ČT 24
Nevidomá běžkyně na lyžích, šestnáctiletá Simona Bubeníčková získala na mistrovství světa v paralyžování v italském Toblachu historicky první české zlato v závodu na 10 km. Vzápětí vybojovala stříbro na dvojnásobné trati volnou technikou. A teď jsme ve spojení, zdravím do Velkého Poříčí, dobrý večer.
Samozřejmě na začátek velká gratulace. Jaký to byl pocit stát se první Češkou v této disciplíně a stát na stupni vítězů?
Simona Bubeníčková, nevidomá reprezentantka v běhu na lyžích
——————–
Děkuju moc za gratulaci. A já musím říct, že pro mě to byl neskutečnej pocit. Já jsem podjetí tomu absolutně nedokázala uvěřit, že opravdu jsem mistryní světa a je to něco neskutečného stát se takhle v 16 letech vítězkou šampionátu. A myslím si, že pro mě je to obrovské zadostiučinění za všechnu tu práci, kterou jsme jak už v přípravě pro tuto sezónu, ale za všechny ty roky, co už dělám běžecké lyžování, tak, jak jsme se posouvali dál a dál, tak myslím si, že tady to byla odměna za ty všechny roky práce, že je to skvělé.
moderátor ČT
——————–
Vy jste závodila dříve a je potřeba si divákům jenom připomenout, že jako nevidomá závodíte v poslední době, protože jste postupně přicházela o zrak. Jak vnímáte tu atmosféru na stadionu nebo kdekoliv, kam dojíždíte jako nevidomá?
Simona Bubeníčková,
Tak já ji vnímám hlavně především pomocí sluchu, takže pro mě je rozhodně krásné, když právě například tady v Toblachu jsou úžasní komentátoři, kteří dokáží udělat perfektní atmosféru, takže já si z toho závodu odnesu právě nejvíc, když je ten závod krásně komentovaný a z toho je pak úplně jiný zážitek.
moderátor ČT
——————–
Jak je důležité pro vás mít dobrého traséra nebo trasérku? Jak velký podíl na tom úspěchu mají oni?
Simona Bubeníčková,
Je to neskutečný, neskutečné procento toho úspěchu, toho sportovce, protože ten sportovec si musí být jistý na tý trati a musí být s tím svým trasérem sehraní, protože on může mít sebelepší kondičku, ale když prostě neví, kam jede a není si jistý, tak nemůže podat ten maximální výkon, takže rozhodně tam už pak i hrajou detaily o tom, kdy si podat hůlku před sjezdem, i kdy si vystoupit ze stopy a je to neskutečně důležitý.
moderátor ČT
——————–
Jak se na to připravujete dopředu? Jak to koordinujete tu trasu, kdy on vám pravděpodobně, předpokládám, říká, v které části je, co. Ale dokážu si představit, jaká je příprava, když člověk trénuje na nějaký běžecký závod, ale když máte vlastně ve dvou a každý to má trochu jinou roli v tomhle tom, jak je to komplikované, je to domluvit dopředu?
Simona Bubeníčková,
Tak rozhodně důležitý být sehraný už z tréninku a pak klíčový je ten trénink před tím závodem, kdy já si potřebuju pečlivě projet trať, abych ji vlastně znala, abych věděla, co bude následovat, jaká zatáčka bude následovat. A právě si nacvičíme všechny sjezdy, podávání hůlky a prostě chci z toho tréninku před závodem odcházet tak, že jsem stoprocentně připravená na ten závod a vím, co mě čeká.
moderátor ČT
——————–
A je to jako s trenérem, je trasér, něco jako trenér, to znamená, že když si s ním rozumíte, tak si ho ponecháte, když to nefunguje, tak se ho zbavíte ve prospěch, když to řeknu velmi vulgárně, někoho jiného?
Simona Bubeníčková,
Asi to tak funguje. Já jsem se s tím ještě nesetkala, protože já jsem s mým trasem velice spokojená, takže, ale i mé konkurentky právě už musely vystřídat některé své traséry, protože právě si nebyly jisté s tou jízdou a nebyly si jisté na trati a právě tak musely vystřídat traséra a pak se jim to třeba zlepšilo, ta komunikace mezi trasérem a nimi.
moderátor ČT
——————–
Co vás tak fascinuje na běžkách? Proč jste se vydala cestou běžek?
Simona Bubeníčková,
Já jsem přišla do Machovského klubu hlavně z toho důvodu, že mně se strašně líbila jejich forma tréninku a já jsem tenkrát ještě dělala hlavně plavání a tím, jak je příprava pro běžecké lyžování komplexní, prostě běhá se, jezdí se na kole, na kolečkových lyžích, tak jsem si říkala, že by mi to mohlo pomoct jako suchá příprava a on tam byl hrozně skvělý kolektiv a stále je a skvělý trenéři a velká podpora okolí. A mně se to začalo líbit i ten sport samotný, že se odehrává venku. Nejsem na bazéně, kde to všude smrdí chlorem a není tam moc čerstvý vzduch, tak tady to je úplně o něčem jiným a právě ta příprava je pestrá. Takže to mě asi na tom sportu baví nejvíc.
moderátor ČT
——————–
Tady mrazy začínají pomalu polevovat nebo začnou minimálně v příštích dnech, ale pro vás ještě ta sezóna nekončí, protože vás čeká mistrovství světa v Norsku ve sprintu, tak přejeme hodně štěstí a děkujeme mnohokrát za to, že jste si udělala čas na Události, komentáře, přejeme všechno dobré a dobrou noc.
Přidejte odpověď