Radiožurnál – Dvacítka Radiožurnálu
Ústavní soud se zastal dívky, kterou pohlavně zneužíval její otčím, a zjednodušil jí cestu k náhradě škody. Podle Ústavního soudu by i o této náhradě mělo být rozhodnuto rovnou v trestním procesu, aby už oběť nepodstupovala další výslechy a dokazování. Jaký praktický dopad to bude mít, jaké zastání u českých soudů mají oběti sexuálního a domácího násilí, jak by měli být odměňováni zmocněnci, kteří poskytují právní pomoc zvlášť zranitelným obětem trestných činů? Dnešním hostem Dvaceti minut Radiožurnálu, které vysílá také Český rozhlas Plus, je advokátka, která se dlouhodobě specializuje na případy sexuálního a domácího násilí, Lucie Hrdá. Dobrý den, zdravím vás přes internet.
Začněme tím aktuálním nálezem Ústavního soudu. Ten se zabýval případem dnes dvanáctileté dívky, kterou zneužíval přítel její matky, dívka požadovala odškodnění za tzv. nemajetkovou újmu, ale soud v Blansku dívce tuto náhradu nepřiznal s tím, že součástí dokazování nejsou posudky, na základě kterých by o tom mohl rozhodnout. Odkázal dívku na občansko-právní řízení, ve kterém by mohla toho pachatele žalovat. Podle Ústavního soudu by ale v takových případech trestní soudy neměly poškozené zbytečně odkazovat na občansko-právní řízení a měly by o náhradě škody rozhodnout samy, třeba alespoň částečně. Ústavní soud dodal, že občansko-právní řízení znamená pro oběť další dokazování, výslech, případně konfrontaci s pachatelem a oživení nepříjemných vzpomínek. Z vašeho pohledu, tak jak se pohybujete v praxi, jak důležitý tenhle ten nález je. Může výrazněji změnit přístup českých soudů k obětem?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
On ten judikát vlastně navazuje na řadu judikátů, které Ústavní soud v této věci vydal před ním. A on na ně i odkazuje, pokud se podíváte na plné odůvodnění toho nálezu, tak vlastně na ty předchozí judikáty odkazuje. A například jeden z nich je i moje vlastní kauza, kterou jsem měla, která byla jakoby jedna tady z těch prvních. A zajímavé je, že některé soudy se jim řídí. A některé ne. Okresní soud v Blansku byl zjevně soudem, který se jimi neřídil. A ta vlastně doktrína, kterou Ústavní soud tedy razí, je vlastně přenesení doktríny Evropského soudu pro lidská práva, která se jmenuje Snižování překážek přístupu ke spravedlnosti. A znamená to, že vlastně ty všechny orgány činné v trestním řízení by se měly aktivně snažit vlastně té oběti pomoci, aby nebyla traumatizovaná, aby se dostala k tomu cíli, který je pro ni, to znamená v tomto případě náhrada škody nebo nemajetkové újmy, důležitý bez toho, aniž by musela procházet nějakými dalšími a dalšími výslechy, soudy a podobně.
moderátor
——————–
Z toho, co říkáte, že už je to vlastně několikátý výrok Ústavního soudu, který směřuje stejným směrem. Chápu dobře, že si myslíte, že ani ten včerejší nález nepovede k tomu, aby už to bylo pro všechny další případy jasné a že se podobné kauzy budou třeba k Ústavnímu soudu dál dostávat?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
Já si myslím, že ano, protože, a vím, že soudci tuhle věc neradi slyší, zejména těch vyšších soudů, ale mezi advokáty prostě si to říkáme všichni. Ta judikatura Ústavního soudu i třeba Nejvyššího soudu prostě není ve všech případech respektována soudy nižšími.
moderátor
——————–
Jak je to možné?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
To byste se měl ptát těch soudců, ne advokátů, to je bohužel problém, že nemáme tu judikaturu, vlastně ty Ústavní soud a Nejvyšší soud by měly tu judikaturu jakoby sjednocovat tak, aby každý, kdo půjde k soudu, tak měl představu, jak by asi ta jeho kauza měla dopadnout nebo minimálně jak by se k němu mělo v té dané věci přistupovat. Ale to sjednocování prostě bohužel nefunguje úplně, takže si myslím, že se ocitneme nebo někdo jiný se ocitne ve stejné situaci před Ústavním soudem znovu. A prostě ta judikatura bude asi muset pokračovat, i když je samozřejmě pravda, že třeba na ten můj judikát, náš judikát v té věci, na který tam Ústavní soud odkazuje, tak už mám v praxi, že se na něj odkazují i jiné soudy, takže opravdu někde to funguje.
moderátor
——————–
Když vezmu ten včerejší nález, v jakých všech případech je možné se na něj odkazovat, na jaké všechny případy by se mohl vztahovat? Jde jenom o případy, kdy je to dětská oběť, tak jako v tomto konkrétním případě, nebo se dá vykládat a využívat šířeji?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
On se dá využívat šířeji, protože vlastně se tam mluví o zranitelných obětech. To jsou i třeba dospělé oběti zvlášť závažných trestných činů, jako je domácí násilí nebo sexualizované násilí typicky. A tam právě hovoří třeba o možnosti, jakým způsobem by ty orgány činné v trestním řízení měly postupovat tak, aby takovýmto obětem vlastně neznemožňovaly dospět k tomu, co oni potřebují tím, že jsou odkazovány na ta jiná řízení. Protože jenom si musíme uvědomit, že zatímco třeba v trestním řízení taková oběť má právo na to, aby ji zastupoval advokát zdarma, jakoby na náklady státu, ale pro ni zdarma, tak když jí odkážete do civilního řízení, tak ona si potom musí najít advokáta, který je ochoten vlastně jí pomáhat, ale už to zdarma není, už musí platit. A je to další překážka právě, kterou tady tím usnesením ten soud odstraňuje. A co se týká dětských obětí, tak tam je ta část, o které právě hovořil soud i třeba v té mojí kauze už předtím, kdy hovoří o tom, že u dětských obětí nebo u obětí, které mají, a to byla třeba ta naše kauza, nějakou sníženou sociální třeba percepci nebo schopnost si uvědomovat vlastně realitu. To znamená, mají třeba nějaký psychosociální handicap. Takže není možné těmto obětem přiznávat nižší částky, protože nejsou schopny o té újmě hovořit nebo ji nejsou schopny si uvědomit, což byl tady ten případ, kdy ten vlastně soud řekl, že je to dítě a tudíž mu vůbec nedochází, jak moc bylo poškozeno, protože je to prostě dítě. A Ústavní soud tedy opakovaně hovoří o tom, že ten nárok na náhradu nemajetkové újmy tady vzniká per se, že není potřeba ho dokazovat nějakými znaleckými posudky nebo výslechy a podobně, protože vlastně je to významný zásah do lidského práva na to vyrůstat v pořádku, mít zdravou sexualitu, být vlastně, takovéto právo na štěstí dítěte, bych to řekla. A zásah do tohoto práva je významným osobnostním nebo významným zásahem do osobnostního práva a za to je třeba tu oběť odškodňovat.
moderátor
——————–
Tím už částečně odpovídáte na to, na co jsem se chtěl zeptat, protože v té aktuální kauze, kterou posuzoval Ústavní soud, argumentovaly ty trestní soudy, které rozhodly v prvním i druhém stupni tím, že neměly dost podkladů, na základě kterých by o té náhradě škody mohly rozhodnout, že právě neměly příslušné posudky. To není oprávněný argument, opravdu se dá o té náhradě rozhodnout bez toho, že by nějaké posudky byly?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
Ano, protože si vezmete, že třeba u lidí, kteří jsou, mají třeba poruchu autistického spektra, závažnou nebo velkou mentální retardaci nebo u malého dítěte vůbec neexistují testy, které by mohly takové věci zjišťovat. My nejsme vůbec u některých lidí schopni vlastně používat ty běžné metody, které používáme u zdravých dospělých lidí nebo u zdravých dětí. Anebo u dětí, které už mají nějaký psychosociální vývoj za sebou. A nemůžeme říct, že kvůli tomu, že prostě my to nemůžeme otestovat, tak ten člověk, protože je třeba autista nebo dítě, tak si nic nezaslouží, protože prostě to pro ně něj nic neznamenalo, to přece není pravda, ten zásah do toho lidského práva, to právo, naštěstí to právo vyrůstat v pořádku nemusí být měřitelný, ten prostě existuje.
moderátor
——————–
Na druhé straně ale ten soud musí podle něčeho určit tu výši. A vy říkáte, že to není měřitelné, tak podle čeho tu výši by měl určit?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
Tu výši určil Ústavní soud již v minulosti, kdy právě na srovnatelných případech z různých judikátů víme, že za zásah do sexuální sféry u dítěte by měla být částka 300–500 000 Kč.
moderátor
——————–
Z vašeho pohledu je to adekvátní?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
Z mého pohledu je to adekvátní, pokud se přihlíží například k tomu, že to bylo dlouhodobé nebo velmi závažné, pak se ta částka dá samozřejmě zvyšovat. Ale ještě bych řekla, že jedna důležitá věc, že ten, podle toho, co jsem četla, tak ten Obvodní soud v Blansku vlastně dbal na to, že je matka té nezletilé, která ovšem v té době byla partnerka toho pachatele, tak řekla, že tomu dítěti nic není. Ale musíme si uvědomit, že takové děti nebo takový poškození mají velmi často svého právního zástupce, který rozumí vlastně těmto procesům a oni jsou ti, kteří jsou odpovědní za to, s jakým nárokem přihlásí to dítě, že to není o tom, že ten rodič, který nedohlédne, třeba to neví, že ty zásahy do té sexuality jsou takové, že se neprojevují teď, ale až za 15 let. Což by ten právní zástupce měl vědět, což by měly vědět i ty soudy. A podle toho vlastně on přihlašuje to dítě s těmi nároky, takže není možné říct, mýmu dítěti nic není, nechte to být. Ale nechte to, prosím, na odbornících, což jsou ti, kteří to dítě zastupují.
moderátor
——————–
Advokátka Lucie Hrdá je dnešním hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Vy se dlouhodobě věnujete obětem domácího násilí a sexuálních trestných činů a také už řadu měsíců upozorňujete na to, že soudy krátí odměny zmocněncům, tedy právě těm, o kterých jste teď mluvila, kteří se snaží dbát na práva obětí těchto trestných činů. Trvá tahle ta praxe?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
Trvá. Já jsem p ní psala zrovna včera, jenom bych chtěl upozornit, že nejsem jediný advokát. Nás je hodně, lépe řečeno, hodně na to, kolik z nás tuto práci dělá, na to, že máme advokátů několik nebo asi 14 000, tak nás vlastně tuto oblast dělá velmi málo, řekněme, třeba pár desítek. A velká část z nás upozorňuje na tuto situaci, kdy před dvěma lety najednou nastal nějaký zlom a radikálně nám soudy začaly krátit odměny za to, co dřív nám běžně přiznávaly za naši práci. A když si navíc uvědomíte, že oni to mají přiznávat podle tzv. advokátního tarifu, což je vyhláška ministerstva spravedlnosti, který nebyl jaksi aktualizován nebo valorizován již 20 let, tak my vlastně najednou za tu práci jsme dostali desetinu toho, co je v advokátním tarifu oproti tomu, že dřív jsme dostávali 100 procent. Ale v podstatě vzhledem k tomu, že tam není ta valorizace, tak se jedná třeba jenom o dvacetinu té naší práce. Zaplacenou.
moderátor
——————–
Pardon, že do toho skáču. Jak je tohle to možné? Máme tady zákon o obětech trestných činů, máme tady trestní řád, máme tady advokátní tarif, jak je možné, že dostáváte méně peněz?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
My se na to snažíme přijít už dlouhodobě. Měli jsme i jednání se zástupci vlastní justice na ministerstvu spravedlnosti a prostě nedobrali jsme se toho, z jakého důvodu najednou jsou ty odměny kráceny takto jako výrazně. Protože říkám, já tu práci dělám 20 let a opravdu ten problém nastal až před dvěma lety, do té doby s tím nebyl problém. Jediné, co se vlastně dozvídáme tak pokoutně nebo třeba z vyjádření různých soudů k návrhu na novelizaci advokátního tarifu, je to, že advokáti si z toho dělají byznys, nebo že advokáti na tom vydělávají. Ano, to je naše práce, my bez výdělku pracovat prostě nemůžeme. Já mám zaměstnance, platím kancelář. Musím vydělat.
, moderátor
——————–
Možná bychom měli dovysvětlit, jakým způsobem k tomu dochází. Dochází k tomu tak, že soudy neuznávají některé úkony právní, které vy vykážete. Právě z té druhé strany zaznívá ten argument, který jste teď zmínila, že někteří advokáti využívali těch případů, kdy zastupovali oběti na náklady státu, že vykazovali zbytečné nebo dokonce vymyšlené právní úkony, že se na tom snažili, lidově řečeno, rýžovat. Jsou to jenom báchorky, tyhle ty věci?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
Já jsem trošku alergická na slovo zbytečný úkon, protože já například v kauze, kdy zastupuji rodiče teda, pardon, dítě znásilněné, mentálně postižené, tak nebo s mentálním handicapem, tak a jeho rodiče, kteří mají sami kognitivní trošku deficit, tak se mnou o těch věcech potřebují jednat, potřebují vědět, co se bude dít s jejich dítětem a podobně. A soud mi potom řekne, že tyto porady neměly smysl, že byly zbytečné. Já si to prostě nemyslím. Nebo že bylo zbytečné psát na soud, že mou klientku pronásleduje pachatel i z vazby a že žádáme o to, aby s tím soud něco udělal, protože ji nemáme jak jinak ochránit. Tak to bylo také zbytečné, takže já jsem jako velmi alergická na to, aby soudy rozhodovaly o tom, co je v té věci zbytečné, nebo ne, protože oni v té dané věci s tím klientem a s jeho potřebami se v podstatě vůbec nesetkávají.
moderátor
——————–
Jaké to z vašeho pohledu má řešení?
Lucie Hrdá,
——————–
Z mého pohledu novelizace advokátního tarifu a zcela jasné vlastně výkladové stanovisko ministerstva spravedlnosti k tomu, aby nedocházelo ke krácení těch odměn a k tomu, aby se opět neříkalo, co je zbytečné nebo že se tady prostě snažíme vydělávat a podobně.
moderátor
——————–
Na druhé straně není tady opravdu prostor pro to, aby někteří advokáti toho zneužívali?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
To je ale na soudu, aby prokázal. Já nevím, že jsem třeba nebyla na výslechu a účtuji to. To je tak asi jediné, co si umím představit, ale aby soud říkal, že jsem nemusela jezdit na výslech, protože nebyl důležitý. Já přece jako advokát dopředu nemohu vědět, co se na tom výslechu dozvím. Nebo aby mi říkali, nebyla jste tam důležitá, protože jste se na nic nezeptala. Ale já jsem, já nemohu za to, že ten svědek řekl všechno ještě bez toho, aniž já bych se zeptala, rozumíte. To je prostě opravdu nepochopení, naprosté nepochopení role advokáta v tom konkrétním případu a toho, co my pro ty klienty děláme. To si myslím, že by mělo být stanoveno jasným výkladem.
moderátor
——————–
Rozumím tomu. Poslankyně Barbora Urbanová z hnutí STAN k téhle té debatě na síti X před několika dny napsala, že zmocněnci pomáhají lidem, kteří by se jinak nechali tím systémem semlít. A to ne vlastní vinou, ale postavením, které jim způsobil třeba člověk, který je roky znásilňoval. Dodala, že zmocněnci znamenají, že ten případ není tak rychle ze stolu, že podmínka není tak snadná a uzavřela to slovy: jasně, že nechtějí, aby to někdo dělal vůči lidem, kteří to potřebují, je to ale zločin. Vnímáte to celé stejně?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
Já si asi nemohu dovolit být tak explicitní jako advokát, protože k těm soudcům chodím každý den, ale řekla bych, že se domnívám, že pro řadu orgánů činných v trestním řízením je mnohem jednodušší, pokud tam teda advokát není. A my to vidíme sami na svých kauzách, kdy třeba dotlačíme k soudu věc, která nakonec je odsouzená i jako za velmi vysoké tresty, ale několikrát byla policií odložena a kdybychom my tam nebyli a opravdu tu kauzu neprotlačovali a nedávali ty stížnosti, tak se vlastně vůbec k tomu potrestání toho pachatele nedojde. Velmi často taky bohužel jako zmocněnci odvádíme práci státního zástupce, který v té jednací síni prostě mlčí dva roky, takže já si opravdu myslím, že k tomu, že se stát zavázal k tomu, že tímto obětem tu právní pomoc bude poskytovat z konkrétního důvodu. To je tedy evropská legislativa. A že má smysl.
moderátor
——————–
Když paní poslankyně psala o někom, kdo nechce, aby zmocněnci dělali svoji práci. To mířilo nebo by mělo mířit na státní zástupce, policii, soudy nebo ještě někoho jiného?
Lucie Hrdá, ——————–
Tam jsou tyto tři zejména. My se setkáváme s tím, že policie rozmlouvá vlastně advokáty těm poškozeným nebo jim říkají, že je nebudeme zastupovat, že to není důležité, že akorát jim budeme dělat zbytečně problémy, budeme je nutit do věcí, do kterých oni nechtějí a podobně. Takže ano, setkáváme se s tím v realitě.
moderátor
——————–
Vy jste v té situaci, o které mluvíme, kdy soudy neproplácejí velkou část odměn, které vykazují advokáti nebo respektive v tomto případě zmocněnci, tak vy jste v téhle situaci přestala brát nové případy. Na síti X jste včera napsala, že jen tento týden jste odmítla tři takové případy, co mají ty oběti dělat?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
To je velmi těžké. Existují neziskovky, kam se mohou obrátit, některé jim třeba zařídí právní pomoc s tím, že ale já jakoby nevím za sebe, nakolik je ta pomoc kvalitní, ale určitě je to aspoň lepší než nic. Nebo si mohou požádat soud, ať jim někoho ustanoví, ale opět tam prostě vím, že advokáti se z těch rejstříků, ze kterých se potom jako ustanoví obětem, jako odhlašují. Právě z těchto důvodů. Nevím, jestli tomu můžeme říkat stávka advokátů, ale já bych jen chtěla upozornit, že vlastně v České republice za rok dochází asi k 800 nahlášených nebo případů znásilnění, které se dostanou k soudu. A moje kancelář měla z nich třeba 350. A to samé u domácího násilí, takže my jsme měli opravdu jako majoritu zastupování těchto obětí v České republice a ten přístup soudů za poslední dva roky je tady tak jako rapidní, že my jsme se dostali do červených čísel poprvé v životě minulý rok.
derátor
——————–
Ale debaty o adekvátnosti trestu vyvolávají také jiné případy. Mě minulý týden zaujal rozsudek ústeckého krajského soudu nad mužem, který zavraždil svoji bývalou přítelkyni, která se s ním rozešla. Nejprve ji brutálně zbil, potom uškrtil loktem. K té vraždě se přiznal, takže soud neřešil motivy, nezkoumal ani to, jestli pachatel tu ženu třeba netýral už v minulosti. Výsledkem je trest 10 let vězení. Navíc v mírnějším typu věznici, než navrhoval státní zástupce. Soud to odůvodnil mimo jiné tím, že ta vražda byla ojedinělým vybočením z jinak řádného života toho pachatele. Možná pro kontext můžeme dodat, že ten muž byl ještě před zatčením bezdomovcem, bydliště měl na mostecké radnici, přespával u náhodných známostí, neměl majetek. V reakcích nejenom na tyhle ty dva konkrétní případy se objevují názory, že násilí na ženách obecně české soudy mají tendenci posuzovat příliš mírně. Máte ze své praxe stejný pocit? Dá se to takhle plošně říci?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
My jsme na toto téma vlastně nebo v tom důsledku tady toho jsme založili před třemi roky Bez trestu, neziskovou organizaci, která upozorňuje na vlastně systematické podceňování sexualizovaného domácího násilí trestními soudy. Protože my velmi často v těch rozsudcích, které my tam zveřejňujeme, vidíme velké bagatelizace toho násilí jako takového. A tudíž potom následují ty nízké tresty, takže tady nejde jakoby o ten nízký trest, ale o bagatelizaci toho problému jako takového a vlastně vídáme tam velmi často rozsudky, kdy právě se jedná o excesus z řádného života. Je to tak označováno, ale přitom, když se podíváme na to, tak to je třeba znásilňování dětí, které trvalo několik let. A je to označováno za jako exces. Přitom podle mě to už je životní styl A nebo je to exces, protože bil jenom svou manželku, ale na všechny ostatní už byl jako milý. A což je prostě nepochopení toho, jak domácí násilí funguje. Takže já si myslíme nebo my všichni bez trestu si myslíme, že v okamžiku, kdybychom začli s povinným vzděláváním soudců tak, jak to vlastně navrhuje v současné době ministerstvo spravedlnosti, to byl takový náš nápad, s kterým jsme před třemi roky přišli. Tak že bychom se právě těmto bagatelizací mohli vyhnout, protože na to existuje řada výzkumů již ze zahraničí, v současné době probíhají ty výzkumy v České republice, ještě nejsou zatím závěry, ale nemáme důvod se domnívat, že by to bylo jinak, protože v zahraničí už vlastně je mnoho studií na to, jak právě se projevují bagatelizace v percepci vlastně následků a závažnosti následků intimního a vůbec jako násilí na ženách.
moderátor
——————–
Mluvíte o tom, že by pomohlo vzdělávání soudců, což je návrh, který připravují někteří poslanci a ministerstvo spravedlnosti, nedávno jsme o tom informovali i v našem vysílání. Jak si představujete, že by to mělo fungovat?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
Říkám, ten návrh jsem nedělala já, ten je z dílny ministerstva spravedlnosti. My jsme vlastně ho jenom první začali požadovat jako Bez trestu. A ty návrhy jsou různé, v současné době ten návrh jako takový vychází z toho, že by vlastně každý předseda soudu určoval těm soudcům, jak se mají vzdělávat a oni by měli takový vzdělávací plán, který by museli absolvovat. Myslím si, že to je vlastně dobrá metoda, ač třeba ze strany různých soudců na sociálních sítích jsem tuhle nedávno četla, že to je šikana justice a podobně. Ale domnívám se, že vzdělávat bychom se měli ve svém oboru každý, že zejména tam, kde se jedná o tak závažná rozhodnutí, která ovlivňují opravdu život lidí, je další vzdělávání, průběžné celoživotní vzdělávání naprosto zásadní. Protože jen si vezměte, jak rychle se viktimologie, to je věda o obětech vyvíjí. Já ji studuju, protože jsem viktimolog, ale neustále mě pořád překvapují nové a nové výzkumy. My jsme třeba před třemi lety nevěděli, že 70 % obětí znásilnění zažívá tzv. disociativní stupor, my jsme věděli, že některé, ale nevěděli jsme kolik. Takovéto zamrznutí. Až 70 %. A vidíte, jak najednou toto informace musí změnit vnímání toho, jak my vnímáme ten trestný čin znásilnění a to, že se s někým musíte porvat, abyste jako prokázali, že nechcete. A to je jenom malý vlastně výsek, to je tři roky stará informace a přitom je tady máme pořád a pořád velmi významné informace, protože vlastně viktimologie je věda, která se rozvíjí opravdu velmi překotně a pokud tyhle ty poznatky nebudeme přetavovat do vlastního rozhodovacího procesu, tak ten proces prostě zaostává za realitou.
moderátor
——————–
Vy mluvíte o této problematice, účastníte se řady seminářů a školení, máte zkušenosti i s přednáškami nebo školeními pro soudce a jak soudci reagují?
Lucie Hrdá, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
——————–
Ano. Já jsem sedm let školitelka justiční akademie, přednáším právě viktimologii, sexualizované domácí násilí na dospělých i na dětech pro opatrovnické i trestní soudce, pro státní zástupce. A vlastně já se tam vždycky setkávám s lidmi, kteří toto chtějí slyšet, které to zajímá, takže vlastně to už ty moje přednášky jsou taková třešnička na dortu toho prohlubování těch jejich znalostí, které už oni mají. Já se s některými setkávám i třeba víckrát, ale problém je v tom, že většinu těch soudců, jejichž rozhodnutí zveřejňujeme na Bez trestu, jsem na žádných takových seminářích nikdy neviděla.
Tomáš Pancíř, moderátor
——————–
Advokátka, která se specializuje na případy sexuálního a domácího násilí, Lucie Hrdá byla dnešním hostem Dvaceti minut Radiožurnálu, které vysílal také Český rozhlas Plus. Díky za rozhovor, na viděnou. Na slyšenou.
Přidejte odpověď