ČRo Dvojka – Poradna
my se teď budeme věnovat následkům povodní, protože mnozí lidé přišli o střechu nad hlavou a snaží se vyrovnat s následky této katastrofy, a to nejenom materiálně, ale i psychicky.
Kdo něco podobného nezažil asi si to těžko umí představit, jak se popasovat s traumatem, ztrátou majetku, nejistotou do budoucnosti, jak pomoct sobě i druhým v takových nelehkých dobách? I na tyto otázky bude v dnešní speciální Poradně odpovídat psycholožka Dana Cook.
Ta má zkušenosti s krizovou intervencí po živelních pohromách ve Spojených státech amerických. Takže dnes její zkušenosti bohatě využijeme.
A naším dnešním hostem je psycholožka Dana Cook. Povídat si budeme o tom, jak se vyrovnat s krizovou situací. Teď samozřejmě máme na mysli zejména s následky povodní, ale jak už jsme říkali, Dana Cook je žena velmi zkušenou v tom, v této oblasti zkušenou s krizovou intervencí po živelných pohromách v Americe. Dano, zdravíme vás, hezké dopoledne.
mluvčí 1,
——————–
Dobré ráno. Přestože není úplně veselé, tak já popřeju dobré, neboť právě z těch Spojených států jsem se naučila, že když jsme v takové krizi, potřebujeme se držet naděje a humoru.
moderátor
——————–
Když jsme mluvili o těch Spojených státech, v čem ta zkušenost spočívá? Nebo jinými slovy, co to vlastně bylo Za problémy? Šlo o vodu, tajfuny nebo požáry.
mluvčí 1,
——————–
Voda, vítr, oheň, abych tak řekla všecko. Hurikány, požáry, zemětřesení, tornáda. Já jsem byla vlastně jako dobrovolník s americkým Červeným křížem, kde jsem byla kapitánka toho akčního týmu a vyjížděli jsme kamkoliv ve Spojených státech právě v těchto velkých krizích a hlavně teda u nás v Arizoně nebo v Kalifornii k ohňům. A ta z mé strany ta pomoc byla v tom, že to byla tzv. první psychologická pomoc, a to nejenom obětem. Znamená třeba masivní ztráty na životech a samozřejmě majetku a zvířátek a všeho možného prostě ztráty, ale také podpora těch záchranářů, třeba těch teďka nevím, jestli se říká požárník nebo hasičů, omluvte mě.
mluvčí 2,
——————–
Jsou to hasiči.
mluvčí 1,
——————–
třeba v tý Arizoně jsme měli jeden požár, kde jich zemřelo asi 16. A jsou velmi, velmi „brejv“. Teďka úplně vypadávám – jako do těch Spojených států. Ano stateční. Děkuju. Statečný muži. Ale ty také potřebují podporu, protože oni vlastně nevědí, jestli se ten druhý den vrátí nebo ne, protože tam chodí každý den a potom máte třeba tělocvičnu plnou těch rodin od malých dětí po obvykle mladé manželky, protože obvykle tito muži jsou mladý a ty je třeba taky podpořit a všecko je to třeba vydržet. A od toho je ten Červený kříž, který dělá nejenom teda tu psychologickou pomoc, ale vše ostatní a jsou to dobrovolníci a já si myslím, že v České republice už máme něco podobného. Už to slyším, že….. Lidé se začínají ptát, jak mohou pomáhat a docela ráda bych, abysme se dneska o tom zmínili.
moderátorka
——————–
Možná se dostaneme k tomu. Jako. Podporu potom potřebují právě psychologové v krizové situaci. Protože jak vás poslouchám, tak je to velice náročná situace, ale když se vrátíme k obětem, tak co vlastně lidé nejčastěji právě těsně po takové přírodní katastrofy například potřebují?
mluvčí 1,
——————–
Každý člověk vám řekne vodu, jídlo, ošacení, teplo, střechu.Já jako.
moderátorka
——————–
Psycholog na duši.
mluvčí 1,
——————–
No, právě. Hodně zapomínáme na emoční podporu, ať už teda pomáháme obětem nebo psychologům nebo záchranářům nebo komukoliv jinému, kdo tu krizi dělá a je nasazen, ta emoční podpora je to, nechci říct, nejdůležitější, protože opravdu nejdřív je ta fyzická podpora, ale velmi důležitá, protože s tou emoční podporou my to zvládneme.
moderátor
——————–
Když mluvíte o té emoční podpoře, v jakém stadiu celého toho procesu je pro ni ten čas, to místo hned od začátku nebo později? A proč se ptám? Protože přece jenom, když přijde ten náraz, tak člověk pod vlivem toho stresu jaksi funguje jinak, než když potom celý ten zážitek jako dojíždí a my si úplně jiným způsobem začínáme uvědomovat, co se to vlastně stalo a co to pro nás znamená v ten okamžik a hlavně do budoucna?
mluvčí 1,
——————–
Já bych řekla, ta emoční podpora je důležitá okamžitě, vlastně po celou tu dobu. Obvykle u lidí přijde ten první náraz, o kterým mluvíte. Tak je to šok, anebo popření, to znamená, jsou v šoku, jsou paralyzovaný, tak jim potřebujeme pomoct to trošku zpracovat, to popření, to znamená, to bagatelizování. To vidíte třeba na těch Facebookách, já to moc nemám ráda a můžeme se o tom taky pobavit, jak tomu čelit. To je vlastně obranný mechanismus té psychiky, to znamená, když ten člověk, ať už je to kdokoliv v té konfiguraci těch lidí zúčastněných v té krizi, je to na něho moc, tak ten obranný mechanismus vlastně vypne a tam dochází k popření. Vy můžete být frustrovaný s tím člověkem. Hele, co to tady děláš? Vždyť copak to nevíš? Tak tu frustraci vtáhneme, on má ten obranný mechanismus, ta psychika ho zavírá a teďka na nějakou dobu on si myslí, že to není nebo to zlehčuje a my mu pomalu pomáháme otevřít to stavidlo a říct, no, je to tady a je třeba se s tím vyrovnat.
moderátorka
——————–
Dano, co dělat, když je člověk zahlcen informacemi a úkoly spojenými právě s tou současnou situací, jak se s tím vypořádat, možná jako s čím vlastně začít, protože toho je hodně. Lidé kolem nás ztrácejí střechu nad hlavou. My třeba sami jsme v ohrožení. Tak.
mluvčí 1,
——————–
Tak slyším jako tři věci, zahlcen téma důsledkama té tragédie, zahlcen informacemi a zahlcen počtem úkolů, zahlcen tou tragédií, to je ta emoční podpora. Zkusit o tom s někým si popovídat tak, jak ty pocity jsou, nepopírat je, říct je, zaplakat si, cokoliv. To znamená opravdu kriticky myslet, rozhodnout si, jaký kanál k sobě pustím a třeba nečíst ty nekonečné diskuze na Facebookách a sociálních sítích tohoto druhu, nic proti Facebooku, protože jak tam píše každý, kdo třeba vůbec nemá žádnou zkušenost, tak vás to může drásat a naopak velmi poškodit, takže opravdu si pustit ty oficiální kanály, nechci dělat někomu reklamu. A to poslední zahlcení těma úkolama, tak napsat si je na papír a dát tam tu prioritu a zní to jako jednoduše, ale strašně to pomůže vaší úzkosti a té tenzi a najednou získáváte pocit kontroly. Třeba poprvé v té krizi.
Jiří Holoubek, moderátor
——————–
Můžeme my sami na sobě, pokud patříme do jakékoliv z těch podskupin postižených tou situací, ať už z jakéhokoliv důvodu poznat, že je chvíle na odbornou pomoc, protože ono to asi není úplně jako jednoduché odhadnout tu hranici a stejně tak ji možná odhadnout. Když se díváme na někoho jiného, říkáme si, už se přestal chovat racionálně, už přestal právě kriticky vidět tu situaci a je čas, aby mu pomohl někdo zvenčí. Jak na to?
mluvčí 1,
——————–
No, když ten člověk pořád o tom mluví, pořád je takovej jako najednom místě nějakej zmrzlej, anebo naopak je paralyzovaný a není schopen o tom mluvit, tak je to ten moment na tu odbornou pomoc, anebo povědět mu, vyprávěj mi to, protože ta pomoc emocionální je v tom, že jsem ochoten naslouchat, takže když není ochoten, když se zavírá, tak tu profesionální pomoc nabídnout je těžké, protože buďto ten člověk je úplně zablokovaný, anebo je pořád ještě hrdý. Bohužel profesionální pomoc v Čechách jde se stigmatem, takže se musíte ještě prokousávat tím stigmatem.
moderátor
——————–
Že jde se stigmatem, ale často slyšíme, že je jí málo, že je prostě málo těch odborníků, na které se obrátit, čímž se chci zeptat na to, jestli to naslouchání prostě to staré dobré lidové, udělat tu vrbu někomu, jestli i z toho našeho amatérského jako hlediska a přístupu může pomoci, jestli to dává smysl.
mluvčí 1,
——————–
Jednoznačně a prosím, buďte vrba co nejvíce.
moderátorka
——————–
A co nedělat. V takovém případě třeba mám na mysli takové ty nevyžádané rady nebo zkušenosti tlumočené, které třeba ani nejsou moje, co vlastně ten člověk od toho neprofesionála v tu chvíli potřebuje smysl?
mluvčí 1,
——————–
copak nevyžádané rady každý skousne? Řekne si – to dávám do odpadkového koše. To nejhorší je se snažit, i když v dobré víře, toho člověka posouvat emočně tam, kde ještě není, to znamená, nebreč, nestěžuj si, dělej, ale on tam ještě není. Vy potřebujete ho nechat v tom emočním místě, kde je, s tím mu pomoct. To znamená, pověz mi víc, co tě zesmutňuje, čeho se nejvíce obáváš? A až když se vám posune, každý to má individuálně, tak potom třeba…. to znamená, necháme lidem jejich emoce, nebudem jim říkat, Postav se k tomu jako chlap, jsi chlap nebo něco takového, jo.
moderátor
——————–
Dano, co je v takové situaci pro tyto lidi nejdůležitější, Jak se co nejlépe s takovou situací vyrovnat?
mluvčí 1,
——————–
Je to těžké, bude je to bolet. Ale zásada je si uvědomit, že pokud teda nedojde ke ztrátě života, což samozřejmě se při této povodni nějaké to číselko dá očekávat. Nicméně co se týká toho materiálního, ať už to jsou fotoalba nebo domy. Jedna z největších zásad je, že to není ten život, ten život jsou nějaké vzpomínky, které máme a které můžeme třeba jinou formou obnovy, ať už je to psaní nebo zeptání se přátel, jestli nemají nějaké staré fotky a podobně, nebo se ta rodina sejde a začne si vzpomínat, protože když spleteme ten život, ten dar života, který všichni máme s tou ztrátou těch materiálních věcí, tak dojde k docela významným psychickým problémům a tomu bychom rádi předešli.
moderátor
——————–
Možná takovéhle situace a já nechci, aby to vypadalo jako nějaké jako mravokárné nebo něco takového. Nás dovedou ještě víc k tomu přemýšlet o tom, jakou komunitu si okolo sebe pěstujeme ve chvíli, kdy nejsme v úzkých, protože potom možná o to víc chybí, dejme tomu, funkční rodina, přátelé atd. atd. jak si s tím poradit, když stojím, dejme tomu, před tím domem, který je zatopený vodou, a vím, že nemám na koho se obrátit, což je opravdu ta pravděpodobně nej problematičtější situace, do které se vůbec můžeme dostat.
mluvčí 1,
——————–
Bohužel jsou takové případy a jsou takoví lidé z jakýchkoliv důvodů. Je to tak. Naštěstí máme spoustu těch neziskových organizací. Od mého oblíbeného Červeného kříže po Naději, pro kterou tady v Čechách zase trošku pracuji, po další a máme krizové linky a máme spoustu nějakých vládních programů, které určitě teďka poběží. To znamená, upřímně říct jsem sám nebo jsem sama, prosím, pomozte mi. A můžeme i zkusit nějaké třeba lidi, který úplně neznáme ze sousedství a zkusit to, a byli byste překvapeni, že lidé v krizi opravdu mají tendenci si pomáhat v tom větším procentu a jenom to maličké procento nějakých lidiček antisociálních nám to kazí, ale pojďme to negeneralizovat na celou tu populaci.
moderátorka
——————–
My Češi jsme v pomoci druhým opravdu skvělý. To se už několikrát potvrdilo, ale říci si pomoci pro sebe mně přijde, že pořád, stále moc neumíme, že své vlastní potíže bagatelizujeme, protože ostatní jsou na tom hůře a je potřeba pomoci jim, jak to obrátit.
mluvčí 1,
——————–
No, máte pravdu. Tady máme teda hodně prostor ke zlepšení, je to otázka nějakého EGA a určité kultury, která nám vznikla v době komunismu, to znamená, jsem hrdý, jsem tady zabarikádovaný. No, nic, protože je to samostatné téma, ale připomínat si, že říct si o pomoc není nějaká slabost, je to naopak je to síla, protože vím, umím to zhodnotit a teď si říkám o pomoc a je to v pořádku. To za A a za B lidé rádi pomáhají, to znamená, vy jim dáte vlastně možnost být dobrými lidmi a cítit se dobře. Řekněte si o tu pomoc.
moderátor
——————–
Dana Cook, psycholožka v dnešní Poradně a my moc děkujeme za tu návštěvu dnes. O to víc, že jsme vás o návštěvu požádali vlastně narychlo a vy jste byla tak hodná.
Přidejte odpověď