Mladá žena ochrnula po covidu-19  

Eliška Krejčí

ČT 24 


Příběh o bojovnosti, nezdolnosti a vytrvalosti, rozhovor se ženou, které covid převrátil život vzhůru nohama. Natočila Tereza Pořízková.

Bojovnice. I tak by se dala jedním slovem nazvat Eliška Krejčí, kterou opakované prodělání covidu-19 připoutalo na invalidní vozík. A nejen to.

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
V podstatě se život obrátil vzhůru nohama, kdy první jsem začala mít problémy se sluchem, až to došlo do takové fáze, že musím nosit naslouchadla. Ani ty nejsou pořádně dostačující, takže jsem se naučila odezírat ze rtů, takže ty bariéry v té komunikaci jsou celkem značné i skrz telefonování v hlučném prostředí, že nejsem schopná pořádně rozumět.

redaktorka
——————–
Po dalším covidovém onemocnění už to šlo rychle. Předtím velice sportovně aktivní šestadvacetiletá žena se ocitla na vozíku odkázaná na pomoc druhých.

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Změnilo mě to úplně všechno, i vlastně ztráta mého povolání. Já jsem zdravotní sestra původně a tohle to mě bavilo, naplňovalo mě a teď vlastně nemůžu, takže bylo to hodně náročné se s tím vyrovnat a vůbec nějakým způsobem se srovnat.

redaktorka
——————–
Elišky sportovní dráha přesto zdaleka neskončila. Díky crossfitu, který dělala už před ochrnutím, se seznámila s další disciplínou, střelbou.

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Ta mi neskutečně pomohla se i zklidnit, vyrovnat, přemýšlet nad věcmi. A zas mě to posunulo úplně někam dál, takže tím sportem, crossfitem, střelbou jsem se tak nějak i s tím handicapem srovnala a naučila mnohem lépe žít, že jsem neupadla do nějakých těžkých depresí.

redaktorka
——————–
Covid-19 vlastně takhle nepůsobí na všechny. Měla jste vy sama nějaké zdravotní predispozice pro to, aby to vlastně dopadlo tak, jak to dopadlo?

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Nejsem si vědoma, já jsem odmalička hrála na housle, byla jsem absolutní sluchař a dokázala jsem se naučit na jakýkoliv hudební nástroj, ten cit pro ten zvuk tam byl velice dobrý, takže nemyslím si, že by tam byla predispozice k nějaké sluchové vadě.

redaktorka
——————–
Eliška neměla podle lékařů žádné predispozice ani k ochrnutí dolní části končetin. I tato události ji však dostala k dalšímu sportu, ve kterém nyní reprezentuje a se kterým se chtěla probojovat i na letošní paralympiádu. K vodnímu dvojskifu.

sportovkyně
——————–
Třeba na vodě tréninky jezdím kolem hodiny na trenažéru, dejme tomu, půl hodiny, 45 minut třeba trénink.

redaktorka
——————–
Jak se od té vody liší, co je náročnější?

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Voda je náročnější. Je oproti trenažéru nevyzpytatelná. Nikdy nevíte, kdy vám bude foukat proti vítr, jak rychle to poteče, jestli jsou vlnky, nebo jestli je úplně klidná hladina, takže tam těch proměnných je mnohem víc.

redaktorka
——————–
Když těch sportů děláte tolik, odpočíváte opravdu někdy?

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Ano, jo. Vždycky jeden den v týdnu mám vyloženě takový jako odpočinkový s fyzioterapeutem, kdy protahujeme, masírujeme, celý ten den je takový volnější, když zrovna nemám o víkendu třeba závody, tak i ty víkendy mám volnější.

redaktorka
——————–
Ne každý sport jde ale logicky s tělesným handicapem provozovat. Mezi zřejmě navždy zapovězenými zůstanou pro Elišku túry po horách, které milovala.

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Pořídili jsme si se svým partnerem českoslováky, abychom právě chodili po těch horách. A toto jsou vlastně fotky těsně před onemocněním druhým covidem, než jsem se ocitla na vozejku, takže to vyvolává takové všelijaké emoce, protože teď už vím, že se takhle do hor nepodívám.

redaktorka
——————–
U hor je to asi jasný, jak jsou bariérový vlastně spíš než bezbariérový. Ale když byste měla říct vlastně Česko, jak je na tom s bariérovostí?

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Jak co, jak kde. Některé věci se tváří bezbariérově, ale bezbariérové nejsou, třeba vám řeknou, ano, jsme plně bezbariéroví, ale vedou k nám jen tři schody, zvládnete to? Někdy chodníky mají nájezd, ale někam jedete a pak už není sjezd z toho chodníku bezbariérový, takže se musíte vracet a hledat tu trasu úplně jinou. Někdy i parkoviště jsou velmi špatně vymyšleny, že máte dvě regulérní místa a mezi nima třeba jenom 50 cm udělaný jako pruh, že jeden má najet čumákem, druhej si zacouvat, ale spousta lidí vám tam najede tak, že i když tam zaparkujete, tak už ty dveře neotevřete. Třeba Olomouc, krásné centrum historické. Relativně dobře se tam jezdí, ale přejet napříč náměstí je pro mě nemyslitelné, protože tam jsou ty staré kočičí hlavy s mezerama tak na moje kolo, takže se mi tam stalo, že už jsem se i sekla a musela jsem požádat někoho z kolemjdoucích, aby mi pomohl. Nebo do každé kavárny tam pomalu vede jeden schod. Tady na tomhle tom si člověk uvědomí, kolik těch schodů v životě je a kolik vůbec ve světě těch schodů je.

redaktorka
——————–
Eliška si pořídila velké československé vlčáky ještě před ochrnutím, před první procházkou s nimi na vodítku nevěděla, jestli se ale nebudou elektrického vozíku bát.

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Nakonec to vyšlo dobře. Jenom s jedním malým karambolem.

redaktorka
——————–
Co se stalo?

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Proběhl zajíc a pes se chtěl proběhnout za ním.

redaktorka
——————–
Takže.

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Ano. Můj muž mě potom sbíral ze země.

redaktorka
——————–
Eliščin sen bylo dostat se ve dvojskifu s Josefem Duchanem na letošní paralympiádu, to nakonec nevyšlo, paradoxně i kvůli tomu, že neměla dostatek let na trénink.

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Dali jsme do toho maximum, ale třeba to vyjde za čtyři roky, hodně makám vlastně na tom skifu pro jednoho. A paralympiáda za čtyři roky je můj cíl, nejenom na vesla, ale i v té střelbě.

redaktorka
——————–
Do karet pak letos Krejčí nahrálo i to, že je jinak klasifikovaná než její veslařský spolujezdec.

Eliška Krejčí, sportovkyně
——————–
Těch proměnných tam bylo tolik, že kdyby to třeba klaplo, jeli bychom tam a nějakým způsobem bychom třeba si něco odvezli, nějakou tu placku, tak já bych si asi toho tolik nevážila, kdyby jsem se s někým jenom svezla, tak bych asi z toho neměla až tak dobrý pocit. Takže za čtyři roky paralympiáda.

Česká televize.


Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.