Invalida bez nohou se odvolal proti snížení příspěvku na péči. Ministerstvo chce zrychlit procesy   

ilustrační foto: Ian Britton / freefoto.com

NOVA – Na vaší straně

Zdraví máme jen jedno, slýcháváme a říkáme si často. Pan Zíka z Chomutova o něj přišel v pouhých 39 letech. Lékaři mu amputovali obě nohy a teď je upoutaný na invalidní vozík. Přestože dřív podnikal a do státní kasy přispíval coby živnostník, nemile ho pak překvapilo jednání českých úřadů.

Ruplo mu v zádech, ztratil obě nohy. Nejtvrdší ránu mu zasadil posudek od lékaře | TN.cz (nova.cz)

Na záběrech vidíte bojovníka tělem i duší pana Zíku z Chomutova. Celý život podnikal jako živnostník, tak čelil mnoha výzvám. Na pády a vzestupy, jako bývalý podnikatel byl zvyklý a rány uměl přijímat až do té doby, dokud mu život nezasadil. Tvrdé KO, jediný nešikovný pohyb, ho totiž posadil na invalidní křeslo.

mluvčí 37,
——————–
O zdraví jsem přišel v 39 letech, když jsem nesl tenkrát pomůcky na malování rodičům do bytu, že jsem vešel do výtahu, ohnul jsem se, prasklo mi prudce v zádech.
Omdlel jsem.
Když mě otec, jak se říká, profackoval, probral jsem se. Jel jsem na pohotovost, tam mi řekli, že mám housera a normálně mě poslali pryč. Po dvou dnech jsem nemočil, nemohl jsem na velkou, nic, tak jsem šel znovu doktorovi, řekl jsem to svýmu obvodnímu, který se zhrozil a řekl Ty Boha. Vždyť to vypadá na ochrnutí.

mluvčí 36,
——————–
Od té doby to šlo se zdravotním stavem pana Zíky strmě z kopce. Podstoupil několik vážných operací srdce a následovalo postupné odebrání spodních končetin i přesto, že nejdříve si nohy zkoušel léčit v domácím prostředí za asistence odborníků a bojoval tak do poslední chvíle.

mluvčí 37,
——————–
Šestej den, když už jsem byl doma, tak mi to rozbalili a najednou byl takovej smrad, že se vám chtělo zvracet. A já tý sestře říkám, co to je? A ono to, víte, No.Vám tam jde vidět. Kos. To vypadá jako zánět. Skočil jsem si hned pro telefon a volal jsem do Motole, já říkám sestři, chci, abyste zavolala sanitu a chci uříznout nohu okamžitě.

mluvčí 39,
——————–
Od té doby se zdravotní stav pana Zíky začal sypat jak domeček z karet.

Jan Zálužský, redaktor
——————–
Nejen, že přišel o obě nohy. A aby toho nebylo málo, tak přišla další rána. Stát na pana Zíku začal nahlížet jako na lehce postiženého. Posudkový lékař totiž rozhodl o tom, že mu po odebrání druhé nohy bude snížen příspěvek na péči.

mluvčí 37,
——————–
Když jsem měl první nohu, bral jsem 880 Kč, věděl jsem houby, tohle, neřešil jsem, když jsem přišel o tu druhou, tak mi dali 4400 a bylo to na rok.

redaktor
——————–
Pan Zíka sepsal sociální pracovnicí žádost, aby příspěvek pobíral dál. Místo tří měsíců přišlo panu Zíkovi vyrozumění až po téměř pěti měsících, když obálku od úředníků otevřel, nevěřil vlastním očím.

mluvčí 37,
——————–
Že vlastně jsem pacient jedna a něco. Tak to znamená, že jsem jako asi zdravej a zřejmě mi dorostly nohy, když tohle to tam napsal a napsal mi, že ze 4400 mi ten měsíční příspěvek dává na 880 Kč.

redaktor
——————–
A tady vidíte, jak stát přispívá těm, kteří jsou závislí na pomoci jiné osoby. Existuje lehká, středně těžká, těžká, úplná a úplná závislost s péčí mimo pobytové služby. Konkrétně u pana Zíky, jak jste mohli slyšet, Posudkový lékař usoudil, že se jeho zdravotní stav nejspíše zlepšil, a tak po odebrání druhé nohy došlo panu Zíkovi i k odebrání příspěvku na péči z druhého na první stupeň.

mluvčí 37,
——————–
Nevěděl jsem co a jak, tak jsem prostě zavolal na Novu, jestli by mi nemohli pomoct.

redaktor
——————–
My si důvěry pana Zíky vážíme, jeho situaci a především zprávu posudkového lékaře jsme předložili k posouzení odborníkům.

Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením
——————–
To je flagrantní porušení všech předpisů, to je flagrantní porušení vůbec toho, že si ten člověk vůbec neuvědomí, že když někdo má dvě amputace obou nohou, takže potřebuje tolik pomoci, protože to nemůžete chodit na protéz, ty nohy bolej, opuchnout. 800 Kč si může koupit šest hodin služeb měsíční, měsíční, to znamená, že to není ani dovoz jídla. 880 Kč je almužna, která nic neřeší, těm lidem nijak nepomáhá a pouze je udržuje ve větší a ve větší bídě.

redaktor
——————–
Odbornice dále rozporuje lékařský posudek.

mluvčí 41,
——————–
Oblékání a obouvání pánovi uznali jako nezvládnutou základní životní potřebu, ale vzali mu tělesnou hygienu, což vlastně on se svým handicapem může jenom těžko sám se vlastně umýt, jak tady vlastně posudkář píše, že to zvládá, tak za mě si myslím, že to nezvládá další základní životní potřeba, která by mu mohla být uznaná, je stravování, protože on se svým handicapem těžko může přemisťovat stravu tak, jak mu tady bylo uznána jediná vlastně opora, kterou lidi teďko mají. Je v tom opravném prostředku.

mluvčí 15,
——————–
V odvolání už je to minimálně měsíc a půl a nic mi zatím nepřišlo.

redaktor
——————–
Nic nepřišlo. A pan Zíka dál žije v nejistotě. Vydáváme se tedy za posudkovým lékařem, který panu Zíkovi, aniž by ho viděl, snížil výši příspěvku na péči na směšných 880 Kč měsíčně.

mluvčí 36,
——————–
Pan Zíku znám tak podle spisu ale osobně ne.

redaktor
——————–
Posudkový lékař k našemu údivu pana Zíku nikdy neviděl a i přesto mu snížil příspěvek na péči pro spis pana Zíky. Odešel do jiné místnosti a začali se dít věci.

mluvčí 6,
——————–
Pan doktor, tady říkám, psal, že pán je schopen pouze až kilometr od dvou volných. Jo, cože, já se chci, takhle se chci na to podívat, jo. Jasně, Jo, já jsem rád, když ujdu, když na to nateče.Neujdu ani 100 m, 50.

mluvčí 6,
——————–
Zase třeba v tom sociálním šetření. s protézami schopen pouze krok za krokem. Cirka 300 m. To z nich ovládá. Promiňte.
To tam napsal.

mluvčí 10,
——————–
Ano? Tak poslouchejte. Byla u mě, no.
A ona se mě ptala.
Kolik.
Půjdu a já jsem jí řekl, já bych rád už ušel třeba 300 m.
Rád bych rád, ale půjdu třeba 20, 30. A ono tam napsal, že ujdu.

redaktor
——————–
Karty se nám začínaly rozkrývat. Nejenže posudkový lékař pana Zíku osobně, neviděl, ale také vycházel z úředních a lékařských dokumentů, které jsou, jak jste mohli slyšet, jednoznačně zavádějící a navíc se nám potvrdilo naše podezření, že v Česku posudkových lékařů je kriticky málo.

mluvčí 6,
——————–
Když si to vezmete, tak ono tady by mělo být podle počtu velikosti kraje by tady mělo být šest posudkových odhadů. A my už nejsme tři. Já jsem tady sám, takže je to, je to naprosto šílený,

mluvčí 7,
——————–
Tak to je, Je to totální Bordel.

redaktor
——————–
Z toho bolí uši. Tohle rozhodně od posudkového lékaře, který rozhoduje o osudech stovek a možná tisíců lidí, slyšet nikdo z nás nechce. I tak přichází k případu pana Zíky první dobrá zpráva. Případ pana Zíky se během našeho natáčení začal vyvíjet dobře. Odvolal se a udělal správně. Půjde tak před novou posudkovou komisi. Ne za rok, jak bylo plánováno, ale už během několika týdnů. I přesto s jeho situací jdeme úředníky seznámit, zda zdravotní stav se zhorší, přijde o druhou nohu a bere 880 Kč. On jako jemu se nezlepšil, oni mu ty nohy nedorostli, jo, jenom abyste věděla, k čemu dochází a že asi potřeba na to dohlédnout.

mluvčí 11,
——————–
Víc potom mají všichni ti lidé možnost opravných prostředků, jo, můžou se odvolat sem k ministerstvu, tady posuzuje už komise, tady vlastně i externí lékař.

redaktor
——————–
Není smutné, že ten posudkový lékař toho klienta nevidí osobně.

mluvčí 11,
——————–
Toho klienta, vidí sociální pracovník.

redaktor
——————–
Případ pana Zíky ale zdaleka není jediný. Nedávno jsme vás informovali v Televizních novinách o panu Haiderovi z Liberecka. Před pěti lety mu objevili nádor na krku, omylem dostal větší dávku záření, přišel o zuby, má popálený jícen a jen obtížně polyká, prodělal oboustranný zápal plic, 10 dní byl v umělém spánku a měsíc na jednotce intenzivní péče. Podle posudku lékaře, který ho ani neviděl, mu prý nic nebrání chodit do práce i přesto, že přišel o plíci a je ve stavu těžké podvýživy, tak od státu dostal jen částečný invalidní důchod. Toho nejnižšího stupně.

mluvčí 12,
——————–
Mám vlastně, to je 44 kilo, nemůžu chodit.

Jan Zálužský, redaktor
——————–
Systém se podle ministerstva má brzy změnit. Přetíženým lékařům by měli ulevit jejich kolegové z jiných krajů.

Iva Merhautová, vrchní ředitelka sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek, Ministerstvo práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
——————–
Když je někde třeba dlouho, ten posudek nezpracovaný nebo ten lékař nestíhá, tak, aby se vlastně ten posudek zpracoval na jiném pracovišti, pracuje se na tom, aby vznikla tzv. fronta, jednotná fronta posudku, aby vlastně tak jak ty žádosti přicházejí, tak aby se zpracovávaly.

Jan Zálužský, redaktor
——————–
Ministerstvo chce také celý proces zrychlit. Místo dnešních 120 dnů by na vyřízení žádosti měli mít úředníci měsíc jako v sousedním Německu. Tam se inspiruje i v tom, že část agendy přebírají specializované sestry, které pacienty navštěvují. My společně s kolegy jak případ pana Zíky, tak pana Haidera budeme pečlivě hlídat, i nadále budeme stát na jejich straně.


Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.