Na sídlišti Severní Terasa v Ústí nad Labem se mezi panelovými domy tak trochu schovává nízká budova Demosthena. Na první pohled je obyčejná, nenápadná. Kdo má ale možnost dostat se „dovnitř“, je překvapen. Centrum odborné komplexní péče pro děti je zařízení, které už 25 let pomáhá především rodinám s dětmi s neurovývojovými poruchami.
Demosthenes – spojuje práci odborníků z resortů zdravotnictví, školství i sociální sféry. Najdete zde spolupracující ordinace dětské klinické psychologie, klinické logopedie, fyzioterapie i ergoterapie a dříve po řadu let také dětské neurologie.
Své sídlo tu má zároveň speciální mateřská škola a speciálně pedagogické centrum (poradna pro školky a školy) a v neposlední řadě můžete na chodbách potkat i pracovníky sociální služby raná péče, chystající se na výjezd do některé ze svých rodin. Uspořádáním, komplexností a provázaností je jediným a jedinečným centrem tohoto typu v Ústeckém kraji.
Právě v těchto dnech slaví Demosthenes čtvrt století své existence. Za tu dobu jím prošlo téměř 8 tisíc pacientů – klientů od batolecího věku po dospívající i mladé dospělé.
„Nejčastěji se jedná o jedince s nejrůznějšími překrývajícími kombinacemi neurovývojových poruch, jejich typů a stupňů závažnosti, které vytvářejí základ pro sociální a emoční obtíže a snižují kvalitu života ve všech jeho oblastech,“ sdělila ředitelka Lenka Pospíšilová, která se na tyto pacienty specializuje z pohledu vystudovaných oborů klinické logopedie a lékařské psychologie a psychopatologie.
A tak je podle jejích slov běžné, že se na zařízení obracejí rodiče dítěte, které má hned několik problémů najednou: málo mluví, je nepozorné, hůře usíná, v dětském kolektivu se chová agresivně či úzkostně, třeba i ještě nosí pleny, anebo má obtíže se žvýkáním tužších soust potravy či omezený repertoár jídel. Pokud prvně přijde dítě až školního či dokonce adolescentního věku, většinou mívá problém se vzděláváním, chováním, často má znatelné psychické obtíže a za sebou historii nejrůznějších klinických příznaků, vyšetření a terapií.
„Neurovývojové poruchy jsou onemocnění zasahující mozek v jeho časném vývoji, způsobující mu často trvalé jemné strukturální a funkční změny, které jsou sice významně naprogramovány geneticky, avšak genetické vyšetření je neodhalí“, dodala Lenka Pospíšilová a pokračovala: „Veřejnosti jsou známy poruchy pozornosti a autistického spektra, a to proto, že jsou nejvíce zkoumány, popsány i zfilmovány. Mezi nejčastější neurovývojové poruchy však patří onemocnění, které je závažnější než třeba ADHD, a sice narušení vývoje jazykového systému – vývojová dysfázie. Vývojová dysfázie (DLD) se projevuje sníženým porozuměním slovům a větám, horší slovní pamětí, sníženou kvalitou mluveného i psaného vyjadřování, a z toho důvodu nižší kvalitou sociální komunikace. DLD se s oběma předchozími poruchami může kombinovat a velmi často tvoří základ poruchám učení. Do stejné skupiny poruch také patří porucha motorické koordinace (jedinci různě neobratní), většina poruch intelektu, koktavost, tiky a porucha artikulace řeči, zasahující výslovnost hlásek či celých slov.“
Aby onemocnění bylo onemocněním, nemůže být prostým opožděním, a to lze jen zjistit řádným vyšetřením. Část populace má „podprahové neurovývojové poruchy“, nesplňující úplně kritéria pro stanovení diagnózy, zároveň však projevy k ní blížící. Kromě přechodných tiků a většiny poruch výslovnosti mají tyto poruchy i přes léčebné terapie tendenci přetrvávat do dospělosti. V širším slova smyslu můžeme za neurovývojová onemocnění vnímat i vzácné genetické syndromy, anebo epilepsii, dokonce i dětskou mozkovou obrnu.
Do Demosthena se také přicházejí poradit rodiče s dětmi se zrakovou nebo sluchovou vadou, tedy děti v trvalé péči očního lékaře nebo foniatra či ORL lékaře. Především vstupují do jeho školské části – speciálně pedagogického centra, aby jim byl vypracován vzdělávací program „na míru jejich postižení“. Na první pohled jde o samostatnou skupinu, ve skutečnosti také tito jedinci jsou protkáni souběžnými neurovývojovými poruchami a obtížemi z nich plynoucími.
Úzkosti
Představme si například tíhu hendikepu u dítěte nedoslýchavého a současně dysfatického – sluchovou vadu vyřeší sluchadlo či kochleární implantát, ale na DLD lék ani přístroj neexistuje, většinou celoživotní poruchu lze jen terapeuticky mírnit a kompenzovat vlastními schopnostmi. A to je ještě ten lepší případ, kdy DLD byla zachycena, není totiž výjimečné, že se odborníci v diagnosticko-terapeutickém procesu zaměří pouze na sluchovou vadu a nepřepokládají jiné onemocnění, čímž zákonitě dojde k nepřiměřené terapii i požadavkům na vzdělávání, a tak následné zátěži centrální nervové soustavy s pravděpodobnými dalšími psychickými důsledky (minimálně úzkostmi).
„Početně nejmenší skupinu tvoří děti z patologického sociálního prostředí, pro které je typické, že pokud se u nich prostředí podaří upravit a ony projdou denním pobytem Demosthena s podporou odborných ambulancí, případně i ranou péči přímo v rodinách, vývoj poskočí rychleji. Je logické, že i ony bývají narušené neurovývojovými poruchami, neboť právě ty dovedly jejich rodiče k problémům, např. k požívání omamných látek, dramatickému rozpadu partnerského vztahu, neustálým životním změnám a podobně,“ ukončila výčet klientely Demosthena jeho zakladatelka.
Někteří klienti využívají péči jednotlivých ambulancí či pracovišť, jiní potřebují využít péči komplexnější. Někdo krátkodobě, jiný dochází do Demosthena mnoho let. Svou pečlivou, mravenčí průkopnickou prací se DEMOSTHENES postupně stal uznávaným odborným centrem, kam se sjíždějí klienti ze všech částí České republiky.
Důležitou součástí působení centra je odborná i vědecká činnost – publikace, přednášky, kursy. Nelze nezmínit mezioborový tříletý výzkumný projekt Fakultní nemocnice Motol a 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, na kterém se Demosthenes pod vedením profesorů dětské neurologie a pedopsychiatrie spolupodílel. Právě tato činnost pomáhá konkrétním dětem s jejich rodinami v rámci celé České republiky, aby i ony dostávaly odbornou péči plynoucí ze současných vědeckých poznatků (zahraničních i tuzemských). A tou je: včasný záchyt (nejlépe ve věku 2-3 let), koordinovaně mezioborová diagnostika s vysvětlením podstaty i prognózy onemocnění rodičům, nezátěžové vývojové stimulace s podrobným zácvikem rodičů a pedagogů (jestliže 5leté dítě mluví jako 2leté, jeho vývoji nepomůže, když s ním budeme komunikovat na úrovni kalendářního věku, ale jeho šťastné oči uvidíme tehdy, pokud se dokážeme přiblížit k naměřené úrovni), stimulace v přirozeném kontextu (domova, školka, hřiště aj.) a průběžné sledování stavu v odborných ambulancích se zpětným nasloucháním rodičům a pedagogům.
Tato péče se odvrací od intenzivního zátěžového terapeutického drilu, nevyzdvihuje žádnou ucelenou metodu či program s dopředu daným počtem terapeutických hodin atd. Současný pohled respektuje skutečnost, že děti, adolescenti a dospělí s těmito obtížemi jsou natolik různorodí, že prostě univerzální metoda existovat nemůže.
Doktorka Pospíšilová proto maminky varuje před různými „aktivními“ terapeuty, často bez patřičného vzdělání (například, když do složitého a dosud zdaleka neprobádaného vývoje jazykového systému v mozku zasahuje ergoterapeut), anebo na internetu vyhledanými „zaručenými“ metodami, na které si někteří rodiče dokonce i půjčují finanční částky a mylně se domnívají, že svému dítěti pomohou.
25 let Demosthena
Hlavní akcí oslav 25 let Demosthena je blížící se mezioborová konference, pořádána ve spolupráci s Klinikou dětské neurologie a FN Motol v prostorách Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Toto odborné setkání se koná u příležitosti dvou výročí současně: 100. výročí narození dětského neurologa Miroslava Bejšovce, na kterého kromě rodiny a dlouholetých zaměstnanců Demosthena bude vzpomínat jeho žák emeritní přednosta motolské neurologické kliniky a emeritní děkan 2. LF UK Vladimír Komárek. Účast přijali i další motolští profesoři i odborníci z jiných měst. Přednášející, mezi nimi také zakladatelka a ředitelka Demosthena Lenka Pospíšilová, krátce pohovoří o novinkách svých odborných témat a následně budou debatovat ve společných panelových diskusích, určených širokému odbornému publiku.
Text: Pavla Bílá
Ústecký deník
Přidejte odpověď