ČRo
Radioporadna Českého rozhlasu Hradec Králové bude zaměřena na neklidné neposedné děti. Naším hostem je terapeutka Mgr. Petra Poláková, která má ze své praxe bohaté zkušenosti s hyperaktivními dětmi a je i lektorkou dětské jógy. Vítejte u nás, dobrý den. Je pravda, že v neklidných dětech vidíte hlavně potenciál.
mluvčí 4,
——————–
Ano, to je právě přesně náš přístup, že tyto děti, které se zdají být velice otravné, protože jsou rychlé, nesoustředěné, bývají i vznětlivé, vzteklé nebo naopak úzkostné – vlastně jsou takovou výzvou vždycky pro ten kolektiv nebo i v domácnosti. Tak já jsem vlastně za ta léta, co s těmito dětmi pracuji, zjistila, že je v nich spoustu darů a potenciálu, že jsou neskutečně šikovné na určité věci, které opravdu zajímají. Tam jdou opravdu do hloubky a vlastně jsou schopné soustředit se naopak na ty věci, které jim dávají smysl a vždycky se i s rodiči shodneme, že tyto děti mají velmi jakoby široké srdce, jsou takové dobrosrdečné a jsou schopné velmi vycítit třeba nespravedlnost a zastávají se paradoxně potom třeba slabších spolužáků.
moderátorka
——————–
V jednom rozhovoru jste řekla, že tyto děti mají zataženou ruční brzdu. Co jste tím myslela?
mluvčí 4,
——————–
když si představíte, že každý se narodí s nějakými dary a potenciály, ale u někoho v rámci toho biologického vývoje došlo k nějakému opoždění, ať už vlivem nějakých raných traumat maminky v těhotenství, tak pak vlastně ta centrální nervová soustava nefunguje jakoby tak, jak má, a tím pádem ty děti jsou v určité nefér nevýhodě, že oproti těm dětem, které měly jakoby standardní a běžný vývoj, tak tyto děti skutečně mají tyto problémy a je to, jak kdyby jely s tou zataženou ruční brzdou.
moderátorka
——————–
No, když děti tedy nelezou, nesedí, neumějí chodit po schodech, zavázat si tkaničky, tak to je možná ten první signál, že je někde ta brzda zatažena.
mluvčí 4,
——————–
Přesně tak. Proto je velice dobré ty děti pozorovat, včas, s nimi třeba začít cvičit nebo já bych ideálně i v rámci těch preventivních prohlídek, kdyby bylo možné to odhalit, stačí jakoby opravdu jednoduché třeba testování a s těmi dětmi určitě v předškolním věku lze cvičit koordinační cviky, cviky na propojení hemisfér, odbourat přetrvávající primární reflexi a i tím přístupem je vlastně podpořit.
moderátorka
——————–
Myslíte si tedy, že na tom pohybu se odráží to, co nevidíme.
mluvčí 4,
——————–
Přesně tak, říká se, že vlastně ten pohyb odráží to, co nevidíme, to znamená nedozrálé nervové spoje, nedostatečně propojené mozkové hemisféry a my můžeme vidět, pokud to dítě opravdu neudrží rovnováhu, je nešikovné, tak místo toho, abysme se mu smáli nebo ho nějakým způsobem trestali, tak mu spíše pomoci a vlastně respektovat jeho….
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Vývoj ADHD. To jsou ta písmena, kterými jsou některé tyto děti škatulkovány, řekněme, škatulkovány, tak řekněme, co to konkrétně je to ADHD.
mluvčí 4,
——————–
Tak je to attention deficit hyperaktivity disorder, to znamená porucha pozornosti kombinovaná s hyperaktivitou, takže to je ADHD, ale my někdy toto právě nazýváme jako attention dialed into higher dimensions, to znamená, že to pozornost namířená do nějakých jakoby jiných dimenzí, protože ty děti, některé jsou právě vysoce citlivé, vysoce vnímavé a vnímají to, co je běžným lidem jakoby nepostihnutelné a je potřeba to taky třeba brát v potaz. A potom, když to vlastně takhle uchopíme, tak s těmi dětmi se začne mnohem lépe pracovat.
moderátorka
——————–
Umějí dotáhnout věci do konce.
mluvčí 4,
——————–
Když jim to dává smysl, tak dokážou.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Děti se vrátily do školy, některé tam šly poprvé. Pro ty neklidné to bude určitě náročnější. Tak co jim tak všeobecně poradit?
mluvčí 4,
——————–
Poradit dětem nebo těm pedagogům?
, moderátorka
——————–
To si vyberte. No.
mluvčí 4,
——————–
Protože tady je vlastně velice důležitý ten přístup, ať už doma nebo právě ve škole a klíčové je, aby děti vlastně zažívali pocity bezpečí a přijetí, že jsou vlastně v pořádku takové, jaké jsou, ale zároveň musí mít jasně nastavená pravidla a nějakou strukturu, aby mohly vlastně v rámci toho kolektivu fungovat, ale to zažívání toho pocitu bezpečí, toho uvolnění je nezbytné a opravdu klíčové.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Říká Mgr. Petra Poláková, která je naším dnešním hostem. Pokud byste se chtěli zapojit, nabízíme už telefonní číslo 726 a třikrát 46, Případně dotazy posílejte na Studio Hradec Zavináč, rozhlas. Máte osobní zkušenost s ADHD?
mluvčí 4,
——————–
Osobní zkušenost u sebe mám, i když nenazvala bych to ADHD, ale je pravda, že jsem třeba rychlejší, dynamičtější a dává mi pocit naplnění, když třeba dělám víc věcí najednou, takže vlastně těm dětem docela rozumím.
moderátorka
——————–
Rozumíte, vy jste mi říkala, že ty děti mají pocit, že žijí ve zpomaleném světě, tak to máte možná také pocit, že jsme na vás všichni pomalí.
mluvčí 4,
——————–
Je to někdy tak, že vlastně se mi líbilo nějaké heslo, že ty děti letí světelnou rychlostí, zatímco my jedeme na velbloudech, že jim ty věci vlastně tak jako z určitého pohledu nejsou jakoby v určitých normách, tak zase z druhého pohledu mají nějaké tyhle ty schopnosti a dary, které my zatím jako třeba jsme neodhalily a třeba, ty věci jim docvakávají mnohem rychleji, a proto se někdy i ve škole běžné jakoby nudí, protože oni jakoby ty věci si uvědomují a třeba už jenom někdy pomůže to, když je zaměstnáme více projekty najednou, nebo když zapojíme u nich více smyslů, to znamená, že můžou u toho učení nejenom, že se dívají na tu učitelku a poslouchají, ale že u toho třeba si můžou kreslit a netrestáme je za to, že mají počmárané sešity a nebo si u toho můžou, já nevím, mačkat nějakou gumu, takže když se zapojí těch více smyslů, tak ty děti vlastně se lépe potom soustředí na to, co pak potřebujeme. Od nich.
moderátorka
——————–
Je zajímavé. Já jsem si myslela, že si budeme povídat o tom, jak ty děti zpomalovat, ale možná bychom se měli zrychlit, abychom je zvládali, protože oni jsou ti, které také něčím vynikají, mají schopnosti.
mluvčí 4,
——————–
Přesně tak, ale neřekla bych, že my bychom měli zrychlit, ale měli změnit určitý přístup v životě, to znamená právě se uvolnit a umět se uvolnit, protože ty děti uvolní, to by tady vůbec nemělo zaznít, že máme podporovat ještě jakoby v nějakým rychlým konání, ale ty děti potřebují právě uvolnění , relaxace, proto je na to úžasná třeba ta dětská jóga nebo šikung víceméně, takže tyto aktivity, kde jim pomáháme relaxovat, především i dýchání, dýchání nosem, které velice prospěšné, tak kdyby se i jednoduché prvky zařadily i do školní výuky režimu, drobnosti, prostě jenom se protáhnout, vytřást napětí, tak si myslím, nebo respektive máme tu zkušenost z různých programů do školek a do škol, že to prostě funguje.
moderátorka
——————–
Školství budoucnosti nebo kéž by, kéž by. Začalo jsme tedy téma nástupu do školy, Setkala jste se možná i s případy, kdy se musely děti vrátit do školky.
mluvčí 4,
——————–
To je právě potom smutné, když se ty děti vrací zpátky, protože zase zažívají ten pocit toho selhání a nepřijetí a řešily jsme tohle mnohokrát na konzultacích, takže vždycky spíše doporučuji, aby se opravdu zvážilo, jestli ten nástup do té školy je nutný a u těchto dětí klidně ten rok odklad dát a věnovat se třeba právě tomu nápravnému cvičení a všemu to, co vlastně ty děti bude podporovat v jejich dalším životě, protože vlastně naše motto je takové, abychom to chování nepotlačovali, ale abychom je podpořili na té cestě a ty děti naučily i strategie, které jsou výborné i pro dospělé osoby, jak zvládat nějaké napětí, jak stres, takže jakékoliv relaxační cvičení je v tuto chvíli obrovským vkladem do jejich života.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Pro celou rodinu možná některé děti už odklad měly. Do té školy zkrátka nastoupit musejí. V tom případě asi rodiče budou těmi kapitány na té lodi.
mluvčí 4,
——————–
A měli by být kapitány na té lodi, to znamená těm dětem doma vlastně poskytnout maximum té podpory, ať už se to týče správné výživy, to znamená, nedávat jim přehnaně ty sladkosti nebo prostě sladké nápoje, protože pochopitelně ten cukr hyperaktivitu zhoršuje. Dbát na spánkový režim, dbát na to, aby měli dostatek toho klidu před spaním, místo modrého světla si přečíst knížku a také zároveň pozor i na přemíru kroužků a aktivit, protože ty děti právě spíš potom jsou unavené a velice potřebují svůj prostor pro sebe, kde si dobíjí baterky.
moderátorka
——————–
Hodně jste hovořila o tom cvičení, zklidňování, uvolňování. Smyslem jógy je přinášet radost asi uvědomění a právě to zklidnění, proto ji.
mluvčí 4,
——————–
Doporučujete, tak dětská jóga je právě i na druhou stranu taková dynamická a nechává prostor i pro tu kreativitu, tyto děti potřebují opravdu nesmírně vyjádřit svoji kreativitu, cvičit nějaké příběhy. Je tam vlastně možnost sdílet jejich pocity, co prožívají přes nějaké kartičky emoční, takže vlastně je tam jak prvek té dynamiky, toho vytřásání nějakého napětí, tak zároveň i ten prvek toho zklidnění a toho, že ty děti si skutečně uvědomí samy sebe v tom těle. Samy se začnou vnímat mnohem lépe.
moderátorka
——————–
jak ideálně dítě zklidnit, jak cvičit jógu, najít si tichou místnost bez podnětu nebo dá se doporučit ideální místo.
mluvčí 4,
——————–
Tak ideální by byla místnost bez nějakých podnětů, aby, protože ty děti mají samozřejmě tendenci všechno zkoumat a pak vlastně to vytváří ten chaos, a nastavit jim pravidla, jak to funguje a ideálně právě ty, vlastně už jsem pochopila, že ty děti, i když se zdají takové chaotické, tak mají jakoby rádi takovéto bezpečné prostředí. Příjemné tlumené světlo, aromaterapie, určitě nějaký citrus nebo levandule, různé třeba krystaly muzikoterapie, takže vlastně takové ty prvky, kde i samy pak můžou zahrát na nějaký bubínek nebo na nějaké zvonky, takže se jim vlastně potom dá ta role a ideální i to cvičení, když oni mají možnost nějaké cvičení navrhnout nebo když čas od času tu skupinku dětí vedou, že třeba řekne, že jeden den bude cvičení prostě podle tohohle chlapečka, takže ty děti potom tím vlastně získají mnohem větší sebevědomí, protože jsme jim svěřili tu důvěru třeba rozdat nějaké cvičení, pomůcky, karty, zároveň prostě něco uklidit, takže jakoby to bezpečné relaxační prostředí je pro ně úplně ideální.
moderátorka
——————–
Co když se tam objeví nějaký ten vztek nezadržitelný, jak to řešit okamžitě.
mluvčí 4,
——————–
Tak právě děti učíme a učíme to i dospělé, že vztek je v pořádku, protože vlastně ukazovatel nějakého diskomfortu, který zažíváme, a je to vlastně reakce na nějaký vnější podnět a vlastně z toho se mi líbí motto, že chování je způsob komunikace, takže vlastně ten vztek je určitým způsobem, že něco nebo někdo překročilo naše hranice a učíme se s těmi dětmi na to téma pracovat. Velice se osvědčuje škálovat, když proběhne vztek 1–10, jak byl ten vztek velký a snažíme se to dostávat prostě pod nějakou tu úroveň pět a ty děti potom to mají mnohem více jako uchopené, co se děje,
moderátorka
——————–
první Pomoc.
mluvčí 4,
——————–
A právě že je dobré už jakoby preventivně se o tom bavit, že je to v pořádku a potom jim vlastně vyčlenit místo – tzv. vztekací koutek, kde můžou ten vztek projevit, jsou tam nějaké polštářky, něco a můžou do toho polštáře ideálně opravdu i sprostě zařvat, aby uvolnili to napětí a během chvilky je to v pořádku, ten polštářek potom pohladíme, vydýchneme, je to prostě celý proces, ale ty děti postupně vlastně zažívají, že to můžou ovládat a že to mohou v bezpečném prostředí ventilovat, aby, aniž by ublížily sobě ostatním nebo soustavně narušovaly nějakou hodinu nebo ten rodinný řád. A přijde mi velice důležité vždycky se potom zeptat, co za tím bylo, co by ti pomohlo, jakou by si zvolil strategii, aby se to neopakovalo? Protože jak jsem říkala, ty děti jsou empatické a skoro bych řekla, že budou do jednoho skvělými psychology. Jednou.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Ale vztekací koutek možná využijí nejen děti, ale mnozí dospělí. Máme tady dotaz od paní Hany, která se ptá, co si myslíte o tabletech a mobilech? Kamkoliv přijdu Děti koukají do elektronických přístrojů. Nemůže to být ten hlavní problém, proč má poruchu chování stále více dětí? Ptá se paní Hana.
mluvčí 4,
——————–
Přesně otázka, která mě trápí také řadu let, i Manfred Spitzer uváděl v knížce Digitální demence, jak vlastně neblaze tyto technologie působí, tak jako se vším ve společnosti, za prvé jsou to ti dospělí, kteří ten tablet a ty technologie těm dětem dají, takže pak se nemůžeme divit a určitě jsem pro technologie a všechno odsunout do pozdějšího věku a v tom předškolním věku určitě rozvíjet jinak než přes tablet, prostě mě děsí děti v kočárku s tabletem a podobně, ale na druhou stranu nedělat z toho žádné tabu, protože je to součást vlastně společnosti, součást toho vývoje a má to prostě i vzdělávací, společenský rozměr, takže bavit se o tom s těmi dětmi, nastavit jasná pravidla, určitě vypínat ty technologie hodinu před spaním, protože to modré světlo ovlivňuje negativně zase kvalitu spánku, takže tyhle věci, když se podchytí, tak potom je potřeba samozřejmě ty technologie běžně využívat a technologie jsou pouze jednou ze součástí….
moderátorka
——————–
No. Za posledních 10 let se každopádně počet dětí s poruchami chování ztrojnásobil. Takže je to asi ten varovný signál. Naším hostem je dnes terapeutka Petra Poláková. Jóga Pro děti. Zklidňování dětí hyperaktivních, to je téma dnešní Radioporadny Českého rozhlasu Hradec Králové s terapeutkou Petrou Polákovou. Hodně jsme se zaměřili na samotné neklidné děti, ale ty děti vyrůstají v určitých kolektivech a teď nevím, jak sdělit tomu kolektivu, aby tyto děti nevyčleňovaly? Protože to je určitě velké téma, mnozí si s tím nevědí rady.
mluvčí 4,
——————–
Ani já ne, protože tohle je téma veliké. Většinou s těmi dětmi, jak pracujeme na té individuální bázi jeden na jednoho, vyřeší se rodinné vztahy, tak tam ty děti začnou krásně fungovat, ale v tom školním kolektivu….Prostě, ať už se jedná o sebealternativnější školu, tam jim zase chybí třeba ta pravidla a struktura, kterou ty děti potřebují, takže za mě ty děti nejlépe fungují, když je pedagog takový ten, který vyzáří to, že je má rád, má jasně nastavená pravidla a dokáže vlastně v rámci, říká se tomu i Classroom Management, ty děti zapojit, ale to je opravdu jako dar, kdy ty pedagogové to dokážou stnelit, protože nemůžeme vlastně čekat, že se to odehraje v rámci toho kolektivu, protože ty děti bývají často neoblíbené, protože někoho pošťuchují, ale je to zase důsledek nějakých jejich nervových nedozrálostí a když potom ty děti akorát je odstrkávají, tak zase tím, že je na ně vytvářen ten tlak, tak oni jdou do toho útoku a do toho protitlaku, takže to je určitý problém, který není vidět, zatímco nevidomé dítě vidíme, respektujeme dítě tělesně postižené, ale tady to vypadá, že jsou ty děti jenom nevychované, takže velice těžko do té jejich vlastně kůže se nějakým způsobem vžít, ale celkem funguje, když třeba v rámci toho kolektivu existuje třeba řešení, já nevím, šikany nebo těhle problémů, třeba nějakou tvořivou dramatikou nebo něčím, kdy se ty příběhy odehrají a ty děti vlastně to nemusejí brát osobně.Vysvětlí se příběh těm dětem, že třeba jsou to děti, já nevím, z dětského domova, jo, kolikrát ty spolužáci nevědí, co za tím dítětem je, a pak taky velice pomáhá, když i ten učitel se o to dítě více zajímá a třeba si s ním plácne předtím, než jde do té třídy, zeptá se ho, poslouchá a tak dál a i na základě toho může ten kolektiv začít jakoby tmelit.
moderátorka
——————–
No. Známe příběhy, myslím, kdy lidé s ADHD uspěli a realizují se tam, kde je jejich energie žádoucí. Třeba principál Cirku La Putyka. Ten o tom mluví velmi otevřeně a myslím, že je to inspirativní, že člověk může studovat a může být úspěšným.
mluvčí 4,
——————–
Přesně tak. Vždycky, když vidím nějaké divadelní představení, tak si už řeknu, Aha, to je ADHD v dospělosti, takže vlastně když se vystihne potom ten potenciál…, ale tady pozor na to, že ti lidé můžou být vnitřně stejně jakoby nespokojení, protože tam můžou mít ty problémy s tím soustředěním, takže určitě je dobré nejenom odhalit ten dar a ten potenciál, ale pořád jakoby pracovat na tom zklidnění, uvolnění a i tím cvičením vlastně pomáhat dotvářet ty nervové spoje.
mluvčí 8,
——————–
Jak si ideálně nastavit režim, pokud vnímáme, že tam nějaká problematika je.
mluvčí 4,
——————–
Hodně zvolnit, uvolnit a dávat a neustále komunikovat a vlastně nastavit ten režim, že všechno je v pořádku, dát dítěti dostatek prostoru, aby přišel domů a ne, že by vlastně nedělal úkoly, ale aby on měl ten prostor si dobít baterky, zklidnit se, ptát se, co bylo ten den. Jsou třeba takové kartičky pocitů a potřeb, takže vlastně můžou si ty děti i vytáhnout kartičky. Dneska jsem se cítil tak a tak. Potřebují to a to, aby se to vlastně všechno jakoby uvědomilo, takže zásadní je ta komunikace – mluvit, mluvit o tom, nacítit se na to dítě, ale ne, že to bude takový křížový výslech, ale že třeba budeme, já nevím, půjdeme na procházku ven nebo s dítětem kopat do balonu a u toho se budeme bavit, sledujeme s nima seriál a budeme říkat je, tak tady vidíme, co to ty hrdinové zažívají. Mohlo by se stát, že to někdo zažívá taky, ptát se na to, co se děje ve škole, jak by řešil tu situaci ve škole, zapojovat je do toho, aby neměli pocit, že o nich rozhodujeme, že je manipulujeme a že na ně tlačíme, takže se uvolní a i ty rodiče, když se sami uvolní, stojí za tím dítětem, i pedagog se uvolní, když uvidí podporu i ze strany těch rodičů, tak vlastně najednou energie celé té situace se prostě změní a ty děti začnou fungovat.
moderátorka
——————–
Lépe když cvičí každý den nebo příležitostně.
mluvčí 4,
——————–
Určitě tyhle děti nemůžou cvičit každý den, protože oni mají rádi rituály a nějakou strukturu, ale je potřeba u těchto dětí to hodně i nechat na nich.
Pavla Kindernayová, moderátorka
——————–
Takže když to shrneme, tak závěrečná rada, klid a absolutní přijetí.
mluvčí 4,
——————–
Ano. A ten prostor, aby měly pocit, že mají jak prostor jak ten fyzický, tak mají prostor v srdci učitele a rodičů.
moderátorka
——————–
Doporučuje terapeutka Petra Poláková. Děkuju za povídání a popřejme vydařený další školní rok. Všem děkuju za vaše rady, na shledanou.
Přidejte odpověď