ČRo Dvojka – Jak to vidí
Příjemné nedělní ráno milí posluchači. V tom dnešním ránu vítám u mikrofonu paní Mgr. Jindru Šalátovou, výkonnou, ředitelku SOS dětských vesniček.
Dětským vesničkám je letos 55 let, pokud dobře počítám. A ve své době byly takovou revolucí v péči o děti, které nemohly být ve své vlastní rodině. Mám pravdu?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Máte hlubokou pravdu. SOS dětské vesničky v podstatě začaly již před více než 70 lety, a to v Rakousku, v rakouském Imstu, kde po druhé světové válce Hermann Gmeiner se pokusil vylepšit dětství válečným sirotkům tím, že jim umožnil vyrůstat v rodinách u válečných vdov. A vlastně tenhle ten koncept byl přinesen potom do tehdejšího Československa, a to proto, že tehdejší matadoři dětské psychologie a pediatrie, pan prof. Dunovský, pan prof. Matějček, zjistili, že děti lépe prospívají v péči rodinné lépe než v péči ústavní. A vlastně celý ten koncept stojí na tom, že dítě má vyrůstat doma s tím, kdo se o něj postará nejlépe a kdo ho má rád.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Když jsem byla malá, to byl tak začátek těch dětských vesniček, tak si pamatuju, že rodiče je podporovali, takže jsem o nich i hodně slyšela a teď jako kdyby úplně zmizeli z takového povědomí, ztratili se nebo je ještě jiná péče?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Neztratili se. Jsou větší, pomáhají mnohem více dětem než v tehdejších dobách. Vlastně je aktuálně více neziskových organizací, které poskytují podporu jednak na stejném poli jako my, to znamená ohroženým dětem a jejich rodinám, ale i je spousta jiných segmentů, kde je prostě pomoc a podpora důležitá a dostáváme ty informace z médií o všech těch neziskových organizacích, nejenom o nás, my jsme v tehdejší době v podstatě byly jediní.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Fungují stále stejně dětské vesničky, to znamená, že to je opravdu jako vesnička, kde v každém domku žije maminka s několika dětmi nebo se ta péče zmodernizovala a proměnila?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Péče se proměnila dramaticky, jednak vlivem moderních trendů v péči o ohrožené děti. Druhak legislativním dopadem, protože samozřejmě my musíme vycházet z toho, co nám dává legislativní rámec v rámci naší republiky a teď už všichni víme, že jedna maminka, kdyby se měla starat o 10 dětí, tak je to velice náročné pro tu maminku, taky pro ty děti, takže standardně vesnička není vesničkou 10 domků s 10 ma maminkami a 10 rodinami, ale jednak využíváme domy pro pěstounské rodiny, které pečují o více dětí, což je aktuálně třeba 3, 4 a nebo ty domy pronajímáme lidem, kteří to potřebují, to znamená, nemusí to být pěstouni, jsou to lidé, kteří prostě potřebují aktuálně pomoct.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Tím hlavním, kdo se stará, v té náhradní rodinné péči, jsou pěstouni a od 1. ledna příštího roku už nebude možné umisťovat ti do tří let. Vy jste mluvila o té změně legislativy vůbec to ústavní péče. Najdeme pro ně pěstouny?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Tahle věc má dvě roviny, jedna je hledání umístění pro děti, které jsou odebrané z rodiny, a ta druhá, ta, na kterou my aktuálně hodně cílíme, je preventivní rovina, a ta je o tom, aby děti vůbec nemusely být ze svých biologických rodin odebírány. My i sami máme několik programů, které se věnují tomu, abychom pomohli biologickým rodinám se postarat o svoje děti tak, aby to prostředí pro ně bylo zdravé a bezpečné.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A když se ještě vrátím k těm pěstounům, ne všude se to podaří, tak kdo se může pěstounem stát? Vy vlastně v těch programech pomáháte nejen v těch vesničkách, ale pomáháte i dalším pěstounům, tak kdo se může pěstounem stát a v čem je to náročné nebo v čem je to krásné?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Pěstounem se může stát kdokoliv, kdo o to stojí a projde určitým procesem, který je nastaven a je to dobře, že je nastaven, protože samozřejmě to, že svěříme dítě do péče někomu, by mělo být o tom, že víme o tom člověku, že tu péči zvládne a že je dostatečně motivovaný k tomu, aby přijal do své rodiny dítě. Takže v podstatě kdokoliv, kdo o to má zájem, tak buď se může podívat na naše webové stránky SOS-vesničky.cz, nebo existuje spousta jiných webových stránek, které tyhle ty informace nabízí. A potom jde o to, aby ten člověk věděl, že dítě má kde vychovávat a dozví se informace, jak vlastně vypadá péče o dítě přijaté, protože je to trošku jiné než péče o děti vlastní.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
V čem je ten nejpodstatnější rozdíl? Hraje tam roli psychika, že to není moje DNA, i když právě ten pan prof. Matějček říkal, že to stejné riziko vychovávat vlastní dítě nebo dítě cizí, ale ta psychika mezi ně může hrát roli?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
To je určitě jeden z důvodů. Další důvod je, že děti, které se nám narodily do rodiny a o které se staráme od začátku, tak je známé se všemi jejich radostmi a starostmi od toho narození, kdežto dítě, pokud to není přímo miminko, které přijmeme do rodiny, tak něco si již zažilo a my třeba nevíme, co všechno se tam odehrálo a ne každý člověk je připravený na to, že tyhle ty děti reagují jinak na námi poskytované bezpečí a lásku, že třeba vůbec nemusí mít z toho radost, oni z toho vnitřně radost mají, ale neumí jí projevit, protože se to nikde nenaučili. A tohle je nejtěžší na tom pochopit, aby prostě ti pěstouni nebo adoptivní rodiče, aby pochopili, že to dítě si svoje projevy nevymyslelo, že jim to nedělá schválně. Někdy jsou ty projevy opravdu zvláštní, mohou být odmítavé, mohou se zlobit na celý svět, protože jim bylo odebráno to nejdůležitější, a to je prostě ten pečující člověk, to bezpečí od prvopočátku.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Změnilo se nějak výběr pěstounů tehdy na začátku, jak byli pěstouni vybíráni a co se vyžaduje od pěstounů teď, když se řekne Ano, vy můžete být pěstounem nebo pěstounkou?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Kdybych měla porovnávat, jak vlastně vybírali v těch šedesátých, sedmdesátých letech pan prof. Matějček pěstounky, tak to byly pouze ženy, byly to ženy, které byly ochotné zasvětit svůj život péči o velké sourozenecké skupiny. Později se preferovaly manželské páry a dnes je v podstatě jedno, jestli ten člověk je muž nebo žena, jestli žijí v páru, jsou sezdaní nebo žijí samostatně. Hraje tam obrovskou roli ta osobní motivace a ten náhled, který se právě zjistí v průběhu té přípravné fáze, na to, co vlastně pěstounská péče jako taková obnáší.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Ono musí být také asi náročné, že to dítě, které je v pěstounské péči, přece jen je tam i možnost užívat kontakt s tou biologickou rodinou často ví, kdo je biologická rodina. Je náročná tahle spolupráce. Když mám dítě v adopci, tak je prostě moje?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Ty dnešní trendy už jsou taky takové trošku jakoby jiné i s tou adoptivní rodinou a v té pěstounské péči je potřeba s tím počítat, že u dítěte ve většině případů je nějaká biologická rodina a je nesmírně důležité, aby pěstoun kontakty s biologickou rodinou, pokud je to pro dítě bezpečné a pokud je to možné, podporoval, protože každý z nás potřebuje vědět, jaké máme kořeny, každý z nás potřebuje vědět, jakou máme vlastní identitu, a to bez toho, aniž bychom poznali své rodiče, prarodiče nebo nějaké jiné příbuzné, nedosáhneme.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Také si myslím, že psychicky náročné je vědět, že to dítě, když dospěje v těch 18, tak nemusí třeba, ale taky může se rozhodnout, že z té rodiny úplně odejde, jak tohle je náročné a pomáhá někdo pěstounům tady v téhle fázi?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Pěstounům pomáhá ve všech fázích od přijetí dítěte až po ukončení pěstounské péče doprovázející organizace, my jsme jednou z těch doprovázejících organizací, a to je vlastně obsahem naší spolupráce s pěstounskou rodinou, kdy my víme a snažíme se připravit pěstouny na úskalí, které je mohou potkat v průběhu pěstounské péče a oni se na nás mohou obrátit, když si třeba nevědí rady, nebo když potřebují zprostředkovat nějakou další následnou pomoc a myslím si, že velmi důležitou součástí té podpory je i vzdělávání pěstounů průběžné, protože my pomáháme těm pěstounům porozumět lépe, nejenom dítěti, ale i sami sobě, co to se mnou dělá, když prostě to dítě se chová takhle? Co to se mnou dělá, když to chce nebo vidí svoje biologické rodiče? Co to se mnou dělá, když si představím, že dítě, když mu bude 18, odejde, třeba neodejde.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Přesto pěstouni říkají, že je to nejkrásnější povolání na světě, tak kdybyste někoho chtěla nalákat do pěstounství, co byste mu řekla, V čem je to nejkrásnější povolání?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Nejkrásnější je to v tom, že ty úspěchy zažíváte reálně, že to není nikde přečtené, že prostě, když to dítě k vám přijde, obejme vás, řekne vám, že vás má rádo, anebo vidíte ten úspěch ve škole. Je to něco, co má opravdový smysl, co je hmatatelné a prostě člověka to velmi povznáší.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Dnes se s paní Jindrou Šalátovou věnujeme dětem v náhradní rodinné péči a pomoci pěstounům prostřednictvím SOS dětských vesniček, ta náhradní rodinná péče se u nás vesměs na rozdíl od té poválečné situaci, kdy to byli váleční sirotci, týká dětí, o které není ve vlastní rodině dobře postaráno, rodiče mají, jaké to mohou být situace?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Jsou to situace různé, může to být způsobeno tím, že rodiče mají nedostatečné vlastní rodičovské kompetence, sami si neprošli běžnou rodinou, sami prošli třeba ústavní péčí a nevědí, jak se správně starat o děti. Někdy to může být o tom, že je to multiproblémová rodina takzvaně, že je tam více faktorů, mohou tam být například nějaké návykové látky. Trestná činnost rodiče skončí ve výkonu trestu, není nikdo v rámci širší rodiny, kdo by se o dítě postaral nebo rodič zůstane s dětmi sám a prostě není schopen tu péči zajistit. Je to opravdu pestrá škála faktorů a důvodů, proč vlastně děti končí v náhradní péči. Nicméně my se v rámci organizace snažíme prostřednictvím našich služeb právě preventivně působit a pomáhat tak, aby tahle ta situace vůbec nenastala, aby ti rodiče nebo ten rodič byl schopen péči poskytnout dobrou, bezpečnou a zdravou.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Mě zaujali dva z těchto vašich preventivních programů. Jeden z nich je SOS Kompas a druhý je SOS Kormidlo, ten SOS Kompas říká, že je pro rodiče, kteří milují své děti a chtějí jim poskytnout domov, ale bojují s problémy, které nezvládají. Jak se pozná a pozná ta rodina sama, že jsou ty problémy už tak velké, že je nezvládají?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Někdy to poznají sami a někdy je to takzvaně doběhne, když je to doběhne, tak je to o tom, že už nad nimi je určitý vykřičník a tyty třeba ze strany školy nebo oddělení sociálněprávní ochrany dětí a v tom ideálním případě si to ta rodina uvědomí sama a přijdou ještě dříve, než dojde k tomu vykřičníku.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Může si toho všimnout třeba i širší okolí, nemyslím teď jenom sousedi, ale třeba i širší rodina, kde tuhle tu vaši pomoc najdou?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Může si toho všimnout kdokoliv a stává se nám to často, že vlastně ten kontakt na nás dostanou od, třeba od kamarádek maminky, když prostě sami si už nevědí rady. Nás najdou na našich webových stránkách SOS-vesničky.cz a na těchto webových stránkách je seznam všech poboček v rámci České republiky, které máme, a tam stačí buď napsat email nebo zavolat a kolegyně už.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A musí to být ta rodina sama, nemůže někdo další za ni požádat o pomoc?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Nemůže, protože tahle ta služba stojí na dobrovolnosti a stojí na tom, že ten člověk chce, aby mu bylo pomoženo.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Taky jsem se tam u téhle služby dočetla, že pomáháte i v rodinách, kde to na první pohled všechno klape, tak jak poznat, že tam něco nefunguje, když to na první pohled všechno klape?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
To prvotní vyhodnocení, jestli v rodině všechno klape nebo neklape na té rodině a přichází za námi někdy sami rodiče, jsou to třeba po rozvodové konflikty nebo když se zhoršuje chování jednoho z rodičů vůči partnerovi, partnerce, dětem, takže nemusí to být jenom o tom, že na první pohled vidět, že dítě chodí otrhané a s modřinami, ale může to být o tom, že vlastně v té rodině je něco, co je potřeba vyřešit a oni už sami si s tím nevědí rady.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Taky jsem si všimla, že pomáháte rodičům, kteří nerozumí péči o své děti, to může připadat jako zvláštní, že rodič nerozumí péči o své děti, kdy se to stává?
Jindra Šalátová,
Stává se to hodně v případech, kdy sami rodiče neměli dětství úplně ukázkové a kdy neměli ten vlastní rodičovský vzor?
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Nebývají také situace právě ty, které jste předtím jmenovala, že je tam nějaká kriminalita nebo dluhy nebo rodiče skončí třeba na ulici nebo v ubytovně. Nemáme tam potom řadu obětí, které jsou stigmatizovány za problémy svých rodičů, že to jsou ty děti těch, kteří mají dluhy, ty děti těch kriminálníků, nepadá tenhle stín na ty děti?
Jindra Šalátová,
Tak každopádně třeba ve školním prostředí nebo i v rámci mimoškolních aktivit tohle to může odehrávat, my se snažíme všemi silami tady tomu předejít, protože jde o to, když třeba ty děti nemají, nevím, nemají prostě třeba pomůcky do školy, dostatečně nejsou vybavené, nejezdí na výlety, tak my se snažíme jim jaksi materiálně pomoci a podpořit je, aby úplně nebyly jakoby ty Černé ovce v rámci třídního kolektivu, protože to nikomu nedělá dobře. Může to být i potom důvodem k nějaké šikaně.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Říkám si taky, jestli nebývá strach třeba dovolit dětem, aby měli kamarády právě z těchto rodin, jestli i tohle není takový ten moment, kdy bychom si jako společnost mohli pomáhat, aby takových rodin nepřibývalo?
Jindra Šalátová,
Já musím za sebe říct, že my máme velice pozitivní zkušenosti s tím, jak se naše společnost staví k ohroženým dětem a k ohroženým rodinám, my máme velice dobré zkušenosti s tím, že když je potřeba, aby se komunita zapojila, tak se komunita zapojí a dětem, které to potřebují, nebo i jejím rodičům pomohou.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Další. Ten program je SOS Kormidlo, což mě zaujalo ještě víc, že to je centrum sociální rehabilitace pro rodiny s dětmi a je to takový, máte tréninkové byty, to znamená, že ta rodina se přestěhuje do nějakého tréninkového bytu a jak dlouho a kdo je tam, v čem trénuje?
Jindra Šalátová,
To je nová služba. My jsme na ní nesmírně pyšní, máme otevřenou jednu pobočku v Havířově, a protože se to velmi osvědčilo, tak od ledna otevíráme novou v Karlových Varech, kdy Karlovarský kraj je velmi osvícený a sami nás požádali, abychom tam tuhle tu službu otevřeli a ve stručnosti. Jedná se o intenzivní, velice intenzivní podporu mladého rodiče s dítětem, kdy právě předcházíme tomu, o čem jsme se již bavili, že vlastně rodiče, kteří třeba sami prošli ústavní péčí, tak nemají zvnitřněné návyky, jakým způsobem pečovat o dítě nebo vůbec nevědí, jak se koupe miminko, nevědí, jak sestavit rodinný rozpočet, prostě utratí peníze v první den, kdy jim přijdou a nevědí, jak s tím dál hospodařit, neví, co je potřeba mít ve výbavičce pro miminko. A naše kolegyně jsou tam právě od toho, aby jim to vysvětlili, oni to nedělají za ně, oni nekoupu miminko za ně nekrmí je, nenakupují jim, ale oni je učí, jak to mají dělat ty maminky a tatínkové správně.Probíhá to tak, že v prvopočátku máme tu rodinu v tzv. terénní spolupráci, kdy zjišťujeme, jestli ta jejich motivace je dostatečně vysoká, jestli opravdu chtějí a jestli je ta rodina tou správnou do toho našeho programu, protože někdy to může být o tom, že potřebují úplně něco jiného a na tom my prostě potom je můžeme třeba odkázat na jinou neziskovou organizaci nebo někam jinam a v případě, že projdou tímhle tím jakoby původním kolečkem, tak se dostanou do našeho bytu. My máme v Havířově šest bytů a v Karlových Varech jich budeme mít pět. Jsou to takové malometrážní byty, není potřeba, aby bydleli ve velkém bytu, prostě je to, je to malinký byteček, kam si ten rodič s tím dítětem může na šest měsíců uchýlit a v rámci těch šesti měsíců se intenzivně pracuje na tom, co už jsem říkala, a kromě toho, že se pracuje na tom, aby se rodič dobře staral o dítě, aby vyšel s penězi, aby se oddlužil v případě, že tam nějaké dluhy jsou, aby si třeba partner našel práci, prostě, aby ta rodina fungovala standardně běžně, jako fungují jiné rodiny, bez toho, že by jim pomáhala nějaká služba, tak se jim i zároveň hledá, samozřejmě oni si hledají ve spolupráci s námi trvalé bydlení, tam jde o to, aby se nedostali do začarovaného kruhu, že šest měsíců tedy budou u nás v nějakém chráněném bydlení a potom skončí třeba na ubytovně, to je něco, co my nechceme dopustit, my chceme, aby ta rodina měla buď nájemní byt komerční nebo třeba městský byt, aby získala, aby prostě fungovaly běžně. Mohou potom přechodu zůstat ještě nějakou dobu u nás opět v terénní formě a v ideálním případě se pak spolupráce ukončí a rodina funguje samostatně bez další podpory.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Máte už nějakou šťastně upravenou rodinu do normální společnosti? Máte už nějaké zkušenosti praktické?
Jindra Šalátová,
Máme právě v té službě v Havířově, která je velice úspěšná a drtivá většina rodičů, kteří přechází z toho našeho tréninkového bydlení, jsou v trvalém bydlení v dlouhodobém bydlení.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Dnes je mým hostem paní Jindra Šalátová, se kterou jsme hovořili o různých programech SOS dětských vesniček. Říkám si, ty vaše programy také něco stojí, z čeho jsou financovány?
Jindra Šalátová,
Finance získáváme z více zdrojů, my se snažíme, abychom měli ty zdroje co nejvíce diverzifikované a samozřejmě největší část, nebo samozřejmě to není, a o to více všem děkujeme, největší část našich zdrojů tvoří finance od dárců, a to buď od dárců individuálních, což jsou lidi, jako jsme my, kteří posílají každý měsíc určitý obnos nebo sporadicky, a potom máme dárce firemní, což jsou nějaké firmy, které prostě se rozhodnou podpořit dobrou věc, jsme nesmírně vděční, že díky této podpoře můžeme naše služby nejenom udržovat, ale i rozšiřovat. A zároveň dalším zdrojem jsou státní příspěvky, které se vážou například na dohody uzavřené s pěstouny. Tam je v legislativě přímo dáno, to vychází ze zákona, že na každou podepsanou dohodu s pěstounem my dostáváme určitý finanční obnos, který právě slouží k tomu, že veškerá podpora, která těm pěstounům jde, tak jde z toho státního příspěvku. A dalším nemalým zdrojem našich finančních zdrojů jsou dotace a granty, kdy kolegyně žádají pravidelně každý rok o dotaci v rámci dotačního řízení MPSV, města, kraje, kam se podíváme, stále někde žádáme.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Ale jak jsem to tak poslouchala, tak se to těm krajům nebo té oblasti určitě vrátí?
Jindra Šalátová,
To každopádně samozřejmě, že ne každý kraj je úplně nakloněn. Trošku bojujeme pořád s tím, že ten systém financování sociálních služeb je poněkud roztříštěný, každý kraj si v podstatě dělá ty svoje dotační programy samostatně a jinak a vykazování je pokaždé jinak a není to úplně jednoduchá záležitost a někde musíme dlouho vysvětlovat, že ty naše služby jsou efektivní, že jsou opravdu úspěšné, abychom nějaký příspěvek z toho jejich rozpočtu dostali. Někde je to zase jinak, někde nás rádi vidí.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
V každém případě tak, jak jste o těch programech mluvila, tak vždycky je tam důležitá ta motivace těch lidí, že myslím si, že tam není takový ten strach toho, že někdo jenom otevře ruku a nasype se mu tam, ale je to opravdu podpora jejich velké snahy?
Jindra Šalátová,
Určitě.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Jak vy jste se dostala k téhle práci výkonné ředitelky SOS vesniček?
Jindra Šalátová,
Já jsem se o vesničkách učila na vysoké škole a vždycky mi to přišlo úplně úžasný a skvělý a strašně jsem chtěla ve vesničkách pracovat, ale tehdy to bylo tak, že vesničky byly tři mimo Prahu, já jsem z okolí Prahy pocházím, takže jsem pracovala v neziskovém sektoru na podporu ohrožených dětí od začátku vlastně po studiích.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vy jsme speciální pedagog a psycholog?
Jindra Šalátová,
Tak ano, ano. A když potom byla příležitost získat pracovní místo ve vesničkách, tak jsem neváhala a postupem času jsem nějak přibírala kompetence a zodpovědnost, až jsem se stala ředitelkou, já jsem ve vesničkách 13 let.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A potkáváte se někdy s těmi, kteří prošli dětskými vesničkami nebo vašimi programy?
Jindra Šalátová,
Potkáváme se zrovna teď, nevím, jestli to bylo v červnu nebo v květnu jsme měli velkou oslavu v Karlových Varech a bylo to úplně úžasné, protože jednak tam byly ještě některé z těch úplně prvních maminek, pěstounek, což je nádherná zkušenost, strašně obohacující, když ty dámy v pokročilém věku vypráví, jaké to bylo, jak pečovaly o ty děti, jaké s nimi zažívaly příhody a opravdu před nimi obrovsky smekám, protože to si vůbec nedovedu představit, že tohle to o nezvládly a byly tam i děti, které těmi rodinami prošly a byly tam i děti, které vlastně jsme podporovaly už v letech mně bližších, když já už jsem ve vesničkách pracovala, protože jak jsem říkala, těch služeb, těch programů máme víc, nejenom podporu pěstounských rodin, takže je to pak hrozně milé, když přijdou se na nás podívat i potom, kdy už s námi nespolupracují a přijdou nám říct, jak se mají, že se mají dobře.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Kromě práce v péči o ohrožené děti nebo v náhradní rodinné péči máte taky vlastní děti. Nežárlí na vás někdy, nevyčerpá se vaše emocionalita, v obou těch oblastech máte ještě dostatek emocí pro své děti?
Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček
——————–
Tak to by museli říct moje děti, ale moje děti už jsou poměrně velké a myslím si, že pro ně moje práce v neziskovém sektoru byla taky velmi obohacující, protože odmalinka věděly, že ne všechny děti mají všechno a že je potřeba být vděčný za to, co máme, že není potřeba mít spoustu hraček a spoustu oblečení. A kolikrát se stalo, že jsem prostě věděla, že někam byly přijaté děti a projížděla jsem skříně u mých dětí, protože ty děti neměly co na sebe a brala jsem jim rukavice, čepice, kalhoty a vezla jsem to do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc třeba a ty moje děti, nebylo to o tom, že bych jim to brala přes sílu, ony to rády daly, protože věděly, že to těm dětem pomůže.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Už tady předtím padlo, že je potřeba starat se taky sám o sebe, když se starám o druhé, a to jak pěstoun, tak i rodič, který má vlastní děti. Tak jak to děláte vy?
Jindra Šalátová,
Jak to dělám? Snažím se chodit hodně do přírody, příroda mě nabíjí a myslím si, že všichni bysme měli víc času trávit tím, že koukáme do zeleně a ne do mobilu nebo do počítače. A já mám čtyři psy, takže tam se to tak jako nenabízí, ale vynucuje. A snažím se, když mám volnou chvilku, tak opravdu vypnout a nevěnovat se práci.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Ještě mě zaujalo, že všechny ty vaše projekty nějak souvisí s vodou, s vodáctvím a s plavbou vám i tohle blízké?
Jindra Šalátová,
Vody se nebojím, ale lodí se bojím.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Takže to může i trošku znamenat, že veškerá tahle ta péče i vaše programy jsou určitým riskem a vyžadují odvahu?
Jindra Šalátová,
Řekla bych, že ano.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Jaké máte své pracovní sny, co byste ještě tak ráda?
Jindra Šalátová,
Teď aktuálně máme všichni u nás v organizace jeden takový velký sen, a to otevřít nějaké zařízení, které by pomohlo většímu množství dětí. Zatím je to ve fázi úvah. Pracujeme na tom intenzivně, až budeme mít nějaké lepší kontury, tak moc ráda vám o tom přijdu povyprávět.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Takže jste stále na cestě a nezůstaly jste stát?
Jindra Šalátová,
Pořád jdeme, protože pořád kam jít.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Moc vám děkuju za zasvěcený vhled do situace ohrožených dětí a možností péče o ně nebo i o ohrožené rodiny. Mým hostem, milí posluchači, byla paní Mgr. Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Jindra Šalátová,
Moc mě těšilo, na shledanou.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Loučí se také Boromejka, sestra Angelika, přeji vám všem krásnou neděli.
Přidejte odpověď