ČT 24
Za poslední týden se do dvou tuzemských registrů dárců kostní dřeně zapsalo na 2000 lidí. Ten při IKEMu během víkendu získal tolik dárců, kolik obvykle za čtyři měsíce. Další nábory se chystají tento týden na dalších místech mimo Prahu. Vlnu solidarity vyvolal případ vážně nemocné Madlenky. Dvacetiměsíční dívka trpí vzácnou poruchou krvetvorby. Zatím podstoupila první cyklus léčby.
Marie Kuříková, vedoucí Českého registru dárců krvetvorných buněk
——————–
Tohle je vlastně přibližně polovina těch vzorků, které jsme nabrali za pátek a za sobotu, se nám přihlásilo více než 730 lidí, což je vlastně třetina celkového ročního počtu dárců, které zaregistrujeme. Na cestě máme spoustu sad, které jsme zaslali domů, zároveň z těch odběrových náborových center na transfuzních stanicích a plazma centrech přijdou vzorečky, o jejichž množství vůbec jako nemáme představu.
moderátor
——————–
Při hledání vhodného dárce jsou klíčové tzv. transplantační znaky. Ty rozhodují, jestli tělo darovanou kostní dřeň přijme, anebo nepřijme. Přesnou shodu má přitom v průměru jen jeden člověk ze sta tisíc. Největší šance je hledat v rodině, neplatí to ale vždycky. Pravděpodobnost přesné schody je i mezi sourozenci nebo rodiči jenom 25 %. Většina pacientů je tak odkázána na dárce v registrech, ty jsou mezinárodně provázané, čím víc lidí je v registrech, tím vyšší je šance na úspěch, stejně důležitá je i genetická rozmanitost tak, aby v registrech byly zastoupeny i menšiny nebo vzácné genetické kombinace. Nejvyšší pravděpodobnost na úplnou shodu všech klíčových znaků mají běloši, kterých je v registrech nejvíc. Podle výzkumu je to až pětasedmdesátiprocentní šance. Naopak nejhůř se dárci hledají mezi Afričany a Afroameričany. Úplnou genetickou shodu najde míň než pětina pacientů. Novým dárcem kostní dřeně se může stát kdokoliv mezi 18 a 40 lety. V registrech jsou vedení až do 55 let. Důležitý je výborný zdravotní stav bez trvalé léčby, anebo bez dlouhodobého užívání léku. V Událostech, komentářích dětský hematolog, onkolog, emeritní přednosta kliniky dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Jan Starý. Pane profesore, dobrý večer. Díky, že jste dorazil. Účast lidí je skvělá samozřejmě, kolik lidí se přišlo přihlásit, jsem říkal, 120 000 zhruba jich tam je, jenom, ale 1 % nakonec skutečně daruje, pokud jsou ty informace správné. Každý zachráněný život nebo každé zachráněné zdraví určitě má smysl, ale proč je to tak málo, jak to, když je tam tolik lidí?
Jan Starý, dětský hematolog a onkolog, emeritní přednosta Kliniky dětské hematologie a onkologie, 2. LF UK a FN Motol
——————–
No, tak to v genetice chodí. Ale víte, české děti, čeští pacienti mají relativně štěstí, protože oni patří mezi ty, které jste uvedl, mezi tu bílou rasu, která má šanci vlastně velikou. Takže z tohoto pohledu i Madlenka má šanci značnou a my jsme přesvědčeni, že pro ni dárce najdeme.
Daniel Takáč, moderátor
——————–
Jak komplikované je to rozhodování o tom, jestli někdo vhodný dárce je nebo není?
Jan Starý,
Ono to má několik stadií a první je to, co zaznělo, to jsou ty znaky, kterých na krvinkách, na buňkách, které hodnotíme, těch je 10 a optimální shoda je všech 10 shodných mezi dárcem a pacientem, což se nám relativně ne tak vzácně daří a další akceptovatelná shoda je 9 z 10. To si myslím, že by měl být případ Madlenky, že najdeme pro ni takového dárce, to je pořád ještě dárce, který je pro nás plně akceptovatelný a kterého běžně používáme jako dárce kostní dřeně.
Daniel Takáč, moderátor
——————–
Najdete tady v České republice, tady doma, nebo důležitá je ta mezinárodní propojenost?
Jan Starý,
Mezinárodní propojenost je zásadní. My dárce nejčastěji nacházíme ve střední Evropě, melting pod střední Evropy umožňuje, že to mísení generací, ty dárce nacházíme v Německu, Rakousku, v Polsku. Pro nás je samozřejmě český registr dar z nebes, když najdeme dárce, protože je to operativní a flexibilní a můžeme velmi rychle transplantaci zorganizovat, protože někdy hoří a my hledáme prostě co nejrychleji, ale samozřejmě jsme vděční za dárce jakéhokoliv, když je pro ty naše pacienty optimální, kromě toho, že by měl mít tu shodu v těch základních znacích, tak vítáme mladší lidi. A hraje roli další ještě věc, jako třeba určité virové infekce, kterými je člověk nosičem, a to všechno zohledňujeme, dokonce i pohlaví mezi dárcema, příjemcem, i to hraje roli, čili je to poměrně sofistikovaná záležitost.
Daniel Takáč, moderátor
——————–
Čili to je zvažování, to není nějaká vyplněná tabulka.
Jan Starý,
Je to zvažování. Víte, někdy si můžeme vybírat a máme dárců desítky potenciálních a někdy máme jednoho a nevybíráme si a jsme šťastní, že ho máme.
Daniel Takáč, moderátor
——————–
No mimochodem říkáte, registr je dar z nebes, jaký by byl vlastně ideální stav, protože pokud se nemýlím, tak v Německu, které jste zmínil, mimochodem tam v tom registru je asi 8–9 % populace, což u nás není tedy, takže ta desetina populace, kdybyste ji měli k dispozici v těch /nesrozumitelné/, tak to by bylo skvělé.
Jan Starý,
Jasně. Takže vítáme to, vítáme to.
moderátor
——————–
Ne, tak někteří lidé se bojí třeba, že to bolí, že to dárcovství, teď myslím.
Jan Starý,
Dárcovství má dvě roviny. Za prvé, jak už tady zaznělo, ta pravděpodobnost, že člověk se stane dárcem, je malá. Druhá věc je, že buď odebíráme kostní dřeň, což je teda ta narkóza a něco, co potom trošku je člověk jako rozlámaný. Krvetvorba se mu obnoví, takže to není, že bysme mu vzali něco, co prostě už nedoroste. Čím dál tím více používáme variantu, že pomocí léků vyplavíme z kostní dřeně dárce krvinky, které nasbíráme, ty nezralé krvinky, které nasbíráme na určitém přístroji, kterému se říká separátor, a podáme pacientovi, čili je mnoho variant a jako nedá se říct, že by to bylo bolestná záležitost, ale jistě všichni dárci mají můj nekonečný obdiv, protože to je něco, co by nemuseli a jistě není to úplně příjemná věc. Takže …
Daniel Takáč, moderátor
——————–
A ten vlastní test, to zařazení do toho registru, to také není úplně příjemná věc, nebo to je skutečně …
Jan Starý,
Ne, ne, ne, to se nabere zkumavka krve, vyšetří se na bílých krvinkách ty základní znaky, udělá se takovéto základní vyšetření, které potřebujeme, krevní skupina, stav určitých virů v organismu, a to všechno se uloží do databáze a tam je to uloženo. A pak jako na koho to slovo padne.
Daniel Takáč, moderátor
——————–
Jak je to vlastně možné, že ani v rodině ta možnost darovat není v podstatě stoprocentně? Laik by si řekl, no, tak jestliže je to biologická rodina, pochopitelně, jak to, že to nejde?
Jan Starý,
To, co tady zaznělo, těch 25 %, je, že prostě a jasně se ty znaky dědí v určitých sadách, tomu říkáme haplotypy a ty předávají ty rodiče oba a tak ty se různě kombinují, takže to dítě od těch rodičů zdědí jednu tu sadu znaků a druhou sadu znaků zdědí od toho druhého rodiče a pak je věc té náhody a té genetiky, jestli teda ty sady jsou u těch dětí shodné, anebo nejsou, samozřejmě ten rodič má 1/2 znaku s tím dítětem shodnou a my v situaci, kde nenajdeme žádného jiného dárce, tak můžeme transplantovat s určitými takovými technickými vychytávkami i kostní dřeň nebo krvetvorbu od toho rodiče, čili i to je možnost pro nás dnes, v dnešním stavu medicíny.
Daniel Takáč, moderátor
——————–
Bavíme se o hodně sofistikované věci, kam postoupila za posledních, nevím, několik let věda v tom smyslu, jestli ten proces nemůže být jednak jednodušší a jednak tedy účinnější a samozřejmě mířím k úplnému vyléčení úplně všech, což samozřejmě vím, že je ta limitní záležitost, ale postupuje věda?
Jan Starý,
Věda postoupila ne úplně pro to onemocnění, co má Madlenka, ona nemá leukémii, ona má selhání kostní dřeně, tzv. aplastickou anémii, která má dvě léčebné možnosti, transplantaci kostní dřeně je jedna z nich. To, co podstupuje teď ona, ta léčba, to je druhá možnost, ale třeba u leukémií to, co je pro nás nejčastější indikace k transplantaci, tam věda postoupila. Máme genovou léčbu, kdy opravujeme bílé krvinky nebo ne my, ale kolegové v laboratořích bílé krvinky toho nemocného člověka, tak aby se naučily nacházet ty leukémické buňky a ničit je, tomu se říká léčba chimerickým antigenním receptorem bílých krvinek a je to situace, která dokáže v řadě případů, možná v polovině, nahradit transplantaci kostní dřeně, má méně vedlejších účinků, méně pozdních následků, což pro ty děti je důležité a je to určitě léčba budoucnosti..
Daniel Takáč, moderátor
——————–
Tedy míříme k tomu, že vezmeme si pilulku a nemoc se vyléčí?
Jan Starý,
No tak my vyléčíme nemoce pilulkami už léta, když jsme začali s chemoterapií před 60 lety, takže ano, my léčíme pilulkami život ohrožující nemoci, ale ne vždy se nám to podaří.
Daniel Takáč, moderátor
——————–
Tak, pane profesore, děkuju, že jste přišel do Událostí, komentářů a děkuju za vaši práci, na shledanou.
Přidejte odpověď