Jana Málková, aktivizační pracovník v neziskové organizaci Klubíčko Beroun, se již šest let věnuje práci s lidmi s handicapem. Své klienty učí různé řemeslné techniky, jako je pletení košíků z recyklovaného papíru nebo výroba sádrových odlitků. Její osobní zkušenosti s péčí o zdravotně postižené ji motivují k neustálému hledání nových kreativních nápadů.
Jana Málková (61) pracuje ve Vráži u Berouna s lidmi s handicapem už šest let. Neustále přichází s novými nápady, co by je mohlo bavit vyrábět. Trpělivě je učí plést košíky, vyrábět odlitky ze sádry, svícny a mnoho dalšího.
„Se zdravotně postiženými mám osobní zkušenosti. Narodil se mi totiž syn Richard s rozštěpem patra, pak přišly epileptické záchvaty a ve čtyřech letech se mu rozpadl kyčelní kloub. Jezdila jsem s ním do lázní a hodně se mu věnovala. Už je v pořádku. Letos mu bude 34 let. Je revizní technik a pracuje pro dopravní podnik,“ líčí paní Jana. Dcera Lucie se jí narodila v pořádku, ale vnuk Matoušek má vývojovou dysfázii.
„Jedná se o poruchu intelektu a autistického spektra,“ vysvětluje paní Jana, která se vyučila prodavačkou. Mezi její koníčky ale vždycky patřily ruční práce.
„Jako dítě jsem moc ráda vyšívala, háčkovala nebo vázala kytice. Když měl někdo narozeniny, vždycky jsem mu uvázala květinu. Pak se mi narodily děti, tak jsem si večer nastříhala látku, sedla ke stroji a ráno šly do školky v tom, co jsem ušila,“ směje se paní Jana.
Nyní pracuje v neziskové organizaci Klubíčko Beroun jako aktivizační pracovník, tedy má na starosti aktivity pro lidi s handicapem. „Nápady, co s nimi budu vyrábět, čerpám z internetu a YouTube. Momentálně pleteme košíky a misky z papíru. Respektive recyklujeme volební lístky a noviny, které by se jinak vyhodily. Nejprve umotáme s papíru ruličky. Poté ruličky namočíme do barvy a necháme zavadnout, jak říkám usušení. Následuje duvi lázeň, aby se staly ruličky gumovými. Zase se nechají uschnout, ale při pletení je vlhčíme, aby byly poddajné a dobře držely tvar,“ popisuje postup paní Jana.
Nicméně nápad s pletením košíků a misek dostala Jana v berounské nemocnici, kde ležela po úrazu. „Pletlo se tam z pedigu a hrozně se mi to líbilo. Jenže tento materiál je drahý, tak jsem na internetu hledala, čím by se dal nahradit. A v Rusku vymysleli metodu s papírem,“ dodává paní Jana. Také se pravidelně schází se zhruba čtyřiceti kamarádkami, s nimiž si též vyměňuje nápady.
„Jedna z kamarádek vymyslela speciální formy, kolem kterých klienti pletou, aby to pro ně bylo jednodušší. Například na Velikonoce nám vyrobila formu slepičky s krásnou hlavičkou. Vždycky to kamarádce popíšu a ona mi to s manželem vyrobí,“ svěřuje se paní Jana. S klienty ale vyrábí i odlitky z kamenné sádry. Normální je příliš křehká, a proto používají Helio Rudu, jak se jí říká. Vyrábí třeba svícny, které zdobí ubrouskovou technikou. Z ubrousku vystřihnou motiv, natřou ho lepidlem a sloupnou horní vrstvu, kterou na svícen nalepí. Obvykle jsou ubrousky třívrstvé.
„Zrovna tady sušíme andělíčky, na které máme formu. Lidé si je se svícny moc rádi kupují, čímž přispívají Klubíčku. Klienti si mohou vždy vyrobit dárek pro rodinu a druhý musí být pro Klubíčko,“ vysvětluje paní Jana, pod jejímž vedením při našem rozhovoru v dílně plete košíky Péťa s Leontýnkou a Terezka navléká korálky.
„Terezka je největší expert přes korálky. Ale naučila se šít, tak spolu šijeme jednorázové žínky. Zpočátku jsme měla strach o její prsty, ale zvládly jsme to,“ chlubí se paní Jana. Zhruba pětadvacet klientů se u ní střídá po hodině a půl od pondělí do pátku. Je na nich znát, že k ní rádi chodí.
Jana Málková se narodila 26. února 1963 v Praze.
Vystudovala obor prodavač a má zkoušky na vedoucí provozu. Pracovala jako prodejce v kamenném obchodě na Karlštejně, poté jako prodavač v Ikei v Praze. Nyní působí už šest let v neziskové organizaci Klubíčko Beroun.
V roce 1986 se jí narodila dcera Lucie a v roce 1990 syn Richard. Ve volném čase vyrábí mýdla, plete košíky a baví ji všechny ruční práce.
Jana Hájíčková
Pražský deník
Přidejte odpověď