Linda Albrechtová z Plzně pomáhá lidem se zrakovým handicapem. A to nejen jako pracovnice v sociálních službách, ale třeba i přednáškami či psaním blogu, kde rozdává řadu cenných rad a tipů. Píše z vlastní zkušenosti, neboť je sama prakticky nevidomá. Získala už několik ocenění.
Se zrakovým postižením se třiačtyřicetiletá Linda Albrechtová potýká už od chvíle, kdy přišla na svět. „Na pravé oko jsem od narození prakticky neviděla, na levém oku se mi zrak stále zhoršoval. Nosila jsem velmi silné brýle, 15 dioptrií, četla jsem zvětšený text, poznámky si psala zvětšeným písmem nebo černou fixou. Používala jsem lupu a podobně,“ vzpomíná Albrechtová s tím, že do svých 20 let ale nemusela chodit s bílou holí, pohybovala se samostatně.
Jenže pak ji srazilo auto, prodělala hodně těžký otřes mozku a oko to nevydrželo. „Musela jsem podstoupit několik operací, ale zrak stále ubýval a ubývá dodnes. Momentálně jsem prakticky nevidomá. Rozlišuji světlo, nějaké obrysy, výrazné barvy, ale na rozpoznání textu nebo na samostatný pohyb to není, musím používat kompenzační pomůcky,“ vysvětluje.
I s handicapem vystudovala vysokou školu a chodí do práce. Je pracovnicí v sociálních službách v plzeňském Tyfloservisu, o.p.s., kde přednáší studentům medicíny, zdravotním sestrám, sociálním pracovníkům a podobně, dělá poradenství, testuje pomůcky. Je konzultantkou na Západočeské univerzitě v centru pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami.
Ani to vdané ženě a mámě šestileté dcerky nestačí, kromě toho se věnuje úspěšnému blogu, který nese název Blindička aneb Život prakticky nevidomé ženy. „Za jeho vznik vděčím covidu, kdy byli lidé neustále doma, nikam nechodili, ale potřebovali sociální službu, potřebovali poradit s pomůckami, kam se obrátit a podobně. Já všem posílala rady a pak jsem si řekla, že ideální by bylo poradit všem najednou,“ říká s tím, že když ji manžel Jan v myšlence podpořil, bylo jasno. Blog je určen lidem, kteří se potýkají se zrakovou vadou, ať již svou či nějakého příbuzného, pro pracovníky v sociálních službách, na úřadech, zdravotnické pracovníky a podobně.
„Radím, jak přistupovat k člověku se zrakovým handicapem, jak s ním komunikovat, jaké jsou nejčastější mýty, jaké vybrat pomůcky, na jaké organizace se obrátit, potřebujete-li něco, jak vypadá studium člověka se zrakovým handicapem, co může či nemůže a podobně. Já se v blogu snažím odhalovat co nejvíc ze sebe, protože lidé mi píší, že je moje osobní příběhy baví víc než nějaké strohé rady a definice, a že jim moje osobní prožitky pomáhají. Důležité pro ně samozřejmě je, že blog píše jeden z nich, prakticky nevidomý člověk,“ říká Linda.
Za blog byla oceněna Vládním výborem pro osoby se zdravotním postižením, a to hned dvakrát. Kromě toho získala za svoji dobrovolnickou činnost Křesadlo, dostala i cenu veřejnosti Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR. „Všech ocenění si vážím. Velmi si cením i nominace na Cenu veřejnosti Olgy Havlové, kterou jsem sice neproměnila, ale už sama o sobě je hodně hezká,“ uzavírá Linda Albrechtová.
Její práci chválí i jedna z nejznámějších Plzeňanek současnosti a zároveň její kamarádka Martina Izingová, podle níž si Albrechtová jednoznačně zaslouží nominaci na Dobrou duši (z) Deníku. „Publikuje osvětové články pro osoby se zrakovým handicapem. Pomáhá tím nejen lidem, kteří mají toto postižení, ale informuje i běžnou veřejnost o tom, jak s lidmi se zrakovým postižením komunikovat nebo čemu se naopak při komunikaci vyhnout,“ uvedla Izingová, která je také nevidomá, oslepla po útoku kyselinou. V roce 2020 za svoji osvětovou činnost a pomoc lidem s popáleninami obdržela Cenu Olgy Havlové.
Linda Albrechtová
Žije v Plzni.
Je jí 43 let. Je to vdaná matka šestileté dcery.
Vystudovala Západočeskou univerzitu, obor etnologie, tomu se ale nevěnuje.
Je pracovnicí v sociálních službách, věnuje se práci se zrakově handicapovanými v plzeňském Tyfloservisu, o.p.s.
Milan Kilián
Deník.cz
Přidejte odpověď