ČT 24
Afrika a děti si ho natolik podmanily, že jim přizpůsobil svůj život. Opustil fakultní nemocnici, stal se z něj obvodní lékař ve vsi na jižní Moravě a pravidelně si udělá čas, vezme si dovolenou a jede do kliniky v Ugandě, kde léčí děti. Zdeněk Ráčil je mým posledním hostem. Pane profesore, vítejte, dobrý večer.
Vy jste řekl iDNESu: „Do Afriky nemůžete jet zachraňovat svět,“ tak proč tam jezdíte?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
No, protože je tam práce, která nás tuze baví a která dává smysl a je užitečná.
moderátorka ČT
——————–
Kdy jste byl naposledy v Ugandě?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Je to dva měsíce zpátky.
moderátorka ČT
——————–
A pojedete tam zase kdy?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Za měsíc a půl.
moderátorka ČT
——————–
Jako jediní v Ugandě děláte pravidelná vyšetření průtoku krve mozkovými tepnami, což dokáže přesně odhalit děti, které jsou v riziku rozvoje mozkové mrtvice. Já se teda přiznám, že jsem až do téhle chvíle nic neslyšela o srpkovité anémii. Jak vzácné je to onemocnění a kdo jím trpí?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
To je onemocnění, které je vzácné zde ve střední Evropě, ale není to vůbec vzácné onemocnění v subsaharské Africe. V Ugandě se ročně narodí 25 000 dětí s tímto onemocněním, ale bohužel 50–80 % z nich umře do pátého roku věku na komplikace, a to právě proto, že tam chybí nějaká systematická péče. Takže já, když jsem poprvé přijel do Ugandy, tak přestože jsem hematolog, tak jsem vlastně poprvé v životě viděl srpkovitou anémii, ale věděl jsem, že to je onemocnění, které je chronické, genetické a potřebuje každodenní nebo každoměsíční péči tak, jak jiné chronické onemocnění, a to úplně v subsaharské Africe chybí. Tam se řeší pouze akutní komplikace, ale ta prevence těch komplikací tam naprosto chybí.
moderátorka ČT
——————–
Vy, když jste se vrátil loni na podzim, tak jsem se dočetla, že jste říkal, že jste musel vyšetřit 240 nemocných, to je hodně.
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Je to hodně. My máme v programu téměř 450 dětí, což je obrovské číslo na evropské poměry. Jedna z největších klinik dětských v Evropě na srpkovitou anémii v Londýně má přibližně 300 dětí, takže už teď jsme velká klinika, ale to vyšetření je potřeba u každého dítěte minimálně jednou za rok, takže vždycky, když přijedem, tak záleží, kolik se nakumuluje dětí, ale těch 200, 250 vyšetření musíme udělat.
moderátorka ČT
——————–
A je pravda, že rodiny tam třeba mají i více dětí s tímto onemocněním?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Je to tak. Průměrná žena v Ugandě má v současné době přibližně šest dětí, a sice statistika říká, že pouze 1/4 z nich jsou děti, kteří budou mít srpkovité onemocnění, srpkovitou anémii, když se potkají dva nosiči tohoto onemocnění, ale to neplatí na malých číslech. Na těch malých číslech bohužel je často rodina, žena sama, šest dětí, z toho dvě srpkovitá anémie, jedno už většinou umřelo na srpkovitou anémií, jedno zdravé, jeden nosič.
moderátorka ČT
——————–
Jste to vy, kdo utěšuje mámy ugandských dětí?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Já myslím, že je to celý náš tým. V týmu máme psycholožku, bez které by to nešlo a je to náš ugandský tým, který je skvělý a který je jako vzdělaný a má asi ještě bližší vztah k těm pacientům, k těm rodinám. Rozumí jim víc než třeba my z toho evropského pohledu.
moderátorka ČT
——————–
Vy jste taky v minulosti řekl, že jste schopni poskytnout péči jen pro takový počet dětí, na který máte od dárců zajištěné financování. Je to moc frustrující?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Je to strašně frustrující, to je takovej můj boj jako lékaře s tou naší ekonomickou částí naší neziskové organizace. Ta péče musí být dlouhodobá a chronická. To není tak, že jenom něco odoperujete a ten případ je uzavřen. To znamená, že musíme plánovat, musíme mít pro každé dítě vlastně finance až do dospělosti, než si je samo schopno si vydělávat, a proto v Čechách potřebujeme pro každé dítě, které léčíme, nebo které chceme zařadit do programu českého dárce, a to je také náš limit. V současné době my máme na čekací listině víc než 150 dětí, takže jsme už i čekací listinu zavřeli, protože prostě potřebujeme pro každé dítě dárce.
moderátorka ČT
——————–
Vy teď působíte na jihu u Viktoriina jezera, ale přesouváte se na sever, tam budujete kliniku. Jak to jde?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Tak teprve začínáme. My jsme tam byli pozváni. Ten sever Ugandy je ještě chudší než jih Ugandy a je těžce postižen srpkovitou anémií a chybí tam nejen péče o pacienty se srpkovitou anémií, ale je tam jako daleko horší i obecná zdravotní péče, takže naše děti nebo děti se srpkovitou anémií tam musí 20–40 km jít s nízkým množstvím červeného barviva, než se dostanou k nějaké základní péči. A to, když jsme viděli, tak jsme se rozhodli, že vybudujeme kliniku SSUUBO 2, kterou právě začínáme stavět.
moderátorka ČT
——————–
A peníze jsou asi alfa a omega toho všeho?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Peníze jsou alfa a omega, to je přesně tak. A proto máme novou výzvu, kterou jsme nazvali Postavte s námi kliniku v Ugandě s cílem vlastně vybrat a pomoct postavit tuto kliniku za pomoci českých dárců.
moderátorka ČT
——————–
Poznal jste Ugandu i jako turista? Jaká je?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Uganda je strašně pestrá, samozřejmě do Ugandy jezdíme pracovat, jezdíme tam dobrovolně pracovat, ale když jsme tam delší dobu, týdny, měsíce, tak některý prodloužený víkend cestujeme. A samozřejmě, že Ugandu známe velmi dobře. To jsem někde, už nyní vítají welcome home, vítejte doma. Je krásná, je strašně pestrá, jsou krásné hory, krásné kmeny, které žijí ještě tradičním, tradičním způsobem. Doporučuji.
moderátorka ČT
——————–
A jak změnila váš pohled na medicínu?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Změnila hrozně, protože vlastně díky Ugandě jsem tak trošku, vlastně hodně, přestal dělat vrcholovou medicínu a stal se ze mě vlastně prakticky lékař na vsi, protože ta medicína vesnická, praktické lékařství na vesnici je do značné míry podobná tomu, co vlastně děláte, když jste v Ugandě uprostřed vlastně přírody a minimálním množství přístrojového vybavení a musíte si nějak poradit, takže se vlastně vracíte k tý základní medicíně, což je krásné a na té vesnici zde v Čechách je to často podobné.
moderátorka ČT
——————–
Když jste říkal, že jedete za nějaký měsíc, měsíc a půl do Ugandy znovu, jaká práce vás tam čeká?
Zdeněk Ráčil, lékař, člen správní rady nadačního fondu SSUUBO
——————–
Je to vlastně práce trošku podobná, to znamená opět transkaniální, doplerovské monitorování s naším kolegou lékařem, kterého jsme si vychovali, projití všech komplikovaných pacientů a nově s námi tentokrát pojede kardioložka, takže máme nového člena týmu, který nám bude pomáhat s vyšetřováním srdcí našich dětí, protože děti ze srpkovitou anémií mají i postižení srdce.
moderátorka ČT
——————–
Tak ať se vám daří, pane profesore, a děkuju, že jste přišel do Událostí, komentářů.
Přidejte odpověď