DVTV – Drtinová Veselovský – Rozhovor I
Od 14 let žil na ulici, 16 let ho živila prostituce, dostal se ze závislosti na pervitinu, prošel si vězením a dnes je hlavní tvář profilu Podsvětí Prahy, který na Instagramu sleduje téměř 100 000 lidí. Karel Lampa známý jako Karim je hostem DVTV. Dobrý den.
10 let jsem tady strávil od osmi do osmi převlečený za holku. Tam usekl jednomu kuchaři ruce v lokti, jednoho uvařili jako guláš. Co patník, to jedna šlapka. Vždycky přijelo auto, navezlo, odvezlo, přivezlo a kasírovalo se pasákovi.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Je podsvětí Prahy opravdu až takhle temné?
Karim ,
Bejvalo temnější za totáče a v dřívějších dobách. Dneska je to temný zčásti, protože většinu temných věcí převzaly mafie.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Takže řekl byste, že se to zlepšilo?
Karim ,
Malinko se to zlepšilo, ale v tom, že většinu kriminality spíš páchají mafie. Za totáče tu kriminalitu dělali lidi na ulici, protože jich bylo zaprvý míň tehdy, než jich dneska, a tehdy ty mafie tolik nebyly. A dneska je spíš víc mafií než těch bezdomovců, ale ty jsou zase schopný vás vykuchat nebo pořezat jenom kvůli tomu, že nemají dávku nebo že máte něco lepšího, nebo že jim odmítnete něco dát, když něco chtějí. Takže se to trošku změnilo malinko k lepšímu, ale pořád je tam ta kriminalita.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Dokážete vlastně tady s tou svojí zkušeností…
Karim ,
A co se týká toho, co jste viděli s tou Perlovkou, tak ta fungovala 59 let sexuálně, 10 let jsem tam strávil já a dneska je to turistický místo. A málokdo ví, že tam byly zóny každá jiná, 30 lidí a všecko se monitorovalo v podstatě.
moderátor
——————–
Když máte tady takovéhle znalosti Prahy a tyhle zkušenosti, dokážete tu Prahu vidět i jinak? Dokážete se tu Prahu projít bez toho, aniž byste viděl, co se kde dělo nebo děje?
Karim ,
Jo, dokážu, ale když třeba přijdu, jako když jsem jako v uvozovkách turista, mám volno, jdu někam prostě za zábavou a procházím ty místa, který jsem zažil, tak se tam trošku ozve ta nostalgie samozřejmě, protože když jdeš místama, kde bydlíš, kde jsi něco dělal nebo kde jsi strávil X let, tak se to spojí, ale vidím tam i ty hezký věci a pak třeba zjistím, že na místě, kde jsme měli třeba místo, kde jsme se scházeli, je dneska banka nebo obchod nebo restaurace, že jo, což jsou třeba Příkopy, kde půlka těch míst tehdejších vymizela. Nebo že místa, který bylo vyhlášený, což byl Palác Koruna, legendární bufet, z toho je dneska disiguál, že jo. Málokoho napadne, že se tam vařilo, že se tam prostě dělaly různý zajímavý věci. A změnilo se to trošku k lepšímu a navíc Praha se mění, protože ti vyrůstají nový věci před barákama, nový čtvrti, přibývá lidí, nejenom na ulici, ale celkově. A i ti lidi trošku malinko se změnili. Za totáče byli víc při sobě, co se týká pomoci nebo tolerance nebo důvěry nebo něčeho. Dneska ti lidi na ulici nejsou zas takoví, jako že by si pomáhali.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Čím to je?
Karim ,
Změna, doba, změněná doba, změněný lidi… Dneska využívají toho, že pokud někdo něco má, tak je to jednodušší k tomu přijít než něco dělat. Kdežto za totáče, když si něco si našel, sehnal, udělal, tak to bylo, protože jsi něco uměl. Navíc dneska je jednodušší vzíti boty než jít na charitu, protože proč by chodil na charitu a dával prachy, když stačí tobě ukrást boty, když spíš? A ironie je, že to jsou třeba lidi, který se 10, 15 let znají. Tehdy prostě věděli, kde ty věci najdou, věděli, kde je riziko, kde ne. Dneska nevíš, kde se něco může stát. Dneska ti lidi si nevšímají, hlavně ne veřejnost. A hlavně veřejnost odsuzuje ty lidi, protože si je neumí rozdělit. A oni jsou bezdomovci a bezzdomovci, jsou feťáci a feťáci, jenže ta společnost je hodí do jednoho pytle. A když 10 bude dělat bordel a jeden bude slušnej a chce práci, chce návrat, chová se slušně, tak je jednoduše hodí mezi ty špatný, než mu nabídnou tu pomocnou ruku. A pak se nemůžou divit, že ti lidi řeknou „nestojím o charitu, nestojím o systém, chci být mimo, chci být mimo charitu“, protože neviděj tu zpětnou vazbu. A i ti lidi, který by se snažili se sebou něco dělat a když vidí, že ta charita prostě na ně kašle nebo že jim dá plesnivý věci nebo že má něco jako pravidlo, který oni třeba nemůžou skousnout nebo nejsou na to zvyklí, no tak tam nejdou.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Já jsem vás představil jako někoho, kdo mnoho let žil na ulici…
Karim ,
Začal jsem ve 14, skončil jsem ve 40 s ulicí.
moderátor
——————–
No, a dostal jste se ze závislosti na pervitinu, živil jste se prostitucí. Jak se vlastně tohle poslouchá? A vlastně i s tím, co jste teď říkal o těch předsudcích?
Karim ,
Hele, já jsem člověk, kterej se na to umí povznést. Já když slyším nějaký negativní reakce, tak na to nereaguju. Navíc díky tomu, že jsem dokázal odejít za rok z prostituce, což většina lidí neumí nebo ani nechce, tak je to pro mě přínos, že najednou ti lidi viděj, že někdo je schopnej si říct, tak a teď…
moderátor
——————–
Jste dobrý příklad.
Karim ,
Protože feťáky, co znám, názorný příklad je Katka. Mohla přestat, nepřestala dodneška, že jo. A další a další. Takže jako snažím se, aby ti lidi viděli, že ti lidi nejsou zas tak špatný, jak si všichni myslí. Je jednoduchý tě hodit do jednoho pytle a nepřemejšlet, jestli ty chceš za sebou něco dělat. Ty charity mají sice pravidla, ano, kdo je nemá, ale ty pravidla jsou k tomu, aby ten člověk se něco naučil, aby se prostě postavil na vlastní nohy a nečekal od toho státu, že tě bude vodit za ručičku. A to je prostě velké téma. Když prostě ten člověk si řekne, proč bych se vracel a hlavně, když nemám zázemí, kam bych se vrátil, tak u těch drog zůstane. Když ví, přijdu z odvykačky a mám rodinu, mám kamaráda, mám partnera a partnerku, kterej mě podrží, tak na co se budou k těm drogám vracet? A to je minimum. Takže potom samozřejmě ty lidi podle toho jednaj a když ty přijdeš za nima s dobrým úmyslem, tak to v uvozovkách odsereš tím, že o to nestojej. Nebo plka ti řekne „nechci, nemám chuť se vrátit, nemám chuť se sebou něco dělat“.
moderátor
——————–
Když zůstaneme ještě na začátku, tak jak ten váš příběh na ulici začal?
Karim ,
Jednoduše. Odešel jsem ve 14 z funkční rodiny, tehdy z Brna, kdy jsem se rozhodl, že půjdu zkusit v podstatě tohleto.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Přímo, že zkusíte život na ulici?
Karim
Zaprvý to bylo tím, že jsem procházel tehdy coming outem, že jsem zjistil, že mi holka nic neříká, takže jsem říkal „jo, tak to můžu využít“ a už jsem tady vyslýchal o těch sexuálních zónách a o těch výdělcích. A opravdu to tak bylo, že za totáče ty výdělky byly až nadstandardní, ale něco za něco. A pak samozřejmě to lákalo, protože něco jiného je, když o tý ulici, o těch drogách, o těch alkoholicích, o tom životě čteš nebo to vidíš v uvozovkách z tramvaje, než když jsi v tom reálně zapojenej nějakej pátek. Takže pro mě to vlastně nebylo jako rebelie, že by mě štvali rodiče, protože rodiče byli jako přínosný a fajn a byli docela slavný, ale byla to taková zkouška mé odolnosti a mé schopnosti, jestli jsem opravdu to dítě, který potřebuje bejt ten mamánek, nebo jestli jsem člověk, kterej je schopnej si to vydobýt, který je schopnej si prostě říct „já si to zkusím udělat sám, nebude mě nikdo nic vodit, nebude mě nikam nikdo tlačit“, takže třeba to divadlo, který jsem absolvoval nebo kde jsem vystupoval, sice bylo díky tátovi, ale bylo to ne, jako tatínek mi sežene místo, ale byl jsem spíš člověk, kterej to chce ukázat, co v sobě má. Ne, čí je to dítě. Což třeba dneska vidíš, že dneska víc bodů je ta preference, slavnej synáček má všechno. U těch drog byla to zkouška, protože samozřejmě jsem se chytl party, která fetovala, která kradla, která šlapala, takže mě postavili před dilema, jestli chci bejt s nima, tak začnu stejně. A dneska s odstupem času si říkám, kdybych ty drogy neměl, nezažil, nezkusil, tak bych nevěděl, o čem mluvím. Protože něco jiného je vidět feťáka z tramvaje nebo na lavičce a něco jiného je, když jsem seš a teď přemejšlíš, kdy, co, jak, co ti to vezme, co ti to dá, jaký to bude stav. A každá droga je jiná. I ty aplikace jsou různý, ty ceny jsou různý. A pro mě to byla zkouška prostě odolnosti, jestli mám na to. Do tý drogy je lehký spadnout, ale problém je odchod. A pro mě to byla zkouška, když už sedm let jsem bral perník nosem, nikdy ne nitrožilně, což mně feťáci dodneška neodpustili, tak jestli jsem schopný odejít bez detoxu z vlastního rozhodnutí, nebo jestli potřebuju tu něčí pomoc, abych se z toho dostal. Naštěstí jsem ji nepotřeboval.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Kdybyste teda potkal jiné lidi na tom začátku, tak byste mohl si vybrat třeba jinou cestu? Vás nenapadlo dokázat si, že na to máte v něčem úplně jiném?
Karim
To mě napadlo, ale zase tohle bylo takový trošku adrenalin, taková trošku odlišnost, něco prostě…
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Nějaké dobrodružství v tom bylo?
Karim ,
Jo. Jak se říká, v tom sexu příjemný s užitečným, že najednou mě to učilo a já jsem dneska schopnej sám od sebe, když, příklad, vyletím z ubytovny, přijdu o pronájem, jsem schopnej se na sebe postarat, takže nějaký ty zkušenosti byly vhodný. Zase naučilo mě to rozlišovat lidi, přemejšlet, neodsuzovat ty lidi, jako to dělá většina společnosti, že místo třeba, aby přemejšleli o těch lidech, tak je odsunou na vedlejší kolej. Takže pro mě to byla škola života.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
A vy jste zmiňoval ty peníze.
Karim ,
Peníze byly až druhořadý.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Kolik jste si třeba mohl vydělat v té době?
Karim ,
Hele, v devadesátých letech v Perlovce bylo až 90 000 za měsíc. 30 000 za noc.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Průměrná mzda byl třeba 5000.
Karim ,
No, za totáče byste vy klasický lidi měli paragraf příživa, což bylo 5 500 plat. A to byl paragraf, kdy jsi nesměl být bez práce. A v Perlovce bylo 90 000 a 30 000 za měsíc. Ale taky je to daný tím, že to byli lidi, který byli schopni úplně všeho. Nemyslím ty lidi, co to dělali, ale ty klienty, který ty plechy dávali. A navíc pasáci tomu dali určitý směr, že pasáci byli schopni tě poslat za psychopatem s úsměvem na rtech, když věděli, že platí 90 000. Takže taky je tam vidět, že v Perlovce je pamětní dneska, kde ty kluci, holky to odsrali doslova. Ale zase já jsem to bral jako: jsou prachy, jsou, nejsou prachy, dokážu se uskromnit. A dneska, když jdu do obchodu, tak čtyřikrát, pětkrát otočím blbou dvoustovku, než rozhodnu, co koupím. Což když jsem byl mladej, tak pro mě ty prachy byly jako tohle, tohle, tohle a druhý den jsem neměl nic. A dneska stačí, že mladá omladina půjde támhle na párty, támhle na diskotéku a za pět minut nemá vůbec žádný peníze. A neumí si ušetřit a ty lidi na ulici půlka nechce šetřit, protože jako většina to okamžitě použije. Takže pro mě to byla škola. A já jsem se naučil vlastně hospodařit s penězama, hospodařit s emocema, protože i ta emoční stránka na tý ulici je dost důležitá. A ta odolnost psychická, protože ta ulice tě umí velmi rychle semlít, hlavně psychicky víc než fyzicky. A když to neustojíš, tak to opravdu jako člověk odsare. Takže vlastně jsem se naučil sám na sobě dát si určitý bariéry, určitý zábrany, určitý místa, za který nikdy nepůjdu, i kdyby nevím co. A už to rozhodnutí, že já nebudu píchat drogy do čela, ale jenom šňupat, to bylo dost silný a dost důležitý rozhodnutí, protože když vidím dneska ty lidi, který si to aplikujou, tak opravdu to není příjemný.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Co bylo za ty roky na ulici nejhorší?
Karim ,
Nejhorší? Možná ty agresivní klienty. Jeden z nich mi skákal po žebrech kdysi dávno. Pak samozřejmě to odcizení, že ne všechny lidi, který jsem znal, akceptovala rodina, když chtěli návrat nebo psychickou pomoc. Pak druhá, další věc bylo, že ta společnost na to koukala skrz prsty. A dneska, když potkáš bezdomovce, kterej má čistě vypraný věci, chce práci, je slušnej, nechlastá a nefetuje, tak mu to člověk nevěří a spíš dá člověk chlapovi, který smrdí alkoholem na kilometr, takže i to mě naučil prostě, jak se chovat, jak přistupovat k těm lidem, že chtějí hlavně tu psychickou pomoc, protože jsou to třeba lidi, který nemají nějaký zázemí, kamarády. A teď jako na ulici v jakýmkoliv počasí, když máš, příklad, schizofrenii, maniodepresi, klasickou depresi, já nevím co všechno, tak je to strašný nápor a potřebuješ někoho, kdo bude ta vrba. Jenže těch společenství na ulici je málo, protože když už tam jsou ty party, tak jsou striktně daný, že nepřibírají mezi sebe nováčky, protože je tam určitě vypěstovaná už ta hierarchie. A ta ulice má i nepsaný pravidla a ty lidi by je měli jakoby akceptovat. A ta omladina dneska, která na tu ulici přijde, tak bohužel si myslí, že všechno pro ně je dostupný, aniž by hnuli prstem a že si můžou dělat, co chtějí, což ta ulice je o tom, že si nemůžeš dělat, co chceš. Jsou tam určitý prostě mantinely. A buď se naučíš a přežiješ, anebo se nenaučíš a ulice s sebou udělá krátký proces.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Takže byste řekl, že jednou z těch nejhorších věcí by tam mohla být samota?
Karim ,
Jo. Proto většinou společnost vidí skupiny bezdomovců, nikdy ne jednotlivce, protože ta skupina má jednak tu psychickou vazbu, že se znají, jednak že má každý určitou funkci v té komunitě a jednak vědí, co od sebe můžou čekat. Kdežto když jsi samotář a někam přijdeš, tak většina na tebe kouká skrz prsty, než si zvykne, než pochopí nebo než zjistí, jaký ten člověk ve skutečnosti je. Takže proto většinou potkáváme nebo potkávají lidi skupinky. A ta ulice ani popravdě řečeno nemá ráda samotáře. A nemá ráda, když ty lidi se přetvařujou, což třeba dělají lidi, který mají handicapy nebo který si hrajou na něco, co nejsou. A ta ulice to velmi rychle pozná. Takže jako je to o tom zkusit se začlenit a hlavně nedávat to stylem, jako já jsem ten nejlepší, já všechno vím, vy všichni jste blbí, já prostě nepotřebuju od nikoho vodit za ručičku… Ale být skromnej a když ti ty lidi něco ukážou, naučej, tak být vděčnej, protože jako nikdy nevíš, kdy se to může obrátit proti tobě. A ta ulice je právě tenhle ten boj, že dneska bydlíš, zejtra bydlet nemusíš. Dneska máš v uvozovkách chleba, zejta ne. Dneska máš tenisky, který si najdeš, zítra ti je ukradne kamarád. Takže jako určitě počítat s jakoukoliv eventualitu, což ty mladý lidi dneska na ulici nepřemejšlej. Ty prostě viděj „budu mimo rodinu, budu si dělat, co chci, nebude mě nikdo buzerovat, prudit, nebude mít nikdo říkat, kdy mám kam přijít“, jenže pak zjistí, že ta ulice není jednoduchá. Pak zjistí, že když nemají doklady, tak si nikdo neškrtnou a půlka je radši prodá mafii za velký prachy, než aby si je udržela.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Vy jste ale vlastně byl taky mladý, když jste přicházel na tu ulici. Musel jste se tady tyhle věci takhle nějak rychle naučit?
Karim ,
Já jsem ve 14 přijel do Prahy v podstatě jako nováček, že jo, kterej v životěna tý ulici jako nebyl, ale vyzařovalo ze mě asi něco, co mě přitáhlo vlastně na hlavák, kde si mě ti lidi odchytli, otipovali, vyzpovídali. Zjistili, že nejsem člověk, kterej by šel přes mrtvoly, takže v podstatě mi pomáhali a učili mě v podstatě za běhu ty věci. A já jim dodneška jsem za to vděčnej. Pak samozřejmě hodně v tom hrála orientace, kdy jsem vlastně začínal sexuálním byznysem na Hlaváku, což dneska už tam je sice ten byznys pořád, ale v jiný formě trošičku. Takže zase další škola. A propojil jsem to dohromady a vlastně učil jsem se i z těch charit. Jak fungovaly charity za totáče, že tam to bylo trošku o něčem jiným než dneska, jak fungovali kurátoři, sociální pracovníci sociálky, že jo, a tyhlety věci, jak funguje komplex, skupina, jak funguje dvojka, trojka lidí na ulici, jak fungujou zóny, kde kdo co je, kde kdo co ví, neví, kam smí, kam nesmí, jak fungujou mafie, pasáci… Takže prostě já jsem to byla jako takovej výlet po svým vlastním já. Jako kam až jsem schopný zajít, aniž bych porušil nějaký takový ty pravidla člověčenství. A navíc i ten kriminál, kterým jsem prošel, i ta prostituce byla škola, protože vlastně kriminál kdysi to bylo, že ses v zimě nechal zavřít, protože byla zima. Dneska ti lidi velmi pečlivě přemýšlí, za co půjdou sedět a na jak dlouho. Tehdy v zimě mě zavřou, v létě mě pustěj a měli to jednoduchý. Dneska, dneska vědí přesně, co spáchat, aby tam byly třeba 2–3 roky, což tehdy tak nebylo. Nebo ta prostituce, že vlastně spousta lidí neví, že je rozdělená na spoustu podvariant, kde je legální, kde ne. Co si smíš dovolit k pasákovi, co ne. Vlastně dneska ti pasáci ani už nejsou, jak byli tehdy. Dneska jsou to spíš ty mafie. Pak vidíš to reakci těch policajtů. A najednou zjistíš, že policajt, od kterýho čekáš, že ti pomůže, tak naopak ten všivák a ten, kterej vypadá, že by tě přerazil na pětkrát, tak naopak ten ti otevře tu dlaň a řekne: „Jo, máš pomoc.“ Takže zase tě to naučí rozlišovat. Bohužel stýkám se v tý práci, co dělám, že ty lidi mi říkají „jo, byli jsme nahlásit krádež, byli jsme za voly“, protože ti policajti nám řekli, že jsme my ti blbci, ne oni. Takže jako navíc když už zavřebneš než do tý ulice, tak ze začátku to bereš jako takový jako, jo, dobrý, zajímavý, něco jinýho, trošku revolta, že tě nepruděj jako „přijď v 10 domů a tohle smíš, tohle nesmíš“, jako rodiče, ale zase po čase si řekneš „jo, aha, musíš dodržovat něco, co je nějaký kodex“. Třeba ten kodex je, že velmi rychle vycítí ulice, když seš začátečník, jestli se ti dá věřit nebo jestli jsi schopnej kvůli vlastnímu pocitu něčeho ublížit někomu dalšímu.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
To je vlastně otázka, co je to, co vám pomohlo přežít celou tu dobu, že jste to zvládl?
Karim ,
To, že jsem nebyl člověk, kterej šel přes mrtvoly, že prostě když jsem byl v té partě, tak jsme se dělili, tak jsme si prostě pomáhali. Dneska když tě oberou na ulici, tak půlka lidí, co ty budeš na ulici znát a čekáš od nich, že tě půjdou bránit, tak tě okradou dvojnásobně. Tehdy tebe okradli, 90 % tě šlo bránit, v tom se to změnilo. A já jsem si říkal „budeš hajzl, dostaneš přes držku, nebudeš hajzl, vrátí se ti to“, je to jak bumerang. Když ho blbě hodíš, trefí tě to do ksichtu. Když ho dobře hodíš, vrátí se ti to do ruky. Takže v podstatě i to byla moje forma přežití, že jsem se snažil prostě nevyčnívat, nebejt jako „já jsem to hogo fogo, nepotřebuju nikoho“, ale snažil jsem se prostě. A taky jsem nebyl člověk, kterej – na ulici totiž dodnečka platí, že když ty máš cigára, flašku, tak seš king. Jednou nemáš cigára, nečekej, že ti 90 % půjde s cigaretovou krabičkou za tebou „na, tady máš cigáro“. Takže i to byl další důvod, proč jsem dokázal přežít. A navíc jsem se snažil, aby mě to psychicky nesemlelo, takže v podstatě vždycky jsem si našel nějaký protipól, kde se vybít, kde načerpat tu pozitivní energii, protože ono i ten sexbyznys, i ty drogy tě vysajou a potřebuješ doping, abys fungoval, protože jako labilní povahy, co na ty ulici mají trojnásobně těžší než ty odolnější lidi. A obzvlášť o tom kriminále, kdy ten kriminál je opravdu nápad na psychiku, protože si tam zavřenej a teď samozřejmě máš tam lidi, který tam jsou za různý věci a i tam jsou takový ty typy, že blbě koukneš, půjdou po tobě, takže v podstatě člověk si musí umět vypěstovat ty ostrý lokty. A když už seš mezi vlkama, tak být jeden z vlků, a ne ovce mezi vkama. Takže jako ne nadarmo se říká, kdo chce s nima žít, musí s nima umět fungovat. A navíc ti lidi tě naučí, prostě ukážou ti svý vnitřní já a čekají, když už ti něco řeknou, že to nepošleš dál. A většina to bohužel rozkecá. Takže jako je to opravdu tvrdá škola, ale hodí se pak, když to vidíš, a stane se ti, že se z tý ulice dostaneš a znovu se něco stane, příklad, přijdeš o byt, o nájem, o práci, o rodinu, o partnera, skončíš na tý ulici, už víš, co máš dělat, protože najednou si řekneš „aha, zažil jsem to to, nezměnilo se to moc, ale jsem schopnej se tomu zase přizpůsobit“, kdežto když tě tam hoděj jako stylem „tak a teď plav“ a ty to neumíš, tak se utopíš.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Já je něco, čeho zpětně teď litujete?
Karim ,
Vůbec. Nelituju ničeho, protože jako kdybych to neudělal, to rozhodnutí, možná kdybych nešel na tu ulici, byl bych dneska možná někde jinde, ale kdybych neudělal to, co jsem udělal tehdy v těch 14, že jsem na tu ulici šel, dneska bysme tady neseděli.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Protože vy jste i popisoval, ptal jsem se na to, co na té ulici bylo nejhorší, vy jste popisoval v podstatě lidi, ale…
Karim ,
Já jsem spíš zažil, že mě okradli na ulici kolegové, kamarádi, než že by to udělali klienti nebo pasáci.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Protože vy vlastně otevřeně mluvíte i o tom, jak jste se nakazil HIV právě kvůli své práci, což bych čekal možná na první dobrou, že bude jedna z těch věcí, které se vám udály, které jsou vlastně špatné.
Karim ,
Je pravda, že půlka o tom nemluví, že půlka feťáků ti to neřekne na plnou hubu. Půlka feťáků, když jim řekneš „pojď na detox nebo na K centrum“, tak tě pošle do prdele. Takže jsem možná jeden z mála, který si nebere servítky s tím, co se stalo. A zase je to dobrá prevence, že najednou ti lidi viděj jinej pohled očima toho člověka přímo. Je rozdíl, když o tom postižení, o kterém já mluvím nebo který jsem já zažil od klienta, když o tom někde čteš, než když mluvíš s tím člověkem přímo a když se s tím setkáš v rodině. Rozdíl je vidět rakovinu ve filmu a mít půlku rodiny, takže jako proto to beru jako součást toho svýho jako příběhu, kdy ti lidi mají možnost nahlídnout pod tu slupku těch lidí, aby si najednou uvědomili, že je zbytečný je odsuzovat, že většina si za to nemůže. Protože byli klienti, který to vyloženě bavilo.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Vás vlastně nakazil váš klient?
Karim ,
Dodneška jsou klienti, který to vyloženě baví, že ti to neřeknou. Což by se nemělo vstávat, ale stává, a proto jediná výhoda je, že většina těch kuků, holek jde dělat do podniků, kde ta ochrana je. Venku nevíš, co se stane. Venk nevíš, koho ti pošle pasák. Venku nevíš, kdo začne žárlit, že tobě se vracejí klienti, což jako se stává a může se to stát kdykoli. Ale hlavně musí ten člověk zůstat na nohách, nelítat v oblacích. A hlavně musí se snažit bejt prostě sám sebou. Protože ta ulice tě naučí prostě věci mentální nebo psychický, kdy ty vlastně se učíš na těch lidech poznávat, kdo jakej je. A to není jako cílem důvěry, ae že ti někdo něco řekne, ty si myslíš, že on mi chce pomoct a ve finále zjistíš, že to je právě naopak. Takže jako musíš rozlišovat. A právě tohle bylo pro mě zkušenost, že ti pasáci sice ano, platili, měl jsem bydlení díky pasákům, měl jsem výdělky díky pasákům, ale něco za něco. Byl jsem v partě, ale něco za něco. Chtěl jsem drogy, výhoda byla, že mi to vozili klienti, že jsem ani nemusel chodit k dealerovi, ale zase jsem člověk, který neodsuzuje ty lidi, protože jsem si tím prošel a mám na to úplně jiný pohled než veřejnost, která ty feťáky vidí. Takže v podstatě je to asi tak.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Vy jste říkal, že i dnes byste věděl, co máte dělat…
Karim ,
V podstatě já když dneska třeba chodím po Praze, tak si říkám, čeho bych byl dneska schopnej, kam bych až byl schopnej zajít, kdybych se tam vrátil.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Ale obraťme to, dejme tomu, kdybych se já ocitl ze dne na den teď na ulici, měl bych dvě stovky v kapse, tak co bych měl dělat, abych přežil?
Karim ,
——————–
První je, že většina, já to říkám i v práci, že většina by ti řekla „pojď do Sherwoodu“, což je Hlavák.
, moderátor
——————–
Jasně, před hlavním nádražím.
Karim
——————–
Jo, legendární Sherwood. A tam si tě lidi odchytnou, protože samozřejmě jakmile tam vidí novýho člověka, oni poznají, kdo je nováček, jakoby turista a kdo je nováček na ulici, a tam to funguje tak, že tě odchytnou, vyzpovídají, začnou se s tebou bavit a postupně sondujou, co seš zač. A nabízejí ti různý mocnosti. A tam třeba dělají, dodneška je tam takovej ten nepsanej styl, pravidla, že třeba řeknou: „Jo, chceš něco k pití?“ Položej vedle tebe batoh, jdou do obchodu, ale v podstatě jdou a nejdou, protože oni se někde schovají, kde ty je nevidíš, a pozorujou. A teď je na tobě, máš dvě alternativy jako nováček; buď vzít ten batooh, využít, co v něm je a odejít, anebo tam sedět jako ta babá slepice a čekat. A když oni zjistí, že ty si zdrhnul s batohem, s věcma, no tak si neškrtneš v celý Praze. A když zjistí, že tam sedíš jak idiot, tak si řeknou: „Jo, můžu u něho nechat věci, můžu mu říct cokoliv, můžu udělat tohle, tohle, protože vím, že ten člověk to neobrátí proti mně.“ I když i to se stává, že některý tyhle lidi se v tom čase mění, protože když máš přísun k určitým věcem, tak samozřejmě kdo mám něco, tak chce víc. To je i na tý ulici. Ale pak si řeknou: „Jo, naučím ho tohle, naučím ho tohle, budu mu stát jako kurátor nebo jako guru za zádama a psychicky ho monitorovat.“ Což byl můj případ přímo, kdyby mě ti lidi v partě učili, co dělat, jak to dělat, kdy jo, kdy ne, a měl jsem možnost se jim vybrečet na rameni a řekli mi: „Jo, hele, tohle pozor, na tohle pozor.“ Takže v podstatě pak tam si vytipuješ určitou věc a že oni zjistíj, že seš férovej, tak tě potom zase berou jinak, než když o tobě věděj „je schopnej udělat cokoliv, aby přežil, je schopnej přes mrtvoly, aby přežil“. Takže i to je jeden z důvodů, proč já jsem se dostal tak daleko a proč po těch skoro 51 letech jsem ještě schopnej tady bejt, protože kdybych byl opravdu svině, tak už tady dávno nejsem.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Jak dlouho už teďka nejste na ulici?
Karim ,
——————–
V podstatě nějakej 10–12 let.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Takže teď bydlíte někde na ubytovně. Co ve vás ještě pořád z té ulice zůstalo?
Karim ,
——————–
Co ze mě pořád u tý ulice zůstalo? Že jsem schopnej přemýšlet, za co utratím vydělaný peníze nebo že jsem schopnej prostě, když už chci bydlet na tý ubytovně, tak se přizpůsobit pravidlům. Dokonce jsem schopnej spolupracovat s charitama občas s některými dodneška. Nebo že jsem schopnej jinak vnímat ty lidi a přemmýšlet o nich trošku jinak než veřejnost. Když je vidím, tak spíš, že pozdravím nebo jim řeknu, jestli něco potřebujou, tak není problém. Takže v podstatě pak ty lidi na jinou zjistí, ti lidi tě znají, ti lidi tě zdraví, ti lidi za tebou přijdou a ty je neodhodíš, neodkopneš, neodmítneš. Takže to ve mně zůstalo. Samozřejmě občas si říkám, že bych byl schopný se vrátit i do té sexuální zóny, ale tam je to bohužel ohraničeno věkem. Čím jste starší, tím už přestáváte být atraktivní pro ty klienty a pro ty pasáky. A dneska bohužel je doba moderní, kdy bodujou děti na darknetu než mladý kluci, holky, takže je to trošku posunutý ad absurdum někam jinam.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
A vy byste se tam chtěl vrátit?
Karim ,
——————–
A navíc pasáci určovali, co máte dělat, měli pod sebou lidi, nebylo zjednoduchý od nich odejít. Neříkám, že bych se tam vrátil, ale kdyby se to stalo a vrátil bych čas, udělal bych to znovu a nelitoval bych ani jedný situace. Možná bych některý situace změnil nebo bych třeba nebyl v některých situacích tak naivní, jak jsem bejval, ale v podstatě bral jsem to jako školu a dodneška to beru jako školu. A pořád, i když na tý ulici nejsem a vidím to, jak ta ulice funguje přes ty charity, přes ty lidi, který mě znaj, který mi poskytujou informace, co je novýho, co se kde děje, jaký jsou nějaký zákony, pravidla, tak pořád jsem v obraze, že pořád jsem neztratil ten kontakt ani s tím v uvozovkách polosvětem, ani s tím klasickým světem. Takže pořád jsem něco jako ta socha, která má ty nohy takhle, a jedna je na týhle scéně a jedna je na týhle tý scéně a jedna je ulice, jedna je normální svět. A nemám problém bejt na obou stranách a vědět, co kde jak dělat.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Když jste naposledy něco bral s Interconty shopu?
Karim ,
——————–
No, tak to bylo naposledy, když jsem byl ještě v tý bývalý organizaci, kdy jsem měl čtyřiadvacítku s jednou slečnou.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Jenom vysvětlete nám nejdřív, co to je Interconti shop, protože diváci to možná nebudou vědět.
Karim ,
——————–
Miláčku, Interconti shop je slangový výraz pro to, co je v konťáku. Ten slang vlastně znamená, že vlastně Interconti shop je internacional kontejner shop. A to, co je v kontejneru, patří popelářům. To, co je mimo kontejner, se dá použít, takže většina chodí takzvaně vybírat kontejnery, takže fárají v shopu nebo jdou fárat Interconty shop a najdeš tam velmi známý a funkční věci, ale věděj, že většinu najdou mimo kontejner. A právě to jsem dělal v podstatě to možná 3–4 měsíce zpátky, kdy jsem v Modřanech a v Řepích s tou holkou na čtyřiadvacítce našel velmi zajímavý věci, který si potom odvezla a dodneška je používá. A když jsem byl na ulici, tak jsem to dělal pravidelně. A musíš vědět, která zóna je jaká, protože ty lidi jsou tak zběhlý, že věděj, kdy ty popeláři jezděj, kdy se vysypávají, kdy se zamykají, který jsou dobrý, který jsou špatný, kde najdeš, kde ne. Takže oni jsou daleko zběhlejší v táhle problematice než ty, který jdeš po ulici. Oni tu ulici vidí úplně milionkrát jinak než vy. A to nemyslím jenom kontejnery, ale i lavičky, kašny, křoví a další věci. Takže ta ulice opravdu ti udělá úplně jiný pohled na spoustu věcí, který ty lidi mají a můžou používat. A hlavně ti ukáže sondu do toho života těch lidí, který na tý ulici jsou buď z nějakýho důvodu, třeba ztráta práce, rozvod, byt, rodina a tohleto, anebo chci na tý ulici bejt. A to je sice minimální procento, ale je to procento lidí mladých, který jsou třeba pankáči, anarchisti, squatteři, který to byl jako filozofii života a já tý ulici chci bejt, dokud budu moct a nechci návrat, takže to je vlastně jediná sorta, která se ti v životě nebude chtít vrátit.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Kolik jich je?
Karim ,
——————–
No, není jich moc. Většina se snaží vrátit, ale tím, že to je propojený s alkoholem, s drogama, tak samozřejmě půlka ten návrat zahodí. Protože alkohol, dokud se neanapije, tak já se zejta vrátím a zejtra přestanu, pak se ožereš, a druhý den „na co bych se vracel, támhle mám tohle, támhle mám tohle, nemusím nikam“. Takže v podstatě proto ani nachodí moc na charity ti, co by měli chodit, protože mám všechno po ruce.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Já jsem vás na začátku představoval jako hlavní tvář projektu podsvětí Prahy. Tu na sociální síti Instagram sleduje už skoro 100 000 lidí.
Karim ,
——————–
Ježiš Marja.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Tak co vlastně to pro vás znamená?
Karim ,
——————–
Znamená to pro mě to, že vidím hlavně mladý lidi, který mají chuť nahlídnout do té problematiky, o který se nemluví tak, jak by se o ní mělo mluvit. Chybí prevence, chybí se o tom veřejně bavit. Navíc ti studenti sami mi říkají, že by to potřebovali mít v učebnicích, hlavně ti lidi, kteří dělají speciální pedagogiku, že pak nevědí, jak mají k těm lidem přistupovat, když to dělají někde v těch organizacích. Takže beru to jako přínos o mladíně, že si mají všímat jinak ty lidi, než si je všímají. A většina si je všímá stylem „nepomůžu, obejdu, nechci vidět, nevnímám“, a takhle aspoň nahlídnou a říkají si „jo, co já bych dělal na jeho místě“. Takže beru to jako pomocnou možnost poslat to těm, který o to stojej. Samozřejmě jsou lidi, který když přijdou za mnou, tak jsou sprostý nebo je to nebaví, stává se to, ale většina tam jde z toho důvodu „chci vidět ty lidi, chci se o tom dozvědět víc, chci o tom přemýšlet“, takže v podstatě potom podle toho ty lidi najednou, pak mi řeknou, lepší informace, než nám dala škola, jinak na ně koukáme, jinak přemejšlíme, měníme třeba to psychický cítění k těm lidem, že rozlišujeme, takže v podstatě beru to, jako že učím lidi, jak mají fungovat s tolerancí, že dneska už ta tolerance v tý ulici není. Za totáče trošku ta tolerance byla.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
A to je projekt, který vás teďka živí?
Karim ,
——————–
Nežví mě jenom tenhle projekt, živí mě i to, že jezdím po školách, že dělám výstavy. Živila mě jednu dobu i divadelní sekce, kdy bezdomovci a sexuální pracovníci měli divadlo. Že to byl zase další přínos z jinýho pohledu, protože jako člověk nečeká, že Šlapka bude hrát divadlo nebo bezdomovec. A v podstatě je to jeden z těch projektů, který jsou součástí mýho živobytí.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Já vám pustím ještě jedno video, to je taky z toho profilu, tam je vlastně vaše kolegyně Tereza, která s vámi vystupuje.
Karim ,
——————–
Teďka už moc ne.
ukázka
——————–
– No, co se to děje?– Takže sem vlastně chodíme na rychlovky. Na kouření a na honění. Tady vidíš zase důkaz toho, všude kondomy. Oni vlastně jednou za týden, jednou za 14 dní vlastně ty, co chodí uklízet, to vždycky posbírají.– Hezký, hezký.
moderátor
——————–
A to je video, které viděl asi 1,4 milionu lidí. A vy jste na ten profil nedávno dávali, že právě tady s tou Terezou, že ukončujete spolupráci a že vlastně jste zjistili, že si většinu těch informací vymýšlí, tak by mě zajímalo…
Karim ,
——————–
Jednak. A jednak odmítla odvykačku, kterou jí nabídli. Napřed chtěla, ale pak, když přišla o partnera, tak přestala už definitivně chtít odvykačku, takže to byl jeden z hlavních důvodů, proč se s ní ukončila spolupráce. A navíc já Terezku znám přes 10 let, takže vím, že to neměla jednoduchý. Navíc ty, kdybys nevěděl, že to není holka, tak bys to ani netipoval. Ale poskytovala informace. Samozřejmě lidi byli za to vděčný, protože jako málokdy si člověk pokecal s originál sexuální pracovnicí, která mu to řekne na plnou hubu, natož bezdomovec. Ale dneska už se spíš vídáme jenom jako kamarádi, že občas proletí Karlákem. Ale zase kdybych byl na tý ulici, tak by u mě nebyl problém jí pomáhat. Takže jako my jsme spíš takový, že když já něco mám, tak se rozdělím, nebo když on něco má, tak se rozdělíme, ale samozřejmě já si držím odstup, protože ona nepřestala fetovat, já jo. A pro mě vlastně to, co dělám teď, to, co dělám ve školách, je vlastně forma drogy, takže v podstatě máme ty vztahy trošku jiný, než jsme měli před 10 lety.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Takže to, že třeba říkala nějaké informace, které nemusely být úplně pravda…
Karim ,
——————–
Jako co se týká životního příběhu Terezy, tak to pravda je, protože opravdu jí maminka prodala, opravdu jí dokázala maminka přitáhnout na drogy a měla agresivní klienty. Ale zase říkám, my se známe 10 let, ale spíš se známe okrajově. My jsme se potkávali na Karláku, takže já jsem s ní nebyl od začátku do konce. Takže něco pravda je, něco ne samozřejmě.
moderátor
——————–
Budete mít vy osobně o Praze pořád co vyprávět?
Karim ,
——————–
Já myslím, že jo. Ono se vždycky najde něco a ono se to mění. Ono i dneska vlastně přibývá, ti lidi dneska přibývá díky systému, protože všecko se zvyšuje, všecko se zdražuje a pak člověk musí se otáčet, aby si uplatil nájem a privát a další věci. A když vidíš politiky, jak hrabou, hrabou a hovno dělají, tak si říkáš, proč já nemám to, co mají oni. Takže myslím, že ta Praha se nezmění a možná, že bude vypadat trošku jinak, než vypadala, když já jsem začínal, než vypadala teď. Kdoví, co bude za 10 let. I když si myslím, že já tady ještě nějaký pátek vydržím.
Jakub Vilímek, moderátor
——————–
Tak já vám přeju, ať vydržíte co nejdéle. A moc vám děkuju, že jste byl naším hostem. Na shledanou.
Přidejte odpověď