Radiožurnál
Hostem Radiožurnálu je dnes David Škrobánek, propagátor dobrého otcovství. Dobrý den.
Jak se pozná dobrý táta?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Dobrý táta je ten, který miluje své dítě a snaží se být maximálně přítomen a vlastně je to tak jednoduché, nic víc není potřeba.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Tak děkuju za rozhovor.
David Škrobánek,
Děkuju taky.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Tak asi bude ještě, co si říct. Vy se za takového sám považujete? Jste hrdý, táta 4 dětí.
David Škrobánek,
Jsem 4 plus 1, já říkám 5, to znamená 4 vlastních a jednoho nevlastního, ale mám je rád všechny stejně. A k té první části otázky vždycky říkám, že je potřeba se zeptat mých dětí, ti mi dají to vysvědčení, já si můžu hodnotit, jak chci. Já říkám, že se snažím a je to cesta a každý den je to jinak, každý den to vysvědčení je jiné, prostě jsme lidi, důležité je se snažit a pracovat na tom.
moderátor
——————–
Na příští týden chystáte Konferenci o důležitosti tátů ve 21. století. Co vás k té myšlence přivedlo?
David Škrobánek,
Vlastně šlo o to, že když já jsem se vrátil v roce 2016 ze zahraniční práce, kde jsem pracoval v zahraničí a hledal jsem práci, tak jsem byl překvapený, že tomu, čemu čelí maminky, to znamená nějakým předsudkům, diskriminaci a podobně, můžou čelit i tátové, protože se vlastně vůbec o tom nemluvilo. A já jsem byl HR personalista, který se snažil ty maminky vždycky chránit a dát jim tu příležitost. Najednou jsem zjistil, že já jsem byl odmítaný, že se mi lidi vysmáli.
moderátor
——————–
Promiňte, jako otec samoživitel?
David Škrobánek,
Jako otec samoživitel, přesně tak, děkuju. Měl jsem v té době 3 děti, které chodily do školy, do školky a říkal jsem, tak já potřebuju ve 3, o půl 4 domů, tak to mi řekli, to se nenosí, takhle se starají mámy jenom. A prostě to byly ty stereotypy, ty vzorce, které už jako každý z nás si představí, jak běží. To byl nějaký ten začátek. A samozřejmě jsem si uvědomil v té době, kdy jsem si prošel docela náročným soudem, tak jsem si uvědomil, co je pro mě jako opravdu v životě důležité, protože skvělá kariéra v Londýně je úžasná, nicméně když potom jsou okamžiky, kdy není samozřejmostí to, že můžete uspávat své dítě a nemůžete si s ním hrát kdykoliv chcete, tak v tu chvíli vám dojde, co je opravdu důležité. Byla to jako drsná lekce, ale jsem za to zpětně rád, protože je lepší, když se vám to stane ve 40 letech, ne, když si to uvědomíte v 70, v podstatě nad hrobem.
moderátor
——————–
Co znamená, že se jedná o první byznysovou konferenci o otcovství u nás?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Já jsem člověk, který 20 let strávil právě v tom korporátním světě a vím z té zkušenosti, že ten byznys, ty korporace nebo obecně ti zaměstnavatelé, ať to takhle řeknu pěkněji, jsou schopni dělat věci, pokud je to dobré pro jejich zaměstnance a pro ten jejich byznys a jsou schopni to dělat rychleji. Já jsem tam vyrůstal a vím, že když firma potřebuje zaměstnance, potřebuje je mít angažované, potřebuje si je udržet, pracovat s nimi, tak pro ně dělá věci. A dřív to byly dlouhé stránky benefitů, kolik stravenek a kolik volného času, ale dneska už se to posunuje mnohem dál a dokážou ty firmy pracovat s nějakou flexibilitou, dokážou jim dávat rodičovskou, nebo jakoukoliv dovolenou nad rámec. A já právě říkám byznysová, protože já úplně teda nemám moc rád tu politiku a trvá to podle mě strašně dlouho a potom z toho vyleze něco, co podle mě vůbec neodpovídá těm potřebám těch lidí, ale ty firmy jsou schopné to udělat, takže když vezmu příklad, jsou firmy, které nabízí až půl roku rodičovské dovolené, včetně pro táty, a i třeba bez ohledu na pohlaví, nebo jestli to dítě adoptovali nebo je jejich, je to úplně jedno a je to možné, ono se to třeba neví a já právě skrz tu byznysovou konferenci se snažím ukázat ty příklady dobré praxe, jak těm dalším firmám, tak vlastně i té společnosti, že to jde, protože ono to jde a nemusíme čekat 10 let na to, až něco projde parlamentem.
moderátor
——————–
Na webu máte heslo: „Staň se tátou, kterého bys sám chtěl mít.“ Není to ale tak, že se vůči rodičům spíš vymezujeme negativně v tom mládí myslím nebo v dětství, takhle se ke svým dětem nikdy nebudu chovat.
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
A asi je to jako přirozená cesta, protože vždycky se nám něco nelíbí a je to součástí toho pokroku, takže kdyby se nám všechno líbilo, tak asi bychom se nemohli posouvat někam dál. Já to nemyslím jakkoliv špatně tady tímhle tím sloganem nebo heslem, je to spíše tak,- pojďme pracovat na tom, abych já tomu svému dítěti dal toho ideálního tátu, kterýho bych si představoval já, a to je vlastně všechno, protože je to nějaká cesta, nějaká práce a není to, že naši rodiče všechno dělali špatně, já věřím, že dělali to nejlepší, co mohli dělat.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Právě. Je něco, za co jste se rodičům zpětně třeba jenom v duchu omluvil, za to, že jste nedocenil tehdy, co pro vás udělali nebo dělali?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Je to jako velmi těžké pro spoustu lidí, jak omluva, tak odpuštění. Ve chvíli, kdy já jsem docházel k tomu zvědomování, tak vlastně mí rodiče byli na sklonku života a zejména ta moje největší životní výzva právě byla s tím mým tátou a ono to mé dětství bylo velmi obtížné, můj táta ve chvíli, kdy jsem si tím procházel, tak vlastně na tom byl, řekněme, tak hodně špatně, že tyhle ty věci jako nebyl schopen vnímat, takže on tam byl hodně takový ten dialog nebo to uvědomění směrem k němu a bylo to vlastně potichu. Uvědomil jsem si, že některé věci dělali nejlépe, jak mohli, že to, že ten táta chodil do práce a potom chodil do hospody, není to jako ideální, ale já vím, že on mi to opakoval celý život, že, chtěl, abychom měli dům a měli kde bydlet, a to byla ta hodnota té předchozí generace a ten dům mi odevzdal a naplnil vlastně to svoje poslání. To, že já mám to poslání v dnešní době jiné a chci mít kvalitní vztahy, chci mít krásný vztah s dětmi, aby vyrůstaly, to je prostě jiná doba.
moderátor
——————–
Jak se mění role otce ve 21. století?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Mění se zásadně, protože se mění ty nároky a ty nároky jsou jako ze všech stran. V prvé řadě to co nejvíc tlačíme na sebe, ze sebe sama, my chceme pořád mít tu geneticky, dá se říct, nebo už miliony let danou roli živitele a chceme ji plnit, to znamená, že chceme přinášet, dřív to bylo jídlo, dneska peníze, a když to neděláme, tak selháváme, takže to tam je úplně dáno a není to o emancipaci, to prostě chceme dělat, chceme taky dát nějaké bezpečí, protože jsme ochraňovatelé vůči těm našim dětem a vůči té naší rodině, to pořád zůstává stejné, ale to, co se vlastně mění a chceme to my, chtějí to naše děti, chtějí to naše partnerky, chce to společnost, abysme byli milí partneři, abysme byli empatičtí, citliví a měli spoustu času a teďka vlastně najednou z těch 3, 4 rolí, které tady byly dřív, jich je třeba 8, 9, 10 a v tom je to náročné, jak to vlastně zkombinovat, proto spoustu lidí pořád akcentuje ten Work Life Balance, jak to vlastně všechno skloubit. Já spíš říkám, že je to takové jako puzzle, aby z toho vyšel takový pěkný obrázek, protože ta houpačka, ten balanc vždycky je velmi, velmi vachrlatý, takže spíš, jak to zkombinovat, aby ten obrázek byl co nejlepší. A ta výzva je právě v tom, jaké máme nároky na sebe a od ostatních.
moderátor
——————–
Neměli bychom spíš než o otcovství nebo o mateřství mluvit o rodičovství?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Určitě. Já i v Dobrém tátovi pomáhám i mámám, proto říkám, že třeba dělám workshopy nejen pro táty, nicméně logicky já jsem táta a mám v tom zásadně víc zkušeností než v tom mateřství, to je pravda, že v určitý čas svého života, a to znají ti samoživitelé, člověk dělá těch rolí více a dělá i mámu, i tátu, ale já jsem táta a věřím, že tomu rozumím více. Snažím se třeba i ve workshopech radit maminkám, jak mít doma dobrého tátu, to je to, co můžu poradit, ale za prvé, nejsem máma. A za druhé, myslím si, že maminky mají dobrých maminek a podobných diskuzní fór opravdu mnoho. Zatímco těm tátům moc tady v Česku pomoženo není.
moderátor
——————–
David Škrobánek je certifikovaný kouč. Co to ve vašem případě znamená, kde jste se vyučil dobrým otcem?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Tak teď jste spojil dvě věci dohromady. Určitě nejsem certifikovaný táta, mám na to akorát rodný list dětí a vystudoval jsem koučink v zahraničí poté, co jsem skončil korporátní kariéru, protože jsem se chtěl nějakým způsobem rozvíjet. Pro mě to vůbec není o tom papíru, je to o tom umění naslouchat jak těm svým klientům, tak těm svým dětem. A tam je to vlastně strašně podobné. Já si myslím, že je potřeba přejít od toho, dávat všem rady, jak to dělat, ale spíše naslouchat, a to je jak u těch dětí, tak u těch klientů. Samozřejmě, když jste zmínil tu konferenci, ano, tak tam to jako vypadá, že dáváme rady, protože mluví někdo na pódiu, ale spíše chceme zvednout to téma, chceme spoustu věcí, které jsou ve světě známy a třeba v Česku ne, přinést sem, a potom odborníci nám otevřou oči, takže papír pro mě v životě nikdy nehrál roli.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Existuje nějaká univerzální rada, jak se stát dobrým tátou?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Já jsem to asi zmínil trošku na začátku, ta rada je hlavně mít ty své děti rád, uvědomit si, že ty děti jsme si pořídili s tím, že se jim chceme věnovat, nebo aspoň si to takhle já myslím. A v těch mnoha rolích, které teďka hrajeme, tak je velmi náročné vlastně být přítomný, a to je takové slovo, které tady dneska běží, protože máme ty technologie, máme zaplé televize, mobily, pořád nám něco pípá a být ne fyzicky, ale mentálně přítomen, to znamená opravdu být tam, naslouchat a je to tak nádherné, když si to člověk vyzkouší a umožní odhodit všechny tyhle ty věci a třeba s tříletým dítětem nebo dvouletým hrát tu hru na schovku, na honěnou. Na mě se dívají někdy rodiče jak na blázna, když hrajeme na schovku s mým čtyřletým synem, ale to jsou okamžiky, které jsou pro mě nejvíc. A nejenom, že jsou úžasné pro mého syna, ale jsou úžasné pro mě, protože mě neskutečně dobíjí, takže to je ten recept, prostě být přítomný, užívat si to, že to mám. Já si každý den, protože mám už ty starší děti, a nejstarší dceři je 16, tak si každý den uvědomuju, jak ten čas letí a tomu čtyřletému synovi za chvilku taky bude 16 a bude jim 20.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Už se nebude chtít schovávat.
David Škrobánek,
Bude se, no, už se bude schovávat možná úplně jinam.
moderátor
——————–
No, jak si tátové vzájemně pomáhají? Jak vypadají ty vaše skupinové workshopy?
David Škrobánek,
Zajímavá věc. Když už se tam dostanou, tak je to neuvěřitelné, protože i třeba, když jsme zmínili ten byznys, tak máme byznysovou akademii pro táty, což je absolutně neslýchaná věc, protože se učíme nějaký change management a takové spoustu věcí a projektový management a najednou máme v jedné firmě akademii pro táty dlouhodobý program a tam se setkáváme, bavíme se o tom, jak být lídrem v práci, i doma, protože spoustu těch, řekněme, manažerských nebo lídrovských dovedností, které máme v té práci, ale nemáme je doma, to znamená s dětmi nebo s partnerkou, ač jsou to nejjednodušší věci komunikace, typologie osobnosti a tak dál. A tady chci říct, že když se tam potom setkají ti lidé, ti muži, tak je to neuvěřitelné, jak vlastně začnou sdílet, to je takové, když si představíme ty indiány kolem ohně. A oni, až z toho mám husí kůži, oni mi říkali, já vlastně žiju v takových cyklech, my to máme jednou za měsíc a já se vždycky, když jsme tady, tak 2 týdny žiju z toho, že jsem tady sdílel a že jsem slyšel ty názory ostatních, potom týden mám absťák a potom týden se těším na to, že se zase potkáme, protože, a to je ta Alfa Omega toho, proč možná dobrý táta neletí takovou raketovou rychlostí, protože my se bojíme mluvit jako muži o těch svých problémech, výzvách, ale v bezpečném prostředí, v tom mužském kruhu už to řekneme a pak slyšíme, že v tom nejsme sami a že vlastně neselháváme, protože my všechno chceme vyřešit sami, jenom sám, já přijdu a řeknu ti, jak jsem to vyřešil, ale já do toho potřebuju zapojit ty druhé.
moderátor
——————–
Vy už jste o tom částečně mluvil, ale co bylo bezprostředním impulsem, proč jste se pustil do projektu Dobrý táta?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Bylo to takové jedno setkání, kde jsem chtěl přispět do nějaké diskuse o podpoře maminek, které potřebují pomoc ve společnosti, 8 let zpátky. A když jsme tam všichni diskutovali, jak pomáhat maminkám, tak jsem začal mluvit i o těch tátech a vlastně úplně si to pamatuju, jak dneska, že jsem si říkal, a tady vlastně nic pro ty táty není a oni říkali ti ostatní účastníci, to bylo skvělé, kdyby o tom někdo mluvil a já říkám wow, tak já tady něco žiju, něco jsem si odžil a přirovnávám to jak k pokru, kdyby vám někdo rozdal karty. Já jsem do toho měl ten svůj korporátní příběh, to mé dětství a spoustu těch věcí a já jsem ty karty zvednul, mohl je zvednout kdokoliv, jiný, není to žádný marketingový tah, někdo mi říká, to sis vybral dobrou díru na trhu a já říkám, ale to je život, není nic jiného, takže to byl asi takový ten okamžik, kdy jsem si řekl, pojď s tím, Davide, něco dělat. Měl jsem první cíl, kde bych pomohl jednomu tátovi, tak už je to skvělé, protože jsem to nějak uskutečnil tu misi, pak jsem si ale řekl, že bylo fajn pomoc více a dneska už jsou to opravdu tisíce nebo desetitisíce.
moderátor
——————–
Četl jsem, že většina rodičů u nás svoje děti bije. Nechce se mi tomu věřit.
David Škrobánek,
Já taky asi žiju v bublině, kde si to vůbec nedovedu představit. Já jsem si to zažil jako dítě. Věřím, že je to zase vzorec, který jsme si zažili, takže si třeba někteří ti rodiče řeknou, že je to normální, ale v podstatě já s tím absolutně nesouhlasím. Toto bití je vlastně jenom vybití si frustrace na někom, kdo je slabší než já. A ovšem těm rodičům, a nejenom tátům říkám, že si mají uvědomit, že to dítě nemá volbu, to dítě nemůže říct, že má Pepíček vedle u sousedů lepšího tátu, takže tam půjde, ono prostě musí být u nás, musí chodit do té školy a vlastně to musí přežít a podle toho, jak my mu pomůžeme v tom dětství to přežít nebo se inspirovat, tak vlastně podle toho bude vypadat i ta doba po té pubertě, takže absolutně jako proč být, co tomu, jako, co tomu udělám, tady jenom zásadně selhává moje komunikace, empatie a selhal jsem já jako rodič.
moderátor
——————–
Jak napsal Deník N: „Česko je spolu se Slovenskem poslední zemí v Evropské unii, kde je přípustné fyzicky trestat děti.“ Alespoň symbolicky to má teď změnit novela občanského zákoníku. Věříte, že to může legislativa změnit?
David Škrobánek,
Cokoliv může pomoct, ať to pomůže. Určitě jsou extrémní případy toho, kdy se to děje. Dítě si odnáší traumata. Nejen, že mu neukazujeme lásku a že ho neposloucháme, ale ještě ho zbijeme za něco a víme, jak to funguje v komunikaci. Co je to vlastně ta pravda. To dítě vždycky udělalo to nejlepší, co mohlo, to někdy extrémní příklad, který uvádím, ale když dítě rozbije okno kamenem, tak musíme hledat, jako proč to udělal a věřím, že je za tím pozitivní záměr a jestli ten pozitivní záměr byl, že trénoval s klukama hod do dálky, anebo že ho soused naštval, protože mu propíchnul míč, já nevím, pak se bavíme o tom, jak to vyřešilo, ale jako trestat ho za něco, opravdu za mě to selhání toho rodiče, a musím se s ním o tom bavit, třeba jako doplním ještě, že se s mými dětmi bavím o tom, když přinesou, v uvozovkách, špatnou známku a oni ví, že já jsem byl trestaný za to, když jsem přinesl třeba trojku, a to už jako hlavně není jako špatná známka. Samozřejmě chceme, aby to dítě prospívalo, ale pojďme se bavit o tom, co se stalo, já se s tím dítětem bavím, co udělalo pro to, aby se připravilo do té školy, co se pak stalo během toho testu zkoušení, jestli ho to překvapilo, ale hlavní, to všechno už bylo v minulosti, co udělá příště pro to, aby se to neopakovalo, ne kvůli mně, ale proto, že to dítě se v tom necítí dobře, protože se cítí špatně před tím učitelem, před těmi spolužáky a potom před sebou samým a potom před tím rodičem. A tohle to funguje, to dítě jako není ve stresu, řekne mi, tati, dostal jsem čtyřku a jdu se naučit a půjdu si to opravit a nemusí se někde schovávat nebo se bát přijít domů.
moderátor
——————–
Jaký dopad má na utváření osobnosti dětí podle vašeho názoru vysoká rozvodovost u nás?
David Škrobánek,
No, je to vysoká rozvodovost, ona teďka klesá. Já si spíš myslím, že to asi bude tím, že se méně párů sezdává, statisticky si myslím, že ano, myslím si, že je to spíše moderní styl, pořád ta rozvodovost, když to velmi zjednoduším, tak každý pár, který je sezdaný, tak se rozvede. Teď je to někde kolem 40 %. Já mám i sám tu zkušenost, protože jsem se sám rozvedl a prostě to vím, je to věc, na kterou nejsem hrdý, jako s mými dětmi se o tom bavím a vím, jak to pro ně bylo těžké, nemají volbu, oni žijou v tom, že jejich rodiče by se měli milovat, tak jako v pohádkách, najednou žijou někde jinde, a to úplně nejhorší, že vlastně skrz ty děti si tahají ty své problémy, takže vlastně, až řeknu tak škaredě, někteří rodiče prostě vydírají skrz své dítě toho druhého rodiče, to je prostě, skoro bych řekl, trestný čin, protože to dítě miluje mámu, miluje tátu. A to, že oni dva se rozhádali, tak za to nemůže. A snažím se apelovat na všechny rodiče, kteří si tím projdou, uvědomme si dvě věci, nebo jednu věc, partnerství a rodičovství jsou dvě věci, partnerství je ta statistika 40 nebo 50 % a stává se to, selhali jsme, ale je to život, ale rodiče budeme do konce života. A jestli budeme spolu nebo ne-spolu, měli bychom spolu komunikovat a tomu dítěti to ulehčit, protože znovu to dítě, nemá tu volbu a nemůže si vybrat jiné rodiče.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Vy jste podruhé ženat, ale máte tu zkušenost, jak složité u nás být otcem samoživitele?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
No, začíná to být trošku trendy mně přijde, tím, že už jsem ten starší táta a chodím ale na ty hřiště, vidím tam ty táty, tak mě to vlastně strašně těší, kolik tátů tam je s těmi dětmi. Dřív to bylo vlastně úplně jako nemožné, nevidělo se to, táta pracoval na zahradě, stavěl dům, anebo dělal svoje koníčky. Dneska jsou tátové všude na hřištích, na bazénech, chodí do ordinace k lékaři nebo vodí dítě do školek, takže si myslím, že už je to normálnější, zvlášť u té mladší generace, nicméně prakticky i to pořád náročné je, protože pořád, a tátové mi to říkají, jsou ty stereotypy. Přijdete k lékaři a paní doktorka se vás zeptá, zeptejte se maminky, co tomu dítěti je, jo, a táta říká, proč bych vám to neřekl já, vždyť jako jsem normální rodič, no, a to je ten stereotyp, který jede dál. Přijdete k lékaři, teďka mám kamaráda v nemocnici a vlastně nemůžete jít na toaletu, protože tam je jenom ženská a podobně, tak tohle to je náročné. A ten další aspekt je ustát to před sebou a před svými kamarády, protože pořád spoustu mužů pojede v těch kolejích, hele, o dítě se stará ženská, tak co tady jako děláš, pojď s náma na pivo, nebo jdeme na kolo nebo na fotbal, ustát si to sám před sebou a říci, já jsem v prvé řadě táta, je důležitější, než cokoliv jiného, takže kdo má tu motivaci, kdo miluje svoje děti, tak klidně hodí za hlavu kamarády a to pivo, protože ty děti si užije.
moderátor
——————–
Existují nějaké mýty o otcovství, které se stále tradují?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Mýty? No, určitě, že táta je tam proto, že má být pevná ruka, že má dítě vychovávat, že nemá projevovat emoce a že táta nikdy nebyl součástí té výchovy, to je možná vlastně asi největší mýtus. Já tím, jak jsem založil Dobrého tátu, tak jsem se začal o to opravdu zajímat a jsou na to opravdu i vědecké průzkumy ze zahraničí, táta byl vždycky součástí té rodiny a přišla až průmyslová revoluce na začátku minulého století, která to celé změnila, poslala rodiče do továren, potom přišly války, kde většina tátů úplně zmizela ze života dětí a pak jsme strčili děti do jeslí a tátové vydělávali ty těžké miliony po revoluci. Bavíme se o nějakých 130, 150 letech, ale předtím bylo úplně normální, že ten táta byl součástí té rodiny, ač byl truhlář nebo nějaký řemeslník, rolník, tak to dítě ve chvíli, kdy bylo schopno, tak šlo na pole do té dílny s tím tátou a dívalo se, jak ten táta pracuje, a to je úplně normální. Tak to je potřeba si uvědomit, že to není nějaký nový trend, že tady tátové se budou starat, je to spíše návrat k tomu normálu, protože když to dítě nemá ten mužský vzor, tak si ho bude někde jinde hledat. A zamyšlení pro táty – Proč by tím vzorem vašeho dítěte měl by trenér fotbalu nebo soused, když to můžete být vy.
moderátor
——————–
Rozlišujete výchovu synů a dcer?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Ano. Samozřejmě pohlaví je důležité, ale samozřejmě i nějaká osobnostní typologie a taky věk, je potřeba, když to velmi zjednoduším, k nim přistupovat individuálně. Samozřejmě kluci potřebují možná více toho, řekněme, nebezpečí a holky větší péči a opečovávání, ale zase už je to jako zjednodušování, protože jsou holky, které jsou trošku jako více kluci a kluci, kteří si hrajou s panenkama a já fakt nejsem psycholog, ale to je potřeba si spíše zjistit, co to dítě potřebuje, bavit se s ním o tom, hlavně si uvědomit, že to dítě takové, jaké je, tak je úplně dokonalé. A to, že je někdo introvert, anebo více potřebuje mluvit, víc je někdo živý, tak to je důležité a bavit se s ním, co potřebuje, vnímat ho. A samozřejmě potom, když si vezmeme trošičku starší, tak je potřeba si uvědomovat, že holky potřebují více té péče od toho táty, říkám tátům, že si mají uvědomit, že jsou vlastně prvním partnerem té dívky, takže koho by asi chtěli, aby si po nich přivedla, takže pak se jako nedivme, když přivedou někoho, koho bychom prohodili oknem nedejbože, no, tak to asi je odrazem našeho chování. A stejně u těch kluků, pokud já se budu pěkně chovat ke své partnerce, manželce, ke svým dcerám, no, tak asi je pravděpodobné, že mu dám ten odraz a on se bude takhle starat o svojí partnerku. Tak je potřeba si uvědomit, že já dávám základ tomu, co to dítě vidí a dítě jsou jako kamery, oni nás prostě vnímají, naciťují si nás a jako houby vlastně a potom to odrazí dál do svého života.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Vy máte dvojčata. Je jejich výchova něčím specifická?
David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta
——————–
Tak teďka v pubertě a už se více, trošičku více, řekněme, odlišují a více se, více se dráždí vzájemně kluk a holka, taky je to dáno tím, a v té pubertě ještě kluci dospívají trošičku později než holky, to je přirozené, když holky ve 13 už se líčí, tak kluci ještě chodí v otrhaném tričku a nemají učesané vlasy, to je prostě úplně normální, nicméně v tom dětství to bylo jiné a zase, samozřejmě, že jsou to dvojčata, ale každý byl jiný osobností. Jeden více extrovert, potřeboval si povídat, druhý spíše byl takový kulišák, který dělal nějaké naschvály a tak dál. Myslím si, že dvojčata jsou asi ta větší výzva, že potřebujete, jdete do bazénu, tak nesete dvě děti a podobně, ale zase je to o tom individuálním přístupu.
moderátor
——————–
Co pro vás je nebo bylo rodičovskou satisfakcí?
David Škrobánek,
Co tím myslíte?
moderátor
——————–
Kdy jste si řekl, jako stálo to za to, jsem rád, že jsem se jim věnoval?
David Škrobánek,
No, tak to jsou okamžiky, kdy mi zvlhnou oči, protože jsem jako nikdy asi nepotřeboval to vysvědčení, ale byl takový okamžik, kdy právě jako ten táta samoživitel, bylo to velmi nelehké období nejen pro mě, ale i pro ty děti, tak v jednu chvíli za mnou přišla dcera a hráli jsme kartu, hráli jsme hru Dixit, kde byl táta s velkým deštníkem a držel tu dceru za ruku, nad ním byla obrovská bouřka a ta dcera říkala, táto, to jsi ty a já a ten deštník tady nad náma držíš, je obrovská ochrana, kterou nás chráníš před vším zlým. A to byl asi pro mě takový obrovský moment, kdy jsem si řekl, ano, chci být tou ochranou, chci být ten láskyplný táta a dává to smysl, co já dělám. Co si samozřejmě budou myslet, jaké bude to vysvědčení, až jim bude 20, 30, to neovlivním, ale snažím se v každý moment dělat to nejlepší, co v tu daný moment umím a cítím.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Hostem Radiožurnálu byl David Škrobánek. Děkuju za rozhovor a ať se vám daří. Mějte se hezky, na shledanou.
Přidejte odpověď