Marian Valášek z Tábora měl slibně rozjetou kariéru policisty. Prošel ale těžkou životní zkouškou, po které zůstal upoután na invalidní vozík. Mnoha lidem by se zhroutil svět, on se ale nenechal zlomit. Místo toho, aby se uzavřel do sebe, našel nový smysl života v marcipánovém umění. Dnes jeho nádherné výtvory obdivují lidé v Muzeu čokolády a marcipánu v Táboře.
V řadách policie strávil Marian Valášek z jihočeského Tábora deset let. Věnoval se těžkým a nebezpečným úkolům. Slibně rozjetou kariéru však přerušil nešťastný incident při zákroku proti pachateli. Kolega tehdy zapomněl, že má náboj v komoře samopalu, a omylem mu prostřelil obě nohy.
Jediný okamžik Marianovi Valáškovi nenávratně změnil život. Po těžkém zranění se musel vzdát své kariéry. Ani vyhlídky na další produktivní život nebyly nejrůžovější; zůstal totiž připoután na invalidní vozík.
„Po incidentu jsem vše viděl černě. Zdravotní problémy, invalidita. Musel jsem se s tím ale smířit. Nejdřív přišla záchrana v podobě nadace pro zraněné policisty, která mi pomohla překonat těžké chvíle,“ vzpomíná Marian Valášek. Dnes už dokáže o svém životním příběhu vyprávět s nadhledem i vtipem. A jak to tak bývá, život mu nabídl druhou šanci.
Od policie k marcipánu
Po složitých rehabilitacích hledal Marian Valášek nové směřování, což ho přivedlo na nečekanou cestu. V roce 2016 se díky doporučení od kamarádky dozvěděl o práci v chráněné dílně Muzea čokolády a marcipánu v Táboře.
„Nikdy jsem nic podobného nedělal. Nepamatuju si, že bych kdy držel v ruce nějakou hmotu na modelování,“ přiznává Marian Valášek s úsměvem. Přitom paradoxně právě tady našel nový smysl života.
Po prvním týdnu v chráněné dílně byl prý na pochybách. „Zpočátku jsem si říkal, co tu vlastně dělám. Marcipán? A modelování? Naštěstí se to i díky trpělivosti a podpoře kolegů nakonec změnilo,“ vzpomíná bývalý policista.
„Zpočátku jsem se jen učil a postupně své dovednosti zdokonaloval. Musím říct, že je pořád co vylepšovat,“ usmívá se skromně dnes už zkušený cukrář.
Jak se rodí marcipánová umělecká díla
I když začátky byly těžké, dnes je Marian Valášek doslova marcipánovým umělcem. Podílí se na výrobě těch nejkrásnějších marcipánových figurek a dortů v Táboře. „Začal jsem s malými figurkami, například s dvourozměrnými kočkami. No, musím přiznat, že první kusy ani moc nevypadaly jako kočky,“ směje se bývalý policista.
Na otázku, jak vlastně vznikají marcipánová díla, odpovídá s lehkostí. „Nejdůležitější je mít dobrý základ, správné proporce i váhu materiálu. Když přijde nová zakázka, začínám tím, že si na papír načrtnu návrh. Zbytek je už jen otázka fantazie a detailní práce,“ vysvětluje zručný cukrář.
Pro Mariana Valáška je tvoření marcipánových figurek na zakázku nejen profesí, ale i vášní. „Každá nová zakázka mě vyzývá k tomu, abych byl kreativní a neustále se zlepšoval. Jsem velmi rád, že přicházejí nové a nové výzvy,“ přibližuje marcipánový umělec.
„Od chvíle, kdy jsem začal tvořit z marcipánu, jsem se stal jiným člověkem. Jsem mnohem více spokojenější a klidnější,“ přiznává s úsměvem Marian Valášek.
S marcipánem na vrchol
Postupně se bývalý policista dostal nejen k modelování trojrozměrných figurek, ale i k opravdu velkým projektům. Mezi jeho největší výtvory patří marcipánová Schwarzenberská hrobka, která je vystavena v třeboňské pobočce muzea. Marian Valášek ji spolu s kolegyní tvořili několik měsíců.
„Modelování z marcipánu si užívám. Mám radost z každé chvíle, kdy tvořím. To, co bylo na začátku těžké, mi teď přináší neskonalou radost,“ uvádí Marian Valášek.
„Dnes vím, že i v těžkých chvílích lze najít cestu k naplněnému životu. Mám navíc velké štěstí v manželce a v rodině, protože mě v nejtěžších chvílích mého života podporovali. A za to bych jim chtěl upřímně poděkovat,“ říká dojemně talentovaný cukrář.
Denis Drahoš
Olomoucký deník
Přidejte odpověď