Už pohled na dveře v přízemí Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc říká, že za nimi musí sedět někdo, kdo má srdce na správném místě a pro druhé by se rozdal. Anděl onkologie. Tak by se dala označil nová role olomoucké Dobré duše Věry Zukalové, ženy, jež si sama prošla peklem jménem rakovina. Dnes podporuje druhé na nelehké cestě plné bolesti a strachu – jako první ambasadorka onkologických pacientů v Česku.
„Už budeme mít chvíli klid,“ nabízí mi křeslo usměvavá Věrka. Místnost je útulná, plná barev. Člověka okamžitě opouští tíseň, kterou zažije možná každý, kdo právě prošel chodbou ambulantního oddělení onkologie.
Na povídání o nové misi a dobrovolnickém životě energické padesátnice máme zhruba půl hodiny. Program ambasadorky je hodně našlapaný.
Ambasadorka naděje
Ve dveřích ozdobenými srdíčky s hřejivými vzkazy příchozím jsem se minula s pacientkou, ten den třetí. „Zítra nastupuje na chemoterapii. Znovu. Má opět bulku v prsu. Přišla s tím, že dnes tady není její ošetřující lékař. Ve stresu, plná strachu. Objaly jsme se, potřebovala podporu. Nabídla jsem, jestli mám domluvit jiného lékaře, nebo to zvládneme do zítřka. Poděkovala za podporu, že to bude dobré, a přijde zítra. Když bude potřeba, přijdu ji držet za ruku,“ přibližuje poslední setkání se stejně starou pacientkou.
I o tom je nová role Věry Zukalové – první ambasadorky onkologických pacientů v Česku.
Mezitím ovšem stihla dopravit na onkologii balík čerstvé kávy. „Oslovili jsme s dobrovolníky pražírny po celé republice, zda by nám nevěnovaly jednou za rok pár kilogramů. Pro sestřičky, doktory a pacienty. Týdně se na klinice spotřebuje šest kilo kávy. A víte co se taky podařilo? Každé první pondělí v měsíci si u kávy budou povídat s pacienty herci Moravského divadla,“ přidává počin, který pomůže pacientům v čekárně zaplašit chmurné myšlenky.
Z krátké „exkurze“ do pracovního dne ambasadorky je zřejmé, že pro pacienty zařizuje cokoliv potřebují. Spojuje je se specialisty, třeba fyzioterapeutem, farmakologem nebo psychologem, pomáhá se zorientovat v sociální oblasti, například při vyřizování příspěvků. Taky jim domluví odvoz z vyšetření domů, ubytování během terapie anebo klidně i speciální dietu či hodiny onkojógy. Na programu už byl i výlet na farmu s jehňaty, aby si pacienti spolu mohli popovídat a pomazlit se s přítulnými mláďaty.
„Snažím se zlepšit jejich duševní stránku, což může přinést i lepší výsledky léčby,“ doufá a ukazuje speciální blok. Každý pacient má svoji barevnou záložku se jménem a stránky popsané poznámkami z příběhu, kterým prochází.
Kdo jiný by jejich bolesti a starostem tak dobře porozuměl. S pomocí druhým má Věra Zukalová nezměrné zkušenosti a pro dobré skutky umí strhnout všechny kolem. Spolek Dobré místo pro život, jehož je zakladatelkou, funguje 15 let a díky vánočnímu punči, charitativnímu plesu, koloběžkiádě, Dni pro lidi bez domova nebo naposledy Dobroběhu se dostalo podpory spoustě znevýhodněným lidem.
Příroda jako lék
Aby dobrých skutků nebylo málo, vymyslel charitativní spolek krásnou zahradu v areálu hospice na Svatém Kopečku. V oáze zeleně by klienti mohli trávit své poslední dny. I tento projekt vzešel z osobní zkušenosti Věry Zukalové, jež během své onkologické léčby často vyhledávala přírodu a po každé chemoterapii jí pomáhalo trávit čas v lese.
„Bylo to peklo. Nádor byl z těch nejagresivnějších. Šestnáct chemoterapií, odstranění prsou, vaječníků a dělohy. Jenom jsem ležela a bylo mi zle,“ ohlíží se za krutým obdobím. Je to šest let. „Nemoc jsem porazila, ale tady jsou pacienti, kterým se to vrátilo za 10 let. Musím se s tím prát do konce života. Ale nemám to tak, že bych se každé ráno budila hrůzou,“ vracíme se v hovoru zpět na onkologickou kliniku.
Jak s neutuchajícím optimismem říká, myšlení si během těžké nemoci nastavila tak, že všechno je, jak má být. „Kdybych nebyla nemocná, nemohla bych být tady a vlastní zkušeností podporovat druhé pacienty. Víte, tady se netruchlí, i když slzy nám někdy tečou, hledáme naději, měníme hodnotové žebříčky,“ usmívá se Věrka, která ve „volném čase“ studuje sociální práci. Letos ji čekají státnice.
A co radí člověk, který život zasvětil pomoci druhým těm, kteří by se chtěli přidat, a přesně neví, kde začít?
„Stačí se podívat na naše internetové stránky a vybrat si projekt: někdo rád běhá, jiný by šel raději s maminkami do kavárny. Ať přijde na tuto akci, která by mu nejlépe seděla. Rádi ho zapojíme,“ zve Věrka všechny pracovité nadšence se srdíčkem na správném místě.
Více o spolku na webu: https://www.dobremistoprozivot.cz/
Věra Zukalová
zakladatelka neziskové organizace Dobré místo pro život a ambasadorka onkologických pacientů Fakultní nemocnice Olomouc
Narodila se v roce 1974 v Ostrově nad Ohří.
Po maturitě na strojní průmyslovce pracovala přes deset let jako technolog v Mora Moravia. Poté přes 20 let působila jako manažerka ODS.
V roce 2009 založila dobrovolnický spolek Dobré místo pro život, který poskytuje péči a podporu znevýhodněným skupinám. Zastřešuje přes 20 organizací.
Od ledna 2024 pracuje jako ambasadorka pro onkologicky nemocné pacienty ve Fakultní nemocnici Olomouc. Pozice vznikla s cílem poskytovat komplexní podporu pacientům během léčby a rehabilitace a současně zvyšovat povědomí o problematice rakoviny ve veřejnosti.
V roce 2020 obdržela Cenu města Olomouce.
V roce 2022 dostala Cenu Olomouckého kraje
S manželem, novinářem Zdenkem Zukalem, žije v Olomouci.
Má tři dcery a tři vnoučata.
Daniela Tauberová
Deník.cz
Přidejte odpověď