ČRo Liberec – Host Dopoledne pod Ještědem
Přivítáme paní Janu Hlavovou, ředitelku Pedagogicko psychologické poradny v Liberci. Tak po dvou měsících prázdnin se žáci a studenti vrací do školních lavic, kde se setkávají se svými spolužáky. V některých případech se ale může nebo se však může pro děti jednat o náročné období, například pro žáky, kteří problémy s učením s vysokými nároky ze strany rodičů i učitelů i se začleněním. To vše probereme s naším dnešním hostem.
Tak jak se těšíš do školy? Také jste neměli rádi, když jste byly malé děti, tuto otázku, tak samozřejmě jsou možná výjimky. Jsou děti, jsou studenti, kteří třeba už čekají, až skončí prázdniny a konečně můžou jít do školy, tak o škole si budeme povídat s Janou Hlavovou, s ředitelkou Pedagogicko psychologické poradny v Liberci, vítejte u nás, dobrý den. Dobrý den. Ještě otázka na úvod, jak jste to měla vy? Coby malá školačka nebo už starší studentka? Těšila jste se třeba někdy do školy? Anebo tam byly spíše obavy?
Jana Hlavová
——————–
Já si myslím, že jsem se těšila, protože já jsem měla ráda paní učitelku, kterou jsme měli na prvním stupni, na druhém stupni na základní škole, jsem taky měla skvělou učitelku a byli jsme dobrá parta, takže si myslím, že jsme měla spíš těšení.
mluvčí 2,
——————–
No, tak to je takový dobrý základ, když máte ve škole kamarády nebo dobrou partu, na kterou se třeba těšíte, i když s tím učením už je to o něčem horší, ale víme sami, když se vracíme z dovolené, tak alespoň u nás tady v redakci to je takové, že alespoň jeden den jsme takzvaně hájení, že se na nás nekladou nějaké vysoké nároky. Takhle by to asi možná mělo být i ve škole.
Jana Hlavová
——————–
Mělo a myslím si, že to i je vlastně, když jdou prvňáčci poprvé do školy, tak to jdou na jednu hodinu. Zvyknout si, prohlídnout si nové prostředí, zvyknout si na paní učitelku, podívat se vlastně, do jakého prostředí budou chodit, to samé i děti třeba mateřské školce, a to se vlastně hezky pojmenovala adaptační období, protože každé dítě ho potřebuje, každé dítě jde s nějakým jiným očekáváním. Někdo se bojí, někdo se těší a je to jiné, u prvňáčků, kteří nevědí, do čeho jdou, je to jiné, u třeťáků je to jiné, když jdou děti na střední školu, je to jiné pro rodiče, když to dítě doprovázejí, jak vlastně to dítě připraví, jestli mu řeknou, Prima už je z tebe školák, jsem na tebe pyšná, že chodí do školy, nebo počkej, škola tě dál. Takže záleží i o postoji těch rodičů.
mluvčí 2,
——————–
Ano, přesně tak. A ráda bych se zmínila o jedné takové větě, já jí říkám taková zakletá, která bohužel se za smyčkuje v tom dětském mozečku, v té dětské hlavičce. Počkej ve škole, však oni si ti tam pěkně srovnají a slýchám to poměrně často.
mluvčí 4,
——————–
Ano, A někdy slyšíme I, počkej, táta ten ti dá. A je to vlastně trošku delegování té výchovné kompetence na někoho jiného, když maminka nebo rodič nezvládá si své dítě, tak vlastně hledá nějakou pomůcku strachem možná nebo nějak vyhrožováním, jak to dítě usměrnit. Je to taková vlastně zoufalá věta té výchovné nedostačivosti.
mluvčí 2,
——————–
A asi by vůbec neměla zaznít tato věta nebo třeba člověk chápe, že přece jenom někdy během těch dvou měsících takzvaně děti z Vlčí rodiče také někdy mají své problémy, mají toho už Plné zuby.
mluvčí 5,
——————–
Tak můžou potom vyřknout větu, no, už aby začala škola, už toho má dost.
mluvčí 4,
——————–
Zaznívat by asi ta věta neměla. Je to vlastně zastrašování toho dítěte a my chceme, aby dítě do té školy chodilo rádo, aby se učilo a sami víme, že když jsme ve stresu, nebo když se něčeho bojíme, tak nám to učení moc nejde, takže když budeme v nějakém dobrém, optimálním naladění v nějaké pohodě, tak to učení bude určitě lepší. Teď vlastně ten rodič dělá trošku medvědí službu pro to dítě, ale chce asi, aby ho dítě poslouchalo, ale dělá to teda špatnou cestu.
mluvčí 2,
——————–
My jsme si ještě před naším živým vysílání povídali o takovém nějaký průzkum nebo statistika školy, kam se děti těší?
mluvčí 4,
——————–
Ano, v červnu, tuším, vyšel materiál České školní inspekce, který se jmenuje Školy, kam se děti těší, a je to vlastně průzkum mezi žáky deváté třídy, různých devátých tříd, tak je, jaké je testování žáků a oni sledovali pohodu v jednotlivých školách a hledali společné znaky škol, kam se děti těší. Čím to vlastně.
mluvčí 2,
——————–
kdoví, jak se třeba těší učitelé, ale to je zas na jinou debatu. Určitě. Ale my teď navážeme na to předchozí povídání o těšení se do školy, o školách, kam se zřejmě děti rády vrací.
mluvčí 4,
——————–
A rádi těší, to těšení je hezké téma, protože ta míra těšení vlastně o tom, jaké zážitky si to dítě v té škole představuje, že bude mít a jak by asi optimálně mělo to působení toho dítěte nebo i učitelů ve škole vypadat, ale k tomu dokumentu, který jsme zmínili před písničkou, tak ten obdrželi všechny školy a když jsem si ho pročítala, tak tam je vlastně hezky popsáno ty rozdíly mezi školami, protože čeština, matematika, to je vlastně v každé škole stejná, takže co tam je jiného, čím se ta škola liší, že do některé se děti těší a do některé se netěší. a asi si sami můžeme odpovědět, že je to o přístupu těch pedagogů, o tom, jak se s těmi dětmi zachází v té škole, jaká jsou pravidla, jak se pracuje, když se dítěti něco nedaří, jak se řeší problémy v té škole, jestli se dítě bojí udělat chybu nebo se bojí něco projevit ve škole, protože se mu dostane nějaké nepříjemné, zpětné vazby nebo se chyba nebo nějaký průšvih bere jako přirozenost vývoje a procesu a pracuje se s tím tak, že se dítě jako naučí ty věci dělat správně a vlastně bezpečí, důvěra a sounáležitost jsou základní body, kde se ty školy vlastně odlišují nebo v čem se ty školy odlišují, takže čím více se dítě cítí bezpečně, důvěrně, sounáležitě s tou školou, tak vlastně i líp prožívá
to školní působení a svoji školní docházku a i se lépe učí.
mluvčí 2,
——————–
Ono se to tady hezky poslouchá, ale je tady takové malé, ale protože my jsme vysílali těsně před prázdninami ze Základní školy v Oknech na Českolipsku nádherná škola útulná, téměř rodinná a kde bylo všem očividně velice dobře, ale nejsou všechny takovéto školy, protože někdy to jsou školy opravdu obrovské, dalo by se říci, až přímo anonymní a tam už to asi také je o něčem jiném. Je to náročnější.
mluvčí 4,
——————–
To máte asi pravdu. Na druhou stranu každá třída má svého učitele a ono to odvíjí od chování a od působení těch učitelů a když budeme mít učitelé v pohodě, příjemně naladěné, odpočinuté, vyrovnané, tak i děti budou mít to vzdělávání příjemné a vlastně efektivní. Takže v každém případě to má v ruce ten učitel a některý učitel potíže s dětmi má a některý potíže nemá.
mluvčí 2,
——————–
No, je to, někdy je to hodně těžké. Pak jsou tady ještě školy, Montessori, lesní školy nebo opravdu jich je alternativní školy. Ostatně těm se budeme věnovat i v našem vysílání v seriálu týdne krátce před půl jedenáctou až do pátku. Ale je tady ještě jeden takový fenomén, a to nátlak na to, aby to dítě bylo alespoň trochu úspěšné, obzvláště rodiče třeba prvňáků, tak kolikrát děti ve školce už vám spočítají málem do stovky, pomalu umí odečítat a najednou přijdou do první třídy a najednou ejhle ten rodič najednou zjistí, že to dítě v něčem zaostává.
mluvčí 4,
——————–
To jste hezky pojmenovala nároky těch rodičů a je vždycky potřeba přijmout to, na jaké vývojové úrovni to dítě je, co mu jde, co mu nejde. Někdo je dobrý na sport, někdo je dobrý na počítání a vlastně respektovat ty zvláštnosti toho každého dítěte a přijde mi, že ten výkon jako patří samozřejmě ke škole, ale dobré nemít metu známku, ale mít ME tu dovednost toho dítěte a rozvíjet to, co tomu dítěti opravdu jde, netrápit ho věcmi, který mu nejdou a spíš ho podpořit v tom, co mu jde, takže sportovec bude sportovat a o to méně bude třeba cvičit na housle.
mluvčí 2,
——————–
Velké téma odklady. Náš Pepíček je ještě takový drobný, raději bychom ho dali až za rok. Jaké s tím máte zkušenosti?
mluvčí 4,
——————–
A než bych tady začala říkat, jaké máme zkušenosti, tak si myslím, že je důležité říct, že se okolo odpadů teďka dějí věci a vlastně se připravuje změna pojet dětí odkladu školní docházky, a to docela zásadně hlavně v tom, že už to, že náš člověk malí měl být o rok déle, už nebude možné, protože od roku 27 vstoupí vlastně patového školského zákona, který říká, že případě nějak tělesně postižené, závazně postižené a lékař vystaví potvrzení o jeho postižení, takže už to nebude tak, že rodič rozhodne a když dítě trochu nepozorné, že bude odkaz školní docházky i třeba při posouzení té poradny, ale bude to velmi přísně posuzováno, aby se vlastně snížil počet odkladů školní docházky a bude to pro daleko užší, menší skupinu dětí. Na druhou stranu s tím souvisí jako velké změny v předškolním vzdělávání, základní vzdělávání, míří nám teďka do škol psychologové, školní psychologové a školní speciální pedagogové, mění se třeba i pojetí první, druhé třídy, že by měli být ve třídě víc asistenti, které, kteří budou vlastně podporovat celou tu třídu a mělo by se omezit i hodnocení známkou, to znamená, že hodnocení by bylo jinou formou než klasifikací, aby vlastně se zmírnil ten tlak rodičů na výkon těch dětí, protože nejde o výkon, jako dosáhnout mety jedničky, ale jde o to, aby se děti co nejvíce posouvaly ve svých dovednostech, ale ke svému vlastně individuálnímu posunu, ne, aby všichni to uměli vynikajícně, vynikajícíně. Ze svého pohledu.
mluvčí 2,
——————–
Tak co vy coby odborník to kvitujete? Jako že je to v pořádku, že by to tedy nebylo známkované, ale že by to dítě bylo pouze hodnocené slovně nebo ty známky mají přece jenom nějakou vypovídající hodnotu.
mluvčí 4,
——————–
Já se o tohle docela umím odprostit, protože ty známky jsou velmi zavádějící v tom, že jsme si dali jedničku jako normu, že jednička je bezchybný výkon, a to je norma, ale tak to není norma, je trojka, jo, když to umí člověk dobře nebo dítě, když to umí dobře, tak je to za tři, když to umí lépe nebo nejlépe, tak je to odlišené tou klasifikací a vlastně ten Honza těmi jedničkami někdy způsobuje opravdu obrovský tlak a ty děti na rodiny na to, že vlastně chceme, aby ty děti byly bezchybné, ale nemůžeme mít všechny děti bezchybné ve všem. Chyba je přirozená, běžná součást života a hodnocení slovní může hodně dobře podpořit to, co tomu dítěti jde a kde má přidat a může to být vlastně pojato velmi motivačně a velmi jako formativně pro rozvoj dovednosti těch dětí a nemusí to být vždycky známka, která je zase nějakým způsobem kritériem pro toho rodiče, jo, jakmile moje dítě není nejlepší, tak je problém, ale to dítě může být skvělé a může být třeba jenom průměrné.
mluvčí 2,
——————–
No, nedejbože, pokud je v rodině více dětí, sourozenců a kde najednou ty rodiče si kladou otázku před tím dítkem, které zas tak moc neprospívá, jak je to možné? Pepíčku, že ty máš pořád ty trojky? A podívej si tady na Aničku. Tam má malé biče. To je asi, si myslím, taky velký prohřešek. Srovnávání.
mluvčí 4,
——————–
Určitě, určitě, protože každý jsme jiný. Někdo je nadaný na sport, někdo je nadaný na hudbu, někdo se rád učí, někdo se neučí rád, někdo radši, než aby si četl knížku, tak jde si projít nebo jezdit na kole, takže je potřeba znát individuálně každou osobnost toho dítěte a podporovat to, co tomu dítěti jde. Jeho silné stránky.
mluvčí 2,
——————–
Také rádi vzpomínáte, milí posluchači Českého rozhlasu Liberec. Třeba na svého oblíbeného učitele nebo učitelku? Anebo se třeba ještě dodneška scházíte se svými spolumižáky? Třeba někdo po 30
Někdo po 40, 50 letech, tak náš dnešní host Jana Hlavová Ředitelka Pedagogicko psychologické poradny v Liberce, se směje. Vy se určitě scházíte.
mluvčí 4,
——————–
my se scházíme, my jsme perfektní partu a ráda na to vzpomínám.
mluvčí 2,
——————–
Tak a vzpomínáte třeba i na své oblíbené učitele, učitelky? Tak myslím si, že to hraje obrovskou roli.
mluvčí 4,
——————–
Obrovskou klidně posluchači se můžou teďka zamyslet, jestli si vzpomenu na nějakého svého oblíbeného učitelé a když si ho vybaví, tak si vlastně vybaví, co na něm měli rádi, proč byl oblíbený, proč ten učitel vlastně byl daleko ve větší přízni u těch žáků a myslím si, že to není proto, že měli pohodičku a nemuseli nic dělat, ale že třeba ten učitel byl férový, byl spravedlivý, věděli, co od něj můžou čekat, měl je rád, zajímá se o ně, vlastně vytvářel nějaký jako osobnější vztah s těmi, s těmi žáky a děti se cítili v bezpečí, měli k němu důvěru a vlastně věřili mu a ten vztah je pro vzdělávání nesmírně důležitý. Že to dítě se cítí opravdu v pohodě a čím větší pohoda, tím se tomu dítěti ve škole lépe daří.
mluvčí 2,
——————–
Však také probíhá celorepubliková soutěž AMOS Zlatý Ámmos, tuším, se to jmenuje, tak to také už potom o něčem svědčí. No, ono to potom člověk ocení třeba až po letech, že ten učitel vlastně byl fajn učitelka. Sice byl přísný, ale na druhou stranu s odstupem času. Čech se řekne, vždyť oni byli vcelku bezva. Ještě v závěru našeho povídání bych se ráda věnovala přemíře kroužků, protože už teď vidím, že začnou školní schůzky zejména na tom prvním stupni a teď ty nabídky školní mimoškolní aktivity a mám někdy pocit, že některé děti jsou natolik vytížené, že nemají ani čas samy na sebe.
mluvčí 4,
——————–
Máte pravdu. Vlastně to souvisí s tím tématem toho adaptačního období, co jsme si zmiňovali na začátku, protože každé dítě v té škole se učí, to je důležité, primární, proč do té školy chodí a ať to jsou čtyři hodiny nebo šest hodin nebo i odpoledka, tak každý potřebuje jinou míru odpočinku a jinou formu toho odpočinku a samozřejmě, když je někdo hudebně nadaný a baví ho to a chce se rozvíjet v hudbě, nechť chodí třikrát, čtyřikrát týdně do hudebky, ale není potřeba vlastně na to dítě klást neustále nároky i v té zájmové činnosti a tlačit ho do těch výkonů, protože je důležité, aby to dítě bylo odpočaté a v pohodě a někdy se může stát, že tou přemíru kroužků v té pohodě to dítě nebude, bude unavené, nebude mít čas na sebe. A tady bych zmínila moji kolegyni, paní Dr. Pospíšilovou, která říká, že děti, potřebuju gaučink, protože když se dítě nudí, tak teprve potom vlastně umí využít svůj potenciál, který má, takže nechme dítě trošku povalovat na gauči, ne u televize, ale prostě nechat ho nudit, protože pak vlastně poznáme, co to dítě baví a co bude, na co má chuť a co si najde za kratochvíli.
mluvčí 2,
——————–
No, ono někdy zaznívá takový názor, no, to než aby vymýšlel nějaké lumpárny a bylo pořád na počítači, tak to radši, ať má každý den kroužky.
mluvčí 4,
——————–
Jo, a tam je to bez toho počítače, takže gauč bez počítače v prostoru, v pokojíčku. Vyber si, co tě zabaví.
mluvčí 2,
——————–
Tak ale ještě to zakončíme takovou slavnou otázku a slavnou odpovědí. Tak co dneska ve škole? Dobrý? A nic nevíme. Ano, jak se ptáte dítěte, nebo kdy si najít tu vhodnou chvilku, třeba zajít za ním někdy na večer, když už jsme všichni uvolnění a jen tak si popovídat než v autě, v rychlosti, ve stresu.
Jana Hlavová
——————–
A možná i v tom autě, ale ta otázka by mohla znít třeba, co si dneska hezkýho zažil nebo jak se dneska měl nebo co ses naučil, ale ptát se na to, jak to dítě prožívá tu školu, na jeho emoce, jak se v té škole cítí, co ho pobavilo spíš takhle než to, aby odpověděl.
mluvčí 2,
——————–
Dobrý, tak mluvme se svými dětmi. Co nejvíce to jde.
Děkujeme za váš čas. Hezký. Doufám, že ale trochu pohodový školní rok vám popřeji.
Přidejte odpověď