Unikátní transplantace jater kojenci  

NOVA – Televizní noviny

Čeští lékaři vůbec poprvé transplantovali játra kojenci s váhou nižší než pět kilo. Měsíční holčičce orgán selhal, zřejmě kvůli virové infekci. Život jí zachránil vlastní strýc, který daroval jaterní štěp.

Nebyla na světě ještě ani měsíc, když jí začala selhávat játra. Brzy bylo jasné, že se teprve 3,5 kilová Rozálka bez transplantace neobejde a začal boj s časem. Vhodného dárce bylo potřeba najít během pár dní.

Jana, matka Rozálky
——————–
/Zdroj: IKEM/ Já jsem se nabídla jako první a mně doktoři řekli, že mě jakoby nechtějí, protože jsem brzo po porodu. Jsme to řešili jako hromadně, jako rodina a brácha se nabídl.

Tomáš, strýc Rozálky
——————–
No, okamžitě jsem si byl jistej, chci jít já, určitě jsem rád, že to tak dopadlo.

redaktorka
——————–
Transplantace jater u tak malého miminka byla pro lékaře premiérou. Odebraný štěp museli dvakrát zmenšit a holčička nakonec dostala 120 g.

Jiří Froněk, přednosta kliniky transplant. chirurgie, IKEM
——————–
Ta játra vyplní přesně ten prostor, který mají v bříšku k dispozici a porostou s ním a je na celý život.

redaktorka
——————–
Náročná byla i pooperační péče. Rozálce začaly selhávat ledviny a pomoct musela dialýza. O holčičku se po několikahodinovém zákroku starali i specialisté z dětského oddělení Thomayerovy nemocnice.

Martin Prchlík, vedoucí lékař JIRP Thomayerovy nemocnice
——————–
Staráme se o děti vlastně od novorozeneckého věku. Pátý pooperační den jsme si ji my přebírali ještě na umělé plicní ventilaci a další den už se nám podařilo ji převést na spontánní dýchání.

redaktorka
——————–
Péči o nejmenší pacienty nejvíc komplikuje jejich drobný vzrůst, nízká váha nebo nezralost orgánů.

Eva Kieslichová, přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče, IKEM
——————–
Jiný metabolismus, jiné nároky na léky, podávání léků, na zpracování těch léků, jiné nároky na tepelnou pohodu, protože dítě nesmí vychladnout. Takže my z toho důvodu jsme si i z Thomayerovy nemocnici půjčili takový inkubátor.

Jana, matka Rozálky
——————–
Zatím to vypadá dobře, zaplaťpánbůh a budem doufat, budeme doufat, že to tak zůstane. Velký bojovník, neuvěřitelný, co už vydržela.

Robin, tatínek Rozálky
——————–
Na jednu stranu jsme se těšili hodně domů, ale na druhou stranu máte to vědomí, že prostě kdykoliv můžete zase prostě jet zpátky a zas tady být 14 dní.

redaktorka
——————–
Dnes už malá pacientka chodí do nemocnice jen na pravidelné kontroly, navždy ale musí užívat léky potlačující imunitní reakci organismu.