Kdo by kdy řekl, že dva andílci na vozíčku pomohou zlepšit život stovkám lidí s hendikepem? Navíc v době, kdy pojmy jako integrace nebo pedagogický asistent takřka neexistovaly? Právě až ke klukům, kteří se kdysi zapojili do vánoční hry na faře, se dá vystopovat původ organizace Otevřená OKNA. Ta, v čele s dobrou duší paní Drahomírou Blažkovou, pomáhá na Jindřichohradecku už více než dvacet let. Dává lidem s hendikepem nejen naději, ale hlavně kvalitní a smysluplný život.
Přes dvacet let stojí v čele Otevřených OKEN, organizace, která na Jindřichohradecku pomáhá a podporuje osoby se zdravotním hendikepem v aktivním, smysluplném a důstojném způsobu života, paní Drahomíra Blažková. Označení „Dobrá duše“, název našeho projektu Deníku, je v jejím případě naprosto na místě.
Ještě dříve, než Otevřená OKNA vznikla, pracovala Drahomíra Blažková jako speciální pedagog. „Řadu klientů jsem tak učila už na speciálních školách a některé tím pádem znám od jejich dětství,“ vzpomíná.
„Už se mi i stalo, že mě rodina jedné klientky požádala o poslední rozloučení, jednu ze svých bývalých žaček jsem tak doprovodila na ten druhý břeh. Za důvěru rodiny jsem velice vděčná a stejně tak jsem vděčná i za tu cestu, kterou jsme s touto klientkou ušly, protože to bylo krásné a obohacující a setkala jsem se s rodiči, kteří opravdu bojovali o kvalitu života svého dítěte. Rodiče mám za svou praxi rozdělené do dvou skupin – rodiče bojovníky, kteří bojují o každou vteřinu života dítěte, a rodiče podvodníky, kteří bojují o každou dávku,“ směje se.
OKNA svým dětem otevřeli rodiče bojovníci
Ačkoliv samotná OKNA vznikla v roce 2003, jejich kořeny sahají hlouběji. Při jejich zrodu se naštěstí sešla velká skupina těch prvních rodičů – bojovníků. A vytvořila něco bezmála neuvěřitelného.
„V době, kdy jsme s mužem bydleli na evangelické faře, hrál dětské vánoční hry. A andílky mu tam hráli dva kluci na vozíku. My jsme kvůli nim u fary vybudovali bezbariérový nájezd, chtěli jsme, aby to prostředí fary říkalo: pojďte za námi, jste tu vítaní. A tak se stalo, že se u nás v kuchyni začaly scházet maminky na čaji a povídaly o svých bolestech, protože jsme je zachytili ve fázi, kdy se ještě vyrovnávaly s úkolem vychovávat dítě se závažným hendikepem,“ vzpomíná paní Blažková.
Najednou pak nastala doba, kdy děti začaly opouštět školky a měly zamířit do škol. „To bylo v letech, kdy ještě školský zákon neznal pojmy jako pedagogický asistent nebo integrace. My se s těmi maminkami hodně snažili prosadit integraci kluků, kteří byli inteligentní, na základní školy. A školy se jich pochopitelně bály, protože s něčím takovým neměly zkušenost. Tehdy nás povzbudila paní doktorka Jitka Čechová, tehdejší vedoucí odboru školství na hradeckém úřadě, ať založíme organizaci, která by hájila zájmy těchto dětí,“ vypráví ředitelka OKEN.
A tak se taky stalo. Skupina kolem paní Blažkové sepsala první stanovy a založila organizaci. „A když nám ji na ministerstvu zaregistrovali, zapili jsme to v obýváku u rodiny Mottlových slivovicí,“ směje se.
V začátku OKNA stálo celkem pět rodin a podle ředitelky to byly rodiny skutečně bojovné. Drahomíra Blažková konstatuje: „Prakticky všechny ty rodiny v porodnici slyšely: ‚Je TO postižené. Chcete TO vidět, nebo TO dáme do ústavu?‘ Vysloveně s tím pejorativním slovem TO. A samozřejmě že pokud tohle slyšíte v porodnici, tak je to pro vás veliká rána. Nikdo z těch rodin se ale svého úkolu nevzdal, a dokonce – a to považuji za velmi zázračné – v rodinách zakladatelů vytrvali i tatínkové. Za svou profesní dobu mám v péči řadu rodin, kde tatínkové ten úkol vzdali a odešli. Ale ti naši tatínkové tady bojovali o své děti, pomáhali při beneficích, jeden z nich dokonce založil rehabilitační plavání a bojuje o své, už dospělé dítě dál.“
Otevřená OKNA tak vzešla ze skutečné potřeby a dodnes stojí na definici potřeb rodin. „Měli jsme tehdy obrovské štěstí, že v začátcích mezi nás přišla paní doktorka Sedláková, která učila na Fakultě managementu VŠE. Přišla s manažerským přístupem, o kterém já tehdy nevěděla vůbec nic. Přinesla do té rodičovské skupiny flipchart a začala psát. Co potřebujete pro své děti? A oni ze sebe začali sypat potřeby. Každý terapeut je založený na otázky typu ‚Jak se cítíte?‘, ale to vám k organizaci nebo zajištění potřeb nevede. Je potřeba ptát se věcně a ptát se na řešení. A rodiče se mezi prvními věcmi ptali třeba na to, jak naložit s volným časem jejich dětí. A vznikl první sociálně-preventivní dobrovolnický program 5P. Klubovna, to bylo velké dobrodiní, protože každé dítě si tam se svým dobrovolníkem mohlo vybrat hru nebo trávení času tak, jak chtělo a potřebovalo,“ říká ředitelka.
Další aktivitou, která v OKNECH na počátku vznikla, bylo splněné přání výletních táborů. A že to bylo přání opravdu veliké. „Naše děcka nemohou jezdit na nějaké tábory do stanů s podsadami. Bylo to o tom, aby se sehnalo dost dobrovolníků, dost peněz a bezbariérové a hygienicky solidní zázemí, protože některé z dětí se cévkovaly. Tudíž sehnat i lékaře na tábor. Dali jsme to ale dohromady a první tábor byl v roce 2004, jeli jsme do Lutové do opravené školy. Tehdy se nám na táboře přihodil epileptický záchvat, kdy nám rychlá musela dítě odvézt, ale po čtyřiadvaceti hodinách pozorování jsme si ho zase mohli odvézt zpátky, protože oni se klienti na pobytovou akci skutečně hodně těšili a dodnes vždy těší. A pak, když jim do toho vlétne nějaká situace, která to znemožní, tak nastává velký smutek. I proto volíme taková místa k pobytům, aby byla v dojezdové vzdálenosti od hradecké nemocnice,“ vypráví.
Hlavní je žít zajímavý, plný a dobrý život
Věděli jste, že samotný název OKNA je zkratkou čtveřice hodnot? Jsou jimi Otevřenost, Komunikace, Naděje a Aktivita. Podle Drahomíry Blažkové jsou právě to hodnoty, které se organizace snaží zprostředkovat lidem se zdravotním, mentálním nebo kombinovaným postižením, nově také pěstounům a seniorům. Jsou to hodnoty, které pracovníci OKEN nabízí při doprovázení životních cest svých klientů mimo jiné pomocí chráněného bydlení a sociálně-terapeutických dílen.
Zaměstnávání lidí se zdravotním postižením vidí ředitelka OKEN jako velmi smysluplnou činnost z toho důvodu, že se na OKNA čím dál více obrací lidé po těžkých zdravotních epizodách, kteří si prošli životním peklem, ale chtějí být ještě užiteční a mít zajímavý život. „Tudíž ta postaru řečeno chráněná dílna slouží k seberealizaci. To máme v našem poslání, že podporujeme seberealizaci a osobní růst a zapojení do běžných životních aktivit. A protože cesta každého klienta je velmi individuální, jedeme samozřejmě v módu individuálního doprovázení,“ konstatuje.
Na Radouňce se probouzí Spící kráska
Jedním z problémů, se kterým OKNA (stejně jako mnoho dalších neziskovek) v minulosti poněkud bojovala, jsou prostory pro jejich činnost. Stejně jako většina historických měst totiž ani Jindřichův Hradec neoplývá nijak velkou nabídkou bezbariérových míst. „Máme tak jednu budovu, která je naše, a jinak všude sídlíme v nájmech. Když vám ale klientela přibývá, obměňuje se a stárne, potřebujete s prostory pružně pracovat. To se v nájmu úplně nedá. Jsme rádi, že ho máme, ale vždycky má člověk v nájmu tak trochu svázané ruce,“ myslí si Drahomíra Blažková.
Deset let únavného hledání vhodných prostor ale skončilo takřka neuvěřitelným příběhem. „Do kanceláře přišel takový pohádkový dědeček, mužíček v riflích a károvém svetru, a se zřetelným anglickým přízvukem pravil: ‚Mám nějaká fabrika a vila a pozemek a chci vám ho dát.‘ Přiznám se, že jsem si pomyslela, jestli nemají v Jihlavě náhodou zrovna vycházky. Nicméně jsem profesionál, tak jsem se usmála, nabídla mu kávu a řekla mu, ať tedy hovoří dál,“ směje se ředitelka.
Ukázalo se, že onen človíček, pan Jan Spitzer, je emigrant. Z Česka odešel v roce 1969. Jeho rodina vlastnila továrnu na Radouňce, kde byla slévárna a vyráběly se zde třeba kovové díly k nábytku. A také perleťové knoflíky.
Schopní prvorepublikoví podnikatelé, kteří prý zaměstnávali až sto padesát lidí, byli židovského původu. „Před válkou ve vile, kterou jsme dostali, bydleli dva bratři. Jeden z nich měl židovskou manželku a spolu s ní a šestiletým synem zahynuli při holokaustu. Druhý bratr měl manželku křesťanskou, do Terezína šel až v poslední vlně a válku přežil. Jejich dítě Karel, v té době maličké, válku přežilo také. A později se z něj stal velice významný vědec, byl členem Akademie věd a pracoval v Třeboni ve výzkumném ústavu. Nikdy nezaložil rodinu, neoženil se, zemřel bezdětný. Jeho majetek přešel na bratra Jana a ten se nějakými cestami, dodnes mi není úplně jasné jakými, dobral k tomu, že majetek věnuje na charitativní účely a doporučena mu byla právě OKNA,“ popisuje Drahomíra Blažková.
Areál knoflíkárny na Radouňce představoval, a stále představuje, kromě obrovské radosti také spoustu starostí. Spící kráska, jak továrnu OKNA nazvala, ležela léta ladem a budovy nebyly přes nálety takřka vidět. Začalo se tak i za pomoci hasičů s prvními brigádami.
„Nyní jsme u toho, že se rekonstruuje vila. Máme velkou radost, protože z adventních koncertů jsme získali finance, které budou stačit na opravy střech, výměnu oken, zateplení, opravu spodního bytu a nájezd. A díky Bohu se našli i dva velcí sponzoři, mecenáši, kteří nechtějí být jmenování, kteří nám věnovali peníze, jež umožní i opravy elektriky, vody a vnitřních omítek,“ říká ředitelka OKEN.
Práce v areálu Spící krásky jsou tedy v plném proudu. K zemi se bude muset poroučet fabrika, kterou pro účely sociálního zařízení kvůli špatné a podmáčené konstrukci už nelze zachránit. „Máme už ale nachystaný projekt na novou budovu od pana architekta Špuláka a jednáme o zpracování investičního grantu. Práce běží na mnoha frontách, ale nestojí a posouvá se, to je důvod k radosti,“ raduje se paní Blažková.
Když se zasní a zadívá do budoucnosti, jak podle ní bude Spící kráska jednoho dne, kdy se už kompletně probudí do nového života, vypadat?
Odpověď zní: „Budou v ní chráněné dílny, sociálně-terapeutické dílny, kanceláře, možná i nějaká odlehčovací pobytová služba. A takový hodně velký sen je vybudovat na místě rozpadlých skladů pod úrovní terénu vilu Anička, to podle maminky pana Spitzera. Byla to velmi statečná žena, která bojovala o rodinu, a měla neuvěřitelně složitý život. Manžel za války zavřený, pak padesátá léta, kdy jim továrnu vyvlastnili… Lidé, kteří ji znali, na ni vzpomínali v dobrém, proto chceme její jméno zachovat. Budova Anička by měla být multifunkční stavbou, kde by byla možnost školení pěstounských rodin a možnost setkávání dětí z těchto rodin, se spoustou možností pro přírodní aktivity v okolí.“
Pomáhají květiny, plesy i nový festival
S Otevřenými OKNY se můžete setkat na nejrůznějších benefičních akcích. Patří mezi ně například tradiční zářijové Květinové odpoledne pořádané Vladimírem Noskem, kdy studenti floristických oborů připravují květinové vazby a výtěžek z jejich prodeje OKNŮM pomáhá. Dvacetiletou tradici má už jindřichohradecký benefiční ples, od roku 2019 se tato tradice rozšířila i do Dačic. Podpořit OKNA mají za cíl také různé adventní a vánoční koncerty, stejně jako nárazové OKNOblešáky a swapy, například v Krafferově zahradě, při kterých starší věci mají možnost získat nového majitele.
Novinkou je pak festival v areálu výše zmíněné Spící krásky, který začal v roce 2023 nultým ročníkem. „Na letošním ročníku OKNO-festíku nám hráli Mirek Kemel s panem Javorským. Budeme se snažit udělat i každý další ročník spojený s prohlídkou toho, co se v areálu na Radouňce změnilo. První rok jsme prováděli návštěvníky ještě po plně zařízené vile, tak, jak jsme ji získali. Letos nás festival zastihl ve chvíli, kdy byla vila už vyklizena a byla v ní stržena vnitřní omítka a opravovala se střecha,“ popisuje Drahomíra Blažková.
V tuto chvíli už má Spící kráska novou střechu. A také čerstvě namontovaná krásně modrá okna, která mají barvu loga jindřichohradecké organizace. I to je jedna z věcí, která dělá Drahomíře Blažkové velikou radost. „Naše práce a poslání nikdy nekončí. Důležité je ale mít radost ze všeho, co se povede, a nikdy to nevzdat,“ uzavírá s úsměvem.
Drahomíra Blažková je zakladatelkou a ředitelkou sdružení Otevřená okna. Tuto organizaci založila v roce 2003. Cílem a smyslem její náročné práce je podpora osob se zdravotním handicapem v aktivním, smysluplném a důstojném způsobu života. Organizace nabízí mnoho druhů služeb a pomáhá mnoha rodinám zvládat tíživou životní situaci. OKNA – to je: Otevřenost–Komunikace-Naděje-Aktivita, tedy základní hodnoty, naplňované ve vztazích s klienty. Paní Blažková se o tyto lidi stará s veškerou láskou a empatií, současně zvládá organizovat a řídit chod sdružení, mnohdy navzdory různým překážkám – finančním, sociálním, právním i osobním.
Adam Hudec
Deník.cz
Přidejte odpověď