u nás za hranicemi takový nebyl a řešilo se, jestli prostě uvolnit třeba migraci a tam se to velmi omezovalo, ale pak se ukázalo, že ten gradient byl obrácený, protože tak jak ten covid pulsoval vlastně v jednotlivých zemích, tak pak my jsme byli na podstatně horších číslech než Německo a zase Němci chtěli zakázat vlastně migraci našich lidí nebo příjem vlastně těch pendlerů a pak se ukázalo, že bez nich by vlastně kleslo jejich zdravotnictví výrazně, protože řada zdravotníků v tom pohraničí je Čechů. A došlo k tomu, že přímo na popud Angely Merkelové toto vlastně bylo zrušeno, takže tam hrály opravdu roli i jiné faktory, než byly čistě epidemiologické.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Umíte to pochopit, pane Šinkoro, z toho úhlu pohledu, že teď třeba možná můžeme hodnotit už z pozice, že po bitvě je každý generál, ale že to rozhodování v ten daný moment, kde hrálo roli řada faktorů, nejen ryze odborných, epidemiologických, imunologických, ale také politických a zároveň tedy přeshraničních…
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Naprosto to chápu. A jako jedna věc je to komentovat z mé pozice člověka, který neměl žádnou zodpovědnost. A druhá věc je to rozhodnutí politické udělat, protože nakonec to bylo politické rozhodnutí, ale byly věci, které chyběly. Například nechápu, že v krizovém štábu na začátku, nebo jak se to jmenovalo.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Ano, krizový štáb.
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Neseděl žádný erudovaný imunolog. Seděla tam doktorka Kročová, která vlastně nevěděla, o co jde vůbec, když to takhle řeknu, to vím k tomu bezpečně, já jsem s ní měl osobní rozhovor a vůbec nepochopila, co jí říkám. Jako že nehledaly se ty kapacity, kapacity takzvané, jako doktor Hořejší a tak, mlčely ze začátku. Tam nebyl jediný hlas, který by řekl pozor, tohle to je jiný typ.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
No, počkejte, ale měli jsme to potom Centrum pro modelování biologických společenských procesů, ty hlasy jako Jan Trnka, Václav Hořejší a tak dále, byly velice výrazné. Ale teď mi jenom řekněte, a to mě zajímá právě pohled Romana Prymuly, jak se nabírali tedy odborníci, kteří by měli mluvit o tom, jak tu epidemii dostat pod kontrolu, protože vy jste byl, pokud se nepletu, v čele toho prvního krizového štábu, pak vás nahradil pan Hamáček a vy jste šel do těch dalších funkcí, ale tak nechybělo tu nějaké těleso odborníků, kteří by měli fundovaně řídit epidemii?
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Tak ony tam byly různé skupiny, které působily jako v podstatě poradní sbor, jedna skupina byla pro epidemiologii, která řešila nějakým způsobem ta opatření, pak tam byla skupina klinická, která řešila hospitalizace ARO a kapacitu toho systému, pak tam byla skupina laboratorní, která toto řešila. Je pravdou, že nějaké dramatické zastoupení imunologů tam skutečně nebylo. A pak vznikaly skupiny, které byly už mimo tu oficiální strukturu a které se do toho systému zapojovaly. A já musím říci, že při tom mém krátkém působení na postu ministra, tak já jsem využíval tu skupinu zahraničních expertů poměrně intenzivně. Je otázkou, do jaké míry se to potom realizovalo dále, protože s mým odchodem vlastně ta skupina přestala být reflektována, v podstatě už se přestala účastnit nějakým způsobem nařízení té epidemie.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Čili ani z pozice poradce premiéra, kterým jste potom byl, se vám nedařilo tyto hlasy do té diskuze zahrnout, aby byly vyslyšeny?
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Tam to je čistě zodpovědnost ministra, který samozřejmě tyto poradní skupiny si nějakým způsobem tvoří a tam nebyl zájem vlastně pokračovat s touto skupinou a tím to skončilo.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Mě by zajímalo, nakolik toto svědčí třeba ale i vůbec o tom nějakém konsenzu ve vědecké komunitě, protože nejdřív to vypadalo, že je tu určitá jednota, pak se začaly ty hlasy ozývat tak různě, až z toho vznikla taková kakofonie. Čím si vysvětlujete, že nebylo možné najít vědecký konsensus na některých parametrech týkajících se pandemie?
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Tak společnost se rozdělí na libovolném tématu.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A jako že dva imunologové mohou mít různý názor, říkala jsem si, tam jsou tak exaktní parametry, které…
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Ne. Tady je problém v tom, že se spousta imunologů na to koukala jakoby na virus, který žije v těle, to znamená, pořád se mluvilo o protilátkách, tyto viry jsou zabíjený jiným způsobem, to zabíjí tzv. T-buňky a ty jsou první obrannou linií, o tom se vůbec nemluvilo. Žádné testy se nedělaly. Já můžu říct jenom svoji osobní zkušenost. Já jsem kontaktoval krizový štáb pana profesora, nechci jmenovat, ale kontaktoval jsem dva lidi dopisem, osobně politiky a tak dál, ani jednou jsem nedostal odpověď. A od začátku jsem přesně věděl, o co jde. Já jsem v podobném modelu pracoval v Holandsku a viděl jsem přesně, že například měření protilátek nedává žádný smysl, ale bylo to marné. Nakonec jsem, já mluvím teďka o sobě, ale je to osobní zkušenost, nakonec jsem to musel ventilovat přes sdělovací prostředky, bohužel ne tolik veřejnoprávní, ale zkoušel jsem všechno, dokonce mi kolega tady z televize poradil, že i Parlamentním listům mám dát interview, což jsem nechtěl z důvodu, že to čte jiná skupina obyvatel, než která se dívá na televizi.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Jak pozoruhodné je, že se na tomto tématu takto štěpí společnost, ale i vědecká komunita, pane Prymulo, jakým způsobem tedy tu komunitu nějak sjednotit, abychom měli resumé třeba i pro příští pandemii, jak postupovat, protože na jednu stranu přece tady jsou vědecké objektivní fakta a něco jsou potom názory.
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Tak ono je třeba si říci, že ta pravda vždycky bývá někde uprostřed, je třeba respektovat názory obou stran, ale na druhou stranu my v poslední době jsme schopni se polarizovat nad jakýmkoliv tématem a ta polarizace je naprosto zásadní, to znamená, prakticky tady spolu ty dvě skupiny bojují a je třeba říci objektivně, že my tady jsme v pozici, kdy tady řada expertů opravdu zastávala velmi polární názory. A co se týká těch protilátek, tak tam v určité fázi na počátku ty protilátky se zdálo, že mají nějaký význam opravdu, ale potom ten jejich význam naprosto zmizel, protože známe jedince, kteří měli protilátky 80 000 a za 2 týdny poté onemocněli, takže potom opravdu se spoléhat na to, že mám nějaký marker protilátek, nebylo smysluplné.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Ale přitom přece je k tomu nějaký výzkum a ten výzkum má nějaký závěr, který se potom může ukázat, říct, tak dospěli jsme k tomuto závěru, pojďme se posunout od protilátek dál. Proč to tak není?
Roman Prymula, epidemiolog
——————–
Ale zase se podívejme na to tak, že v té první fázi, kdy tady přichází nějaká informace, která je velmi vágní, která je nepotvrzená, není verifikovaná nějakými studiemi, tak se tvoří nějaký postup, který tady má být a postupně se ty informace nabalují. A my už teď po 5 letech máme informací tolik, že když se podíváte do literatury, tak tam jsou opravdu řádově 100 000 článků, to znamená, už není ani v lidských silách to všechno přečíst. A samozřejmě ta hloubka poznání je podstatně větší. Na druhou stranu třeba u Long covidu my ještě stále nevíme mechanismy, jak se to vyvíjí, jak tomu efektivně zabránit, takže toto je věc velmi živá a ne vždy se to podaří hned od počátku.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Chápu, že je potřeba tedy několik let odstupu, i vědeckého výzkumu. A Jiří Šinkora si to nemyslí.
Jiří Šinkora, imunolog
——————–
Ne, já jsem už jako Ph.D. student vyčetl ze základní imunologie /nesrozumitelné/, že, a byla za to ještě potom udělena Nobelova cena, a to by každý imunolog věděl, že protivirová imunita je primárně buněčná, ne protilátková, to přece všichni ti imunologové měli vědět, neříkám epidemiologové nebo biochemici, kteří do toho hodně mluvili, ale každý imunolog by měl vědět, že protilátky hrajou sekundární, řekněme, záchrannou roli, a to se ví 30 let.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Říká Jiří Šinkora, imunolog. Děkuju, že jste přišel do studia. Na shledanou.
A děkuji za návštěvu také epidemiologovi Romanu Prymulovi, jednomu z ministrů zdravotnictví v době covidu, nositeli státního vyznamenání od prezidenta Zemana za zvládnutí první vlny epidemie. Na shledanou.
Přidejte odpověď