ČRo Dvojka – Jak to vidí
Příjemné prázdninové nedělní ráno, milí posluchači. Mým hostem je dnes pan Marek Šálek, novinář, autor řady reportážních knih, z nichž ta nejnovější nese název Turistická značka.
Všichni je dobře známe. Jsou na rozích, na patnících, na pařezech, v lese, na loukách. Červené, žluté, modré, zelené turistické značky. Proč psát o něčem tak banálním, co máme všichni na očích?
Marek Šálek, publicista
——————–
Správný dotaz. Já jsem taky vlastně značkama, nechci říct, opovrhoval, ale byl jsem k nim lhostejný, protože v určitou životní fázi si člověk hledá spíš vlastní cesty. Ale potkala mě taková věc, že jsem se namotal mezi partu vrstevníků, kteří každý dva roky vypisují téma pouti, kterou pak absolvujeme v létě. To je řetězová pouť. Střídáme se po týdnu. A tentokrát to téma bylo pouť do neznáma. To znamená, že jsme si museli na každém rozcestí volit směr netušený. Nesměli jsme mít mapu ani mobily. A mně v tu chvíli, při týhle příležitosti ty značky přišly velmi vhod, protože přece jenom je záruka, že značky vedou po těch příjemnějších místech. Spojujou vesnice, případně hospody. Takže takhle jsem vlastně znovu objevil turistickou značku.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Mě překvapilo, že o turistické značce se dá napsat knížka, která má víc než 200 stran.
Marek Šálek, publicista
——————–
Já jsem měl štěstí, že si tu mojí reportáž tehdy z té poutě do neznáma přečetla Katka Janebová z nakladatelství Albatros, která vlastně už nějakou dobu hledala autora pro publikaci jakoukoliv o tomhle fenoménu velkým. Protože s překvapením zjistila, že nějaký soubor, který by popisoval tu tradici, neexistuje. A tak jsme si plácli. A já jsem byl za to pak velmi vděčnej, protože jsem vlastně objevoval další a další podrobnosti ohledně historie, ale i současnosti a budoucnosti toho turistického značení, který, myslím, že stojí za to jako sdílet s ostatními Čechy.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Když jste tu knihu začal psát, jak jste do toho šel? Udělal jste si nějaký plán nebo jste začal sbírat všechno, co teďka uvidíte o značkách.
Marek Šálek, publicista
——————–
Upřímně řečeno, jsem se trošku v jednu chvíli jako vyděsil, že budu trávit spoustu dobu někde v archivech a listováním 100 let starými časopisy a pátráním po knihovnách. Takže jsem přemýšlel, jak si to zpestřit, jak si to udělat, abych se těšil, abych si tu práci užil. A nakonec jsem se rozhodl to pátrání po všech zajímavostech ohledně turistického značení, spojit jednak s vlastníma výpravama po různých zajímavých trasách. A taky jsem si řekl, že asi by čtenář chtěl vědět, co to obnáší, když by uvažoval o tom se stát značkařem. Takže jsem vlastně absolvoval takřka všechny procesy, kterými musí projít každý, kdo chce být tím značkařem.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vy jste tady teďka už naznačil, že v knize je minulost, přítomnost i budoucnost. A když se vrátíme do té minulosti, ona ta tradice těch našich značek je poměrně dlouhá. Vy jste prošel i tu první trasu, která byla nejstarší a kudy se dá projít?
Marek Šálek, publicista
——————–
Ono se to potkalo spíš náhodou. Publikace tý knížky se 135. výročím od vyznačení první dochovaný trasy. A ta samozřejmě v těch mých výpravách nemohla chybět. Vede vlastně ze Štěchovic podél Svatojánských proudů, který už letos vypadají jinak než před těma 135 lety. Je tam vodní nádrž, přehrada. Ale jsou nadšenci, který část tý stezky původní vystopovali a vyznačili dokonce i replikama toho původního značení, který vypadalo trošku jinak než dnes. Tu jsem prošel a byl jsem překvapenej, nadšenej, jak kousek od Prahy vlastně může být divočina, kterou bychom čekali někde v Kanadě možná.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vy jste říkal, že ty naše značky vypadají trochu jinak. Tak, jak vypadaly ty první a oni byly trochu spory o to, jak ty značky budou vypadat.
Marek Šálek, publicista
——————–
Dneska vlastně monopol na to značení má Klub českých turistů. Ale nebylo to tak vždycky. Prostě v těch dobách, kdy turistika byla na vzestupu a byla cool, bychom řekli dnešními slovy. Tak těch spolků byla spousta. Byly v regionech. Bylo jich hodně německých. A to značení si každej ten spolek dělal po svém, ale vlivem různých okolností, který teď spíš odkážu na tu knížku, nechci rozebírat dopodrobna. Tak nakonec Klub českých turistů jakoby ovládl to značení a výsledek je ta značka 10×10 cm, kterou známe dneska.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
To znamená, že ty české značky nebyly vlastně jediné a nebyly ani první, které byly ty první úplně vůbec, tady ten nápad nějak to značit pro turisty, nejenom u nás.
Marek Šálek, publicista
——————–
Já jsem to dopsal už před půlrokem, tak se přiznám, že budu asi trošku blufovat. Ale vybavuju si třeba název Pohorská Jednota Radhošťská. Ta byla jedna z prvních, ne-li úplně první v Beskydech, kde někam chodit a rozvíjel se tam ta turistika velmi jako intenzivně. Takže třeba tohle byl ten jeden z prvních spolků, který dodnes vidíte na některých těch chatách, třeba Klubu českých turistů, cedulky, že vznikly nákladama a péčí tady toho spolku Beskydskýho.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Když jsem se ocitla na pěších trasách třeba v Německu nebo v Rakousku, tak tam jsou všechny značky červené. Úplně od začátku byly ty české značky takhle barevné nebo se to taky vyvinulo postupně?
Marek Šálek, publicista
——————–
Myslím, že ne, že byly červený, až když jich přibývalo, tak se ukázalo potřeba nebo užitečnost to trošku rozdělit. A velmi záhy vlastně to získalo i tu logiku, kterou to má dodneška plus, mínus. A to je, že ty červený trasy jsou páteřní, se dá říct, dlouhý podél řek, po hřebenech. Modrý jsou jako regionálně významný. Mají vlastně podobnou logiku jako ty červený a nejsou tak dlouhý, nespojujou třeba regiony. Žlutý jsou spojovací, když vás chytne na hřebeni bouřka, tak abyste po značce vlastně mohla sestoupit někam k nádraží do vesnice a podobně.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
To je pro mě překvapující. Myslela jsem si, že to jenom proto, aby se rozlišilo, která trasa je která.
Marek Šálek, publicista
——————–
Je jich už teď tolik, že upřímně řečeno, se to ne úplně vždycky daří tenhle jako mustr, tuhle logiku dodržovat, protože 44 tisíc kilometrů je už takový množství, že nejde úplně dodržet tyhle všechny předsevzetí, který byly u začátku toho rozlišení.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Ty naše značky se říká, že to je světový unikát. Čím jsou tak jedinečný? Tím, že jsou takhle barevný nebo jich je tolik oproti jiným zemím.
Marek Šálek, publicista
——————–
Ten systém asi celostátní je ta výjimka a hezky to v té knížce popisuje jeden Brit, na kterého jsem dostal kontakt, který se sám stal značkařem. Žije v Česku už desítky let. A je to zkušený turista, který prošel půlku Evropy a má za sebou zkušenosti z Ameriky, z Kanady pěší. A může porovnávat. A on mi to vysvětlil na příkladu Francie, odkud se zrovna vrátil a kde si protrpěl nějakou túru, protože trasa z vesnice byla skvěle značená a postupně ta kvalita mizela, až ho ta značka vlastně opustila uprostřed hor. A on mi vysvětloval, že jeden z důvodů může být ten, že v řadě těch zemí vlastně to mají na starosti municipality, úřady, zjednodušeně řečeno. A stačí, když se vymění ten úředník. Novýho to nezajímá nebo na to dojdou peníze. A to značení zkrátka chátrá. Když to u nás to má na starosti 1800 dobrovolníků, kteří mají přísný systém, přísnou metodiku, jejímž základem je plán tříleté obnovy. To znamená, že každý metr tý turistický trasy musí jednou za tři roky někdo projít, zkontrolovat, případně obnovit, případně předělat. A to je podle mě ten tmel, díky čemuž ten systém drží v takhle v neměnný kvalitě po generace.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Když ještě maličko zůstaneme u té historie, tak mě také v té knize překvapilo, obrazně řeknu, že ty turistické značky trochu patří do jedné rodiny nebo mají společné rodiče otce s Petřínskou rozhlednou.
Marek Šálek, publicista
——————–
To byl i pro mě objev. Asi jsem nějak tušil, že v Petřínský rozhledně i lanovce má prsty Klub českých turistů. Ale pouštěl jsem to vždycky jedním uchem ven. A teď, když jsem zjistil podrobnosti, tak mi vlastně došlo, jak vlivný, mocný a bohatý spolek to v začátcích byl. Jak turistika byla obrovským jako fenoménem, protože když si čtete i třeba funkce těch činovníků, vejborů, by se dalo říct. Tak to byli lékaři, samozřejmě radní, starostové, řídící škol, továrníci, průmyslníci různí. Takže opravdu to byla elita. A vlastně by se dalo říct, jako i investoři, jo, protože ta Petřínská rozhledna byl svýho času slušnej byznys, abych tak řekl.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Jak tedy ti turisté přišli na to postavit tu rozhlednu?
Marek Šálek, publicista
——————–
Vypravili na světovou výstavu do Paříže. Kde je nejvíc uchvátila tehdy čerstvě dokončená Eiffelovka. A nadchli se tak, že se rozhodli postavit v Praze její zmenšeninu. Byly debaty o tom místě. Zvítězil Petřín, kterej jak známo, je na kopci. Na rozdíl od Eiffelovky, takže bylo potřeba k němu přivést ještě tu lanovku, takže to byl tehdy vlastně velkej projekt, který se podařilo realizovat překvapivě brzo. Já myslím, že to bylo v řádu jednotek měsíců, rozhodně než roku.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Já jsem někde slyšela, že i s tím kopcem má být stejně vysoká opravdu jako ta Eiffelovka. Zjistil jste, jestli to tak je, anebo se to jenom říká?
Marek Šálek, publicista
——————–
Nezjistil. Vidíte, zbývá ještě něco dozjistit.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Tím dnešním hostem je reportér pan Marek Šálek a hovoříme spolu o jeho nové knize Turistická značka. Už jste tady říkal, že kostrou té knihy byly ty vaše výpravy. Vy jste každý měsíc udělal jednu. A tak, která vám dala nejvíc zabrat?
Marek Šálek, publicista
——————–
Stýská se mi po nich. Jenom, že ještě vám vezmu tu otázku. Byl to hezkej rok, kdy mě donutilo každý měsíc někam vyrazit. Stýská se mi po všech. Chtěl jsem, aby tam byla i cesta nějaká nová. Nová trasa, abych ukázal, že to není značení nějaká jako veteš, která už tady přežívá jenom ze setrvačnosti, ale že je ještě kde značit nový trasy. A objevil jsem v severních Čechách v tom kraji zuboženým těžbou hnědýho uhlí, výsypku v blízkosti města Bílina, která už byla zrekultivovaná. To vysypávání tý hlušiny tam skončilo. A dneska tam vede dvanáctikilometrová modrá trasa, která vlastně vám nabídne pohled do nedávný minulosti tohohle území, která je dramatická. Prostě pod nohama máte mimo jiný asi 12 vesnic, včetně kostela, který tam zůstal zasypán. Takže to byl pro mě asi nejsilnější zážitek z těch cest.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Takže tuhle cestu byste určitě doporučil?
Marek Šálek, publicista
——————–
Určitě jo, protože tam jsou fantastický výhledy na elektrárny, na Krušný Hory, na města. A je to doprovázený spoustou informačních tabulí, který vás seznámí s tím, co se vám odehrávalo pod těma nohama v průběhu uplynulých dekád.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A byla některá z nich, která vás překvapila svou náročností, že jste to nečekal?
Marek Šálek, publicista
——————–
Ano, já jsem Pražák, takže se přiznám, že nejmíň známý jsou ty nejvzdálenější místa. Jedna z těch tras vlastně vede z Třince, v podstatě se dá říct. Přes Slezské Beskydy. A tam jsem v životě nebyl, ani jsem vlastně netušil, že ještě tam ty kopce jsou. A byly to tisícovky, který ano, dalo mi zabrat, protože tam navíc nevede cesta po hřebeni, ale často scházíte dolů. A ztrácíte ty cenný výškový metry a zase musíte nastoupat zpátky. Takže to bylo pro mě další objev neznámý krajiny.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vy jste už říkal, že je to skoro 44 000 kilometrů značených tras. Jak velkou část jste už v životě prošel tak odhadem?
Marek Šálek, publicista
——————–
Já jsem tam zkoušel to počítat, kolik bych musel ročně ujít, abych je prošel všechny ty trasy. Vyšlo mi to asi 500 kilometrů ročně, ale musel bych žít skoro 100 let. Takže v rámci tý knihy jsem ušel asi 400, 500 kilometrů možná. Za celý život si netroufám odhadnout, protože si to z dětství tolik nepamatuju.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
K té značce a trasám samozřejmě patří i Libé. Trochu jsme se k nim dostali, ale už jste tady naznačil, že o ty značky se někdo musí starat.. A můžu se o ně starat tak, že prostě vezmu barvu, štětec a jdu je označit nebo jak to můžu udělat?
Marek Šálek, publicista
——————–
Já v rámci tý mojí snahy popsat, co čeká toho značkaře v zácviku, jsem vyfasoval Honzu Bartoše ze Strakonic jako svýho školitele, vedoucího tamního značkařského obvodu. Takže jsem mohl tu první svoji zkušenost zažít opravdu s velkým expertem. A překvapilo mě, že toho malování není tolik. Spoustu času zabere škrábání starých značek, ale především šmykání vegetace. Hlavní značkařská sezóna je v dubnu, v květnu, kdy už je zřejmý, kolik toho kde vybují těch všech šlahounů. A je potřeba, aby ta značka byla vidět. Takže je to dost dřiny, vlastně v tom zbavit ty průhledy na tu značku tý džungle vlastně, která z těch stromů a keřů neustále raší. Zahradnický nůžky jsou velmi důležitá součást výbavy značkaře.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Ale taky tedy vědět, co a jak můžu stříhat.
Marek Šálek, publicista
——————–
Stříhat.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Řezat.
Marek Šálek, publicista
——————–
Se doporučuje, nebýt jak úzkoprsí v tomhle. Samozřejmě možná nějaká první zóna Národního parku, tam asi je dobrý být trošku opatrnější. Ale jinak spousta těch značek je podél řek. A to je džungle, nechci říct, bezcenná, ale značkařů nemůže být líto každý větvičky, abych tak řekl.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A kdo se může značkařem stát? Pochopila jsem, že musí být nějak organizován?
Marek Šálek, publicista
——————–
Musí se projevit ten zájem a pak se ocitne už v soukolí Klubu českých turistů, který je vděčný za každého zájemce. Takže vás myslím velmi vstřícně a vlídně provedou tou procedurou. A první krok je vlastně absolvovat dvě výpravy s tím zkušeným značkařem. Obvykle je to zhruba 5 kilometrů, což vypadá jako nic. Ale to bylo další velký překvapení, těch 5 kilometrů jsme šli půl dne. Průměrná rychlost při obnově značení je kilometr za hodinu.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A jak poznáte, kde má být nějaká další značka, abyste ji nepřehlédl při tý obnově.
Marek Šálek, publicista
——————–
Tam je velmi přísná metodika, proto po těch dvou výpravách, kdy si zkouší ten zelenáč značit v terénu, tak následuje čtyřdenní školení. Tam se dozví všechny tyhle pravidla, udělat novou značku, ano, je to věda a jsou tam pravidla, z nichž si vybavuji třeba, ty značky mají svoje názvy. Jedna je útěchová. A to znamená, že i v úseku, který je velmi zřejmý, vlastně není z něj kam odbočit. Tak se doporučuje, v podstatě nařizuje každých 250 metrů udělat tu útěchovku, aby si turista, který se zamyslí třeba, nebo prostě nebyl pozorný. A teď si není jistý, jestli někde nesešel omylem, tak, aby se mu potvrdilo, že pokračuje správným směrem.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Co můžu udělat jako turista, který je rád, že tam ty značky jsou. Ale najednou zjistí, že jsou někde poškozené, někde najednou právě žádná útěcha není. Je to přes louku a nevím, jestli má jít doprava nebo doleva, abych našla další značku. Co může takový turista udělat?
Marek Šálek, publicista
——————–
Je na to platforma, online platforma turistické značení.cz, myslím, kde všechny tyhle podněty může kdokoliv ventilovat. A dočká se obvykle velmi rychle nějaký reakce typicky od šéfa toho značkařského obvodu, ke kterýmu to přísluší. A dočká se tam po čase informace o tom, jak proběhla ta náprava, případně nějakýho vysvětlení, proč to třeba nemůže být lepší. Typicky je to v týhle době kůrovcová kalamita, kvůli který vlastně spousta značek zmizelo.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
My jsme tady mluvili i nějaké budoucnosti těch tras. Tak jsou i nějaké speciální trasy? Dočetla jsem se, že pro vozíčkáře a pak taky cesty pro radost.
Marek Šálek, publicista
——————–
Vznikají, ano, vznikají teď nový formát nebo novou certifikací trasy, který zaručují, že poměr třeba asfaltu a nezpevněnýho povrchu, to znamená hlíny, trávy, mechu, bude velmi vlídný pro děti nebo starší lidi. Takže máte tam tu garanci toho, že se umoříte někde v asfaltu. Obvykle to jsou i okruhy, který končí nebo začínají někde u veřejný dopravy, případně u nějakýho parkovišťátka.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Ty naše české značky nejsou jenom v Čechách a na Slovensku, kde to samozřejmě zůstává ještě z předchozí doby. Ale oni se ocitly i v Brazílii a v Mongolsku, jak se tam dostaly?
Marek Šálek, publicista
——————–
Je to exportní věc opravdu. Já vlastně jsem i při křtu knihy říkal, že máme tady Škodovku Prazdroj, o tom všichni víme, Spartu, Slavii. Ale, že máme další prostě věc, na kterou můžeme být pyšný, která je na vývoz. Tak to jsou ty značky. A důkaz toho je, že projevuje čas od času zájem i někdo ze zahraničí. Ta Brazílie vznikla tak, že se obrátili na Klub českých turistů potomci baťovských rodin ve městě Batajspora, který založil v Brazílii Baťa. A to jsou lidi, kteří už česky uměj chatrně, ale někde se dozvěděli, že máme takovýhle unikát. A v podstatě si objednali na klíč, vyznačení asi 60 kilometrů tras v okolí toho svýho městečka. Takže tam třikrát přijela parta značkařů z Čech a dílo se povedlo. Podobně se na nás nedávno obrátili mongolští turisté. Taky je tradice, velká spolupráce vlastně i na mezivládní úrovni mezi Mongolskem a Českem. A slovo dalo slovo a studenti Mendelovy univerzity z Brna, kteří tam mají svoje projekty dlouhodobější, tak se nechali proškolit v Česku. A teď zase oni školí mongolské turisty. Dokonce v plánu Čingiská nová stezka přes půlku Mongolska, která by taky měla vzniknout podle našeho mustru.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
V dnešním ránu putujeme s novinářem panem Markem Šálkem po trasách, kudy vedou české turistické značky. Dostali jsme se až do Mongolska. Už jste tady hovořil o té nové trase, když někdo chce založit tady novou trasu, tak může sám usoudit, kam to namaluje a vymyslet si rozcestníky, nebo to má taky nějaká pravidla?
Marek Šálek, publicista
——————–
Ano, tím vlastně touhle kapitolou ta kniha končí, protože jsem chtěl přesně, jak říkáte, najít příklad toho, že vznikají i další nový trasy. A co může člověk udělat, když ví o nějakým úseku, který by si to zasloužil a značky tam nejsou. A našel jsem rodinu žijící na zámku ve Valči. On je kastelán a jeho žena tu to trápilo do takový míry, že valeč krásný místo vlastně s barokníma památkama je odříznutý od týhle značkařský civilizace, že kontaktovala Klub českých turistů. Klub českých turistů to prověřil. Šéf značkařů Pavel Přílepek dal tomu zelenou, protože uznal, že opravdu to je místo, který je nehorázný, že už dávno není spojený těma značkama. A proškolil tam ty valečský nadšence. Ti vyznačili asi sedmikilometrový úsek, který propojuje Valeč s tou sítí značení, která tam v okolí jako je, ale z neznámých důvodů Valeč do tý doby ignorovala. Možná to bylo tím, že tam je za rohem vojenský pásmo, výcvikový prostor, takže to byl možná jedněch z důvodů.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
My tady hovoříme jako lidé o značkách. Já jsem se tak zamyslela nad tím, co by značky řekly o nás, co po nich chodíme, po těch stezkách. Co by tak značky řekly těm, co chodí okolo?
Marek Šálek, publicista
——————–
Těžko říct. Všimněte si mě, nejsem tady automaticky, mě napadá, protože málokdo z nás si uvědomujeme vlastně, kolik je zatím práce. Bereme to značení jako samozřejmost. A já mám k tomu takovou historku, když jsem vyprávěl, čemu se věnuju v průběhu toho roku, kdy jsem tu knížku připravoval kamarádovi, který je vzdělaný, úspěšný manažer. Tak na mě až nevěřícně koukal a říkal, myslíš ty značky na těch stromech a tak. To někdo dělá? Tak jsem si uvědomil, za jakou samozřejmost je považujeme a už méně někdy vůbec si neuvědomujeme, co zatím je mravenčí práce po generace a že máme málo takových věcí, který se dokážeme o ně takhle starat dlouhodobě a že je to něco, na co opravdu můžeme být pyšní.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vy jste začínal tím, že jste měl takovou speciální výpravu chození, chodíte rád.
Marek Šálek, publicista
——————–
Já chodím strašně rád. A už se mi, jak jsem říkal, potom stejská, kéž by mohl vzniknout nějaký druhý díl, abych měl záminku, zase začít vyrážet.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Proč chodíte pěšky?
Marek Šálek, publicista
——————–
Dělá mi to dobře na hlavu, abych to zjednodušil.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A s čím kromě nějakých zážitků, kromě nějakých zajímavostí se můžeme při tom chození pěšky potkat? Potkal jste i nějaké zajímavé lidi, který byste jinak nepotkal?
Marek Šálek, publicista
——————–
Ano, děkuju za tohle, že jsem si to mohl uvědomit, co je na tom vlastně to kouzlo. Typicky, když jdete na několikadenní výpravu a máte ten batoh a přijdete kamkoliv, s sebou, plácnete na lavičku, do hospody. Tak vlastně lidi se s váma dávají přirozeně do řeči, protože vědí, za hodinu zmizíte a už vás možná nikdy neuvidí. Takže se vlastně i docela ochotně svěřují a vyprávějí vám svý životní příběhy. A to je důležitá součást, která mě těší na tom chození.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Já jsem na webu vašeho mateřského magazínu Reportéra, našla o vás větu, že rád jezdíte sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí. Tak i přihletěch výpravách jsou právě ty místa, kam zabloudíte a dá vám to inspiraci.
Marek Šálek, publicista
——————–
Určitě. Je to taky jeden z důvodů, proč tak rád chodím, že si většinou zpátky přivezu nějaký tipy na místa nebo lidi, o kterých zatím nikdo ještě nenapsal, a přitom mají za sebou spousty zajímavých počinů v místě, kde žijí.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Kdybych si mohla z té vaší knihy přečíst jenom jednu kapitolu, kterou bych určitě neměla minout. Určitě to byla těžká otázka.
Marek Šálek, publicista
——————–
Já vlastně jako nejosobnější asi je ten úvod, kde vyznávám se vlastně z lásky k český zemi, abych tak řekl pateticky k naší krajině, protože si myslím, že opravdu neexistuje vlastně vhodnější krajina pro pěší putování, než je ta naše, protože ať už hustotou osídlení železnicema, jistou otevřeností těch lidí na venkově. Tak to dává spoustu zážitků a vlastně máte jistotu, že se nespletete. Po mně hodně chtěli lidi, když slyšeli, že tu knížku píšu, tipy na trasy. A já jim říkám, je to úplně jedno. Prostě stačí vystoupit na kdejakým nádraží, čapnout se tý značky a vyrazit jak ohař po ní a vždycky zažijete něco zajímavýho, co vám dá zážitek.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Moc vám děkuju za to, že jste uprostřed času dovolené vážil cestu do našeho studia. Mým hostem, milí posluchači, byl pan Marek Šálek, novinář a autor knihy Turistická značka, děkuju.
Loučí se také boromejka, sestra Angelika. Přeji vám všem příjemnou neděli. A až potkáte značku, tak jí pohlaďte očima.
Přidejte odpověď