ČRo Plus – Pro a proti
Pokud chcete rozvířit plamennou diskuzi na sociálních sítích, stačí napsat čtyři písmena ADHD. Počet diagnóz této poruchy chování a soustředění stoupá v celém západním světě, Česko nevyjímaje. Část veřejnosti, včetně té odborné, má podezření, že jde o nadužívanou módní záležitost. A druhá část naopak varuje před podceňováním syndromu, který může lidem způsobit velké utrpení. Dostává se diagnózy ADHD i lidem, kterým ve skutečnosti nepřísluší? Anebo naopak zůstává řada případů neodhalená? Hosty dnešního Pro a proti jsou předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie Tomáš Havelka.
A se mnou ve studiu je tady dětský psycholog Petr Klíma. Dobrý den.
Pánové, je ADHD nadužívaná diagnóza nebo ne, pane Havelko?
Tomáš Havelka, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie
——————–
Tak já se přiznám, že nevím, jak široké veřejnosti, co se týče té odborné veřejnosti dětských psychiatrů, tam ta diagnostika je, bych řekl, velmi precizní a rok od roku se zlepšuje a ADHD je velkou část naší práce. Takže to, že diagnostikujeme někdy falešně pozitivně, nebo falešně negativně, to se stává jako ve všech oborech, ale naštěstí zejména u této diagnózy je to poměrně vzácné.
moderátor
——————–
Pane Klímo, jak to vidíte vy, je ADHD nadužívaná diagnóza?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Já si myslím, že ano. Já dokonce někdy říkám, že je to sběrný koš naší bezradnosti, jako pejsek s kočičkou, když namíchali všecko dohromady, kdy si nevíme rady s celou řadu příznaků a zastřešujeme to ADHD. Já pamatuju, začátkem sedmdesátých let byl pojem lehká dětská encefalopatie, to neznělo hezky, pak to byla minimální mozková dysfunkce, lehká mozková dysfunkce, když rodičům řekli, že mají dysfunkci, tak je to hodně poplašilo. ADHD, je to stále stejný problém.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pane Havelko, může to tak být? Je to sběrný koš naší bezradnosti, jak to nazval Petr Klíma?
Tomáš Havelka, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie
——————–
No, víte, může i nemusí. Každý žijeme v nějaký bublině. Myslím si, že co se týče školských psychologů a poradenských zařízení, tam to takhle můžou určitě vnímat, nebo může to tak určitě být. Jiná věc je, když se to dítě už dostane jako k odborníkovi, který to má diagnostikovat, to znamená dětský a dorostový psychiatr, a tam si nemůžeme dovolit dělat nějaký sběrný koše a dělat jenom nálepky a paušalizovat, takže tam ta diagnostika musí být opravdu přesná, řekl bych, jako precizní, ale můžou to být prostě dva jiný světy.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Můžou, pane Klímo, že každý vlastně si pod tím představuje něco jiného, byť může v každém tom případě jít o odborníka na dětskou duši, ale každý v tom vidí něco jiného, v té diagnóze ADHD.
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Ta diagnostika psychiatrická je patrně i jinak pojímaná, školní psychologové poradenští mají možnosti to dítě vidět ve výuce, mají čas i 3 hodiny pracovat s dítětem. A pan primář mi možná promine, ale celá řada rodičů, když jdou k psychiatrovi s ADHD, tak tvrdí, že tam stráví 5 minut a jsou dotázáni, jestli jim je líp nebo hůř, buď se jim mění nebo nemění medikace. Neříkám, že to tak je všude, ale velmi často se s tím setkávám.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Dětský psycholog Václav Mertin řekl v našem vysílání a teď cituji: „Já bych tu diagnózu skoro zrušil, ale muselo by následovat to, že s dětmi, které se nesoustředí, budeme pracovat doma,“ konec citátu. Pane Klímo, jak blízký je vám tento názor?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Je mi to hodně blízký, protože v tom poradenství jsem dělal 47 let, takže tu kontinuitu a ty všecky nálepky ve školství, včetně ADHD, s sebou přináší jedno velký riziko, že dítě i rodič říkají, my máme poruchu. Je to nálepka, která nevede k aktivitě, snižuje aktivitu, čili i jiných dysfunkcí ve školství to nevede k tomu, abysme s tím problémem pracovali, ale abychom možná se za něj schovávali.
moderátor
——————–
Že se na to lidé vymlouvají.
Petr Klíma,
Určitě.
moderátor
——————–
Pane primáři, může to tak být, nebo je vlastně ADHD jasně vymezená porucha s jednoznačnými symptomy, kterou je vždycky možné jednoznačně diagnostikovat?
Tomáš Havelka, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie
——————–
Víte, ta šedá zóna bude vždycky všude v celý medicíně, u ADHD naštěstí ta šedá zóna, kdy si nejsme jisti, je velmi malá, ta diagnostika je opravdu precizní. A co se týče kontrol, který jsou samozřejmě vždycky kratší, já doufám, že neexistuje pracoviště, kde byly ty kontroly pětiminutové, jak to říkal kolega, ale to první vyšetření je dlouhý, a tam vyšetřujeme to dítě, mluvíme s tím rodičem, chceme informace od školy, od poradenských zařízení, stále častěji využíváme nové škály jako Conners 3, teďka máme novou revizi škály BRIEF, takže ta diagnostika je opravdu precizní a dovolím si tvrdit, že přesná. A to, abysme to dítě zdiagnostikovali, tak není proto, abychom mu dali nálepku nebo dokonce omluvenku, to je začátek cesty ke zlepšení toho života a aby to dítě mohlo fungovat tak jako všechny nebo většina ostatních dětí, to znamená bez omezení. A když například rodiče přijdou, stává se to teďka už čím dál míň, že řeknou, no, my jsme tady jenom jednou, abyste nám potvrdil diagnózu, abysme dostali asistenta pedagoga, protože naše dítě má ADHD, tak já jim říkám, tak takhle ne. Asistent pedagoga může pomoct, ale v mnoha případech může i škodit. A řešením není omluva nebo úleva, ale to řešení ADHD je úplně jiný, a tak je potřeba říct, že ti rodiče potom, když se to s nima velmi citlivě probere, tak oni mají velikánský výčitky a nechtějí to často řešit, nechtějí slyšet o tý diagnóze a jak se to řeší, protože často jsou v podstatě ty výčitky, ale možná kolega k tomu něco řekne dál. Já bych pak zase navázal.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Mě by zajímalo, jestli podle vašeho soudu by nepomohlo k jistému vyjasnění celé situace, kdyby se omezil počet těch institucí, nebo respektive tedy odborníků, kteří můžou ADHD diagnostikovat, co kdyby to prostě směli dělat jenom psychiatři, pane Klímo?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Ano, já pamatuju předchůdce pana kolegy Havelky, myslím, že jsem jmenoval, pan doktor Matys, který říkal, tohle je náš prostor, do toho se nepleťte. Takhle to teda bylo.
Jan Bumba, moderátor
——————–
A bylo by to k něčemu, bylo by to užitečné, kdyby teda tu diagnózu směl stanovit jenom lékař psychiatr?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Já si myslím, že my v tom můžeme taky své sehrát, ale to nadužívání…. Já mám pocit, že jak tady byl pan doktor Mertin, tak i u vás v redakci by se našla celá řada lidí, kteří zjistí najednou, že mají ADHD, takže to nadužívání je poměrně silný. Taky mám učitelku, která, když dostane novou třídu, tak mi pošle 5 dětí s ADHD, a pak mám učitelku, se kterou jsem 30 let spolupracoval, v životě mi kvůli tomu neposlala jediný dítě, zdravím paní učitelku Radku, tuším, mám pocit, že ani pořádně nevěděla, co to je a hlavně jí to nezajímalo.
Jan Bumba, moderátor
——————–
A myslíte, že to je tedy takovéto sebe se potvrzující proroctví, že když se o tom začne hodně mluvit, tak člověk na sobě vypozoruje symptomy?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Jednak částečně tohle, ale částečně to, že v tom školství, to říkal pan primář správně, se to využívá, já to vím dobře, k výhodám. Takže mně třeba volala i maminka kluka, který studoval češtinu a u státnic neuspěl a chtěla, jestli bych mohl napsat potvrzení, že u mě byl ve druhý třídě.
moderátor
——————–
Pane Havelko, ještě bych se rád vrátil i k té otázce, kdo by vlastně měl stanovovat tu diagnózu? Byl byste pro, aby to byli jen vaši kolegové psychiatři?
Tomáš Havelka, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie
——————–
Víte, ta otázka je dávno vyřešená, prostě tuhle tu diagnózu můžou stanovovat pouze dětští psychiatři, to je lékařská diagnóza, jako například cukrovka, astma. Takže já bych to viděl takhle, říkám to těm lidem, asi bych doporučil pedagogickým zařízením nebo i učitelům, já to takhle doporučuju, pokud přijde nějaký rodič a řekne, moje dítě má ADHD a případně dokonce chce nějaké úlevy, tak říká…
Jan Bumba, moderátor
——————–
Nebo léky třeba.
Tomáš Havelka,
…má to podezření na…, jistě, a říct tomu rodiči, pokud máte podezření na tuto diagnózu, byli jste u lékaře, probíhá adekvátní léčba? To je prostě nemoc jako každá jiná.
moderátor
——————–
Dá se, pane Havelko, vždycky rozeznat, zda jde o dítě s ADHD, anebo zda to je dítě, kterému se nedostává dostatečně důsledné výchovy?
Tomáš Havelka,
No, tak někdy to může být i nakombinovaný samozřejmě, i když častěji bych řekl, že ne, že někdy se to může tak jako zaměňovat, ale jak jsem řekl, ta diagnostika v současnosti už je velmi precizní.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pane Klímo, stále tomu nevěříte, že ta diagnostika je velmi precizní a že se to dá opravdu stanovit, to dítě má/nemá ADHD.
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Já poslouchám pana primáře a dávám mu asi za pravdu, dokonce mě přesvědčuje pomalinku. Ale tady je taky věc, já ten pojem nepoužívám, já popisuju projevy, popisuju chování, je to takový rozmělnění. A samozřejmě si myslím, že ta diagnóza, to k těm psychiatrům patří, protože to je jasný, ale když přijde někdo s podezřením na ADHD, já ho pošlu za psychiatrem, ale tam se dostane za 4 měsíce, tak on nebude chtít čekat a pracujeme s ním i my, byť možná ne tak dobře jako dětští psychiatři.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Jaké je riziko neodhalené ADHD, pokud někdo třeba z těch termínových důvodů se nedostane včas k dětskému psychiatrovi, pane Havelko.
Tomáš Havelka, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie
——————–
Víte, ta včasnost, to je opravdu téma jako neoddiskutovatelný, akorát u toho ADHD je to relativní, protože ty problémy často trvají roky a často budou trvat roky, případně desítky let, takže je důležitý, aby ta léčba začala. A pokud začne, já nevím, za 3 nebo za 5 měsíců, tak je to určitě mnohem lepší, než když nezačne vůbec.
moderátor
——————–
Může dětem s příznaky ADHD, tou roztěkaností, hyperaktivitou pomoci, když dospělí v jeho okolí změní přístup?
Tomáš Havelka,
Ten přístup je určitě velmi důležitej, jako komplexní přístup, obecně dětský psychiatr je v podstatě klíčovej, akorát si musíme říct, u jaké diagnózy je co důležitější. A já teď řeknu něco, co nemusí být moc populární, ale ADHD je primárně léková diagnóza, tam ty léky prostě hrají majoritní roli v tom úspěchu. Samozřejmě nemůžeme bagatelizovat psychoterapii, režimová, podpůrná opatření, ale bez těch léků často prostě se nedostaneme vůbec dál. Je to diagnóza, kde ta příčina není výchovná, není to vliv, že by dítě dostávalo jako víc „cukru“ v prvních letech života, rodiče měli nějakou volnou výchovu, já tady nechci bagatelizovat výchovný přístup, ta výchova a styl výchovy, zejména v dnešní době, je strašně důležitý, ale nesmíme na to svádět všechno, stejně tak jako na sociální sítě například. A diagnóza ADHD, ty příčiny ADHD jsou ne zcela ve všem známý, ale to, co víme jistě, a to, co je nejdůležitější, je, že to je diagnóza genetická a dědičná. A my ty rodiče musíme i vyviňovat, protože ti rodiče často se cítí velmi vinni za to, že jejich dítě je kritizovaný spolužákama, kritizovaný učitelem a kritizovaný rodičema dalších spolužáků a ti rodiče, ač to neřeknou napoprvý, tak si to strašně vyčítají a myslí si, že to způsobili oni. Ne, nezpůsobili to oni. Je to prostě vrozený genetický onemocnění.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pane Klímo, je to teda i z vašeho pohledu, jak to říkal pan primář Havelka, léková diagnóza a že to není tedy něco, kde by stačilo třeba nastavit nějaké přesnější mantinely ve výchově?
Petr Klíma,
Pan primář říká, že to je primárně lékový, tak tím pádem je jasný, že to patří do ranku dětské psychiatrie. Já si myslím, že tomu můžeme taky hodně pomoct, ale nemusíme to nazývat ADHD, můžeme pracovat s příznaky, který v podstatě jsou ADHD.
moderátor
——————–
No, a jak zásadní tedy podle vás je ten přístup okolí, ten přístup dospělých, hovoříte o příznacích, jak se s těmi příznaky dá pracovat tedy?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Tak dítě může být třeba nesoustředěný z mnoha jiných důvodů, může mít špatný režim, může mít horší domácí prostředí, může mít přísnou učitelku, může málo spát, může mít málo pohybu, kratší doba koncentrace, ve škole není respektováno, že má určité obtíže. S tímhle lze pracovat. Ale pan primář si myslí, a není důvod mu to nevěřit, že je to léková záležitost, ale teďka musím říct jméno, který asi leckoho pobouří, ale pan Radkin Honzák to tak nevidí, pan MUDr., psychiatr.
moderátor
——————–
Psychiatr Radkin Honzák, všichni toto jméno samozřejmě známe. Pane Havelko, dokáže psychiatr odfiltrovat ty jiné důvody, které teď popsal Petr Klíma pro to nesoustředění a pro tu hyperaktivitu dítěte, když se to dítě už dostane tedy k psychiatrovi, dokáže ten lékař říci, to jsou tyhle ty jiné důvody, anebo je to ADHD?
Tomáš Havelka, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie
——————–
Ve většině případů ano. Jak jsem mluvil o těch šedých zónách, jsou diagnózy, který jsou mnohem náročnější na diagnostiku a kde ta šedá zóna je větší, u toho ADHD naštěstí už tolik ne.
Jan Bumba, moderátor
——————–
A zásadní pro tu, moc se omlouvám, pane doktore, že do toho skáču, ale zásadní pro tu diagnózu je teda, co, jakým způsobem se na to přichází?
Tomáš Havelka,
Tam jsou klíčové příznaky, ta diagnostika je fakt komplexní, já nevím, jestli to dokážu takhle ve zkratce říct, kdy jsou důležitý anamnestický údaje, aktuální obtíže, potom máme ty velmi citlivý škály, to jsou dotazníky, řeknu zjednodušeně, dotazníky, který se posílají učitelům, rodiči nebo oběma rodičům, dítě to vyplňuje, případně oslovujeme dětského klinického psychologa v případě nějakých nejasností, to je velmi důležitá odbornost pro nás, o tom jsem ještě nemluvil, samozřejmě zprávy od pedagogicko-psychologických poraden, speciálně pedagogických center jsou extrémně důležitý, takže ten pohled je opravdu komplexní. A hlavní taková diagnóza, kterou bychom měli oddělit a která teďka je častá, to jsou úzkostné poruchy nebo úzkostně depresivní poruchy, kde to dítě se také nesoustředí, ale ten projev je jiný a ta anamnéza je často jiná a tam už hraje určitě větší roli ta výchova, nebo pokud chceme být populární, tak říkat volná výchova, což tu volnou výchovu vnímáme v současnosti jako velký problém, ale nikoliv tolik u ADHD, jako spíš u jiných symptomů, jak už jsem říkal, úzkostně depresivní problematika, sebepoškozování a tak dále.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pane Klímo, ta diagnostika, jak jí popsal teď Tomáš Havelka, je z vašeho pohledu dostatečně robustní, když se takhle prostě ten lékař přeptá ve škole psychologů, rodičů?
Petr Klíma,
My k tomu fakt máme blíž, my ty děti vidíme, já teďka dělám i na škole trošinku, to ten kontakt je úplně jinej, ty projevy chování jsou teda úplně jiný, ale je-li ADHD jasně psychiatrická diagnóza, tak pak bych vůbec nemluvil o nadužívání, protože celá řada dětí, který k nám přicházejí s podezřením na ADHD, medikovaný nejsou a u psychiatra nejsou, takže nadužívání, pokud bychom vzali jenom ty, kteří chodí k psychiatrovi a berou medikaci, tak není nadužívána.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Proč to tak není? Proč si myslíte, že tedy stále se o ADHD mluví i o jiných případech, nejen u těch, kteří jsou léčeni u psychiatra?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Tak ne každý rodič chce, aby jeho dítě bylo léčený na psychiatrii, je to pro něj určitý stigma, anebo se domnívá, že to zvládne výchovnými prostředky, třeba za pomoci nás a určitě učitelky.
Jan Bumba, moderátor
——————–
No, a kdo jim teda řekl, že mají ADHD, když to nebyl psychiatr?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Ve škole jim to řeknou každou chvíli, se nesoustředí. To máte jako s autismem, dítě je v koutě, je úzkostný, hraje si chvíli samo a dneska už je autista.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pane Havelko, já teda nechci, aby to znělo nějak cynicky, ale to skoro vypadá, jako kdyby tady byly dvě skupiny ADHD, jedna ta skutečná, která má diagnózu od psychiatrů a pak je jakási jiná, širší, mnohem nejasněji definovaná, kterým prostě někdo jiný řekl, že mají ADHD, jak tomu rozumět?
Tomáš Havelka, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie
——————–
Tak je potřeba dodržovat ty standardní postupy, když má dítě podezření na, já nevím, na angínu nebo na astma, prostě nějaký onemocnění, tak jde k lékaři. Kolega mluvil o stigmatu, nebo často o strachu v rámci zdravotnictví, nebo i širších odborníků, kdy zažívám, že ti rodiče řeknou, že někdo vyslovil podezření na ADHD, například ve škole učitel nebo i praktický lékař a poslali to dítě například do pedagogicko-psychologické poradny nebo k neurologovi, což jsou zase odbornosti, kde ta spolupráce s nimi je velmi důležitá, ale nejsou to odbornosti, který mají léčit, diagnostikovat a koordinovat ten přístup, takže může to být problém systémový. Já mám pocit, že se to postupně s osvětou a s destigmatizací zlepšuje, ale ještě se s tím setkáváme.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pane Klímo, dá se to interpretovat i tak, a teď vám nechci podsouvat něco, jestli jste to tak přesně nemyslel, ale že pokud tedy někdo má tu diagnózu ADHD od lékaře, psychiatra a případně má i léky, tak v tom případě už byste uznal, že to je ADHD, ale v těch ostatních případech spíš ne?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Tam je hrozně přechodná, přechodná zóna, opravdu respektuju, akceptuju diagnózu od psychiatra, beru ji na vědomí a /nesrozumitelné/.
moderátor
——————–
Ale u těch ostatních, jste říkal, že to třeba jim řeknou ve škole.
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Jsou to příznaky, nemusí to být ADHD. My, myslím si, že málo respektujeme individuální odlišnosti, my se lišíme v rámci normy, v koncentraci pozornosti, v hyperaktivitě, v odolnosti k zátěži, to ještě neznamená, že když jsme jiní, že to je ADHD.
moderátor
——————–
Pane Havelko, v jakém okamžiku je vhodné nasadit člověku s ADHD léky?
Tomáš Havelka, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie
——————–
No, tak obecně v psychiatrii, pokud nezvládá ty situace, který ostatní lidé nebo děti v jeho věku zvládají, naším cílem není, jak jsem říkal na začátku, dávat nálepku nebo omluvenku, ale naším cílem je vracet ty děti do normálního života, respektive zvyšovat tu kvalitu života těm dětem a těm rodinám a pokud to mají udělat léky u ADHD, prostě to gró dělají léky, tak se ty léky nasadí.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Jak bezpečné jsou, protože o tom se vede velká diskuze, a teď nechci tedy se stavět do té role internetového mudrce, ale o tom se opravdu vede velká debata, jak bezpečné jsou léky, třeba Ritalin. Pane Havelko.
Tomáš Havelka,
Ten Ritalin, jestli se nepletu, tak je nejdýl užívaný psychofarmakum na světě, takže ta zkušenost je enormní. Co týče tý bezpečnosti, tak neustále se skloňuje to, že je to lék, který způsobuje závislost, takže tady je potřeba říct, že je to lék jako každej jinej, který má žádoucí a samozřejmě možné nežádoucí účinky, ale rozhodně mezi ně nepatří vyvolávání závislosti, to je prostě démonizace. Já nechci obhajovat, že léky jsou naprosto bezpečný, každý lék, když si přečtete příbalový leták od Paralenu, tak to radši ani nedělejte, nebo od Acylpyrinu… Ale je potřeba zase vycházet z nějakých důkazů a ty důkazy nám říkají, že neléčené děti, respektive dospělí, u kterých je to ADHD neléčeno, mají výrazně vyšší riziko rozvoje závislosti na psychoaktivních látkách než lidé, který jsou léčení pro ADHD.
Jan Bumba, moderátor
——————–
A ta věc vždycky má dvě strany, není to ale zase možné v některých případech tak, že se někdo začne prostě vymlouvat na to, když začne brát drogy nebo začne pít, že on za to nemůže, že to je vlastně kvůli ADHD, pane Klímo, může to být výmluva?
Petr Klíma,
Jo, beru to na vědomí a souhlasím.
moderátor
——————–
Děje se to často, setkáváte se v praxi s tím, že by se někdo vymlouval na to, že má ADHD a kvůli tomu, že něco?
Petr Klíma, dětský psycholog
——————–
Jo, že dítě zlobí, já mám ADHD, takhle já to slyším často, já mám tu poruchu.
moderátor
——————–
Co říkáte v takových případech?
Petr Klíma,
Že i s poruchou se dá pracovat.
moderátor
——————–
Pane Havelko, s poruchou se dá pracovat, ale, jak říkáte, je potřeba odborné vyšetření a většinou i léky?
Tomáš Havelka, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie
——————–
Ta diagnóza je začátek cesty, to není konec, to je prostě o tom, že to fakt není nálepka, ale že to je pomůcka na tý cestě ke zlepšení života, a u ADHD je to zkvalitnění života dítěte, rodiny, do toho školního kolektivu. A ta efektivita léků, možná vystupuju jako obhájce léků, to tak není, ale u toho ADHD, protože ta efektivita je opravdu vysoká, samozřejmě nezaručíme stoprocentní, nemáme křišťálovou kouli, ale rozhodně ta šance, že ta situace se zlepší, je velmi vysoká a zase nechci upozaďovat další přístupy, o kterých jsem mluvil dřív, ale ty léky u ADHD ve většině případů jsou prostě na prvním místě.
Jan Bumba, moderátor
——————–
Pánové, děkuji vám oběma, že jste si udělali čas pro tuto debatu. Našimi hosty byli předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie Tomáš Havelka. Na shledanou.
Přidejte odpověď