Celkem dvaatřicet sportovců bude bojovat za české barvy na paralympijských hrách v Paříži. Napodobit, nebo ještě lépe překonat, své olympijské předchůdce se ve francouzské metropoli budou snažit zástupci řady sportů. Pojďte se spolu s námi s českou výpravou seznámit.
Atletika
Eva Berná
Následkem dětské mozkové obrny je Eva ochrnutá na pravou stranu těla. Navzdory postižení už od 14 let reprezentuje Českou republiku v atletice. Ve stejném věku se dokonce poprvé představila i na paralympiádě, když závodila v českém dresu v australském Sydney. Její parádní disciplínou je vrh koulí, v něm má hned čtyři paralympijské bronzy. Hází také diskem a oštěpem, ve všech třech disciplínách je národní rekordmankou. Paříž bude už její sedmé paralympijské představení.
Michal Enge
Český rekordman v hodu kuželkou se původně věnoval jinému sportu. Začínal s florbalem na elektrickém vozíku, k atletice ho před jedenácti lety přivedl spoluhráč. Závodil na mistrovstvích světa i Evropy, na své první paralympiádě v Tokiu skončil sedmý. Na atletice se mu líbí, že je výkon a výsledek čistě na něm samotném. Ve volném čase rád pracuje se dřevem, zajímá se o 3D tisk.
Tereza Jakschová
Narodila se bez části levačky, odmalička je tak zvyklá vše dělat jen jednou rukou a druhou si jen pomáhat, bez potíží si zaváže boty nebo udělá culík. S protézou běhá kvůli těžišti, v běžném životě ji často sundává. S atletikou začala až v 15, od začátku závodila se sportovci bez handicapu. Je nejlepší českou sprinterkou, národní rekordy drží na 100, 200, 400 i 800 metrů. Na kontě má stříbro z ME v roce 2018 a účast na paralympiádě v Tokiu.
Aleš Kisý
Sportoval už jako dítě, na velmi dobré úrovni hrál například fotbal. V roce 1999 mu však život vzhůru nohama převrátil úraz po skoku po hlavě do vody. Zůstal ochrnutý, pohybuje se na invalidním vozíku, na sport ale nezanevřel. Nadchlo ho ragby vozíčkářů, v němž 12 let reprezentoval Česko. Později pak přišel k atletice, začal trénovat hod oštěpem a diskem a vrh koulí. Coby atlet se představil na pěti paralympijských hrách, z Tokia má bronz v kouli. Je i několikanásobným medailistou z evropských a světových šampionátů.
Anna Luxová
Trojnásobná účastnice paralympijských her se narodila předčasně a byla pár minut bez kyslíku, což pravděpodobně způsobilo dětskou mozkovou obrnu. Pochází ze sportovní rodiny, a i když se původně zamilovala do florbalu, náhoda ji ve 13 letech přivedla k atletice. Už o dva roky později se jako sprinterka probojovala na paralympiádu v Londýně. Kvůli vážnému zranění achillovky a následné operaci se později stala koulařkou. Ve vrhu koulí si připsala životní úspěch, když si z her v Tokiu odvezla bronz. Je absolventkou Metropolitní univerzity v Praze, oboru Mediální studia.
Miroslava Obrová
Život se jí navždy změnil před patnácti lety. Miroslava, máma tehdy devítiletého syna, přišla o obě nohy, když ji srazil vlak. Ke sportu ji přivedla náhoda, přesněji řečeno setkání s paraatletkou Evou Kacanu. Slovo dalo slovo a za pár týdnů už z ní byla atletka. Drží české rekordy v hodu oštěpem, diskem i vrhu koulí, v prvních dvou disciplínách se představí na paralympiádě v Paříži. Pracuje jako administrativní pracovnice, obdivuje Barboru Špotákovou s Jakubem Vadlejchem a když má čas, ráda zajde fandit vsetínským hokejistům na Lapač.
František Serbus
Od narození se potýká s dětskou mozkovou obrnou, kterou způsobilo přidušení pupeční šňůrou při porodu. Vyrůstal v Jedličkově ústavu v Praze, od malička se věnoval boccie, k ní pak přibyla atletika. Na sportu oceňuje, že se díky němu postavil na vlastní nohy. Je mistrem Evropy v hodu kuželkou z roku 2021, držitelem českého rekordu v hodu kuželkou, několikanásobným mistrem ČR v boccie a atletice. Působí v roli předsedy České federace boccii, pracuje jako grafik. Má rád hudbu, za mixážním pultem vystupuje pod přezdívkou DJ Kolečko.
Petr Vrátil
Specializuje se na vrhy, český rekord drží v hodu oštěpem, diskem a pětiboji, v něm je pořád držitelem světového maxima. První paralympiády se zúčastnil už v 17 letech v Sydney 2000, celkem má na kontě už čtyři účasti. Nyní se trénuje sám, na České asociaci tělesně handicapovaných sportovců působí coby manažer reprezentačního týmu atletiky, má dvě dcery.
Boccia
Marcela Čermáková
Narodila se s dětskou mozkovou obrnou, s bocciou se poprvé setkala v lázních v Košumberku asi v osmi letech, když ji fyzioterapeutka poradila, že by to pro ni mohl být ten pravý sport. Na boccie ji nejvíc baví samotná hra, ale cení si i toho, že díky ní poznala lidi z celého světa a získala kamarády. Studuje vysokou školu, kvalifikaci na svou první paralympiádu v Paříži (kde se jako její spoluhráčka představí maminka Zuzana) považuje za největší úspěch kariéry.
Adam Peška
Do čtyř a půl let vyrůstal jako každý jiný kluk, pak se u něj začala projevovat Duchennova svalová dystrofie, která způsobuje postupné ochabování svalů. V osmi letech se už nepostavil, dnes hýbe jen prsty, pohybuje se na elektrickém vozíku a je odkázaný na pomoc ostatních. I tak ale vystudoval gymnázium a patří mezi světovou elitu v boccie! K té se dostal díky kamarádům ze sdružení ParentProject, od roku 2017 je v reprezentaci. Spoluhráčku mu dělá maminka Ivana a na paralympiádě v Tokiu spolu vybojovali zlato, čímž si Adam splnil svůj sen.
Cyklistika
Kateřina Antošová
Nejzkušenější členka českého týmu v Paříži se na vozík dostala ve 47 letech, když šla na zahradu trhat hrušky, spadla z žebříku, zlomila si obratel a ten porušil míchu. Místo půlmaratonů začala prakticky okamžitě závodit na handbiku. Hned při svém prvním mezinárodním závodě v rámci maratonu v Berlíně skončila na stupních vítězů, později vyhrála celkové hodnocení světového poháru. Na handbiku ji baví svoboda a vědomí toho, že když někam vede asfalt, dostane se tam stejně jako cyklisté bez handicapu.
Patrik Jahoda
Sport ho doprovází od malička. Hrál fotbal, opravdovou vášeň v něm ale zažehly vodní lyže. Stal se na nich mistrem Evropy, vše pak ale změnil vážný úraz. Ve 14 letech si při soustředění v USA na Floridě šel zaplavat, při skoku do vody narazil hlavou do dna, zlomil si několik krčních obratlů a porušil míchu. -Bez sportu ale být nechtěl. Časem objevil handbike, kterému úplně propadl, užívá si rychlost a pocit svobody. Pro paralympiádu v Paříži byl součástí skupiny sportovců, která se podílela na výběru volnočasové kolekce.
Jindřich Mašín
Absolvent doktorského studia na Fakultě chemickotechnologické Univerzity Pardubice. Během studia ho postihla mrtvice, od té doby má potíže s pohybem a řečí, i tak ale obhájil disertační práci na téma Začlenění modelu tepelného výbuchu do analýzy rizika. Je kometou české paracyklistiky: reprezentovat začal až v roce 2023, ale okamžitě vyjel bronz z časovky na ME a z galavečeru Ceny Českého paralympijského výboru si po zásluze odnesl cenu za objev roku. V Paříži bude na svém tricyklu patřit mezi medailové adepty.
Pavlína Vejvodová
Byla cyklistkou už před nehodou, která jí převrátila život. V červnu 2018 seděla na zadním sedadle automobilu, jehož řidič nedal přednost autobusu a došlo ke srážce. Pavlína krvácela do mozku, strávila měsíc v kómatu a podle lékařů měla jen několikaprocentní šanci na přežití. Nejtěžší boj v životě zvládla, ale i tak se musela znovu učit prakticky vše, pravou stranu těla má postiženou spasticitou, funguje ji asi 15 procent svalů, špatně vidí a hůř mluví. Navzdory tomu doslova létá na tricyklu, tedy tříkolce, která je vhodná pro závodníky s horší stabilitou, a v minulém roce se stala dvojnásobnou mistryní světa.
Jezdectví
Anastasja Vištalová
Narodila se s dětskou mozkovou obrnou, na hipoterapii docházela už od tří let, ve třinácti se jezdectví začala věnovat naplno. Soutěží v kategorii I, kam jsou zařazeni sportovci s nejtěžším handicapem, ti předvádí své úlohy pouze v kroku. Na paradrezuře ji baví spolupráce s dalším živým tvorem, s nadsázkou o ni mluví jako o krasobruslení na koni. Za svůj největší úspěch považuje start na paralympiádě v Riu, což byla premiérová účast na hrách pro celou Českou paradrezuru. V Paříži se vystudovaná právnička představí v sedle klisny First Love, které říká Lavča.
Vladimír Votřel
Od 18 let má roztroušenou sklerózu, která ho omezuje v pohybu. Dřív jezdil na kole, to ale kvůli rovnováze přestávalo jít a novou vášeň si našel v sedle koně. Objevil paradrezuru, po titulech mistra ČR a účasti na mistrovství Evropy se dostal i na paralympiádu v Paříži, kde se představí s parťákem Broukem. Pracuje v záchranné stanici pro ohrožená zvířata v Pavlově u Ledče nad Sázavou, denně jezdí po Vysočině a vyzvedává zraněná zvířata. Baví ho hudba, po celé republice hraje coby DJ FrenKk.
Lukostřelba
Tereza Brandtlová
V mládí závodně tancovala, chtěla se stát vizážistkou a kosmetičkou. Jenže v jejích osmnácti letech, při dovolené na Islandu, se vše změnilo. Při autonehodě si zlomila krční obratle, porušila míchu a ochrnuly jí všechny končetiny a trup. Musela se znovu učit i jíst, nedokázala udržet příbor. K lukostřelbě se dostala díky terapeutce a sport ji okamžitě pohltil. Za své největší sportovní úspěchy považuje první paralympiádu v Tokiu a zlato na mistrovství světa v Plzni v mixech, které vybojovala společně s Davidem Drahonínským.
David Drahonínský
S šesti paralympijskými medailemi je nejúspěšnějším členem české výpravy v Paříži, kde bude obhajovat individuální zlato a stříbro z mixu z Tokia. Soutěží v kategorii W1 s kladkovým lukem, drží dva světové rekordy, na kontě má několik mistrovských titulů z ČR, Evropy i světa. Trpěl náměsíčností a v 16 letech kvůli ní vypadl ze třetího patra a trvale si poranil míchu. Vystudoval na Metropolitní univerzitě v Praze, získal titul magistr. Rád rybaří, jezdí na handbiku nebo čtyřkolkách. Na závodech je nepřehlédnutelný třeba i účesem v barvě české vlajky.
Šárka Pultar Musilová
V létě 2010 uklouzla na mokrých schodech a při pádu si přerušila míchu na několika místech. Na rehabilitačním pobytu v Kladrubech začala hrát florbal na vozíčku, pak objevila lukostřelbu. Ke kladkovému luku se dostala díky doporučení Davida Drahonínského, se kterým má z paralympiád už dvě medaile, třetí získala sama. Je aktivní v projektu Para(re)start, kde inspiruje lidi s podobným příběhem. Lukostřelba jí pomáhá překonat těžké momenty, při střílení nemusí přemýšlet nad tím, proč a co se stalo.
Plavání
Alexandra Borská
Narodila se předčasně ve 31. týdnu s rozštěpem páteře. V dětství musela absolvovat devět operací, kdy ji byla odstraněna zakrnělá třetí končetina, uvažovalo se i o amputaci levé nohy. V té Alex chybí kyčel, v koleni a kotníku nohou nepohne, to ji ale nebrání ve skvělých sportovních výkonech. Paralympiády se nejprve chtěla zúčastnit na handbiku, ale teď u ní vítězí plavání. Plavat se v bazénu na zahradě naučila ve dvou letech, dnes je v ní špičková znakařka a velký příslib českého parasportu.
Vendula Dušková
Předsedkyně Rady sportovců Českého paralympijského výboru má na kontě už dvě účasti na paralympiádě, chystá se i do Paříže. Narodila se s vrozenou vadou páteře, která se projevila až v šesti měsících. Pohybuje se na vozíku, ale je schopná vstát a s oporou ujde pár kroků. Díky rehabilitacím se dostala k plavání, a i když ji voda nejdřív dvakrát neoslovila, teď patří mezi přední české paraplavkyně s medailemi z ME i MS. Její oblíbenou tratí je 400 metrů volný způsob. Má bakalářský titul z ergoterapie a studuje sociální pedagogiku.
Jonáš Kešnar
Narodil se jako první z nedonošených dvojčat s vrozenou vývojovou vadou pravé horní končetiny, na svět přišel bez předloktí pravé ruky. Teď je jedním z mála Čechů, kteří mají bionickou ruku. Protézu za tři čtvrtě milionu se učil ovládat tři měsíce a sám říká, že její používání mu otevřelo úplně nový svět. Studuje Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích. S plaváním začal díky rehabilitacím, věnuje se mu už od svých pěti let. Jeho parádní disciplínou je polohový závod na 200 metrů, jeho snem je si jednou domů přivézt paralympijské zlato nebo udělat světový rekord.
Agáta Koupilová
Po předčasném narození ji byla diagnostikována dětská mozková obrna, kvůli tomu má celoživotně výrazně omezenou hybnost dolních končetin. K tomu se v dospívání přidala polyneuropatie, která způsobuje bolesti nohou, takže musela začít používat vozík. Právě v téhle době se začala plavání věnovat intenzivněji, teď trénuje osmkrát v týdnu v bazénu a jednou týdně v posilovně. Jejím největším úspěchem je bronzová medaile z MS 2023 v disciplíně 200m volný způsob a 3 bronzové medaile z ME 2024, Paříž bude její paralympijskou premiérou. Žije a trénuje v Brně, kde také studuje Právnickou fakultu Masarykovy univerzity.
David Kratochvíl
Vycházející hvězda českého parasportu. Na kontě má zlato z MS 2023, v patnácti letech triumfoval v disciplíně 400 metrů volný způsob a na své první paralympiádě v Paříži bude patřit mezi největší české naděje. Plavání se věnuje od šesti let, kdy kvůli zákeřné nemoci oční sítnice přišel o zrak. Studuje gymnázium Tachově, v tamním bazénu také trénuje. Na ME v roce 2024 získal hned pět medailí včetně jednoho zlata, drží světové rekordy na 50 a 200 metrů znak. Před nedávnem si pak dal závod i se svou kolegyní z olympiády Kristýnou Horskou. Rád hraje na kytaru, akordeon a klavír, baví ho šachy.
Arnošt Petráček
Mistr světa, Evropy a zlatý medailista z paralympiády v Riu de Janeiro má vrozenou vadou horních i dolních končetin, narodil se bez pažních kostí a s luxací kolenních kloubů. Jeho rodiče provozovali penzion s bazénem v Lipně nad Vltavou, kde se Arnošt naučil plavat. Ve vodě našel takovou svobodu, jakou do té chvíle nikdy nezažil. První medaili získal v 11 letech, další rychle následovaly. Jeho specializací je trať 50 metrů znak. Vystudoval obor Ekonomika podniku na Vysoké škole technické a ekonomické. Relaxuje při řízení auta, občas jezdí i jako taxikář.
Tadeáš Strašík
Kvůli následkům dětské mozkové obrny má menší míru spastického postižení a zhruba sedmdesátiprocentní ztrátu sluchu. Plavání pro něj nejdřív bylo nástrojem k rehabilitaci, pak ho ale natolik uchvátilo, že se mu začal věnovat závodně, teď je pro něj náplní a vášní jeho života. Jeho doménou jsou prsa a kvalitní je i motýlek a polohovka. Za svůj největší úspěch považuje bronzovou medaili z Evropských her juniorů na 100 metrů prsa, reprezentoval na paralympiádě v Tokiu, kde se dvakrát probojoval do finále, a nechybí ani v týmu pro Paříž.
Střelba
Jakub Kosek
Bývalý voják, před svým úrazem sloužil v armádě jako velitel týmu průzkumníků potápěčů a byl i střeleckým instruktorem. V roce 2015 jeho dosavadní život a kariéru převrátil naruby vážný úraz, když si při nešťastném pádu do jámy zlomil obratel a jeho úlomky poškodily míšní kanál. Od té doby je na vozíku. Už během rehabilitací se dostal ke sportovní střelbě, od té doby úspěšně reprezentuje a je několikanásobným mistrem ČR. První olympiáda v Tokiu se mu nepovedla po psychické stránce, v Paříži, kam se dostal na divokou kartu, si hodlá spravit chuť. Pracuje jako operátor podvěsných zařízení a zůstal také v armádě, kde pomáhá válečným veteránům.
Tomáš Pešek
Reprezentuje od roku 2018 a start kariéry měl raketový. Na svém prvním ME získal zlato a stříbro, stal se parasportovcem roku a v další sezoně vše korunoval zlatem z MS v Sydney. Paralympiáda v Tokiu mu nevyšla podle představ, teď je ale Tomáš zpět na vlně. V roce 2022 se podruhé stal mistrem Evropy, o rok později získal na MS bronz. Pochází z myslivecké rodiny, myslivosti se v rámci možností pořád věnuje i po nehodě, kdy si v 19 letech na motorce nevšiml díry v silnici a poranil si míchu. Po úrazu chtěl aktivně žít, a když se okolo střelby pohyboval od malička, zvolil si právě sportovní střelbu. Je ženatý, s manželkou vychovávají syna a dceru.
Stolní tenis
Denisa Macurová
Reprezentační benjamínek pojede do Paříže díky divoké kartě, premiéra na paralympiádě je pro ni splněným snem. Se stolním tenisem začala v šesti letech, přivedla ji k němu máma Andrea, která hrávala ligu a dceru dnes trénuje. Kariéru na nejvyšší úrovni začala Denisa brzy, na MS se poprvé představila už ve 13 letech. Dosavadní největší úspěch kariéry si připsala v roce 2023, kdy na ME brala bronz, o medaili se chce poprat i na paralympiádě. Dříve závodila také v alpském lyžování. Studovala obor kuchař-číšník a momentálně pracuje v jídelně jako kuchařka.
Filip Nacházel
Se stolním tenisem začal už v dětství, hrával proti tátovi, kterého velmi brzy začal porážet. Nepřestal ani po nehodě v roce 2015, kdy mu při řezání stromu spadla větev na hlavu, shodila ho ze žebříku a zavinila poranění míchy. Ač je od té doby na vozíku, ve hře se vyrovnává i lidem bez handicapu, které v zápasech třetí ligy za rodný Pelhřimov pravidelně poráží. Jeho dosavadním největším úspěchem je stříbro z loňského mistrovství Evropy v Sheffieldu, na své druhé paralympiádě v Paříži se hodlá poprat o medaili.
Jiří Suchánek
Se stolním tenisem začal po úraze, když v 17 letech pod vlivem alkoholu a bez řidičáku havaroval a poranil si krční páteř v oblasti pátého a šestého krčního obratle. Smysl života pak našel v pomoci druhým, začal pracovat jako instruktor soběstačnosti. Česko reprezentuje už od roku 2007, pálku si kvůli špatné úchopové funkci musí vázat k ruce, i tak už posbíral řadu úspěchů. Má dva paralympijské bronzy (z Ria v jednotlivcích, z Tokia z mixu s Petrem Svatošem), bronz z MS 2018 a několik medailí z ME. S manželkou vychovávají dvě děti.
Petr Svatoš
Ve 13 mu lékaři diagnostikovali zhoubný nádor kostí. Následovala operace, chemoterapie, ozařování a transplantace kostní dřeně. Jenomže při ozařování nádoru poblíž míchy došlo k jejímu porušení a Petr se v 17 ocitl na vozíku. Těžkou situaci překonal díky lidem kolem sebe, časem začal sportovat více než předtím. Nejdřív se věnoval florbalu, zkusil lukostřelbu či basketbal, aby se obloukem vrátil ke stolnímu tenisu, kterému se věnoval už v dětství. Před třemi lety v Tokiu se dočkal velkého paralympijského úspěchu, bronz vybojoval společně s Jiřím Suchánkem v mixu.
Martin Slabý
Deník.cz
Přidejte odpověď