Radiožurnál
Sobotní hosté Radiožurnálu jsou dva a oba postižení muzikou Ladislav Angelovič a Šimon Ornest. Dobrý den.
Vrcholem roku pro The Tap Tap Orchestr bude 23. prosinec, kdy pořádáte na Nové scéně Národního divadla vánoční koncert. Kdo tohle zažije, může považovat letošní Vánoce za vyřešené. Je to tak?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Ano, ten název přesně Stoun Vánoce s The Tap Tap.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Proč Stone?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
No, protože vlastně v kapele máme Stounman 29 a Jirku Holzmanna, kterej s ním točí takový krátký videa a oni jsou parťáci, kamarádi, velký, vzhledem ke svým diagnózám nebo k tomu, jak se ty jejich diagnózy projevujou, si říkají skála a bláto a točí takový krátký, hodně ostrý skeče, kterýma se jim podařilo oslovit spoustu mladých lidí, no, a na koncertech už prostě lidi nevyžadujou fotky mě a Ládi, jak tomu kdysi bylo, ale mně strkají do ruky foťák a chtějí vyfotit se Stounmana.
moderátor
——————–
Jaký chystáte repertoár? Soudě podle seznamu hostů asi nebude typicky vánoční.
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
No, pohledy tam nemáme tentokrát, ale musím říct, že se moc těšíme, protože jsme dlouho pracovali a doufám, že úspěšně na novejch písničkách. Takže ti, kteří sehnali lístky, protože jsme vyprodaní oficiálně, tak se budou moct těšit. Já nechci úplně to /nesrozumitelné/, ale bude tam jeden super novej duet, kterej je opravdu úžasnej. A věřím, že jediný oko nezůstane suchý. To si zazpívá Jirka Holzmann a Janička Augustinová. A potom tam máme takovou správně budovatelskou píseň, protože o co nám v kaple mimo muziky hodně jde, je téma zaměstnávání lidí s handicapem na trhu práce a ta písnička vlastně je o tom, že my lidi s handicapem nepotřebujeme žádnou nějakou velkou lítost, že chceme makat a jenom potřebujeme tu správnou příležitost a pokud možno žádný zbytečný překážky v práci, a proto se ta písnička jmenuje Retarder.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Já jen doplním, že ji pro nás napsal Rudolf Brančovský z kapely Poletíme a tu první písničku ten duet pro nás napsal Tomáš Průša z kapely Lovesong Orchestra. A ta třetí novinka, ta je taková vlastně oprášená novinka, je písnička zase poslední, kterou představíme v nové aranži a doufám, že se bude všem líbit. Nám se líbí.
moderátor
——————–
Pozvat na vánoční koncert The Tap Tap přišli zpěvák, muzikant, kapelník a manažer Šimon Ornest a bubeník, mluvčí a zakládající člen orchestru Ladislav Angelovič. Nová scéna Národního divadla zažije den před Štědrým večerem dosud nevídané ani neslyšené, vánoční koncert Tap Tap orchestru, který dnes za mikrofonem Radiožurnálu reprezentují Šimon Ornest a Ladislav Angelovič. Jak intenzivně teď cvičíte před tím hraním?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Zatím se držíme jedné zkoušky týdně, ale jak se to blíží, tak já jsem tady zrovna, když jsme čekali na rozhovor, Láďovi říkal, že budeme muset malinko přidat. Souvisí to i s tím, že s náma vystoupí spousta hostů, vystoupí s námi například dívčí pěvecký sbor z Litoměřic, Puellae cantantes nebo celý Lovesong Orchestra, takže, a budou s náma další hosté, bude tam i Rudolf Brančovský, Petr Čtvrtníček a další. Uvádět to bude Láďa Angelovič s Jindřichem Šídlem, to už je osvědčená dvojice, no, tak budeme muset té přípravě tomu, abychom něco nedocvičovali, na místě, věnovat asi toho času víc.
moderátor
——————–
Zahrál si s vámi i můj kamarád, vozíčkář Jiří Kříž, pozounista, před úrazem klavírista. Tvrdil mi, že kapelník vás trápí až týrá na zkouškách. Je to pravda?
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
Já jsem zakládající člen, jak už možná bylo řečeno, a musím říct, že s věkem prostě se všichni uklidňujeme a platí to i o Šimonovi, protože teď tam máme nový členy některý jsou trošku přidrzlí. A před takovýma 20 rokama by jim to neprošlo. A dneska už je Šimon mnohem shovívavější než býval.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Ono jim to taky neprojde, budou muset hlavně pracovat, až jak budou pracovat. Jak říkával legendární bubeník z pražský konzervatoře pan Veselý.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Kde hledáte, Šimone, balanc, aby i to hraní na zkouškách zůstalo radostí a zároveň jste nemusel slevovat ze svých muzikantských nároků?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
No, to jste vystihl přesně a v tom je ten klíč, ono atmosféra mírného pozitivního stresu většinou bývá prostě tvůrčí a já myslím, že nikdo, kdo chce něco udělat s větším počtem lidí, se jí ve větší nebo menší míře nevyhne. Každej má asi trošku jiný metody tý práce, ale prostě, když potřebujete ten celek koordinovat v nějakým časovým úseku, tak holt někdo musí občas dostat nějakou ťafku a někdo musí občas být konfrontovanej s tím, že by mohl třeba pracovat líp, rychleji, anebo potom samozřejmě ve větším množství lidí, pozdní příchody narušujou tu práci, ale tohle jsou věci, který musím říct, že jsme v Tap Tapu opravdu vypilovali a že jsou s tím vlastně seznámeni i všichni ti uchazeči noví, striktně a jasně na začátku, ale nejenom tím, že jim to řekneme, ale tím, že oni vidí, že i lidi třeba s daleko závažnějším handicapem, než mají, oni sami tohle prostě zvládají a stíhají, což i souvisí s tím, o čem se tady bavíme, s tou zaměstnavatelností a s tím, s tou možností najít nějakou normální práci, třeba ušitou podle individuálních možností, ale na normálním trhu práce.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Takže svým způsobem trénink na běžný život. Daří se vám tedy tomu společenstvu různých handicapů udržovat disciplínu?
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
Ano, je to tak a je to přesně, jak Šimon říká, ono je důležitý najít každýmu to ideální místo a tu ideální míru jako nároků, aby naplnil svůj potenciál, ale zároveň aby to zvládal a nebyl z toho smutnej ten člověk a nebyl a jako nebrzdilo to kapelu, kdybyste po mně chtěli zpívat, tak se ničeho nedobereme, takže je potřeba každýmu najít to správný místo, ale když už se na něčem domluvíme, že tohle je tvoje zodpovědnost, podobně jako ve sportu, tak prostě to musí platit.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
No, koneckonců jako v kterýmkoliv jiným týmu. A tady já si myslím, že můžeme nabídnout tyhle klíčový dovednosti, vlastně říká se tomu sociální dovednosti a ty jsou důležitý pro jakýkoliv tým, jakoukoliv práci, aby mohla vzniknout nějaká atmosféra důvěry, aby ten člověk s handicapem ten tým potom mohl plnohodnotně doplnit.
moderátor
——————–
Naše rozhlasová kapela se obvykle po veřejném vystoupení rozpadla tak na 2-3 měsíce. U vás to ale asi už nehrozí?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Úplně ne, i když se nám členové teďko obměňují, ale musím říct, že ti, kteří k nám teďko přicházejí, anebo už u nás vydrželi nějakou dobu, tak jsou skvělí a myslím si, že budou zase skvělýma lídrama a frontmanama tý kapely.
moderátor
——————–
Jaké byly nedávné ústecké Vánoce? Kromě toho, že byla velká zima.
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
To je dobrej dotaz. Já jsem se do Ústí docela těšil, protože hrozilo, že se potkám s rodinou, jelikož jsem původně z Litvínova, to je kousek, naštěstí, teda, já jsem řekl málem naštěstí, bohužel to nedopadlo, ale každopádně bylo důležitý nepodcenit tu tepelnou přípravu, abych tak řekl, protože u vozíčkářů je mnohem snazší prochladnout než pro zdravýho člověka. Takže vy tady určitě hlásíte počasí, ono se říká, že je nějaká jako teplota, pak je pocitová teplota, pak by podle mě měli hlásit ještě pocitovou teplotu pro vozíčkáře, ta ještě o 10 stupňů nižší v podstatě kdykoliv, takže tohle bylo potřeba nepodcenit, ale jinak to bylo zorganizovaný dobře, jsme nemuseli z toho zázemí zajíždět někam daleko, takže jsme to odehráli v pohodě, atmosféra byla vánoční.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Takže jste si ověřili, že ačkoliv nehrajete koledy, dokážete navodit tu správnou vánoční atmosféru.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
A jak Láďa říká, u vozíčkářů, stejně jako u raketoplánů při vstupu do atmosféry je důležitý ten tepelný štít.
moderátor
——————–
Tap Tap orchestr slibuje na 23. prosince na Nové scéně Národního divadla večírek plný hudebních a vizuálních pecek. Kdo se postará o ty vizuální vjemy?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
No, právě Stounmani natočili řadu takových videí s těmi hosty, který jednak, kterýma jednak jsme teda vyprodali ten prostor nový scény, ale oni vždy vznikaly vždycky dvě a ty originály těch hostů se Stounmany budeme promítat exkluzivně právě v premiéře přímo na Nové scéně, a ona je sice vyprodaná, ale my budeme celý ten koncert streamovat na našem facebookovým profilu kapelovým, takže se můžou spolu s námi všichni dívat a budou se moct dívat ještě i přímo v NONA Café, kde potom následuje velká afterparty s Lovesong Orchestra, a tam budeme zařizovat tu projekci. Takže kdo bude chtít přijít dřív a počkat si tam zase na nás, protože my tam samozřejmě všichni přijedeme a podívat se na ten stream přímo tam, tak všechny srdečně zveme, to bude velký a následovat bude velkej večírek vánoční.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Co je to nebo kdo tvoří Lovesong Orchestra? Je ostuda, že ho neznám?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Ostuda to určitě není. A jinak je to takovej v Čechách docela neobvyklej projekt muzikantů, který hrajou akusticky, založil to Tomáš Průša, já jsem teda byl u těch úplných začátků a shodou okolností včera jsem si znovu s nimi zahrál, když zrovna jejich trumpetista nemohl. A je to taková balkánsko-česká muzika, kdy vlastně velkou roli hraje právě rytmus a je to muzika, která mně hrozně v Čechách chybí, kdy opravdu oni jsou schopní vejít mezi lidi a hrát přímo mezi nima, nejsou svázaný těma drátama a tím zvučením. A musím říct, že prostě, když to řeknu nespisovně a slangově, tak poslechnout si zblízka ten souzvuk plátkových a žesťových nástrojů a k tomu rytmiku, prostě velkej buben, správně, jak se má s ním chodit a držet, říká se mu Vašek, prostě slyšet to akusticky a naživo a tak, jak se to kdysi hrálo a hrát má je prostě žrádlo.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Chtěl jsem se ptát, co přijde zazpívat novinář Jindřich Šídlo, ale on bude moderovat, ono moderovat ve dvou, to není úplně jednoduchá disciplína, jak jste se na sebe naladili?
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
Jako my to máme skvěle rozdělený, protože ten scénář píšu já a málokdy jsou nějaký protesty, naštěstí, takže mám to napsaný tak, abysme si nějak odpovídali a trošku takovej jako dodatek ze zákulisí, že já nechávám vždycky Jindru číst ty věci dlouhý, který mně by, buďto bych se v tom textu ztrácel nebo něco takovýho, takže sponzory a další takový ty povinnosti, řekněme, to nechávám Jindrovi, ale jemu, on se tváří, že mu to nevadí.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
A není vyloučeno, že v blízké době poměrně s pomocí několika zručných logopedů si s námi Jindřich i zazpívá.
moderátor
——————–
Danielu Kolářovou jste, Šimone, pozval, abyste se o Vánocích vůbec viděli, aspoň takto.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
To není úplně přesný. My se vidíme docela často, ale mámu jsem pozval, protože si myslím, že její nějakej apel a stručný sdělení směrem k veřejnosti o tom, jak podstatný je, aby lidi s handicapem získávali zaměstnání, že by mohl padnout na úrodnou půdu. Myslím si, že jí zná spoustu lidí a uvěří snadno tomu, že to myslí vážně a dobře.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
K tomu tématu se určitě ještě vrátíme. Ale když mluví o tom koncertu slíbené Xindl X, ještě někdo jako překvapení…
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Xindl X bohužel nakonec nemůže, ale zahraje si s námi Ředitele autobusu Petr Čtvrtníček a bude tam s námi i Rudolf Brančovský, který pro nás napsal tu písničku Retardér, přímo ten hit o tom zaměstnávání a musím říct, že ta písnička teda je Pecka, že ji zkoušíme rádi. A myslím si, že se bude lidem líbit. Z těch dalších hostů, jak jsem říkal, to už jsem říkal o tom dívčím sboru Puellae cantantes, no, a to pro letošek asi vypadá, že to je všechno, ale není toho málo.
moderátor
——————–
Petr Čtvrtníček je známý jako bubeník, zahraje si s vámi?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Ano, on bude bubnovat v tom Řediteli autobusu, on už s námi takhle hrál, ale letos si to zopakuje. A tam je ještě další přesah, protože my připravujeme s Petrem Čtvrtníčkem a Gabrielou Slovákovou, která teďko pracuje čerstvě na ministerstvu spravedlnosti, připravujeme už druhý koncert ve věznici. My už jsme hráli v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou v době, kdy tam Gábina byla ředitelkou. A teď připravujeme koncert v jedné z mužských věznic, ten by se měl odehrát na jaře a tam právě vystoupí Petr Čtvrtníček se svojí kapelou nebo s kapelou, ve kterých hraje, která se jmenuje Vsedě.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Advent asi prozkoušíte, jak už zaznělo, po afterparty, z toho 23. na 24. prosince vám už tedy začíná volno jako kapele?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
No, tak to už bude vlastně oslava Vánoc a potom bude chvilička volna, ale vzhledem k tomu, že máme už vlastně hotový repertoár na nové cédéčko, tak asi využijeme to volno a tu chvíli, tu sezónu od ledna k tomu nahrání.
moderátor
——————–
Nevšední kapela studentů, absolventů školy Jedličkova ústavu loni oslavila 25 let existence. Uvažujete o tom, jak dlouho chcete pokračovat? Zvládnete i ty třicátiny souboru?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Já si myslím a doufám, že je zvládneme, protože tenhle projekt, který je asi nejviditelnější, a to je kapela The Tap Tap a například náš hit Ředitel autobusu, přes který nás lidi znají, tak vlastně jako špička ledovce vzdělávacího projektu, který jsme třikrát realizovali s podporou evropských strukturálních fondů přímo v Jedličkově ústavu a vlastně právě i toho horizontu dostavby Jedličkova ústavu, kde teď jsme, se posouváme od výběrka na projektanta už teda, který teďko dobíhá, měli bychom se posunout k výběru stavební firmy a doufám ke stavebnímu povolení, tak vlastně míříme k velkýmu rozšíření a doufám zkvalitnění služeb Jedličkova ústavu. A tahle budova velká, ve který konečně bude aula a místo, kde se studenti a učitelé budou moct shromažďovat, ale bude to vlastně takový multikulturní centrum a multifunkční sál, kde budou moct být divadelní představení, koncerty, tak tohle všechno by mělo mířit právě ke zlepšení situace s uplatněním lidí s handicapem na trhu práce a ke zvýšení těch možností toho uplatnění, zvýšení jejich kvalifikace, která často, co hodně souvisí s volnočasovýma aktivitama a ty pro lidi s handicapem nejsou až zas tak dostupný jako pro lidi bez handicapu a tohle si myslím, že by mohlo začít malinko ty šance srovnávat.
moderátor
——————–
A kolik vás v Tap Tap orchestru od toho začátku v tom 26. roce zůstalo. Počítáte to?
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
No, tak jako zakládající člen jsem určitě já, Šimon, ale máme tam vlastně Jirka Holzmann, Janička Augustinová, potom náš pianista Péťa Hudec, to je takovej, jako dneska by se řeklo jádro, abych to řekl česky, to je takový zdravý jádro, kolem kterýho pak přicházejí noví členové a případně zůstávají, případně odcházejí, když zjistí, že ty nároky jsou skutečný a nejenom jaksi fiktivní, jak to bývá na různých kroužcích.
moderátor
——————–
Manažersky chod The Tap Tap táhnete od začátku sám, Šimone?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
No, to je vlastně docela důležitá věc, že teď už mi hodně pomáhá právě několik členů. Třeba produkci má na starost Jirka Holzmann, stará se o komunikaci s těmi pořadateli koncertů, na kterých hrajeme, a zase s tím chodem kapely, s organizací zkoušek pomáhá hodně Jana Augustinová, která vede i přípravku The Tap Tap a stará se o ty mladší uchazeče a začínající členy. Takže vlastně v tom období, v tom čase, kdy my se známe a kdy jsme třeba ještě před docela znatelnou dobou měli nějaký mezi s sebou vyjasňování a potřebu ještě na některých věcech pracovat, tak třeba o těhle dvou lidech můžu už teď s naprostou jistotou říct a samozřejmě o Láďovi Angelovičovi, že to jsou lidi, který by mohli v budoucnu po mně ten projekt převzít, a to si myslím, že je taková nějaká přirozená věc a určitě asi ambice každýho dobrýho šéfa, aby byl v budoucnu nahraditelnej a vůbec mně by se hrozně líbilo a doufám, že k tomu míříme, aby se o zájmy a potřeby lidí s handicapem starali přímo ty lidi, který nějakej problém nebo handicap sami mají, protože oni sami nejlíp věděj, jak ty věci mají být a sebelepší architekt, kterej nemá do toho ten vhled a nemá přímej třeba kontakt s touhle cílovou skupinou, tak si myslím, že nikdy ty věci na základě nějakých norem a pravidel a příruček nebude schopnej udělat tak dobře jako třeba architekt, kterýho se samotnýho ten handicap týká.
moderátor
——————–
To je úplně jasné, ale kudy na to? Protože už mockrát se v tomhle rozhovoru jste zmínili tu potřebu možnosti zaměstnávat handicapované, o tom se hodně mluví, ale já mám pocit, že se proto stále málo dělá. Co pro to můžete dělat vy?
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
No, to, co bychom se rádi pokusili udělat, i když vlastně se léta letoucí zabýváme, jak jsem říkal, tou viditelnou částí, to je The Tap Tap a ta muzika, potom tou míň viditelnou částí, kterou provozuje náš zapsaný spolek Tap přímo v Jedličkově ústavu, a to je rozvoj dovedností a zájmu lidí s handicapem přímo tam, protože jsme vlastně si všimli a sledujeme, že ohledně zaměstnávání na trhu práce ta situace v Čechách dost stagnuje, tak jsme se rozhodli a vymysleli jsme projekt Disheadhunters, který je zaměřený přímo na tohle. A my si myslíme, že tam prostě selhává nějaká komunikační složka mezi třema potřebnýma a významnýma cílovýma skupinama. Jedna z nich je široká veřejnost, která prostě potřebuje vědět, proč se to děje a proč je tu situaci potřeba zlepšit. A vlastně tam já si myslím, že neexistuje, nenarazil jsem zatím na lepší claim než na větu nebo souvětí, který vyslovil Rudolf Jedlička už před 110 lety, když se ho ptali, proč vzniká Jedličkův ústav, tak říkal, že by měl měnit pasivní příjemce sociálních dávek na daňové poplatníky, to je tak jako neomarketingová a čerstvá věc, že si myslím, že vlastně jako nic lepšího o tom nikdo nikdy neřekl. To je strašně důležitý, aby si všichni, kdo žijou bez handicapu, uvědomili význam toho, že ty lidi, kteří se, ať už se narodí s handicapem nebo ho získají nějakým úrazem, budou moct uplatnit na trhu práce a budou moct normálně platit daně a budou, hlavně nebudou závislí na nějakých dávkách nebo podpoře. Potom je tady další významná část, to jsou ti zaměstnavatelé. Já si myslím, že oni, nebo já vím, že oni se mnohokrát snažili nabrat lidi s handicapem, prostě je poptali u agentur a plošně nabírali ty zájemce. No, ale docházelo k tomu, co se nám občas stává, když jsme někde v televizi, nebo když se někde objevíme, že nám se přihlásí zájemci, ale my zjistíme přímo v té zkušebně, kam za námi přijdou, že jsme první lidi v jejich životě, kdo po nich vážně něco chce a něco od nich očekává, tak tohle musíme se snažit změnit, protože potom to nemůže klapnout. A potom samozřejmě člověk, kterej, oč je míň zdatnej sociálně, tak potom bude zdatnější mediálně. A proto ty firmy vlastně už léta letoucí, ona je tady povinná, vlastně povinnost zaměstnávat, když máte víc zaměstnanců než 25, tak tam vzniká nějaká kvóta, kdy ten zaměstnavatel by měl. Ale ti zaměstnavatelé po těch negativních zkušenostech vlastně vyčleňují úměrně tomu nějaký budget, kterej je třeba velikej, u těch velkejch operátorů to jsou třeba jako desítky milionů ročně na placení pokut nebo nákup výrobků chráněných dílen. A tohle já nepovažuju, protože to se někde potom rozplyne v rozpočtu ČR, nepovažuju za efektivní způsob, zároveň ta zkušenost je k tomu vede. No, a potom je tady samotná ta cílovka, ti lidi s handicapem, kteří prostě by pracovali rádi, ale skutečnost je taková, že vlastně spousta z nich, zhruba 100 000, když jsme se o to zajímali jaksi, jak jsou ty koláče takzvaných, tak zaměstnaných je, ale většina z nich sedí v těch chráněných dílnách nebo sociálních firmách. A těch pár procent lidí, kteří prostě sami chtěli, od začátku vyrostli v motivujících rodinách, v dobrým prostředí, tak ti už dávno pracujou. Takže my musíme začít proces, ve kterým budeme hrát o ty lidi, který vychází ze škol a rozhodují se, jestli se aktivizujou, budou se o něco pokoušet, anebo prostě spadnou do tý úplně pasivní skupiny, anebo teda do té skupiny, která si jde sednout do chráněných dílen nebo některých sociálních firem a z nichž většinu, já teda se omlouvám, ale taky nepovažuju za to reálný zaměstnávání a nepovažuju to za to, o čem jsme mluvili, že Rudolf Jedlička plánoval. A v tom projektu Disheadhunters my vlastně vytváříme skupinu HR pracovníků, ale zároveň takových lektorů, možná koučů, to je takový moderní slovo, nebo mentorů, kteří budou fungovat jako prostředníci mezi tou firmou, která vytipuje pracovní pozice, my pomůžeme s tím náborem, uděláme výběrová řízení a my skutečně můžeme velice nesentimentálně vyhodnotit, kdo tu motivaci má, můžeme se i pokusit mu vysvětlit, co se od něj očekává, naprosto zase bez jakýchkoliv servítků a okolků, no, a zároveň při tom zkušebním období, nebo ty soukromý firmy říkají onboardingu, můžeme toho člověka doprovázet, takže my vlastně teď už, a já se vrátím k tomu, co se podařilo a co už vlastně běží, my jsme přes paní náměstkyni Udženiju oslovili pražské firmy, jsou teda ty akciovky hlavního města Prahy, nebo vlastně příspěvkovky hlavního města Prahy, a oslovili jsme s nabídkou tohohle projektu a my vlastně začínáme tím, že v tý firmě, tam, kde sídlí, uděláme takový audit, zhodnotíme to, co tam funguje jako bezbariérový, doporučíme nějaký úpravy, necháme na nich, jak moc se tomu chtějí věnovat, jakej budget na to chtějí vyčlenit. A potom pokračujeme v té spolupráci k vytipování pracovních pozicích, k nějakýmu tříměsíčnímu běhu, kdy vybíráme ty uchazeče a pak v ideálním případě se posuneme k tomu, že budeme ty vybrané uchazeče doprovázet a toho, koho doporučíme, tak prostě nenecháme tam se topit v nějakým nepochopení a nejasnostech a budeme komunikovat jako prostředníci mezi tou firmou a ním. A já věřím, že v jednotkách případů u těch jednotlivých firem prostě během třeba půl roku, možná roku prostě dojdeme k tomu, že jednotlivci doplní ty jejich týmy a že se nám to povede. Je to běh na dlouhou trať a věřím, že, ale tohle je v tuhle chvíli jedinej možnej efektivní způsob.
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
Jestli to můžu doplnit, tak já to vidím z pohledu člověka s handicapem, který je zaměstnanej a pro mě bude nejdůležitější ta role odhadnout nejenom tu motivaci, to se ukáže většinou docela rychle, to hned zjistíte, jako jednou se vám člověk může omluvit, že něco dobrý, podruhý už je to podezřelý a potřetí už to asi nebude ono, jako koneckonců, ale všude jinde, ale svoji roli bych viděl hlavně v tom vlastně překonat ten základní ostych, jestli tu práci zvládnu a naformátovat si jí tak, aby ten člověk ji zvládnul, já vždycky říkám trošku s rezervou, aby nebyl jako ve stresu, ale zároveň, a to je velice podstatný, aby ta práce dávala reálný smysl i tomu zaměstnavateli, aby to jako nebyla práce pro práci. A když se takový místo najde a zejména, když je to práce s počítačem například, což je ideální vlastně práce pro většinu lidí s handicapem, tak jsou pak neuvěřitelný možnosti technologický, jak se vlastně dají objektivní potíže překonat, když je ta vůle ze strany jak těch zaměstnavatelů, ale tak i těch motivovaných zaměstnanců, který my se budeme snažit najít, ale najít tu cestu pro to ideální uplatnění.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Zkrátka to prostě musí fungovat, jo, a ono potom, když to funguje, tak vlastně z toho mají radost a prospěch všichni a myslím si, že k tomu se dá takhle citlivě, pomalu a individuálně zamířit.
moderátor
——————–
Šimone, za 11 dní oslavíte padesátiny, bude u toho i kapela.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Já jsem už je oslavil. Tohle je mystifikace. Já jsem si všiml, že občas mi blahopřejou k narozeninám lidi v naprosto nevhodnej čas. Já jsem se narodil 4. března, tak to možná se podaří to teďko upřesnit a 50 už mi bylo, já už jsem je oslavil.
moderátor
——————–
Je to na Wikipedii, tak se omlouvám.
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
To se stává, že jsou tam…
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Tak Wikipedii lidi důvěřujou, no, tak možná teď je můžeme vyzvat, jestli by si to teda opravili.
moderátor
——————–
Tak já bych to neopravoval a slavil to dvakrát.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
To je ta druhá lepší možnost.
moderátor
——————–
Jenom se zeptám, stále jste členem hudební skupiny Kamil Jasmín.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
No, ta kapela v tuhle chvíli nefunguje a věřím tomu, že se ještě někdy znovu dá dohromady.
moderátor
——————–
Víme, že v Jedličkově ústavu máte bezbariérové studio, takže tam by v tom lednu mohla vzniknout deska, kolikátá už bude?
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
Teď docela počítám.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
Třetí nebo čtvrtá.
moderátor
——————–
Podíváme se na vaše stránky. No, a jak bychom vás mohli podpořit? Kromě toho, že přijdeme, no, kdo má lístky, že jo, na 18. hodinu 23. prosince na Novou scénu Národního divadla.
Ladislav Angelovič, zpěvák a mluvčí The Tap Tap
——————–
Tak máme už tradičně merch, vozíme ho po všech koncertech, ale máme i normálně internetovej obchod, když si zadáte, nemusíte ani…, stačí zadat Obchod na kolečkách a vyjede vám to a tam si můžete koupit naše mikiny, trička, placky, čepice nově teďka skvělý. A já vždycky říkám na koncertech, tak nevidím důvod, proč bych to nezopakoval, že vás to nebude stát skoro nic. A nám to pomůže mnohem víc. Takže jestli, tak takhle například.
Šimon Ornest, kapelník The Tap Tap
——————–
To je Láďův dokonalej claim, no, a jinak, jestli nás poslouchají šéfové nějakých menších nebo větších firem, tak budeme rádi, když se přidají taky k projektu Disheadhunters a společně tu situaci, která tady opravdu stagnuje v Čechách, dlouhodobě, zkusíme zlepšit.
moderátor
——————–
Šimon Ornest a Láďa Angelovič byli hosty Radiožurnálu. Pánové, bylo mi ctí. Ať se daří. Mějte se hezky.
Přidejte odpověď