vítejte u pořadu, ve kterém budeme hledat naději na kvalitní život. Přinášíme vám další speciál a setkání s jednou z nejvýraznějších osobností kardiochirurgie. Moje pozvání do pořadu Moci bez nemoci přijal emeritní přednosta kardiocentra Institutu klinické a experimentální medicíny Jan Pirk. I on měl možnost zvolit si a přivést do studia člověka sobě z nejbližších. A vybral si Renatu Rothanzlovou, svoji asistentku. Jejich společný profesní život čítá 18 let. Poslouchejte s námi.
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Jmenuji se Jan Pirk, jsem kardiochirurg a emeritní přednosta kardiocentra IKEM. Myslím si, že každý operatér by měl před operací za pacientem zajít pohovořit s ním, rozptýlit jeho obavy, jak se říká, vlít mu odvahu do žil. Člověk, který se moc bojí, se hůř budí z narkózy a hůř stůně.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Pane profesore, vítejte.
Povězte, prosím. V jednom z rozhovorů jste řekl, že se srdcem by se mělo zacházet jako s dívkou. Jak jste to, prosím, myslel?
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Myslel jsem to tak, že je to takový orgán, který vyžaduje citlivé zacházení, protože se jednoduše poškodí na druhou stranu, když se s ním zachází s citem, tak se vám odvděčí tím, že potom dobře funguje.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Že jste skvělý kardiochirurg, samozřejmě všichni víme, možná na začátek toho našeho povídání povězte prosím, jaký je rozdíl mezi kardiologem a kardiochirurgem.
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Tak kardiologie byla původně jeden obor interny a kardiochirurgie je chirurgie, ale kardiologie se stává postupně také invazivní, takže kardiologové už i invazivně léčí nejen tedy pomocí prášků, takže kardiolog, který tady má atestaci z kardiologie a kardiochirurg, který má atestaci z kardiochirurgie, se vlastně sbližují a jsou dneska výkony, které dělají obě dvě tyhlety odbornosti, takže ten velký rozdíl, který býval dřív, už dneska, se pomalu, pomalu stírá.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Vy jste říkal, že ty obory se možná někdy prolínají a spojují určitě, ale mají společné to, že je to týmová spolupráce, ten tým asi je jednou z těch důležitých položek, aby všechno dobře dopadlo. Podle čeho vy si vybíráte svůj tým? A byly ty parametry vždycky stejné.
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Ano, kardiologie je týmový obor, ale kardiochirurgie je ještě víc týmový, protože vlastně kardiolog, ten tam tu katetrizací dělá v podstatě sám, zatímco kardiochirurg tu operaci nedělá sám, vždycky k tomu potřebuje asistenta instrumentářku, ale hlavně potřebuje anesteziologa, a to je dneska velice důležitá specializace. Potřebuje technika mimotělního oběhu a ten operatér se během té operace musí spolehnout na to, že ty ostatní členové toho týmu vědí, co dělají, a že to dělají dobře, protože kdyby se měl soustředit a kontrolovat jejich práci, tak by se nemohl soustředit plně na tu operaci a nebylo by to ono.
moderátorka
——————–
Víte, možná je to hloupá otázka, ale to znamená, že vy, když jste skládal tým a jste samozřejmě velmi pověstný tím, že jste se pouštěl v životě do operací, které, řekněme, byly nestandardní. Mnohdy jak to vypadalo, tak jste se chodil dívat na tu jejich práci. Nebo jaký byl ten klíč toho výběru?
mluvčí 19,
——————–
Tak klíč výběru je ten, že s těmi lidmi léta spolupracujete a víte, ten správný šéf musí vědět, co může od koho očekávat, že když jsem tam třeba měl anesteziologa, u kterého jsem věděl, že do devíti hodin moc nefunguje, protože ještě by spal, ale na druhou stranu bude tam pracovat tvrdě do večera, no, tak jsem věděl, že po něm nebudu ráno nic chtít. Ten šéf musí vědět, když tam mám u stolu instrumentářku, která začíná, tak jí včas řeknu, jaký nástroj budu potřebovat a když tam mám instrumentářku, která se mnou dělá 20 let, tak ona to tak zná, že stačí natáhnout ruku a ona mi přesně dá do ruky ten nástroj, který potřebuju, a ten šéf je od toho nejzkušenější. A že tohle by měl všechno vědět.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Vzpomenete na svoji první kardiochirurgickou operaci?
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Vzpomenu, ano, bylo to, myslím, 12. února v roce 83 a byl to defekt mezisíňové přepážky, což byly tehdy, dneska už se to málokdy operuje, dneska se to většinou právě uzavírá kardiologicky pomocí katetrů, ale tehdy ty katetry nebyly, takže tím všichni kardiochirurgové začínali.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Vy jste hovořil o té důležitosti toho týmu, aby to všechno fungovalo, do jaké míry a uděláme drobný úkrok z toho operačního sálu, padá v důležitosti do vašeho týmu i vaše asistentka.
mluvčí 19,
——————–
No, tak asistentka je takový člen týmu, bez kterého by to vůbec nebylo, takže asi takovou roli má ty ostatní členové týmu. Jsou se mnou občas podle toho, jakou mají službu, ale asistentka je se mnou pořád a nejhorší ještě je, když se ta asistentka spikne s manželkou proti vám a kontroluju vás, abyste to nepřeháněl s tou prací. Tak to pak je jediná taková stinná stránka.
mluvčí 20,
——————–
Předpokládám, že o tom hovoříte, protože se vám to stalo.
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Ano, ano, protože oni jsou na mě domluvený a krotěj mě obě dvě a domlouvají se na těch společných útocích.
moderátorka
——————–
Dnešní díl pořadu Moci bez nemoci je s podtitulem speciál. Pozvání přijal prof. Jan Pirk, emeritní přednosta kardiocentra IKEM a kardiochirurg. Můj dotaz na důležitost asistentky byl zcela záměrný. Prof. Pirk měl možnost vybrat si člověka sobě blízkého. Do dnešního speciálu pořadu moci bez nemoci. A on zvolil Renatu Hanzlovou, která je mu 18 let asistentkou.
Renata Hanzlová
——————–
Moje začátky ve zdravotnictví nebyly jednoduché. Noví lidé, nové věci, které jsem musela se naučit. Když ale máte skvělou kolegyni a suprového šéfa, kterým byl a pořád je Jan Pirk. Všechno se dá zvládnout.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Renato, vítejte.
Tak téma se tady otevřelo, k němu se dostaneme. Jaké to je, kdy se asistentka a manželka spojí proti prof. Pirkovi, ale začněme možná o několik let zpátky, tedy od začátku vašeho společného začátku ve zdravotnictví. Vy jste maminkou dvojčata. Vím, že když vaše děti dorostly do školkového věku, volila jste svojí profesní cestu a ty možnosti byly dvě, vzpomenete jaké?
mluvčí 21,
——————–
Tak krom dvojčat teda ještě jedna dcera, takže ty děti jsou tři, ale to asi nehraje tak velkou roli, spíš, jak říkáte, když děti nastoupily do školky, tak jsem potřebovala už i trošku vypadnout z toho klasického režimu domácí maminky a volila jsem mezi zdravotnictvím, policií a ještě jsem měla trošku v zásobě soudy, notářství a něco takovýho, prostě práce s lidma a tak trochu mě zajímají případy těch lidí a jejich příběhy, ale v tu chvíli prostě, když jsem sháněla to místo, tak se uvolnilo v nemocnici v Krči, administrativní pozice na chirurgii. Takže jsem vlastně neváhala, protože to byla prostě v tu chvíli šance a nastoupila sem tam a tím jsem vlastně u zdravotnictví zůstala, protože mě to hrozně nadchlo.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Jestli se nepletu. Je to 18 let, co jste se poprvé setkala s panem prof. Pirkem jako na vás působil tehdy.
mluvčí 21,
——————–
Je to tak, je to 18 let a přivedla mě vlastně k němu do IKEMu moje bejvalá kolegyně právě z nemocnice z Krče, která tam se mnou dříve pracovala, ale ona nastoupila dřív do IKEMu a tenkrát sháněli na tu pozici ještě jednu asistentku a pan profesor byl tenkrát, tak nebylo to jako, to je dneska, že prostě se vypisujou výběrové konkurzy. Ale řekl jí, že ať si vybere někoho, s kým se bude dobře pracovat. A ona oslovila mě, takže tím se to vlastně stalo a takhle jsem přišla do IKEMu, no, a první setkání bylo takový, jaký je celejch 18 let, bylo v rychlosti v chaosu, takže ani nevím, jestli si vůbec na to pan profesor vzpomíná, kdy jsme se potkali poprvý, protože to bylo opravdu. Přijel, přilítnul ze sálu, já tam stála a podali jsme si ruku, on mi řekl jenom dobrý den, tohleto, uvidíme se, kdy nastupujete, říkám, 4. září. Tak super, tak ať se vám tady u nás líbí. A to, to byly takový rychlý začátky.
mluvčí 20,
——————–
To byla neskutečná Rychlost.
mluvčí 22,
——————–
Dokázal jste si za tu chvilku udělat první dojem.Pane profesore. Ne.
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Tak když Renata říkala s tou policií, tak, tak přemýšlím, jak by jí slušela uniforma a ta čepice s kšiltem.
mluvčí 21,
——————–
Ale já bych byla v administrativě, já bych nechodila po ulicích.
mluvčí 19,
——————–
No, tak dobře.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Renato, povězte, jakou úlohu má vlastně asistentka. Teď tedy konkrétně asistentka pana prof. Pirka, co on všechno potřebuje.
mluvčí 21,
——————–
Všechno potřebuje doma, má manželku a v práci má mě. Takže plánujeme vlastně veškerý jeho aktivity, který jsou spojený nejen v práci v IKEMu, ale i jeho soukromé akce, jeho sportovní aktivity, přednášky vlastně úplně všechno skloubit ten čas, kterej prostě musí mít v IKEMu a ještě teď i v Senátu a do toho prostě se stihnout úplně všechno, takže je náročný, jak už tady pan profesor pravil, ukočírovat ho, aby vlastně všechno stihnul.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Jak to vypadá, když se proti němu spojíte s manželkou? Jak tady zmínil.
mluvčí 23,
——————–
No, my jsme Si s paní Blankou hodně sedli celkově i lidsky, takže my se na něj opravdu hodně domlouváme, protože za těch 18 let, co jsem s ním, tak vždycky si říkám, každý rok, že trošičku ta jeho aktivita poleví, ale ono to spíš jako narůstá, nebo jestli se mi to zdá, ale i manželka by řekla, že se to nezdá, že to opravdu tak je, takže my už se snažíme vždycky společně jakoby zakázat mu některý věci, ale on stejně nad náma vždycky vyhraje, takže ať si spřádáme jakýkoliv plány. Stejně. Poslední slovo má pan profesor. A přesto vlak nejede.
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Jo, to říkají všechny ženy, že jo, ale přitom to řídí ony, že, my posloucháme, ale abysme byli v klidu, tak říkají, že to řídíme my, ale není to tak.
mluvčí 20,
——————–
Jste zkušený muž, pane profesore, ano, když máte takové poznání. Nicméně pojďte se se mnou vrátit alespoň na chviličku do vašeho dětství, vy jste vyrůstal v Praze, tady u nás na Vinohradech, jaké byly Vinohrady v padesátých letech.
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
No, byly úžasný, Vinohrady byly úžasný, za prvé jsme se prali v rajský zahradě se Žižkovákama, to bylo takový kolbiště, kde jsme se střetávali, ale jinak ty Vinohrady byly úžasný, protože žádnej činžák nebyl zamčenej. My jsme do všech baráků mohli běhat a v těch vnitroblokách po těch zahrádkách jsme lezli přes plot a bylo to úžasný. Já jsem tak starej, že ještě pamatuju, když poštu balíky rozváželi koně, to byl jeden kůň a takovej modrej vůz a tam seděl nahoře ten Kočí a vzadu to mělo stupátko, když do něj on lez, aby vyndal ty balíky a na to my jsme lezli, aby nás vezli a ty, co se tam nedostali, tak křičeli na toho kočího za vozem a on tím bičem takhle nás mlátil, dozadu nás mlátil, abysme z toho slezli, tak třeba takový byly nebo v Riegráku jsme řádili, nebyly zaplaťpánbůh mobily, takže jsme přišli ze školy a když jsme neměli úkoly nebo jsme měli hotový, tak jsme hnedka vyrazili do Riegráku, kde jsme lezli po těch různých stromech a po křoví a až jednou nás chytil hlídač a přivedl nás k rodičům, abysme dostali, no, to prostě jako kluci jsme blbnuli, no.
mluvčí 20,
——————–
Měl jste přísné rodiče.
mluvčí 19,
——————–
Tatínek, ne, vůbec, ale maminka byla strašně přísná, protože řekla, budeš ve čtyři doma. A když jsem přišel pět minut po čtvrtý, tak jsem dostal na tejden Housrest a nikam jsem tejden nesměl, takže maminka byla strašně přísná, no, a protože my jsme byli taky tři děti, tak jsme dostali ne vařečkou, ale rukou, protože maminka říkala, já ty ruce mám dost upracovaný z toho prádla a z toho všeho na tři děti, takže to stačí, když dostanete rukou ode mě.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Renato, vy už jste to tady prozradila, že pan prof. Pirk je velmi činorodým člověkem, má vždycky energii, má taky noblesu, má tah na branku, to jsou všechno věci, které z něj čiší a vlastně všechno, co dělá, o něm toto vypovídá, je třeba někdy taky nenaladěný. A teď teda s pravdou ven.
mluvčí 21,
——————–
No, já bych chtěla říct něco, co třeba chcete slyšet, ale on opravdu nikdy není nenaladěný, jestli tak je spíš někdy unavený, ale to se nedá říct, nenaladěný, takže unavený, možná z přemíry té práce, ale nenaladěný a fakt jsem ho ještě takhle nezažila.
mluvčí 20,
——————–
Jak je to možné?
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Já nevím. Oni se mě vždycky rádi ptají na syndrom vyhoření, já jsem říkal, no, to já jsem nikdy nepoznal, zatím ještě prostě, já nevím, já to, co dělám, dělám strašně rád. A jak říká jeden kolega, přece tě neunavuje něco, co tě baví, unavenej seš až potom, ale když děláš něco, co tě baví, tak tě to neunavuje.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Pane profesore, když byste vrátil čas, šel byste zpátky na tu lékařskou kariéru a teď možná si řeknete, že jo, protože vás to baví. Ale přece jenom nepřemýšlel jste někdy nad tím, že kdybych volil, jinak, můj život by byl v něčem jiný a možná By to chtěl.
mluvčí 19,
——————–
Určitě, kdybych dělal to, co jsem původně zamýšlel, to asi bejt námořní důstojník, tak bych žil úplně jiným životem, ale neměnil bych. Opravdu ne.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Vy jste člověk, který. A teď budu mluvit z vlastní zkušenosti, protože vy si to nemůžete pamatovat, protože těch pacientů byla velká spousta, ale vy jste operoval nádor v srdci, zhoubný nádor v srdci dvakrát mého manžela. A já si vzpomínám na moment, kdy jsme spolu mluvili a vy jste říkal, že ta operace bude nesmírně obtížná, protože ten nádor je prostě ve špatném místě, nakonec jste se rozhodl, že to operovat budete dvakrát, úspěšně jste to odoperoval. A já si pamatuju, že jsem chodila osm hodin tam po té chodbě a vy jste po těch osmi hodinách operace přišel, měl jste toho svého pověstného motýlka a vypadal jste, jako byste přišel ze sauny, že vůbec nemáte za sebou vlastně takhle dlouhou operaci, jak je to možné. Jak vlastně vy prožíváte ty věci na sále a podle čeho se rozhodujete a kde berete vlastně tu odvahu pouštět se i do operací, které už na začátku víte, že nebudou jednoduché.
mluvčí 18,
——————–
No, víte, každý, kdo dělá chirurgii, tak za prvé, musí mít respekt, nesmí být kaskadér, ale s těma přibývajícíma zkušenostma si troufáte stále na složitější věci a pak dostanete přes prsty, že nějaká operace nedopadne tak dobře, jak jste si představoval, že třeba ten pacient ochrnul nebo nedejbože zemřel. A ono vás to vrátí, ale už se nevrátíte na tu původní úroveň, už se zabrzdíte o něco výš, co máte zkušenosti A takhle to jde celej život. A to jsou ty operace třeba. Já jsem byl rád, že jsem vašemu manželovi, když jsem nemohl zachránit život, ale že jsem mu ho aspoň prodloužil, protože ten nádor byl velice zhoubnej nádor, kterej bez té operace měl životní prognózu pár týdnů. Tak aspoň jsme mu ten život, doufám, spokojenej, aspoň trochu prodloužil.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Určitě, jo. A o takových 67 let určitě.
mluvčí 19,
——————–
No, ale měl by mít člověk takovou brzdu, aby věděl, na co si může troufnout. A.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Jak je to možné, že vy vyjdete po tak dlouhé operaci a prostě vypadáte tak odpočatě.
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
No, tak to bývalo dneska už někdy, když teď zrovna převčírem jsem dělal operaci, která trvala asi osm hodin a nevím, to jsem asi už nevypadal, nebo ty jsi mě už neviděla, ty už jsi byla doma?
mluvčí 21,
——————–
Ne, já jsem tam byla, když si přišel. No jasně.
mluvčí 19,
——————–
Ale už to na sobě cítím, že po takhle dlouhé operaci jsem unavenej.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Renato, z vašeho pohledu, co to je ten X faktor, že pan profesor dlouhé roky se prostě pouští a pouštěl do operací, které byly možná netradiční, možná složitější. Co to v něm je, že do toho jde, že má tu odvahu, že sebere tu odvahu.
mluvčí 21,
——————–
Tak já myslím, že jednak se s tím musel narodit, že opravdu to, že je takhle aktivní, akční, prostě to má v sobě určitě, a to, že dělá tu kardiochirurgii, už samo o sobě vlastně svědčí, že tam musí být ta rozhodnost, že tam musí být ta odvaha, protože ne každý může být kardiochirurgem, protože opravdu to chce jako velkou odvahu, a to Honza má.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Pane profesore, vy jste přišel do IKEMu v roce 1974, tehdy jako obecný chirurg, jak jste se dostal ke kardiochirurgii?
mluvčí 19,
——————–
Já jsem chtěl dělat kardiologii jako můj tatínek, ale řízením osudu jsem se dostal na chirurgii do Nymburka, tam byl brilantní chirurg pan Weis, a ten mi řekl, ale jak si jednou řízneš, tak už toho nenecháš, a to měl pravdu, takže jsem se k tomu srdci dostal přes tu chirurgii.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Když se zastavíme u té kardiochirurgie, tak jako samostatný obor. Ona vznikla v roce 1953. U kterých důležitých momentů z vašeho pohledu jste v souvislosti s kardiochirurgií byl? Co jste zažil.
mluvčí 23,
——————–
Víte. Ze začátku, když já jsem teda v roce 74 nastoupil do IKEMu, tak vlastně ta kardiochirurgie byl teenager ještě a tam se dělaly ohromný… Pan prof. Hejhal, vždycky, když přijel z nějakého kongresu, tak přivezl něco převratně nového, co jsme zaváděli a byli to mílovými kroky, to šlo dopředu, postupně se to vypracovávalo a já jsem měl to štěstí, že jsem vlastně téměř od těch začátků u toho byl, až uvidím i za těch mých 50 let v tom IKEMu, že to je dneska úplně někde jinde, než to bylo před těmi 50 lety, kdy ten tým, který dělal dnes operaci, která je hotová za 34 hodiny, tak chodil ráno dřív do práce, aby šel v pět odpoledne domů. Já nevím, co jsme tam tenkrát tak dlouho dělali, ale prostě to tak bylo. A chirurgové vyprávěli ty starší, kteří nedělali srdce, ale dělali cévy, tak to bylo to samé a postupně se to tak vypracuje. A dneska je to, když byste to tam viděla, dneska, kdybyste byla na operačním sále, tak už si řeknete, no, ale vždyť to vlastně vůbec nic není. A to znamená, že to ten tým umí.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Co byly ty důležité milníky, které vás třeba překvapily v kardiochirurgi?
mluvčí 20,
——————–
Z hlediska těch možností.
Už to, že jsem nastoupil do IKEMu proti okresnímu špitálu v Nymburce, byl zásadní rozdíl, protože tady už jsme tehdy i v tom měli báječnou knihovnu, kde jsem mohl studovat zahraniční časopisy, mohl jsem se zúčastňovat sympozií, pak, když už jsem měl nějakou práci, mohl jsem přednášet, takže už tohle bylo úplně jiné. A potom ten zásadní, ale nejzásadnější přelom bylo, že se mi podařilo za pomoci přednostů a vlastním úsilím, že jsem musel udělat ty zkoušky, abych se dostal a mohl udělat klinickou medicínu ve Spojených státech a tehdy ta kardiochirurgie proti naší socialistický kardiochirurgii byla někde, ale úplně, úplně jinde a ohromný to bylo od těch, těch šéfů, od prof. Kočandrle a dalších. Bylo to ohromné, že mě to tady nechali realizovat a že se nebáli a že se to ode mě učili a tím jsme tu kardiochirurgii skokem posunuli na tu evropskou úroveň, která by jinak trvala hrozně dlouho, až tedy po pádu komunismu, kdy se mohlo, takže to byl ten největší zlom. Ten můj pobyt v Americe.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Vy jste zmínil, ten profesní pobyt ve Spojených státech, byl také v Dánsku. Vy jste ale nikde nezůstala, vrátil jste se vždycky do České republiky. zpátky domů. Proč?
mluvčí 24,
——————–
No tak v Americe jsem byl na zkušenou a v Dánsku jsem byl jako učitel, tam jsem učil mladé dánské kardiochirurgy operovat srdce a oni mi tam nabízeli. Dánsko je nejprůzračnější země na světě, to je tak čistá země. To, o tom bych mohl vyprávět celej pořad. Já jsem tam měl nabídku tam zůstat, ale rodina řekla, že tam ale není sranda, tehdy kluci tam neměli žádný kamarády, no, a dostal jsem nabídku, já jsem nikdy s tím nepočítal, že budu šéf, nikde, já jsem nebyl kádrová rezerva. To byli jiní, na to místo přednostů plánovaní, já jsem dostal nabídku, abych se vrátil a stal se přednostou kardiochirurgie, tak jsem tohle to zvolil a nikdy jsem toho nelitoval.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Renato, vy velmi pěkně hovoříte o panu prof. Pirkovi. Musím prozradit, že než jsme začali natáčet, tak vy jste si tady povídali jako kamarádi, kteří se potkali. Vím, že trávíte čas nejenom profesně, ale i rodině. Dnes už v propojení jsou nějaké třecí plochy, které máte spolu třeba názorové, ať už v čemkoliv.
mluvčí 21,
——————–
Nemyslím si, že bysme měli nějaký třecí plochy. Určitě ne. Moc se nepouštím do politiky. Já jí moc nerozumím, takže to nediskutujeme o politice. Ale jinak třecí plochy určitě nejsou. A jak říkáte, jsme ve své podstatě přátelé, protože strávíme spolu možná víc hodin, než strávíme doma ve svých rodinách.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Pane profesore, měl jste někdy strach na operačním sále?
mluvčí 19,
——————–
No jo, strach můžete mít, když se vyskytne nějaká neočekávaná komplikace, ale ten strach nesmí vás jako zvíře, když má strach, tak dělá mrtvýho, že. Vy naopak musíte přijít do nějaké akce a musíte tu komplikaci vyřešit. Takže ten strach, ten okamžik, kdy se to stane, se leknete samozřejmě, ale pak se dáte do řešení té komplikace a už na strach není místo. Pak je to už jenom zodpovědnost, že ji musíte vyřešit, a to je právě to, proč ten výcvik v kardiochirurgii trvá tak dlouho a ne všichni, kteří jsou ve výcviku na kardiochirurgii, to dotáhnou na operatéra. Pro některé je to i mentálně tak složité, že zůstanou třeba na pozici prvního asistenta.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Čas běží. Jak často operujete ještě dneska? Dokážete si představit, že jednou půjdete do důchodu?
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Tak teď, dneska jsem neoperoval, protože, protože jsem měl mít Senát a my jsme to řešili včera do noci, ale předtím jsem operoval vlastně minulý týden každý den, protože bylo hodně těch operací, který dělám já a někteří pacienti, který chtěli, abych je operoval já, ale pak je třeba týden, kdy příští týden budu dělat dvě, operace, že, myslím, no, a někdy nedělám žádnou, když mám tolik povinností v Senátu operuju podstatně míň, já jsem dělával i 330 srdečních operací ročně, to jsou dvě denně, takže to už zdaleka, zdaleka tolik. nedělám, a to, že půjdu do důchodu, je jasný, já už jsem myslel, že budu v důchodu, ale zatím ještě říkali, že můžu operovat, tak zatím ještě operuju, ale myslím si, že se blíží ta doba, kdy už přestanu operovat.
mluvčí 20,
——————–
Umíte si to představit, že to najednou nebude?
mluvčí 19,
——————–
Umím si to představit, o to víc se budu moct angažovat v Senátu.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Renato, my jsme na začátku řekli, že s panem prof. Pirkem máte za sebou společných 18 let. Nevím, jestli mi na tu otázku odpovíte, ale zkusím to. Je něco, co jste mu třeba nikdy neřekla. Třeba dneska si říkáte, že by byla dobrá příležitost.
mluvčí 21,
——————–
Tak my je nemáme čas se nic říkat.
mluvčí 25,
——————–
Takže tak hurá, tak ještě jste přišli.
mluvčí 21,
——————–
Já ale mu každý rok píšu vždycky na Vánoce prostě to, co cejtím, takže teď mám příležitost mu to říct osobně, když jsme tady a jsme v klidu a nic nás neruší. Takže Honzo, já jsem ti chtěla říct, že si tě strašně vážím. Vážím si toho, že jsem mohla pracovat pod takovým šéfem, jako seš ty, nikdy v životě, jsem žádnýho takovýho neměla. Vážím si tvejch vlastností, který máš a některý se snažím od tebe trochu se učit, ale moc mi to úplně nejde.A vážím si i toho, že prostě jsme přáteli i mimo práci, i se svojí rodinou velkou a že máme společně i zážitky, nejen ty pracovní.
mluvčí 26,
——————–
To je nádhera. Budete na to reagovat.
Jan Pirk, senátor a člen zdravotnického výboru /TOP 09/
——————–
Nebudu, protože bych se moc červenal, to by posluchači neviděli, ale je to moc hezký od renaty a já taky vůči ní nemám vůbec, vůbec žádný připomínky, který by mi přišly na mysl.
mluvčí 21,
——————–
Kromě tý manželky, jak spřádáme ty plány.
mluvčí 23,
——————–
No, tak to je takový.
mluvčí 20,
——————–
To se nezmění.
mluvčí 19,
——————–
Spíš přátelský škádlení.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Renato, já vám mnohokrát děkuju za to, že jste přijala pozvání a že jste dnes přišla společně s panem profesorem k nám do pořadu Moci bez nemoci. Přeju vám hodně zdraví.
mluvčí 21,
——————–
Já vám také moc děkuju a přeju příjemné vánoční svátky a hodně zdraví v novém.
Šárka Volemanová, moderátorka
——————–
Vám, posluchačům Českého rozhlasu Dvojka, přeji hodně zdraví, štěstí a naděje na život.
Přidejte odpověď